Myslím si, že ano. Podle mě to bude jedna z klíčových věcí, které se budou nejen objevovat, ale přímo dominovat globálnímu obchodu a obecněji globálnímu hospodářství. Finanční krize z roku 2008 a 2009, ale vlastně i ta současná krize, je podle mě jedním z akcelerátorů, který tento proces jen urychlí. Obchodních vztahů a kanálů mezi zeměmi na globálním jihu prostě bude přibývat, a rozvíjející se trhy tak budou čím dál tím víc obchodovat mezi sebou.

Pokud navíc čekáte, že oddlužení západu bude otázkou hned několika příštích let, pak je vám jasné, že je v zájmu každé rozvíjející se země najít zájemce o své zboží, a nebo trh pro své zboží, mezi ostatními rozvíjejícími se zeměmi.

Jinými slovy, krize v tomto slova smyslu nic zásadního nemění, jen už v minulosti nastartované trendy urychluje? A nebo se přeci jen objeví něco nového?

Ano, myslím si, že poslední krize jen urychluje ten trend. Bude se objevovat stále více obchodních vazeb mezi rozvíjejícími se trhy. A společně s tím bude stále větší i škála zboží, které od sebe budou prodávat a nakupovat. V příštím roce a nebo dvou letech to tak stále ještě bude do značné míry o tom, že Čína od rozvíjejících se zemí nakupuje komodity a prodává jim stroje a spotřební zboží.

S tím, jak průmysl v některých rozvíjejících se zemích bude dospívat, si ale myslím, že ty obchodní toky budou čím dál tím víc obousměrné. A že druhů zboží, které se bude obchodovat, bude přibývat. Což přispěje ke změně celého systému. Rozvíjející se trhy si prostě v důsledku krize budou bližší. To určitě. Hospodářsky i finančně budou provázanější. Mluvil jsem totiž o obchodu. Ale to samé platí i o investicích. Asijské ekonomiky budou ve větší míře investovat do ostatních rozvíjejících se zemí. A to bude klíčové téma.

Bude to jeden z hlavních prvků takzvaného nového normálu – tedy globálního systému, který se po krizi objeví?

Myslím si, že ano. Podle mě to odpovídá něčemu, o čem tu už dlouho mluvíme. Jde o to, že svět vstupuje do takzvaného třetího supercyklu. V roce 2000, 2001, kdy jsme se vypořádali s tehdejšími problémy, totiž globální ekonomika vstoupila do supercyklu. Ten obvykle trvá nějakých 30, 40 let. Typický pro něj je v celosvětovém měřítku vyšší hospodářský růst, který pohánějí zásadní změny některých zažitých pořádků.

Jde například o vylepšení stávajících technologií, rychlejší urbanizaci v některých rozvíjejících se zemích, jako je Indie a nebo Čína, a také růst střední třídy a společně s tím spotřebitelské poptávky v rozvíjejících se zemích, jako je Čína, Indie a další asijské ekonomiky. Všechny tyto věci přitom budou i nadále z pohledu globálního růstu v příštích 20, 30 letech dominantní.

Znamená to, že Asie skutečně přebírá pomyslné žezlo?

My věříme tomu, že se pohybujeme pryč od něčeho, co tu platilo v poslední dekádě a nebo dvou dekádách – a nebo vlastně několika dekádách – kdy rozvinuté trhy přispívaly k růstu globální ekonomiky 70 procenty. Blížíme se k nové realitě, což znamená, že růst světa budou ze 70 procent pohánět rozvíjející se trhy. Díky urbanizaci, lepším technologiím a industrializaci například v Indii a ve Vietnamu; díky tomu, že platy v Číně porostou. Prostě, pokud to všechno dáte dohromady, jde v dlouhodobém horizontu o jedno z klíčových témat.

Co konkrétně to bude znamenat – bude vše jaksi při starém s tou výjimkou, že tahounem bude Asie? A nebo tato výměna přinese nějaké zásadní změny, které lidé všude pocítí?

Já si myslím, že v určitých ohledech už vidíme, že se věci mění. Například už je cítit, že kupní síla čínských spotřebitelů roste. Jen se podívejte na čínské turisty, kteří cestují po světě. Ti jen potvrzují, že platy v Číně rostou, že se objevuje střední třída a její schopnost utrácet roste. Stejně tak je možné sledovat nárůst čínských investic do zahraničí; do Afriky, Latinské Ameriky a tak dále. A to bude mít vliv na rychlost, s jakou ostatní rozvíjející se země porostou.

A na finančních trzích se narůstající vliv Asie projevuje například tím, že se stále častěji používá čínský jüan. Hong Kong například v posledních dvou letech začal nabízet některé služby a produkty v jüanu. A my věříme tomu, že dominantní postavení amerického dolaru – a do určité míry eura – v tom slova smyslu, že se v něm vypořádávají obchody, bude narušeno. Neříkám, že o svou pozici dolar a euro přijdou, to ještě nějakou dobu potrvá. Ale budou se muset stále víc a víc dělit o svůj současný statut s čínskou měnou.