Do Československa se pašovala díla zakázaných autorů. Estébáci se tak snažili infiltrovat, říká badatel
Pohledem člověka 21. století je k neuvěření, že v éře socialistického Československa existovaly rozsáhlé soubory zakázaných autorů, ale také knih a tiskovin. „Pašování začalo počátkem 50. let takzvanými balónovými akcemi, kdy sem byly ze Západu posílány letáky a drobné brožurky. Od roku 1956 americká zpravodajská služba začala financovat knižní projekt,“ popisuje badatel Radek Schovánek v pořadu Jak to bylo doopravdy.
Krátké období, kdy neexistovala cenzura a knihy a časopisy svobodně vycházely, bylo v období pražského jara. Po okupaci Československa v srpnu 1968 se situace zásadně změnila.
„Zavedená byla tuhá cenzura. Federální Úřad pro tisk pro informace zakazovalo desítky až stovky autorů, zrušeny byly literární časopisy a rozsah toho, co šlo publikovat, se výrazně snížil,“ říká badatel.
Na Západě vznikala nová nakladatelství, jako bylo například to Škvoreckých v Torontě, také v okruhu Jiřího Pelikána a jeho Listů, v Mnichově to byl Arkýř a bylo jich víc. Všichni se snažili dostat do země za železnou oponou co nejvíc titulů.
„Estébácí se snažili maximálně distribuci snížit, případně jí úplně zabránit. Pro každý totalitní režim je nebezpečné všechno, co je svobodné a co nemohou kontrolovat,“ shrnuje badatel Radek Schovánek.
Dodávka s kapsami
Milan Horáček, velká postava politického dění v Německu a emigrant hned počátkem 70. let, se zapojil do dovozu knih.
„Na základě finanční dotace od Jiřího Pelikána zakoupil dodávku. Měl v ní na míru vyrobené různé kapsy, které sloužily k ukrytí literatury. A tak byly knihy převáženy do Československa,“ popisuj Schovánek.
To ale nakonec estébáci objevili, svůj podíl na tom měl agent StB a bývalý sociální demokrat Jaroslav Peřina.
Protistátní živly, rozejděte se! Akce v Budějovicích připomněla brutální zásah proti ‚máničkám‘
Číst článek
Jedna z cest dovozu literatury vedla přes Vídeň, kde žil Ivo Šafář.
„Vídeňský spolupracovník rádia Svobodná Evropa tam vedl sklad, který platil Pavel Tigrid. Přesně v něm byly uskladňovány knihy a časopisy určené pro Československo. Kurýři se tam zastavovali přes noc. Tím ale měla Státní bezpečnost nejen čas k prohlížení. Bohužel totiž měli od skladu klíče a navíc tam měli i prostorový odposlech,“ konstatuje badatel.
Zajímavý byl ale postup jejich práce – tyto cesty nechávala StB stále funkční, vyřadili vždy větší část zásilky, a to proto, aby se knih dovezlo do Československa co nejmíň. Ale zároveň chtěli cestu ponechat funkční. Pokud by kanál zlikvidovali, určitě by se našly jiné cesty, takže, aby si ušetřili práci, nechali něco málo vždy proklouznout.
Podobný způsob přepravy fungoval i přes Mnichov, kde s Pavlem Tigridem spolupracoval exulant a novinář Milan „Plukovník“ Kubes. Estébáci na tento kanál nasadili agenta s krycím jménem „Volha“, v civilu Oldřich Kupec.
„Napáchal značné škody, protože tam působil dlouho, dokonce několik let,“ dodává badatel Schovánek.
Muraško
Dalším agentem StB byl Pavel Muraško – a neštítil se téměř ničeho. Doporučení dostal jako bývalý vězeň od spoluvězně Petra Uhla, tím dostal i potřebnou dávku důvěryhodnosti.
Z undergroundu do slávy. Komunisté ničili Novákové život i kariéru, přesto je jednou z předních umělkyň
Číst článek
Muraško se pak podílel na akci StB nazvané Delta. V dubnu 1981 byl na hraničním přechodu v Dolním Dvořišti zastaven kamion, ve kterém našli zásilku a zabavili ji.
Pak přišlo zatýkání a do vazby se tehdy dostala například i organizátorky Jiřina Šiklová. Po několikaměsíční vazbě byli ale všichni propuštěni – velkou roli v tom sehrál tlak západních zemí a také nabídka, kterou československá vláda obdržela. Byla z kategorie těch, které se neodmítají.
Poslechněte si celý díl pořadu Jak to bylo doopravdy, audio je nahoře v článku.
