Zahraniční noviny o boji o křeslo německého kancléře
Evropský tisk komentuje zostřující se boj o křeslo německého spolkového kancléře a věnuje v tomto směru zvýšenou pozornost úsilí šéfa křesťansko-sociální unie a bavorského premiéra Edmunda Stoibera.
Vídeňská Die Presse k tomu poznamenala:
Předsedkyně křesťanských demokratů Angela Merkelová je sice energická, má silnou vůli a snaží se prosadit, oblíbená však ve své straně není. Mohla by spíše "zalovit" v sociálně-demokratických vodách kancléře Schrödera. Jenže její vystupování na veřejnosti je zdrcující a její dobře míněné programové podněty působí dřevěně.
Edmund Stoiber je v jiné situaci: v průzkumech veřejného mínění před Merkelovou vždy jasně vedl. Před rokem, kdy kancléř Schröder vzbuzoval ještě dojem neporazitelnosti, neměl bavorský vládce příliš chuti vstoupit "do ringu". To se však změnilo. Reformní kancléř utrpěl škrábance, CDU/CSU opět mírně vede a bavorský premiér zavětřil šanci.
Londýnský Financial Times k osobě Angely Merkelové poznamenává, že by v zájmu své strany měla z kandidatury na funkci kancléřky odstoupit, protože uvnitř odbojné CDU se nedokáže prosadit. Edmund Stoiber navíc není euroskeptik. Proč?
Jeho názory na euro jsou bližší postojům Tonyho Blaira než britských konzervativců. Kancléř Schröder je sice nadále favoritem letošních zářijových voleb, ale hospodářský pokles v Německu činí tuto "volební soutěž" zajímavější.
Italská La Repubblica napsala, že Edmund Stoiber, přítel premiéra Silvia Berlusconiho, nastupuje do boje proti Gerhardu Schröderovi, aby stanul v čele hospodářsky nejmocnější země Evropy.
Jeho stranická sokyně Angela Merkelová má značné potíže a dosavadnímu kancléři Schröderovi hrozí, že ve Stoiberově osobě dostane vážného a navíc populárního soupeře.
Bude-li bavorský premiér Stoiber skutečně kandidovat na funkci kancléře, není v Německu vyloučen obrat doprava. To by ovšem zásadně změnilo i politické klima v Evropě.
Britské Timesy si všímají situace v Argentině a k jejím hospodářským problémům uvádějí: Argentina potřebuje radikální liberalizaci. Začít by se mělo s trhem práce.
Polovina obyvatel je zaměstnaná ve službách státu nebo v provinčních vládách. 20 % nemá práci vůbec žádnou. Přísnější politika výdajů, nižší daně a zásadní reformy zdravotnictví a důchodového zabezpečení jsou naléhavě nutné.
Mezinárodní měnový fond by neměl půjčit už ani cent, dokud Argentina nepředloží nějakou věrohodnou hospodářskou strategii. Pokud by tato situace novou peronistickou vládu změnila v makulaturu, nebylo by to k zahození.
Argentina potřebuje vládu schopnou a politicky odvážnou, nikoli další bandu kouzelníků, kteří neumějí počítat.
Nejen Argentinci vyjadřují nedůvěru neortodoxním opatřením nové vlády prezidenta Duhalda, navazuje tematicky španělská La Vanguardia. Také vysocí představitelé skupiny G-7 už oznámili svůj nesouhlas, uvolní-li MMF Duhaldovi očekávané miliardové úvěry.
Ani v Evropské unii se rozhodnutí jako jednostranný postoj k argentinskému zadlužení nebo silné znehodnocení pesa nesetkaly se sympatiemi, neboť to znamená značné ztráty pro evropské firmy, které v minulých letech v Argentině investovaly.
Ruská Izvěstija napsala k návštěvě britského premiéra Tonyho Blaira v Afghánistánu: Afghánský premiér Karzaí opakuje stále stejné "zaklínadlo":
Afghánistán potřebuje peníze, hodně peněz. Jinak obyvatelstvo nepřekoná svou nedůvěru vůči Západu a poskytne útočiště dalšímu "bin Ládinovi".
Tony Blair neslíbil nic konkrétního, ale jeho slova byla jako kapky balzámu do poraněného srdce dočasného afghánského premiéra. Zdá se, že svět pochopil, že je levnější Afghánistán znovu vybudovat, než jej přenechat osudu.
