Tlak v zákulisí, rozmrzelí ministři. Tvrdohlavou vládu čeká ve Sněmovně obstrukční peklo

Vypršel deadline na připomínky k takzvanému ozdravnému balíčku pro Česko, který nachystala vláda. Kritika přišla od konfederace zaměstnavatelů, Svazu měst a obcí, Agrární komory, Unie vydavatelů, Hospodářské komory, České národní banky, zkrátka profesních svazů, komor, odborářů, institucí. Naštvala vláda úplně všechny? 
Dá se říci, že téměř všechny. Myslel jsem si ještě donedávna, že alespoň nenaštvala všechny členy vlády, ale z reakcí některých, například ministra zahraničí pana Lipavského, to vypadá, že ne naštvala, ale rozmrzela i některé ministry. 

Hromada připomínek

Každopádně připomínky jsou téměř ke všemu, já jsem to pročítal, k sazbám DPH, rušení benefitů pro zaměstnance, navrhovanému zvyšování renty pro bývalé prezidenty, zvyšování daně z příjmu právnických osob. Eva Svobodová z Asociace malých a středních podniků v České televizi například říkala, že má pocit, že živnostníci a menší firmy jsou otloukánkem nového navrhovaného balíčku.

Mohl bych toho vyjmenovat ještě spoustu. Není to na druhou stranu tak, že každý na oko říká, že šetřit se musí, ale ne u něho, a vláda nemá žádnou jinou možnost, než do toho takhle tvrdě sáhnout? 
Je přirozené, že každý se shodne v tom, že šetřit se zkrátka musí, že situace není úplně nejlepší, ale pochopitelně se diametrálně rozcházejí názory na to, kde by se mělo šetřit. Většinou by se mělo šetřit u těch druhých. Když se například podíváme na velmi zajímavý průzkum pro Český rozhlas společnosti Median, tak tam se ukázalo, že pokud nepůsobíte ve státní správě, tak by se mělo šetřit na státní správě, alespoň většina dotazovaných si to myslela. Pochopitelně ti, kteří pracují nebo působí ve státní správě, si myslí, že by se až tolik u nich šetřit nemělo, a mělo by se šetřit jinde. Myslím, že vláda by si ty dohady ušetřila, ale je to jako vždycky, že zkrátka i desítky let po listopadu 1989 nemáme úplně jasnou představu o tom, jaké funkce by stát měl plnit, co od něj lze očekávat. Kdyby ta představa byla, tak je daleko konkrétnější představa o tom, s jakými lidmi, jak kvalitními, s jakým zázemím a vybavením má stát ty funkce plnit. Když hovoříme o tom, jak důkladně jsou zanalyzovány potřeby státu, služby a tak dále, tak jsme často svědky toho, že ke konci roku se v některých případech za každou cenu utrácejí peníze, aby se dokázalo, že byly potřeba...

Že tam byl třeba přebytek...
Že nehrozí to, že by se pak poukázalo na to, že vy tolik peněz nepotřebujete, tak můžeme ubrat. V této situaci je vláda, v této situaci chce šetřit, a pak to vypadá tak, že nemá konkrétní představu, protože nemá skutečně důkladnou analýzu, a proto se dost často objevují návrhy plošných škrtů, kdy je to takové bezpracné, zdánlivě jednoduché, že se stejné procento vezme všem a bude to spravedlivé. 

To je to, co se nelíbí ani samotným ministerstvům, která spadají pod vládu. Mě zaujalo, a vy už jste to taky nakousl, že si s tím balíčkem neví rady ani sama ministerstva. Ministerstvo zahraničních věcí kritizuje plošné snižování platů ve státní sféře, ministerstva tápají, kde všude a jak šetřit, protože nedostaly noty od ministerstva financí, jaké dotace škrtat; například ministerstvo průmyslu, to tu budu citovat, ve věci snižování dotací chtějí znát konkrétní dotace, u snižování provozních výdajů ve státní sféře chtějí znát konkrétní agendy, u platů státních zaměstnanců opět požadavek na konkrétní agendy. Tak nepůsobí to nedodělaně? 
Pokud chtějí ministerstva znát požadavek na to, kde nebo v čem mají šetřit, tak to je spíše obžaloba těch ministerstev, že nemají konkrétní představu o tom, jak fungují. Protože pokud ji mají, tak mohou argumentovat tím, že dělají tyto a tyto věci, dělají je takovýmto způsobem kvalitně, a proto mohou těžko vyjít vstříc požadavkům vlády, nebo jim mohou vyjít vstříc za cenu toho, že omezí svoje fungování. Ostatně někteří ministři hovoří o tom, že budou šetřit tím, že budou omezovat zbytné agendy, tak potom se můžeme ptát, proč zbytné agendy nebyly omezeny dávno a proč až pod takovýmto tlakem. 

Pan ministr Kupka z ODS to například říkal, že na Ministerstvu dopravy by se měly řešit zbytné agendy.
To je názorný příklad toho, o čem jsem mluvil, že zkrátka neexistuje konkrétní představa, jak ministerstva mají fungovat, co mají dělat. Můžeme se také odvolávat na různé zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu, který také kolikrát přišel s názorem, že některé peníze, které jsou vynakládány, tak se ani nezkoumá, zda jsou vynakládány správně a zda je to vůbec potřeba. Je tam takové zvykové právo nebo obyčej, že na to se peníze dávají, tak se budou dávat dál.

Nedomyšlené detaily

Na druhou stranu i vláda samotná přiznává, že ten balíček není úplně ready, že ho možná nedomysleli v některém ohledu.

Alespoň  tak o tom mluvil ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS v deníku E15. Bude vůle to nějak upravovat?
Pokud se ukáže, že různé věci nedomysleli, tak by je měli velmi rychle domyslet, protože pokud chtějí získat nějakou podporu veřejnosti a také těch, kterých se to týká, to znamená různých sfér podnikatelského života a tak dále v této zemi, tak by ten balíček měl dávat nějakou logiku. Lidé by měli být sice naštvaní, že se jich to týká, ale měli by mít pro to pochopení, že příliš jiných variant není. Pokud se v tom vláda bude plácat tímto způsobem, že bude připouštět, že různé věci nepromyslela, pokud se jí bude stávat, že například někteří představitelé Národní ekonomické rady vlády budou veřejně hovořit o tom, že vláda měla různé věci dělat jinak, že oni navrhovali úplně něco jiného, než co nakonec vláda učinila, tak to bude působit divně. Působit divně mohou i výroky různých politiků, když například ministr financí hovořil o tom, že změny daně z přidané hodnoty v úsporném balíčku, kterým se má uspořit, nepřinesou úspory, ale naopak udělají další díru do státního rozpočtu. To si lidé mohou myslet, že se asi zbláznili a nevědí, co poslouchají.

On tím asi chtěl zahladit to, že nebudou zvyšovat daně.
Ale on také argumentoval, že k úsporám to nepovede, ale že se podaří zpřehlednit systém, že ubyde jedna sazba daně z přidané hodnoty. Když jsme u toho zpřehlednění systému, tak lidé mohou opět trošku přemýšlet a říct si, že je to zpřehledněné tak, že v jiné sazbě jsou knihy, v jiné časopisy, denní tisk, neexistuje úplně konkrétní představa, jak to rozlišit.

Na to si stěžuje Unie vydavatelů.
Když se na to argumentuje tak, že vláda chtěla podpořit například vědecké časopisy a že je těžké rozlišit mezi časopisy, že by to nebylo systémové, tak pak se nemůže divit, že lidé, kteří aspoň trošku přemýšlejí, se diví, proč se tedy tímto způsobem podporují také bulvární, pornografické časopisy a podobně. Když vláda chce podporovat vědu včetně vědeckých časopisů, tak proč to neudělá tak, že vědeckým časopisům dá za nějakých striktně stanovených podmínek grant nebo nějakou podporu a nenechá všechny časopisy v jedné sazbě s novinami a podobně?

Neměla tedy být cesta od vlády spíš taková, že se měla dopředu sejít se zástupci svazů, odborů a tak dále a promyslet vládní balíček dohromady ještě před tím, než ho zveřejnila? Ptám se na to i z toho důvodu, že na připomínky všichni dostali pět dní. Ten materiál má sedm set stran. Já si nepamatuju, kdy jsem naposled přečetl sedm set stran za pět dní, a ještě jsem to měl okomentovat. Možná Harryho Pottera - Fénixův Řád, to mělo asi sedm set padesát stran, ale je to bichle.
Souhlasím, ale myslím, že i kdyby na připomínky byl měsíc, tak se na tom nic zásadního nezmění, protože připomínky budou velmi podobné a jejich osud bude také velmi podobný. Pokud vláda chce něco prosadit, tak si většinu připomínek vyslechne a nechá bez odpovědi. Když jste u té komunikace, tak já si myslím, že podivně působí také to, že když vláda představovala konsolidační balíček, tak to měla být velká show, ale byla z toho spíše velká nuda, protože poslouchat něco soustředně přes hodinu dokáže málokdo. 

Ta tisková konference měla něco přes tři hodiny...
Ale i kdyby to bylo jenom hodinu, tak se to stejně dá těžko vydržet.

Hlavně když na začátku vystoupí premiér a řekne, že vláda představuje konsolidační balíček, který vznikl na základě důkladných analýz, diskuse s odborníky, je promyšlený a není důvod na něm něco zásadního měnit, maximálně nějaké technické problémy, a pak se ukáže, že tomu tak není, tak to je problém. Vláda si pochopitelně zadělala na problémy v tom, že když se dohodla uvnitř vládní koalice, tak měla balíček představit na tripartitě zaměstnavatelům a odborářům, než ho představila veřejnosti. Nedá se očekávat, že by za to byla pochválena, ale alespoň by mohla tvrdit, že ještě předtím, než to všechno oznámila veřejnosti, tak to s nimi probrala. Takto můžou odboráři i zaměstnavatelé tvrdit, že byli postaveni před hotovou věc.

Říkal jste tedy, že kdyby to bylo měsíc, že by se na tom asi nic nezměnilo. Takže chápete argument ministra pro legislativu Michala Šalomouna z Pirátské strany, že lhůta byla vlastně dostatečná? Pět dní pracovních, v tom dva dny víkendu, takže sedm dní dohromady, takové šalamounské řešení.
Ano, dá se to tak říci, nebo může říci, že zhruba čtvrtina měsíce, takže to nebylo zase tak málo. Ale skutečně...

Já si pamatuju Ilonu Masopustovou ze Svazu města obcí, jak říkala, že bude celý víkend jen psát připomínky. Tak jestli to bylo fér?
Vůči ní to fér určitě nebylo, protože zrovna bylo pěkné počasí a pěkný víkend, a pokud ho strávila zavřená někde mezi čtyřmi stěnami a musela se probírat celým konsolidačním balíčkem, tak to asi neměla zrovna nejvydařenější víkend. Tím spíš, že není pravděpodobné, že by vláda zásadně ustoupila z hlediska určení daní, kdy má dojít nejen k tomu, že pokud dojde k nárůstu daně z nemovitosti, tak většina výtěžku má připadnout státu, a ne obcím, ale v tom balíčku se dokonce objevují návrhy, které by měly trošku změnit rozpočtové určení daní, a do pokladen obcí by mělo doputovat méně peněz než v současné době. To je problém nejenom z pohledu toho, jak se vyvíjí inflace, jak rostly ceny energií a další věci, ale také z toho důvodu, že na obce i kraje stát nakládá čím dál tím více povinností, a jaksi zapomíná, že s povinnostmi by měly také následovat finance, aby to obce a kraje mohly zvládat.

Zeď odporu

Jsme zpátky u vůle něco změnit. Petr Fiala, premiér z ODS, říkal, že vláda nepodlehne tlaku, aby cokoliv měnila. 

Nenarazí tím vláda do zdi už třeba na samotném jednání vlády, protože připomínky jsou i z ministerstev, anebo potom ve Sněmovně?
Pokud by měla narazit do zdi už při jednání vlády, tak je to první předpoklad toho, aby vláda skončila, protože pokud by nebyla schopna se na tom dohodnout, tak nemá cenu, aby dále pokračovala. Dá se předpokládat, že ministři sice budou mít různé připomínky, ale že se nějak dohodnou a najdou nějaký kompromis. Myslím si, že vláda je vystavena daleko většímu tlaku ne prostřednictvím připomínek, ale zákulisních lobbistů, různých podporovatelů stran, kteří se snaží prosadit různé své zájmy. Vláda to nemá jednoduché, je pod velkým tlakem a ukáže se v budoucnosti, nakolik byla odolná. Pokud myslíte nějakou zeď z pohledu nepokojů v této zemi, tak se dá očekávat, že se některé protesty objeví, ale nemyslím si, že by vyústily v nějakou generální stávku...

Odboráři na ni ale dopředu pomýšlejí, ne? Nějaká pohotovost, prohlášení proběhlo...
Oni se na stávku chystají, ale je otázka, zda by se uskutečnila v takovém rozsahu, v jakém si představují. Protože pokud chcete protestovat a chcete dostat na svoji stranu většinu společnosti, aby to mělo nějaký význam, tak musíte mít nějaké jednotící heslo, a to se z připomínek, které se objevují, těžko hledá. Bude to generální stávka, kdy lidé vyjdou do ulic a budou stávkovat za to, aby jim byly zachovány některé zaměstnanecké benefity? Nebo budou lidé mohutně stávkovat proto, aby byla obnovena elektronická evidence tržeb?

Další věc je samozřejmě to, že odboráři říkali, že dohromady z toho balíčku lidi zchudnou, běžná rodina až o desítky tisíc za rok. Vláda zase říkala, že má jiné propočty. Nemůže tohle mít ve výsledku ten dopad, že se vytvoří zeď právě v té společnosti? Druhá věc je, jestli se ta zeď nemůže vytvořit ve Sněmovně. Tomio Okamura předesílal, že jeho strana bude obstruovat, Andrej Babiš z ANO, když zrovna na Instagramu nechodí do kina nebo necvičí, tak vládu nazývá totálním peklem. Tu neschopnost si podle něj vybíjí právě na občanech.

Kdybychom to měli brát z pohledu Sněmovny, tak tam zeď bude. Je otázka, jak ji vláda překoná, zda ji nějakým způsobem prorazí, o což se pokoušela v minulosti a bylo to velmi složité a namáhavé. Často sahala k prostředkům, které byly velmi sporné například z pohledu porušování jednacího řádu a tak dále. Uvidíme i z pohledu mimořádné valorizace penzí, jak si s tím poradí Ústavní soud. Po jeho verdiktu bude vláda možná moudřejší v tom, jak zeď překonávat nebo prorážet. Pochopitelně by pro ni bylo jednodušší, aby žádná zeď nebyla, ale jak chcete zabránit jejímu vzniku, když opozice slibuje obstrukční peklo už v momentu, kdy ještě vůbec neznala detaily, ale jenom hrubé obrysy konsolidačního balíčku, a už přesto vyhrožovala, že vládě sroluje ponožky, nebo jak o tom mluvil pan Havlíček. 

Myslíte, že to je přehnaná reakce?
Pokud to bude v létě a představitelé vlády a vládní koalice ve Sněmovně nebudou nosit ponožky do sandálů a podobně, tak nebudou mít co rolovat. Myslím si, že vláda bude mít problém, jak obstrukce překonávat, protože je pod určitým časovým tlakem.

Nastiňme ten harmonogram, jak to je teď?
Potřebuje změny prosadit tak, aby začaly platit od začátku příštího roku, aby mohly být zakomponovány do návrhu státního rozpočtu. Když vláda vypracovává návrh státního rozpočtu na příští rok, tak ho musí ve vládě schválit a dodat do Sněmovny, aby se to všechno stihlo do konce září. V minulosti bylo dobrým zvykem, že když už jste posílal návrh rozpočtu do Poslanecké sněmovny, tak se opíral o zákony, které už v té době byly schválené, platné. Pak se to posunulo. Byli jsme už i svědky toho, že se ve Sněmovně objevil návrh rozpočtu, který počítal s tím, že některé zákony do konce roku budou přijaty  tak, aby se plánované příjmy a výdaje mohly opírat o platnou legislativu a aby byly reálné. Takže vláda podle mého názoru potřebuje, a také to tak deklaruje, prosadit návrhy zákonů alespoň v prvním čtení během léta. Myslí si, že to stihne do letních prázdnin, aby je skutečně mohla zahrnout do návrhu státního rozpočtu, poslat ho do konce září do Sněmovny a do konce roku přijmout zákony takovým způsobem, aby vyšly ve Sbírce zákonů a mohly od 1. ledna platit. Pokud si naplánujete například nějaké příjmy z daní, které v současné době mají jinou sazbu, tak pokud tu sazbu neprosadíte, tak potom ten návrh státního rozpočtu je k ničemu a můžete přijímat nový.

Takže blízká budoucnost. První polovina června vypořádání připomínek, druhá polovina června zřejmě první čtení ve Sněmovně, pak sněmovní prázdniny a horký podzim. Když ještě shrnu, o co se vláda snaží - chce letos na škrtech ušetřit 60 miliard, dalších 30 miliard vybrat navíc na daních, to znamená 90 miliard k dobru, příští rok to má být úspora dalších 50 miliard. Může to být kvůli těm výtkám, možným obstrukcím nakonec méně? Může vláda nakonec podlehnout a říct, dobře, tak ne 90 v tom prvním kroku, ale 80?
Může to být méně, ale může to být z jiných důvodů, ne že by toto neprosadila. Odhady se třeba ukáží nereálné, když například na základě zvyšování daní dojde k daňové optimalizaci, když to takto nazvu, a některé firmy si vyhodnotí, že přesunou svá sídla někam jinam, aby tady nemusely danit, a půjdou tam, kde danění pro ně bude přívětivé. Odhady se nakonec mohou lišit, ale ono to vypadá tak, že to, co vláda nyní dělá, je natolik zásadní, že to zcela diametrálně změní podobu veřejných financí. Ale není pravda, co říkal před nedávnou minulostní také premiér, že nemůžeme žít na dluh. My na dluh žijeme a budeme žít i nadále, i když se prosadí všechno z konsolidačního balíčku, protože deficit státního rozpočtu je stále ve stovkách miliard. Když ho snížíte o desítky miliard, tak to samozřejmě je lepší, než kdyby se nedělalo nic, ale není to zásadní změna. Proto někteří ekonomové tvrdí, že po těchto změnách by měly následovat další, razantní. Ale můžeme se na to podívat trošku cynicky a říct, že budou následovat ne změny, ale volby a před volbami se změny prosazují hůř, protože politici chtějí být zvolení. Po volbách, pokud budou zvoleni jiní, můžeme být před svědky toho, že co se nyní horko těžko prosazovalo, může být po volbách zase změněno. 

V podcastu byly dále využity připomínky ministerstev, krajů, ČMKOS a dalších institucí k vládnímu konsolidačnímu balíčku.