80 procent lidí nebaví jejich práce. Změnit to chtějí ‚svobodné firmy‘
Pro 80 procent lidí je normální chodit do práce, která je nebaví, vyplývá z rozsáhlé mezinárodní studie Gallupova ústavu. Jednu z cest jak to změnit nabízejí firmy, které propagují principy svobody v práci. Trend zřejmý například v některých nadnárodních společnostech se prosazuje i u nás.
„Nechtěl jsem chodit do práce jen pro obživu, plnit příkazy a těšit se na víkend. Chtěl jsem v ní být šťastný a umožnit to i svým zaměstnancům,“ říká Michal Šrajer z malé pražské firmy, která vyvíjí software a aplikace do chytrých telefonů.
„Když studuji, co vlastně lidi baví a co je motivuje, aby dělali svoji práci, aby je to naplňovalo, tak jedna z důležitých složek je, že mohou projevit sami sebe. Že nejsou jen jedním ze sta koleček v nějakém velkém stroji, ale jsou individualitou, která se podílí na tom, co se s firmou děje,“ pokračuje Šrajer.
Svoboda a zodpovědnost, to jsou základní principy, na kterých jeho firma funguje. V praxi to vypadá tak, že celý tým společně připraví projekt a každý z jeho členů si vezme na zodpovědnost určitou jeho část. Jakým způsobem a odkud ji plní, záleží jen na něm, důležitý je výsledek.
„Lidé chodí do práce jak jim to vyhovuje. Někdy pracují přes skype z domova. Dokonce kolega nyní rok a půl pracoval z Tchaiwanu. Vlastně jsme to ani nepoznali, až na to, že jsme ho nevídali v kanceláři,“ vysvětluje Šrajer.
Nejde to všude
Je pochopitelné, že se tak nedá pracovat všude, dodává konzultantka v oblasti personálního a psychologického poradenství Alena Sehnalová. Ale tam, kde je to možné, především u tvůrčích profesí, tento přístup jednoznačně doporučuje.
„Když si vezmeme motivační kotvy, tak jedna z nejvýznamnějších je přizpůsobení práce lidem, ne lidi práci. Ono to zní úžasně. Někdy to v praxi jde, někdy ne. Určitě je to velmi složité ve firmách, které jsou zaběhnuté tím klasickým způsobem, ale tam, kde vytváříme firmu novou a skutečně vnímáme zaměstnance jako lidský kapitál, tak je to vynikající cesta,“ uvádí Sehnalová.
„Nemáme šéfy v klasickém slova smyslu, kteří lidi přesně úkolují a kontrolují,“ říká Michal Šrajer. Kdokoli přijde se svým nápadem a nadchne pro něj ostatní, může ho začít realizovat. Lidé tak pracují s mnohem větším nasazením, než když jen plní příkazy shora, a na výsledku je to vidět.
Ne každý zaměstnanec větší svobodu a zodpovědnost unese. Jsou lidé, kteří jen pasivně čekají na úkoly. V podstatě jim vyhovuje, když je někdo řídí a mohou pracovat jen od - do. „Takoví u nás ale dlouho nevydrží,“ uzavírá Šrajer.
Jeho firma proto klade stále větší důraz na výběr zaměstnanců, a to, jestli volnější režim ustojí, zjišťuje už při přijímacích pohovorech.
