Bez výborné hry nohama se dnes fotbaloví brankáři neobejdou. Je to trend, říká Vaclík
Fotbalisté Manchesteru City mají Barceloně co vracet, dnešní zápas Ligy mistrů v Anglii bude pro domácí odvetou za říjnový debakl 0:4 na Nou Campu. Nebude u toho Claudio Bravo, chilský brankář, který v létě do Manchesteru přišel právě z Barcelony, ale v minulém duelu na jejím stadionu chyboval, oslabil svůj současný tým vyloučením a dnes kvůli tomu nesmí nastoupit. Zní to podivně, ale ovlivnit to může i útočnou hru Manchesteru City.
Bylo to nejviditelnější a ne zrovna populární rozhodnutí Pepa Guardioly po jeho letním příchodu do City. Klubovou legendu a reprezentanta Johna Harta bez milosti poslal na hostování a přivedl právě Claudia Brava z Barcelony. Hlavní důvod - novému kouči se nelíbilo, jak Angličan Hart hraje nohama. Ještě před dvaceti, možná i méně lety by to znělo jako naprosto pomatené vysvětlení, ale dnes je i tohle pro brankáře zásadní.
„Ten trend je takový – ať je to Barcelona, City, nebo Bayern. Je spousta týmu, které chtějí hrát zezadu a využívat gólmana pro rozehrávku, takže si myslím, že je to jeden z faktorů, na které se dívají skauti. Ve špičce už umí chytat každý, takže to je o tom, kdo tomu dá něco navíc. A hra nohama do toto patří,“ ví český gólman Tomáš Vaclík.
Když jsem přišel do Basileje, tréninky zaměřené na rozehrávku trvaly přes hodinu, říká reprezentační gólman Tomáš Vaclík
Všimněte si, že všechny kluby, které český gólman Basileje Tomáš Vaclík dává za příklad, hrají své zápasy Ligy mistrů v úterý večer, všemi prošel právě zmíněný trenér Guardiola a v Bayernu podle Vaclíka dovedl snahu udělat z brankáře jedenáctého hráče v poli skoro k dokonalosti. Potkal tam totiž Manuela Neuera.
„Pod Guardiolou posunul brankařinu zase někam jinam. Pro mě je v tuto dobu jednoznačně nejlepší na světě,“ myslí si český reprezentant.
Guardiola s Neuerem naplno rozvinuli to, co se zrodilo v 90. letech - hře nohou se brankáři začali důsledně věnovat až po změně pravidel, která jim zakázala po přihrávce od spoluhráče chytat míč rukou.
„Ten zásah byl pro naši generaci dost vážný, protože do té doby nás nikdo nenutil hrát nohama. Všechno jsme tedy řešili rukama a pak to ze dne na den jednoduše zakázali. Bylo nutné se přizpůsobit, takže bylo hodně chyb,“ říká bývalý československý reprezentant Alexander Vencel.
Tušil jsem to a nechtěl jsem spadnout, vysvětluje Zápotočný odchod z Příbrami. Zápasy pořád navštěvuje
Číst článek
To, o čem mluví, už je ale z dnešního pohledu fotbalový pravěk. Odkopnout míč do bezpečí znamená pro brankáře naprostý základ, v předních evropských klubech požadují od gólmanů mnohem víc a mají na to i speciální tréninky.
„Když jsem přišel do Basileje, tak to bylo extrémní. Jenom hodinu a půl jsme třeba dělali rozehrávku. A ještě nám zúžili hřiště, takže jsme hráli deset na deset na čtyřiceti metrech. K důvěře a sebevědomí vede pouze trénink,“ dodává Vaclík.
