Ženská práva ve stínu potratových zákonů. Jak smrt těhotné Doroty otřásla Polskem

Musím říct, že případ Doroty Lalikové mě docela šokoval, když jsem si o něm četl nejenom v polských médiích. Prosím tě, přibliž, jak se Dorota vůbec dostala do nemocnice?
Dorota Laliková byla mladá, třicetiletá žena, které ve 20. týdnu těhotenství začala odtékat plodová voda. Proto ji manžel Marcin převezl do nemocnice v Novém Targu, kde ženu při příjmu vyšetřili, a potom nařídili, aby ležela na lůžku na zádech a uvedl ji do takové zvláštní polohy, kdy měla nohy výš než hlavu, jako by ležela z kopce. Tvrdili, že je to kvůli tomu, aby odtékající plodová voda natekla zpátky.

Těhotná Polka Dorota Laliková byla převezena do nemocnice, protože se necítila dobře, a v nemocnici se cítila, tak, jak jsem o tom četl, den ode dne hůř.
Je to tak. Začala si stěžovat na to, že ji začala bolet hlava, potom i břicho, nemohla jíst. Za celou dobu se nemohla posadit, postavit, protože jí to zakazoval lékařský i zdravotnický personál. Rodina prosila, jestli by si žena mohla aspoň sednout na to, aby se najedla, ale v těch posledních dnech už nemohla pořádně ani jíst. Nakonec začala zvracet, a pak upadat do bezvědomí. Vedlo to k tomu, že 24. května velmi brzo ráno se sešlo kolegium lékařů, kteří rozhodli o tom, že je nutné okamžitě provést operaci, protože když provedli další vyšetření, tak zjistili, že plod odumřel, že už nežije, a že tělem Doroty zároveň prostoupila sepse, velmi vážný zánět. Lékaři nakonec rozhodli o tom, že ženě odeberou jak plod, tak dělohu. Operaci ještě prodělala, ale krátce po ní, myslím, že kolem desáté dopoledne, zemřela.

Kdo pochybil?

Za celou tu dobu, co byla v nemocnici, tedy několik dní, jí nikdo neřekl, v jak vážném stavu je?
To je právě ten problém. Jak říká její rodina, manžel Marcin nebo sestřenice Ilona, která do nemocnice docházela pravidelně, tak lékaři jim celou dobu neřekli, v jak vážném ohrožení života žena je a že pokud plodová voda ve 20. týdnu těhotenství, tak v podstatě není šance, že by dítě mohlo přežít. Vyjádřil se k tomu doktor Maciej Socha, který řekl, že za celou svou kariéru zažil jeden jediný případ, kdy bylo možné zachránit dítě poté, co odtekla plodová voda, ale bylo to kvůli tomu, že lékařský tým velmi bedlivě sledoval stav matky i dítěte, měřil všemožné hodnoty, které ukazují na to, jak rozsáhlý zánět v těle rodičky je. Tehdy se to povedlo, ale bylo to jednou jedinkrát. V případě Doroty prý ty ukazatele byly celou dobu pravděpodobně na velmi vysokých hodnotách, takže nebyla vůbec šance, že by dítě mohlo přežít. Jenže Dorotě a její rodině naopak tvrdili, že musí počkat, že je šance, že by dítě mohla donosit aspoň do 35. týdne, ale neříkali, že ve 20. týdnu těhotenství plod nemůže přežít. 

Koukal jsem se, že zánětlivé hodnoty CRP byly velmi vysoké, že prý Dorotě snad dávali Paralen, protože ji hrozně třeštila hlava. Je vina na straně lékařů, nebo je to moc brzký úsudek?
To samozřejmě vůbec nemůžu hodnotit a nechtějí to hodnotit ani vyšetřující lékaři, zatím totiž probíhá vyšetřování. Případ převzala prokuratura v Katovicích, která šetří i další případy rodiček, které zemřely v nemocnicích v době těhotenství. Vyšetřování tohoto konkrétního případu, tedy případu Doroty, která zemřela v nemocnici v Novém Targu, nařídil ombudsman práv pacientů Bartlomiej Chmielowiec. Ten už ale zároveň řekl, že na základě zjištění jeho týmu zjistili porušení práva na zdravotní služby včetně práva na informace o zdravotním stavu a na poskytovanou lékařskou péči i dokumentaci. Případ zároveň šetří národní konzultant pro gynekologii a porodnictví profesor Krzysztof Czajkowski, který říká, že odtok vody je život ohrožující situací. Zároveň podle něj mohlo dojít i k organizačním chybám, k organizačnímu pochybení. Zatím ale nikdo nechce jednoznačně říct, že by lékaři nebo zdravotní sestry mohly za úmrtí této konkrétní pacientky. Je to velmi citlivý případ, takže se k tomu dlouhodobě odmítá vyjadřovat i nemocnice Jana Pavla II. v Novém Targu. Ta říká, že personál nijak nepochybil, ale musí samozřejmě počkat na výsledky vyšetřování.

Je mi to jasné. Taky jsi ale říkala, že Dorotu dávali do polohy, aby ta voda snad zatekla zpátky, aspoň tak to tvrdil její manžel, že to chtěli lékaři, a, pokud to chápu dobře, zatajili, že kdyby došlo k interrupci, tak jí možná zachrání život. Připomeňme, že v Polsku jsou dva povolené případy interrupcí, a to když je žena znásilněná a když je v ohrožení života.
Je asi důležité jmenovat jednu věc, kterou zjistil deník Gazeta Wyborcza. Jde o to, že nemocnice Jana Pavla II. v Novém Targu už v roce 2005 odmítla provádět umělé přerušení těhotenství ženám v jakémkoliv případu z toho důvodu, že nemocnice je pod patronátem papeže Jana Pavla II. To je jedna situace, která mohla ovlivnit celé soukolí toho, co se dělo. Druhá věc je to, že po několika hodinách nebo prvních dnech léčby chtěla Dorota nemocnici opustit. S Marcinem, jejím manželem, se ptali, jestli by bylo možné převést ji do nemocnice v Bochnie, protože odtamtud pocházeli. Tehdy jim zdravotnický personál řekl, že samozřejmě nemocnici opustit můžou, ale pouze na vlastní riziko, a že by si převoz museli vyřídit sami. Pak to rozebírali s nemocničním psychologem, který je přesvědčil, aby zůstali na místě, že je to to nejlepší, co v dané situaci, v daném stavu Doroty můžou dělat. Na další převoz už ale nakonec bylo příliš pozdě.

Nejde o jediný nebo první podobný případ, sama jsi říkala, že tu už v minulosti byly jiné případy těhotných žen, které taky zemřely v nemocnici. 
Je jich určitě do desítky, přesný počet neznám. Víceméně se teď počítají ty, které veřejnost registruje od roku 2020 od rozhodnutí Ústavního soudu, který zrušil dvě podmínky, kdy bylo možné provést umělé přerušení těhotenství. Za ty zemřelé ženy můžu jmenovat třeba Izabelu, třicetiletou ženu, která zemřela v roce 2021. Tento případ taky řeší prokuratura v Katovicích, která řeší i ten nejčerstvější případ. Izabela, které se tady říká zkráceně Iza, zemřela v Pštině taky na sepsi poté, co jí odtekla plodová voda. Tehdy lékaři vyloženě čekali na to, až plod odumře, což se nakonec stalo, ale tento postup nepřežila ani třicetiletá žena. Navíc po ní doma zůstala malá dcerka. Další velmi známý případ se týká třiceti sedmileté Agnieszky, která zemřela v roce 2022 poté, co jí v 12. týdnu odumřely plody dvojčat. Potom čekala na spontánní potrat, který se stal, ale ona záhy po něm zemřela. Připomněla bych ještě jeden případ, to byla šestatřicetiletá Marta, která zemřela v roce 2022. Porodila ve 20. týdnu těhotenství malého Viktora, dítě zemřelo okamžitě, Marta den po něm na zánět. 

Víra a svědomí

Katko, kde je tedy ten zásadní problém? Předpokládám, že v přísném potratovému zákonu, který asi stanovuje, že lékaři jenom za určitých případů můžou přistoupit k interrupci.
Situace je obecně komplikovanější. Jednak je to, ano, tento zákon, který je velmi přísný, ale není to žádná novinka. Byl přísný vždycky, ale od roku 2020, dejme tomu, že je přísnější rozhodnutím Ústavního soudu. Potom je tady ještě druhá věc, tomu se říká „klauzula sumienia“, což znamená, že se lékaři můžou odkázat na vlastní svědomí, že nechtějí provést nějaký zákrok na základě toho, že se to neslučuje s jejich přesvědčením, vírou, ideologií, s čímkoliv. To se samozřejmě vztahuje k tomu, že pokud jsou to třeba nábožensky praktikující lékaři, tak to můžou odmítnout z přesvědčení, že se to nevztahuje nebo to není v souladu s jejich náboženským přesvědčením.

Jaké to vzbuzuje reakce ve společnosti a třeba i u politiků? Četl jsem od kamaráda Filipa Harzera, novináře Seznam zpráv, který se Polsku dlouhodobě věnuje, že případ Doroty, o které jsme se bavili na začátku, se řešil i v Sejmu, že tam byla výzva k minutě ticha a povstala jen půlka poslanců. 
Bylo to velmi bouřlivé zasedání, kde vystoupila Katarzyna Kotulová, poslankyně Levice, to znamená současné opozice, která vyzvala k minutě ticha a zároveň obvinila stranu Právo a spravedlnost z toho, že způsobuje smrt žen. Všechny současné protesty se dějí pod hesly „ani jedna další“ a „přestaňte nás zabíjet“, takže to ona v Sejmu zopakovala. Připojili se k ní někteří členové opozice, kteří taky povstali, chtěli uctít poslední oběť, Dorotu, minutou ticha. Na druhé straně zareagovali poslanci strany Právo a spravedlnost, kteří naopak volali „máte na rukou krev“, mysleli tím právě opozici nebo příznivce uvolnění současného potratového zákona, kteří chtějí, aby ženy aspoň ve chvíli, kdy těhotenství ohrožuje jejich život nebo život dítěte, měly možnost volby a mohly si vybrat si, že ukončí těhotenství, aby to pro ně nebylo psychicky i fyzicky ohrožující. Takže tam se strhla taková nepříjemná potyčka. Poslanci strany Právo a spravedlnost potom řekli, že uctí minutou ticha památku všech dětí, které jejich rodiče přerušením těhotenství zabili. 

Jakou mají Polky jinou možnost na interrupci, když ji nemohou nebo nechtějí podstoupit v Polsku? Mohou se vydat do zahraničí a existují nějaké organizace, které jim v tom třeba pomáhají?
Ano, v současnosti jedinou možností, jak a kdy můžou podstoupit umělé přerušení těhotenství, je, že se vydají do zahraničí. Je to finančně nákladné, takže existuje několik různých nadací, neoficiálních společností, které poskytují poradenství, shání finance pro cesty na kliniky anebo tam samostatně ženy vozí. Vozí je jak do Česka, tak do Německa. Můžu jmenovat pár organizací, které jsou v tomto činné, je to například Abortion Dream Team, Aborcja bez granic, pak je tady třeba Federa, což je nadace pro ženy a plánování rodiny, která pomáhá i obětem domácího násilí právě v případě, že potřebují nějaké lékařské vyšetření nebo i medikaci, to znamená nějaký druh antikoncepce, tak, aby se k nim dostala a aby nemusely podstupovat to, že otěhotní a že to nějakým způsobem ohrozí jejich život anebo psychiku. 

Poláci v ulicích

Poskytování antikoncepce je z toho důvodu, že v Polsku není úplně běžně dostupná?
Například vůbec není dostupná a je i zakázaná takzvaná „pilulka po“, to znamená prášek, který by si žena vzala poté, co dojde k nechráněnému pohlavnímu styku; je to taková první a vlastně i poslední pomoc před možným otěhotněním. Obecně tady antikoncepce dostupná je, ale někteří lékaři, jak zjistil nedávný výzkum asi před půl rokem, ji nechtějí předepisovat. Odvolávají se na svoje svědomí, že se to prostě neslučuje s jejich přesvědčením, a to je věc, kterou zmiňují protestující ženy i muži, kteří hlavně v polovině června protestovali proti současné polské potratové politice. Připomínají, že pokud někdo vykonává obor porodnictví a gynekologie, tak musí dělat nepříjemná rozhodnutí, která jsou i těžká a někdy neslučitelná s nějakým jeho vnitřním přesvědčením. Zmiňují, že pokud se někdo chce věnovat medicíně a chce jednoduchou medicínu, kde se nemusí rozhodovat o životě a smrti, tak ať raději změní působnost, ať třeba dělá dermatologii, ale ať se nevěnuje něčemu tak vážnému a v Polsku zároveň i kontroverznímu, jako je gynekologie a porodnictví.

Tím se zpátky dostáváme k reakci společnosti, totiž případ Doroty dostal Poláky do ulic. Jak demonstrace v katolickém Polsku vypadají?
Katolické Polsko je jedna věc, to se bavíme o náboženství. Ale společnost je částečně trochu jiná, mnozí lidé jsou tady věřící, ale zároveň smýšlejí jako lidé v 21. století. Je to vidět v mnoha aspektech polského společenského života, ať už se bavíme o právech žen na to rozhodovat o svém těle nebo sexuálních menšinách a podobně. Je vidět, že i mnozí členové katolické církve jsou pro to, aby se pravidla uvolnila a aby společnost žila normálním životem 21. století. Protesty mají největší podporu ve velkých městech, kde se shromažďuje spíš liberálnější společnost, a jsou víceméně většinou poklidné. Co jsem tak zaregistrovala, tak jediný konflikt byl v Řešově, kde policie zadržela jednoho z aktivistů kvůli tomu, že se pořád snažil policisty přesvědčovat, aby spíš podporovali demonstranty. Policie v Řešově také tvrdila, že ten protest není legální, takže tam došlo k nějakým potyčkám, Ale jinak protesty jsou hlasité, doprovázené vlajkami a různými řečníky, kteří mluví o tom, co se děje v současném zdravotnictví v Polsku a ve společnosti. Protesty jsou namířené proti současné vládě, protože od doby vlády strany Právo a spravedlnost a celé té pravicové koalice se pravidla, co se týče přístupu k právům určitých skupin lidí, zhoršují.

Cílem protestujících je domoci se nějakého dialogu s vládou, nebo s ní ani nechtějí diskutovat, když jsou ty protesty namířené přímo proti ní? Žádají, já nevím, předčasné volby? Na podzim mají být řádné.
Nikdo nemluví o předčasných volbách. Je to o tom, že lidé vyzývají k tomu, aby nastala nějaká změna, aby se zákon uvolnil, aby zákonodárci umožnili ženám přístup ke zdravotní péči tak, jako mají v jiných státech Evropské unie, například v Německu nebo v České republice, co se týče podstoupení umělého přerušení těhotenství v případě, že je to ze zdravotních důvodů. Upozorňují taky na to, že to rozhodně neznamená, že by chtěli úplně rozvolnit pravidla. Je to o tom, že bojují o to, že nedostávají péči ve chvíli, kdy na ni mají nárok, a potom to může dopadnout až takto fatálně. Zároveň upozorňují, že už zemřelo hodně žen, že po nich zůstávají manželé a děti a že takovou ztrátu nic a nikdo nenahradí.

V podcastu byly dále využity zvuky z CNN Prima News, AFP, YT Gazete, tvn24.pl, uwaga.tvn.pl, videoparlament.pl