Seriál 30 případů majora Zemana už lidem 21. století nic neříká. Ani to nebylo přesvědčivé, myslí si historik
Hned na začátku potřebovala propaganda divákům sdělit, že už v Československu nemáme policisty nebo prvorepublikové četníky, ale „příslušníky“. „Komunističtí politici už po jednání v Moskvě na jaře 1945 pochopili, že jako svůj nástroj boje o moc mají bezpečnostní složky. Místo prvorepublikových policistů, kteří se stali nepřáteli lidu, si našli své lidi – a poprvé je využili při převratu v únoru 1948,“ popisuje historik Jiří Pernes.
Ideálem nového policisty se stal pokrokový major Jan Zeman ve 30 případech. Dokázal se například postavit za pracující lid, a to v epizodě Hon na lišku, kde dělníci zabrali majiteli továrnu.
„Vůle lidu byla v rozporu i s tehdy platnými zákony, takže se nový režim oháněl tím, že pracující lid dostane to, co mu patří. Podnikatelé totiž byli považováni za buržoazii – a v seriálu byli všichni zobrazováni negativně,“ tvrdí Pernes.
Jakmile se tak v některém z dílů objevil bývalý podnikatel, měl na sobě „negativní nálepku“ – tedy pokud například v kriminále po socialistické převýchově „neprozřel“.
Major Bláha, Zemanův četnický nadřízený, patřil do další skupiny lidí, se kterými se bylo potřeba vypořádat. Bláha dřív bojoval na Západě – a s takovými lidmi uměli komunisti pěkně zatočit. „Z armády je vyhazovali, protože to byli většinou antikomunisté, mnoho z nich věznili, takže plno z nich zas chtělo zpět na Západ.“
Na hranicích pak zemřelo kolem 500 lidí, což popisuje i epizoda Bestie. Skupina lidí se snažila dostat za hranice, ale převaděči je okradli a pak i zavraždili. Jenže to vypadalo tak, že viníky byli ti mrtví, kteří nechtěli žít v komunistickém státě.
Vrah se skrývá v poli
V dalším díle Vrah se skrývá v poli je zobrazen rok 1953, kdy se v jedné řadě nepřátel vedle sebe ocitli farář, agenti ze Západu a sedláci – ti navíc byli popsáni jako kolaboranti.
Přestože se události v obci Babice (v seriálu nazvaná Plánice) staly de facto úplně naopak. Ale komunisti potřebovali oslovit lidi v regionu, kde byla silná religiozita, mnoho místních mělo zkušenost z protinacistického odboje a nechtěli vstoupit do zemědělských družstev.
Jiří Pernes k tomu dodává: „Stát lidem ukradl zemědělské stroje, pole, zvířata a říkalo se tomu kolektivizace. Ale ještě v únoru 1948 Klement Gottwald tvrdil, že kolchozy se u nás zakládat nebudou.“
30 případů majora Zemana? Dobré filmové řemeslo se bohužel dostalo do vleku lží, připomíná historik
Číst článek
„V Zemanovi jsme dostali závažný politický úkol: hned třemi díly se dotknout krizového období kolem roku 1968, tedy obdobím, které prověřilo lidi i jejich charaktery. A kdy obstál jen ten, kdo zůstal sám sobě věrný,“ napsal režisér seriálu Jiří Sequens.
Epizody Klauni, Hrdelní pře a Štvanice jsou souborem komunistické propagandy, která lidem a diváků sdělovala jediný „správný pohled“ na věc.
Na scéně se tak musel objevit například zkrachovalý neschopný opilec básník Daneš, o kterém se spekulovalo, jestli to měl být někdo jako Pavel Kohout, Václav Havel nebo Jan Beneš. Svou roli dostala také zpěvačka (Marta Kubišová) nebo televizní redaktorka Neblechová.
„Rok 1968 by nemohl nikdy proběhnout, kdyby nedošlo ke zvratu ve vedení KSČ. Tehdy ale nastoupili lidé mladší, vzdělanější a uvědomovali si, že komunistický režim musí být zreformován a začaly různé změny jako například rušení cenzury. Začaly se projednávat i nezákonnosti komunistického režimu, probíhaly rehabilitace. Vše skončilo srpnovou okupací a nástupem Gustáva Husáka. A na to, co bylo dřív, to oportunistické, bylo potřeba rychle zapomenout,“ říká historik.
Na otázku, jestli měl být seriál účtováním se všemi, kdo se postavili totalitnímu režimu, historik Jiří Pernes odpovídá: „Byl nebo měl být. Ve skutečnosti seriál není přesvědčivý. Myslím, že ve 21. století už ani nemá divákům co říct.“
Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.
