Expert: Návratnost fotovoltaiky na paneláku je do 10 let. Vyplatí se sdílet energii s místní školou
Solární panely na střechu si v posledních letech pořizují hlavně majitelé rodinných domů, od loňska ale mají stejnou možnost také lidé v bytových domech, třeba na sídlišti v paneláku. Od letošního srpna si majitelé domů a bytů mohou také založit energetická společenství a vlastní vyrobenou elektřinu si různě přeposílat. Podmínkou je registrace u nového Elektroenergetického datového centra.
Zatím ale stále převažuje poptávka mezi vlastníky bytových domů spíš o výrobu elektřiny jen pro vlastní spotřebu bez sdílení v energetické komunitě. „Je to zkrátka pro společenství vlastníků jednotek efektivnější způsob výroby a rychlejší návratnost peněz,“ říká v pořadu Peníze a vliv Českého rozhlasu Plus Stanislav Gaj, ředitel projektu firmy Veolia Domy sobě.
V případě sdruženého odběrného místa, kdy si lidé náklady na elektřinu většinou dělí podle velikosti svých bytů, je návratnost investice do fotovoltaik podle zkušenosti firmy v průměru mezi sedmi až osmi lety.
U komunitní energetiky a sdílení se pohybuje propočet návratnosti na úrovni osmi až deseti let. Výše investice bývá obvykle kolem 1,8 milionu korun, až polovinu ale mohou majitelé domu pokrýt z dotace.
Například v bytovém domě v Plzni, který si pořídil fotovoltaiku včetně baterie už loni, podle předsedkyně tamního společenství vlastníků Aleny Juhászové lidé šetří zhruba čtvrtinu původních výdajů za elektřinu měsíčně.
Dům nyní platí společnou zálohu na elektřinu ve výši 15 tisíc korun, zatímco dříve to bylo dohromady 20 tisíc. „V červenci nám z těch 15 tisíc dokonce vrátili 9 tisíc korun jako přeplatek,“ popsala Juhászová.
Podělit se s firmou a školou
Kromě úspory za samotnou dodávku elektřiny hraje u sdruženého odběrného místa velkou roli ve snížení plateb to, že obyvatelé domu platí jen jedny distribuční poplatky.
Pokud by chtěl dům vyrábět víc elektřiny a prodávat ji dál v rámci sdílení, kromě vyšších vstupních nákladů na pořízení fotovoltaiky existují i rizika. Jednak jde právě o navýšení distribučních poplatků, ale třeba i zpoplatnění případných přetoků do sítě, které se nepodaří prodat, obzvláště v letních měsících.
Malé fotovoltaické elektrárny loni navýšily výrobu o 172 procent. Většinou jde o domácnosti
Číst článek
Komunita a sdílení elektřiny tak může podle Gaje dobře fungovat třeba v případě, kdyby měl dům s velkou fotovoltaikou v blízkosti třeba školu nebo nějaký podnik. Dům by spotřebovával svoji elektřinu ráno a večer, kdy jsou lidé doma, a škola nebo firma naopak přes den. „Přetoky vyrobené elektřiny by pak byly minimální,“ dodal.
Překážkou pro pořízení fotovoltaiky pro bytový dům je také malý počet bytů v domě, mělo by jich být minimálně 10, ideálně 15 a více, aby se investice vyplatila.
Podmínkou je také pořízení baterie na skladování, dostatečně prostorná střecha domu a v neposlední řadě i schopnost jednotlivých majitelů v rámci SVJ se vůbec na investici domluvit. To v řadě případů trvá vůbec nejdéle, třeba i rok, než se lidé rozhodnou.
Podle Gaje se firma běžně potkává s tím, že v rámci bytového domu, který o solární panely projeví zájem, je 10 procent lidí, kteří tomu věří a fandí a dává jim to hlavně ekonomický smysl.
„Pak je taková pro nás mlčící většina, která se přikloní na stranu buď ano, nebo ne,“ popsal Gaj. Poslední skupinou pak bývají jednotlivci, kteří tomu nevěří s tím, že „dotace jsou podvod, anebo že stejně dojde lithium“.
Celý podcast Peníze a vliv si můžete poslechnout v audiu nahoře v článku.
