Václav Havel se snažil pomáhat druhým ke svobodě, shodují se bývalí disidenti
Na Václava Havla vzpomínají také lidé, kteří ho znali dávno před tím, než se stal hlavou českého státu. Patří k nim především jeho přátelé z řad disidentů. Shodně oceňují především Havlovu obětavost pro druhé.
Jejím projevem bylo například spoluzaložení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných na konci 70. let.
„Pro Václava Havla bylo prostě nepředstavitelné, že by někdo byl zavřený za to, že opisoval jeho texty a fejetony, a on se ho žádným způsobem nezastal. Tudíž proto se stal členem toho výboru – zakládajícím členem a jedním z hlavních,“ vysvětluje disidentka Kamila Bendová, která patřila do Havlova blízkého okruhu.
Havlův stěžejní význam pro disent podle ní spočíval především v tom, že uměl dobře formulovat nejrůznější manifesty a prohlášení.
„On se nejen podílel na formulaci samotné Charty, ale potom ještě Jednou větou a Demokracie pro všechny. Ty hlavní texty, ty formulace byly většinou jeho,“ upřesňuje.
Přestože se stal Václav Havel v listopadu 1989 podle Bendové symbolem nového směřování země, za nejdůležitější etapu jeho života považuje období před sametovou revolucí.
„Obecně si myslím, že Charta měla značný význam pro změnu režimu tady u nás a pro celý posun v Evropě,“ uvažuje Bendová. Dobře se ale podle ní vyrovnal i s úlohou prezidenta.
Jedna z prvních signatářek Charty 77 Dana Němcová mluví o Havlově mezinárodním působení
Podle bývalého polského disidenta a pozdějšího prezidenta Lecha Walesy by si Václav Havel zasloužil za boj s komunistickou diktaturou Nobelovu cenu míru. S tím souhlasí i jedna z prvních signatářek Charty 77 a spoluzakladatelka Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných Dana Němcová.
„Já si myslím, že by si ji opravdu zasloužil. Taky jsme o to usilovali v době, kdy by to bývalo pomohlo i celkové situaci Václava Havla v pozici disidenta, ale pokud vím, tak Václav Havel sám se zříkal této pocty a myslel právě na disidentku barmskou Aun Schan Su Ťij, aby ona byla vyznamenána,“ říká Němcová.
V době, kdy už Havel coby prezident reprezentoval svobodnou společnost, totiž podle ní myslel především na osoby, které ještě za svobodu bojovaly a kterým mohla pozice laureáta ceny míru pomoci.
ČTĚTE TAKÉ: Je to konec jedné éry, truchlí lidé při zapalování svíček za Havla
Václav Havel se po odchodu z prezidentské funkce už tolik nezabýval domácí politikou, ale snažil se podporovat národy, jejichž svoboda byla potlačována. Němcová si ovšem není jistá, jestli ho dokáže v této úloze zastoupit jiný Čech.
„Já nevím, kdo má takový široký rozhled a pocit solidarity se všemi ohroženými, jako měl právě Václav Havel. U něj byl zajímavý ten přesah, kdy vždycky vlastně vnímal lidstvo a jeho úděl jako celek,“ dodává.
Další z mluvčích Charty 77 Zdena Tominová vzpomíná na Václava Havla jako na muže, který chtěl u všeho být a byl posedlý odpovědností, na nesmírně činorodého, štědrého a velkorysého člověka.
„V každém, kdo se opravdu chtěl angažovat, v každém viděl přítele. On se neuměl na nikoho hněvat,“ vzpomíná.
Někteří Havlovi přátelé z disentu říkají, že na začátku 70. let ještě zdaleka nebyl chápán jako hlavní oponent režimu a lidé spíš spoléhali na výrazné postavy 60. let jako byli spisovatel Ludvík Vaculík nebo někdejší ministr zahraničí Jiří Hájek. Tominová ale nesouhlasí:
„Lídři disentu, to jsou všechno mýty. Ta velká krása na Chartě byla to, že tam žádní lídři nebyli. Posty se střídaly, význam lidí narůstal nebo ustupoval podle toho, jak se angažovali. A v roce 78. už bylo jasné, že Vašek je jedním když ne z lídrů, tak z nejaktivnějších lidí, kteří se nasazují naprosto úplně a kteří v Chartě vidí nejenom jakousi petici nebo jednorázovou záležitost, ale postoj.“
ČTĚTE TAKÉ: K Havlově rakvi se přicházejí poklonit stovky lidí
První polistopadový prezident zemřel v neděli ráno ve věku 75 let. „Václav Havel byl jedním z mých naprosto nejmilovanějších lidí, maličký velký muž. Je mi hrozně smutno, ale člověk by neměl vlastně truchlit, protože už je mu líp a nemusí zápasit s tělem,“ dodává Tominová.
