Energie, která lidem doslova protéká pod rukama. Vybudovat malou vodní elektrárnu je v Česku těžké
Obnovitelné zdroje nejsou jen stožáry s větrníky, solární pole či panely na střechách domů. Jsou to i vodní zdroje energie. Ty malé do české krajiny patří už několik století. Naši předci využívali vodu v rybnících a náhonech, kterou usměrňovali a využívali proud potoků a řek. Voda poháněla mlýny, hamry či pily, vodní energii používaly i sklářské hutě a další řemesla. Ale kupodivu, i když se v posledních letech skloňuje v mnoha pádech ekologický přístup k energiím a na větší využívání obnovitelných zdrojů tlačí i Evropská unie, renesance malých vodních elektráren u nás nenastala. Proč?
Využívání energie z vodních toků jako pohonu pro mlýny, pily a podobně skončilo v padesátých letech minulého století. Souviselo to s politickými rozhodnutími tehdejší vládní moci a příklonem k centralizaci. Nicméně drobná vodní díla, která často fungovala několik staletí, přetrvala. I když nefungovala. A dnes si mnoho lidí říká, že by bylo dobré obnovit jejich původní účel. Jako třeba pan Michal z Janova nad Nisou, který má u domu nádrž i koryto na přívod vody z potoka.
„Dokonce dodnes je torzo té turbíny dole v domě schované. Chtěl jsem tuhle tradici obnovit a vybudovat malou vodní elektrárnu, ze které bych napájel celý dům, aby byl dům soběstačný, ale všichni mě od toho zrazují, že je to velmi administrativně náročné. Přijde mi absurdní, že se dnes nevyužívají zdroje energie, které nám doslova protékají pod rukama," popisuje pan Michal.
Vybudovat malou vodní elektrárnu je v Česku velmi složité. Více si poslechněte v reportáži Jitky Hanžlové.
Postavit nebo zprovoznit malou vodní elektrárnu je složité. V první řadě je nutné, aby si člověk spočítal, zda je taková investice technicky a ekonomicky smysluplná. Například zda v místě teče dostatek vody a má dostatečný spád. Pak musíte mít všechny doklady nebo smlouvy o majetkoprávních vztazích. Tedy i na území, po kterém vede přívod vody a kabel z vaší malé elektrárny k napojení do distribučního elektrického vedení.
A navíc - vodu z potoka nebo řeky si nemůžete brát, jak vás napadne. Vlastníky koryt vodních toků jsou jednotlivá povodí. I s nimi se musíte dohodnout.
„V mnoha případech se stává, že podniky povodí jsou vlastníci koryt vodních toků, tak kolikrát chtějí nájmy formou podílu na výrobě elektrárny. Takže se může stát, že za pár metrů čtverečních po vás bude nárokováno několik procent, jsou i případy 15, 18 procent, z výroby elektrárny," popsal Radiožurnálu Robert Turinský, majitel malé vodní elektrárny v jižních Čechách na řece Otavě a místopředseda Svazu podnikatelů pro využití energetických zdrojů.
Vypracovaný technický projekt musí být v souladu s územním plánem. Pak se můžete pustit do povolovacího řízení. Základní je povolení k nakládání s vodami. K žádosti musíte přidat mnoho různých vyjádření například z ochrany životního prostředí, rybářů a podobně. To je teprve začátek cesty.
Návratnost až za 15 let
Že to je celé až příliš složité - a v rozporu se selským rozumem - konstatuje i Zdeněk Nováček, prezident Asociace hydroenergetiků. „Na hlavu to je. V dnešní době, kdy se prosazuje ekologická elektřina, a přestože jsou to požadavky nebo závazek Evropské unii, že musíme mít naplněné určité procento výroby z obnovitelných zdrojů, tak přesto administrativa je strašně složitá a hodně lidí to odradí, což je velká škoda," řekl.
Zatímco před druhou světovou válkou u nás fungovalo 15 tisíc malých vodních děl, dnes jich je tisíc pět set. Tedy desetkrát méně.
Malé vodní elektrárny kvůli suchu porušily předpisy ČIŽP. Teď musí splácet pokuty
Číst článek
Ale vraťme se k cestě, která vede ke spuštění malé vodní elektrárny. Budoucí provozovatel totiž také musí získat ještě souhlas provozovatele distribuční soustavy s tím, že výkon své elektrárny můžete do soustavy napojit. Jsou to ČEZ, E-ON nebo Pražská energetika. Konečné slovo pak má Energetický regulační úřad.
Jeho mluvčí Michal Kebort říká, že od loňského roku se snaží zjednodušit povolovací řízení pro mikrozdroje, tedy i malé vodní elektrárny do výkonu 10 megawatt. „Jestliže z takové elektrárny nebudete nic dodávat do sítě, nechcete čerpat žádné dotace a v daném odběrném místě není jiný zdroj držitele licence, potom nebudete potřebovat ani licenci ERÚ. Tím neříkáme, že byste nepotřebovali jiná povolení dalších úřadů. S námi mít práci navíc ale nebudete," popsal Kebort.
Malá vodní elektrárna je i finančně nákladná. Turbína může stát od stovek tisíc do desítek milionů korun. V průměru se návratnost investice počítá na 15 let. Pro případné nadšence, kteří by se do toho chtěli pustit, je důležité, že Asociace malých vodních elektráren nabízí právní a ekonomické služby odborníků, kteří celý administrativní proces znají.
