Palát: Musíme být víc slyšet v Bruselu. A při ochraně klimatu se nestřelit do nohy
Je to vystudovaný lékař, od konce 90. let ale začal pracovat pro zdravotnický průmysl. Od roku 2008 je Miroslav Palát prezidentem asociace dodavatelů zdravotnických prostředků CzechMed. Nyní chce vést i Svaz průmyslu a dopravy, jehož je CzechMed členem. Co teď podle něj český průmysl nejvíc potřebuje?
Z kandidátů na prezidenta Svazu průmyslu a dopravy jste si jako první pořídil své webové stránky a na nich píšete, že díky vašemu dlouholetému vedení asociace dodavatelů zdravotnických prostředků víte, že když chcete oslovit politiky a veřejnost, musíte mít zcela jednoduchou zprávu. Takže zcela jednoduše. Co teď nejvíc potřebuje český průmysl a doprava?
Potřebujeme zjednodušit a zrychlit prakticky všechno. Povolovací řízení, stavební řízení, definici veřejného zájmu a jeho zakotvení, liniové stavby. Digitalizaci všeho, státu, státní správy a tak dále.
Poslechněte si rozhovor s Miroslavem Palátem o tom, proč chce být šéfem svazu průmyslníků. Ptá se Jana Klímová
Čili to jsou všechno věci, které byste chtěli jako průmysl po státu.
Určitě.
Vláda teď pracuje na balíčku, který by měl ozdravit veřejné finance. Jste jako průmysl ochotní se podílet na tom, aby stát měl peníze na to, aby mohl fungovat efektivně, aby mohl všechno tohle, co po něm chcete, získat? Protože jedna věc je, že samozřejmě stát může spořit a škrtat výdaje, ale ty veřejné finance jsou v takovém stavu, že se asi nejde proškrtat k nějakému rovnovážnému hospodaření státu a zároveň k tomu, aby zachoval svoje funkce. Čili byli byste třeba pro, aby se zvýšily daně, a podniky vlastně přispívaly na chod státu?
To je mnoho otázek v jedné. Samozřejmě že na příjmové stránce je potřeba navýšit příjmy státu, o tom není nejmenších pochyb.
Kandidáti na šéfa SPaD: Chce to nové jaderné bloky, zavést euro a zastavit ‚papučovou‘ emisní normu
Číst článek
Jak jsem naznačil ještě v jiných materiálech nebo v těch, které o sobě prezentuji, tak jsem za to, aby to, co je nejjednodušší, bylo uděláno první. Považuji za poměrně nešťastné, jak spontánně se ještě za bývalé vlády odhlasovalo zrušení superhrubé mzdy. Domnívám se, že by to bylo úplně tím nejjednodušším opatřením a že by se to mohlo vrátit zpátky. Myslím si, že i bez ztráty kytičky nebo tváře.
Všechna ostatní řešení, o kterých se teď dozvídáme, to znamená třeba různé manipulace s DPH, mají větší potenciál rozzlobit různé skupiny obyvatel, podnikatelů a tak dále, než kolik přinesou.
V angličtině je na to vtipný bonmot. „Spread the pleasure, cut the pain“. Máme-li dělat něco nepříjemného, tak musíme tu dobu zkrátit. Budeme-li dělat něco pozitivního, můžeme to roztáhnout v čase. Zdá se mi, že se hazarduje s dobrou vůli obyvatel České republiky nějakou prolongovanou debatou kolem DPH.
Nemáte obavu, že návrat superhrubé mzdy by znamenal zvýšení nákladů na práci, které jsou u nás relativně vysoké kvůli vysokému pojistnému? Proto ekonomové doporučují, aby se nezavádělo plošně vyšší zdanění mezd..
Donedávna jsme to tady měli a nějakým způsobem to fungovalo. Myslím si, že ten názor, že toto opatření se má vrátit zpět, je poměrně rozšířený a nepříliš kontroverzní.
25:59
Kala: Můžeme dál dotovat hotely či rozhledny, až ale příliv peněz klesne, nebude na smysluplné projekty
Číst článek
Já už jsem o tom mluvila a vy asi také ve své předchozí odpovědi. Očekáváme od vlády samozřejmě i úspory. Nepoškodí průmysl, když se vyškrtá velká část dotací, o kterých nyní mluví ministr financí Stanjura? Že by se dalo jednoduše vyškrtat třeba 30 miliard korun?
Co se týká dotací, tak velmi pregnantně o tom hovořil v nedávné době pan (Miloslav) Kala, předseda Nejvyššího kontrolního úřadu, dokonce s vámi. Když jsem se připravoval na rozhovor, tak jsem si to pečlivě přečetl.
Musím říct, že razance, se kterou pan Kala odmítal skutečnost, že se naše ekonomika přesunula prakticky z tržní do jakési dotační, mě až překvapila.
V jakém smyslu vás to překvapilo? V pozitivním, že to někdo takhle pojmenoval, nebo že to přehání?
Překvapilo mě to v pozitivním smyslu, jak až hluboce vidí problematičnost dotací státu do podnikatelské i veřejné sféry. Překvapilo mě také velmi pozitivně, jak přesně hovořil o tom, že častokrát se dotace míjí svým účinkem. Peníze se spotřebují, něco se uskuteční, ale zdali pak se tím dosáhl společenský nebo ekonomický prospěch, který to mělo za účel, o tom lze velmi pochybovat.
Kalousek: Bez zvýšení příjmů se finance neuzdraví. Stát ale nejdřív potřebuje nemilosrdnou dietu
Číst článek
A vy to vidíte třeba v podnicích, v CzechMedu nebo ve Svazu průmyslu a dopravy, kde jste členem vedení už tři roky, že dotace se míjí účinkem?
Dotační záležitosti konkrétních podniků nejsou úplně předmětem diskuse na svazu. Celkově o dotacích není přes příliš mnoho řeči. Dlouho si uvědomujeme, že je obrovské množství peněz, které jsou rozděleny pomocí dotací, a přitom ty oblasti, které bychom potřebovali dotacemi podpořit, tak tam zase tolik dotací nepřichází.
Jedná se o vědu, výzkum, inovace a tak dále. Přičemž číslo, které zaznělo v rozhovoru s panem Kalou, že se snad na dotacích přerozdělilo nějakých 750 miliard korun v průběhu několika let, myslím, že pěti let, pokud se nemýlím, tak je obrovské číslo.
Být slyšet ve světě
Jak už jsem zmiňovala ve vedení Svazu průmyslu a dopravy jste tři roky. Jak podle vás funguje? Bylo něco špatně, jak zastupoval zájmy průmyslu? Chtěl byste dělat něco jinak?
Předně nutno říct, že Svaz průmyslu a dopravy má neskutečnou znalostní základnu a má velmi kompetentní lidi, kteří jsou k tomu ještě pracovití. Já si myslím, že množství vyjádření i aktivit, kdy samozřejmě Svaz průmyslu a dopravy je součástí tripartity a dalších fór, na kterých se diskutují věci související s ekonomikou a společností, ukazuje, že svaz byl velmi viditelný.
25:43
Kvůli lobbistickým bojům Česko v moderní energetice dva a půl roku zaspalo, říká expert
Číst článek
To, co bych viděl do budoucna, je určitá prioritizace. Pokud máte svaz nebo asociaci, tak nevyrábíte produkt. Pokud průmysl vyrábí produkt, usiluje o to, aby se uplatnil na trhu a tak dále. Svaz nebo asociace, která reprezentuje zájmy, bere svoje podněty z velmi široké palety názorů a potřeb. A může dojít k tomu, co se může stát na zahrádce. Když ji dlouho neplejete, pak najednou přestanete vidět chodník, přestanete vidět směr odkud kam. Domnívám se, že efektivní využití síly svazu by bylo jeho větší zafokusování na určité věci. Dejme tomu bych to nazval určitou triáží.
Na co byste fokus tedy zaměřil? Co by měly být priority? Protože to asi nebude snadné, když Svaz průmyslu a dopravy je široce rozkročená organizace, členové svazu mají různé zájmy, jsou tam menší podniky, střední, obrovské.
Abych dostál tomu, o čem sám hovořím, tak nebudu mluvit o vícero směrech, ale řeknu jeden velmi důležitý. Jde o to, aby Česká republika byla ještě více než doposud, slyšet v mezinárodním kontextu.
To znamená, že se jako členská země Evropské unie podílí nějakým způsobem na tvorbě legislativy, která automaticky dopadá do České republiky, do našeho prostředí. Protože mnoho z evropských legislativ vychází ve formě nařízení, to znamená, že je automaticky aplikována v českém zákonodárství.
25:59
Ze slibovaných 230 miliard Česko získalo jen zlomek. Čínské investice nic moc nepřinesly, říká expert
Číst článek
A tam si myslíte, že nejsme doposud moc slyšet jako český průmysl?
Slyšet jsme a české předsednictví se k tomu velmi dobře využilo. Ale já si myslím, že pohyb vpřed, tah na branku, který jsme měli možnost vidět, by měl přetrvat.
Nejedná se pouze na vládní úrovni, když reprezentace České republiky sedí u stolu a debatuje s jinými členskými zeměmi. Pojí se to i s tím, že jako Svaz průmyslu a dopravy máme nyní delegáta Radka Špicara, viceprezidenta svazu, a zároveň ho máme i jako viceprezidenta asociace BusinessEurope, což je těžká váha v lobbistickém prostředí bruselských struktur.
Co bychom tam teď měli lobbovat?
To je jen jedna věc. A druhá věc spočívá v tom, že když nám nakonec přistane legislativa, která je tvořena mezi členskými zeměmi společně v Bruselu, pak přistane zde.
Existuje ještě jeden fenomén, kterému se říká gold-plating. To znamená „pozlacení“ častokrát složité a náročné legislativy, ještě nějakými českými specifiky. Mnohdy od úředníků různých resortních ministerstev slýcháme (na otázku) – proč jste tuto věc ještě zpřísnili nebo specifikovali? A v zásadě mi z toho zaznívá: No protože můžeme.
Zlidštit emisní normu
Za co by se tedy teď mělo lobbovat v Bruselu ve prospěch českého průmyslu?
Zcela určitě potřebujeme zastavit nebo nějakým způsobem zlidštit emisní normu Euro 7 (Jedná se o omezení zplodin oxidů dusíku a pevných částic vypouštěných do ovzduší, a to nejen z výfuků, ale také brzd a pneumatik – pozn. redakce). Rozhořčení je mezinárodní a velmi masivní.
Česká republika má velmi rozsáhlý automobilový průmysl v přepočtu na obyvatele, ale není jedinou evropskou zemí. Do roku 2035 by měla ustat zcela výroba a prodej aut se spalovacími motory v Evropské unii, což je velmi náročné, ale myslím si, že je to realizovatelné. A do toho všeho přijde ještě Euro 7...
24:16
Elektromobily budeme na trh uvádět, ale změna musí být harmonická a postupná, míní Jahn ze Škody Auto
Číst článek
... která má výrazně snížit emise z aut už od roku 2025.
Přesně tak. Mnohdy se hovoří o věcech, které jsou málo představitelné. Zaprvé bude se týkat nejenom aut se spalovacími motory, bude se týkat i elektromobilu. Proč? Protože se začneme zaměřovat i na emise z opotřebování brzd a pneumatik.
Když o tom slyšíte odborníky hovořit, tak zjistíte, že ještě nemáme prováděcí vyhlášky, ještě nevíme, jak se to vlastně bude měřit. Může se stát, že emisní norma Euro 7 bude schválena v průběhu roku 2024 a začne platit od poloviny do roku 2025. Není realistické za těch pár měsíců, byť jenom fyzicky, zřídit nové systémy měření a tak dále. Ale to byla jenom jedna věc.
Existuje také něco jako onboard monitoring, to znamená, jak funguje motor, spalování, všechny tyto procesy. Tento monitoring se má rozšířit na spoustu dalších podpůrných aktivit, které se odehrávají v autě, třeba ohřívání skla a tak dále. To všechno nejde najednou.
Autoprůmysl v Česku
Kdybyste měl říct, co může být větší průšvih pro český autoprůmysl. Bude to zavedení normy Euro 7 od roku 2025, anebo že nezíská gigafactory? Co je výhledově podle vás větší problém?
Já myslím, že to je bezprostředně určitě Euro 7, protože v podobě, jaké se o něm dnes hovoří, a to ještě není definitivní podoba, má z části likvidační efekt na autoprůmysl. Jak český, tak i na zahraniční. Ano, gigafactory je velká snaha, aby byla, ale pokud nebude, tak to není takový problém jako Euro 7.
Má Česko jiné obory, než je autoprůmysl, na které by se mělo zaměřit a více podpořit? Třeba i proto, aby si nevytvářelo riziko ekonomiky tím, že se příliš zaměřuje právě na jeden obor, který čeká velká proměna, a ne všechny automobilky ji mohou ustát. Vidíte nějaký jiný obor, který vy byste zařadil do vašeho fokusu, o kterém jste mluvil?
Když jsme mluvili o autoprůmyslu, tak se domnívám, že je to obor, který nepotřebuje podporu na to, aby rostl. Je to vysoce sofistikovaná záležitost.
25:10
Armagedon se v ekonomice nekoná, nevidíme problémy firem splácet úvěry, říká Jan Juchelka
Číst článek
Můžeme být rádi, že panuje určitá tradice v této oblasti, ať je to se zahraničním, nebo českým kapitálem. To už je dneska úplně jedno. Když si koupíte auto, které je vyrobené v Česku a snese nejlepší světové standardy, tak je to radost.
Ale je to tak robustní průmysl, že pokud se mu nehází nutně klacky pod nohy, tak je schopen se o sebe postarat. Kam se chceme přesunout a dát větší důraz, je na výrobky o větší přidané hodnotě a zcela určitě to směřuje do digitální oblasti.
Je nutno říct, že země, která slouží jako příklad velké vstřícnosti vůči inovacím, třeba Izrael, tak tam jsou struktury, které aktivně podporují spolupráci mezi akademickou sférou, výzkumem a kapitálem. Ukazují cesty, jakým způsobem se výrobky přes různé regulatorní a další požadavky dostanou na trh. Tomu se říká inovační ekosystém. Něco takového bychom potřebovali i tady.
A čí je chyba, že to tady není?
Není to nikoho chyba.
Nejsou tady pro to podmínky, nebo čím to je?
Častokrát to vyžaduje spolupráci, velmi praktickou spolupráci mezi různými resorty, které mají svoji složitou agendu. Každá takováto záležitost potřebuje tahouna, nějakého řidiče, který si to vezme za svoje, což musí být v této situaci nějaký představitel státu, který to vezme jako svoje poslání.
Kdyby takových představitelů bylo víc, pak by to mohlo fungovat nebo být zavedeno v době přesahující jedno volební období. Inovační ekosystém není něco, co dáte dohromady za jedno volební období. Je potřeba vytvořit tradici.
Nestřelit se do nohy
Jak se stavíte k zelené politice, které hodně zřejmě změní průmysl, Green Dealu? Váš protikandidát Mirek Topolánek řekl, že je to „pitomost“, ale musíme s tím nějak žít. Pro vás je to co?
Je příliš jednoduché to nazvat pitomostí, i když usilujeme o to, aby vyjádření byla razantní. Není pochyb o tom, že prožíváme změnu klimatu a člověk tomu přispívá svojí činností a nemá smysl se přít o to, do jaké míry.
Změna klimatu prochází vývojem a tam se velmi lehce může stát, že se dostane do zpětnovazebného spojení s tím, že čím je tepleji, tím více taje permafrost (trvale nebo dlouhodobě zmrzlá půdu polárních a subpolárních oblastí – pozn. redakce), a uniká ještě více metanu do prostředí. Pak už to není o našich elektrárnách, pak už je to o metanu a ta planeta se bude neustále více ohřívat. Což není otázka na příštích 10 let, ale na delší dobu.
Otázka je, jestli příroda a civilizace není ohrožena tak, jak ji známe dnes. Musíme se všichni podílet na tom, že se nějakým způsobem budeme snažit přistupovat k této otázce citlivě.
24:55
Fotovoltaiku na střechu? Počítejte a počkejte na lepší ceny, o nic nepřijdete, radí energetik
Číst článek
To znamená, je třeba přizpůsobit náš životní styl a omezit emise, které k tomu přispívají. Nemůžeme se ale tvářit, že my zde v Evropě kompromitujeme náš způsob života, práce a průmyslu zatímco třeba v Číně každý týden vzniká já nevím kolik uhelných elektráren.
Realita je taková, že co se týká obnovitelných zdrojů a technologií, které s tím souvisí, tak Čína je obrovským způsobem napřed a nemá úplně význam tam ukazovat prstem. My se na tom dříve nebo později všichni musíme nějak podílet. Nicméně bylo by fajn se na té cestě k našemu pokusu usmířit si klima přitom nestřelit do nohy.
Čili neuspěchat to?
Ne že neuspěchat, ale uspěcháním my častokrát kompromitujeme naši schopnost, dovednost i ochotu se vůbec těmto otázkám věnovat a spíše vytahujeme na povrch názory, které to odmítají, nechtějí se nechat omezovat. Tudy cesta nevede.
Co škodí zdravotnictví
Ráda bych se vás zeptala ještě na zdravotnictví, ve kterém se pohybujete asi celý svůj profesní život, také šéfujete asociaci CzechMed, což jsou dodavatelé zdravotnické techniky a dalších různých prostředků. Dá se říct, v jakém stavu je české zdravotnictví? Ve veřejném prostoru teď poslední rok, začalo to ke konci covidové pandemie, vidíme to, že se nedostávají léky. Lidé běhají od lékárny k lékárně. Jak se díváte třeba na tento problém? Může za to třeba i vláda?
Co se týká občasného nedostatku léku, k tomu se vyjadřovat nebudu, protože je to téma, které je bohatě komentované ve veřejném prostoru.
Pokud něco škodí českému zdravotnictví, jsou to tři věci. Je to politizace zdravotnictví, za druhé nálepky místo faktů a za třetí příliš velká svoboda pacienta. Vysvětlím, co tím mám na mysli.
Politizace v tom smyslu, že zdravotnictví by zasluhovalo určitou formu odpolitizování, podobně jako to je s centrální bankou. Tak, že zdravotnický resort a zdravotnické korporace, ať jsou to fakultní nemocnice, nebo krajská zřízení, by na základě spíše korporativního uvažování dělaly svoje rozhodování bez politického vlivu. Politický vliv se výrazně změnil od dob bývalého ministra zdravotnictví Davida Ratha.
Jde o to, aby byly nějakým způsobem lépe zastoupeny různé části společnosti, třeba ve správní radě Všeobecné zdravotní pojišťovny. U oborových zdravotních pojišťoven již vidíme, že ta změna tímto směrem proběhla. Politizace nedělá tomu rozhodování moc dobře.
Na nemoci srdce umíráme častěji, než bychom museli. Brzdí nás obezita, cukrovka i nerovnosti
Číst článek
K druhé věci, nálepky. Všimněte si, že pokaždé, když panuje nějaká diskuse kolem peněz ve zdravotnictví a bavíme se spíše o deseti nebo dvaceti miliardách, nebavíme se o půl bilionu, tak jsou osobnosti, které se neštítí okamžitě vytáhnout: bude narušena kvalita a dostupnost péče. Což je nálepka, to je nesmysl. V jakém smyslu bude narušena, co a kde to uškodit, co to má přinést? Bavíme se o nálepkách, nikoli o faktech.
A poslední věc, příliš velká svoboda pacientů. Zdravotníci i pacienti jsou ve veřejném prostoru hájené bytosti. Ti se nikdy nekritizují, ti se nikdy ani nepřipomínkují, že by něco mohlo být nějak jinak.
Obyčejný selský rozum nám říká, že jsou různé skupiny pacientů. Například ti, kteří poslouchají své lékaře a nemusí tomu rozumět. Nebo ti, co poslouchají, rozumí, zajímají se a chtějí být partnery a z takových mají lékaři největší radost. Také jsou tací, kteří neposlouchají, ale přesto přijdou.
Ale jsou i takoví, kteří neposlouchají, chodí po systému tak dlouho, dokud jim někdo nedá to, po čem volají. Někdy to je dobře, pokud vychází z původního vztahu se zdravotnickým zařízením, které se zdá, že jim asi nepomáhá.
Ale to může jít i k jejich škodě. Buďto získají péči, kterou by nepotřebovali, nebo se dostanou do nějaké alternativně medicínské péče, která definitivně nakonec udělá víc škody než užitku. O tom by bylo potřeba se bavit i strukturovaně, jako jsme to zmínili teď.
Poslední věc, prosím o stručnou odpověď. Vy jste zastánce eura. Bojoval byste za to, aby český průmysl měl k dispozici euro? Aby stát přešel na euro?
Odpověď je ano a rád vidím, že ono plíživě již vstupuje do českého průmyslu, protože jsou ekonomické subjekty, které již své účetnictví převedly na tuto měnu. Že přijetím eura se zbavíme určitých kompetencí v oblasti monetární politiky, to je také fakt.
