Trumpovským rebelům vládne Mistr chaosu. Proč nechal svrhnout šéfa sněmovny?

Je odvolání šéfa Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických něco, co se v historii USA stalo poprvé?
Ještě nikdy se to nestalo, a to se bavíme o Kongresu, který se poprvé sešel koncem 18. století. Je to historická událost, za kterou si republikáni mohou zcela sami. Skoro to vypadá, že mají až masochistické choutky, když si toto sami přivodili, ale stalo se. Zejména v posledních letech, přinejmenším od doby, co ve Spojených státech nastoupil jako fenomén Donald Trump, musíme být připraveni téměř na cokoliv. Jde o další střípek do mozaiky neuvěřitelných a dosud nevídaných událostí v americkém politickém světě a životě. 

Štěpení v Republikánské straně

Jak k tomu ve Sněmovně došlo?
Semínko této události bylo zaseto již v lednu letošního roku, když byl Kevin McCarthy volen šéfem Sněmovny. V USA to funguje tak, že máme dvě dominantní politické strany, které si ve Sněmovně rozeberou pozice. Ta, která má většinu, jakkoliv hubenou, se shodne, eventuálně se pohádají a řeknou, že mají kandidáta na šéfa Sněmovny. Každá strana má potom svého šéfa většiny, šéfa menšiny a další pozice. V lednu trvalo pět dnů a vyžadovalo to ústupky, dohadování a přemlouvání, než byl Kevin McCarthy konečně po patnácti kolech zvolen novým šéfem Sněmovny. Nebylo to úplně bezprecedentní, něco podobného už se stalo v minulosti a volba trvala už i déle. Ale McCarthy většině republikánů, tedy jak těm z dnešního pohledu středovějším, tak velmi pravicovým, ultrakonzervativním, nasliboval všechno, aby se stal šéfem. On a jeho spojenci museli udělat řadu ústupků. Jedním z nich bylo, že kterýkoliv z republikánských poslanců, říkejme jim tak, může vyvolat hlasování o jeho odstranění. Schylovalo se k tomu už v květnu, kdy se McCarthy dohodl s prezidentem Joem Bidenem, což bylo pro ultrakonzervativní trumpovské republikány jako rudý hadr. Dohodl se, že zabrání naprosto bezprecedentní situaci v amerických dějinách, a to že by bylo dosaženo stropu zadlužování americké vlády, která by tak přestala platit své závazky. To se nikdy v americké historii nestalo. Kevin McCarthy se tehdy s Joem Bidenem domluvil, udělali nějaké kompromisy, odložili příští bitvu o dluhový strop až po příštích volbách, tedy na rok 2025, a už tehdy ho někteří konzervativci chtěli odvolat. 

Je říjen, republikáni s demokraty odložili další krizi. Jde o situaci, která se stává pravidelně, totiž že není schválen rozpočet a část vládních služeb nejede. Toto odložili do 17. listopadu, schválili financování na přechodnou dobu a ultrakonzervativcům došla trpělivost. Prostě řekli: my tě, Kevine, odvoláme. Demokraté se k nim jako jeden muž, respektive jedna žena přidali. Jeden po druhém mu vyjádřili nedůvěru a takzvaně uvolnili místo šéfa Sněmovny, takže Sněmovna reprezentantů teď žádného nemá. 

Kdo byl ten ultrakonzervativní republikán, ke kterému se ostatní přidali, když zvedl ruku a řekl: já tě, McCarthy, už ve Sněmovně nechci?
Hlavním hybatelem je asi floridský poslanec Matt Gaetz. Říká se o něm, že ani nechce vládnout, že je mistrem chaosu, který mu vyhovuje. K němu se nakonec přidalo celkem osm republikánů, kteří se přidali ke všem demokratům. Samozřejmě, že demokraté sami by ho neodvolávali, když nemají většinu, ale v dané situaci se zachovali tak, jak se opozice chová. Jestliže se odvolává někdo z druhé strany a je nějaká většina, která se rozpadla, tak opozice je rozhodně pro odvolávání. Matt Gaetz nadřadil vlastní zájmy a svoji politickou agendu, řekněme státotvornosti a těchto osm ultrakonzervativců, velkých příznivců Donalda Trumpa, spolu s demokraty Kevina McCarthyho odvolalo. 

Musím zdůraznit, jak důležitou roli v tom hraje americký volební systém, který je odlišný oproti českému nebo oproti tomu, na co jsme zvyklí z Evropy. Kdyby taková situace nastala tady, tak vedení politické strany nebo stran, pokud se bavíme o koalici, půjde za rebely a nejspíš by jim řeklo: jistě chcete příště kandidovat do Sněmovny znovu a dobře víte, kdo rozhoduje o tom, jestli budete na kandidátce na dobrém místě, nebo ne; rozhodujeme o tom my, tedy vedení naší politické strany, pár desítek, možná stovek lidí. V Americe nic takového nefunguje. O tom, kdo bude v daném volebním okrsku kandidovat za republikány, jako například třeba Matt Gaetz na Floridě, rozhodují primární voliči, a ne žádné vedení floridské Republikánské strany nebo celonárodní strany. Je tak daleko těžší udržovat stranickou disciplínu a říct: pánové, jde o pověst Republikánské strany a budoucnost Ameriky a my se teď rozpadáme v přímém přenosu; máme sice svou agendu, ale nějaké ústupky jsme přece získali, je čas na kompromis, takže prosím, sklapněte podpatky a pojďte s námi hlasovat jako jeden muž, jedna žena. Američtí politici takový nástroj nemají. Rebelové jsou například ve volebních okrscích, kde mají velmi protrampovské voliče, kteří nemají rádi Washington a kterým vůbec nevadí, že bude nějaký chaos. Strana, v tomto případě Republikánská, v zásadě nemá žádný nástroj, jak tyto rebely přimět k tomu, aby hlasovali s většinou.

Máte tedy pocit, že odvoláním McCarthyho de facto vyvrcholil nějaký boj uvnitř Republikánské strany? 
Republikánská strana měla v nedávné minulosti ještě větší problémy a ono to spolu souvisí. George W. Bush se v době svého prezidentského mandátu prezentoval jakožto soucitný konzervativec. Říkal: jsem konzervativec, čtu Bibli, přístup ke zbraním ať je víceméně neomezený, ale zároveň jsem soucitný, takže musíme dávat peníze na vzdělávání a podobně. Výsledkem bylo, že se po 11. září snižovaly daně, ale zároveň se udržela nebo rozjela spousta projektů. Zmíním jeho zvláštně nazvaný zákon No Child Left Behind Act, což se dá přeložit jako žádné dítě nezůstane pozadu, který se věnoval školství. Řadu konzervativců, zejména mezi voliči-aktivisty, tento přístup k republikánské konzervativní agendě naštval. V zásadě proti Republikánské straně, ani ne tolik proti Obamovi, se v letech 2008 až 2012, 2013, 2014 objevila Tea Party a řada ultrakonzervativců na to dnes navazuje. Říkali: my jsme ti správní konzervativci, chceme malou vládu, možná s výjimkou armády, chceme nízké daně, ale musí být i nízké výdaje, nelze pouze snižovat daně a nesnižovat výdaje. Tehdy hrozilo, že vznikne nové konzervativní pravicové hnutí, které šlo od spodu, a byly to právě Tea Party skupinky v jednotlivých státech. V letech 2012, 2014 byla většina jejich kandidátů u voleb postupně poražena. I když vyhrávali primárky a byli velmi populární u aktivních republikánských primárních voličů, tak potom často prohrávali volby do Kongresu. Nálepka Tea Party se v podstatě ztratila, tato frakce v Kongresu jako by zmizela. Dnes se tito ultrakonzervativci sdružují pod nálepkou Freedom Caucus, říkejme tomu Frakce Svobody. To je taková tajná frakce, neví se, kdo přesně tam je, ale 40, 50 členů má. Hlásí se k ní Matt Gaetz i ti, kteří hlasovali pro odvolání Kevina McCarthyho. Tito republikáni jsou velmi radikálně naladění, jsou spojenci Donalda Trumpa a slovo jako kompromis ohledně financování federální vlády jim moc neříká. 

Je tam hořkost z toho, že tedy před lety neuspěli, jak chtěli, a neovládli třeba i celou Republikánskou stranu?
Kdybych jim chtěl podsunout čisté úmysly, tak můžeme říct, že to jsou lidé, kteří upřímně chtějí prosazovat konzervativní myšlenky, zejména ohledně rozpočtové zodpovědnosti, takže jim částečné kompromisy o drobném snížení nebo nenavyšování výdajů nestačí. Tak by to bylo, kdybychom jim přiřkli dobré úmysly, protože do hlavy jim nevidím. Ale často to spíš vypadá, že buďto myslí na sebe a hřejí si polívčičku tak, aby se jim každé dva roky v jejich obvodě, s největší pravděpodobností velmi konzervativním, dobře vyhrávalo volby. Do Sněmovny reprezentantů se hlasuje každé dva roky, ne čtyři jako u nás. Jedou sami na sebe, nemyslí na Ameriku a Republikánskou stranu. Ale vzhledem k tomu, že jsou to spojenci Donalda Trumpa za každou cenu, ohledně všeho a razí jeho politický styl, který se vyznačuje chaosem a klidně i minimální státotvorností, tak si spíš myslím, že to má rozměr stavu, do jakého dostal Republikánskou stranu a Ameriku Donald Trump. Nicméně kořeny Tea Party, která tehdy selhala, jsou tam nepochybně také, protože nelze odhlédnout od toho, že se Amerika hodně zadlužila a zadlužuje. To je problém, který je zcela legitimní. 

Rebelové a boj o prezidentské křeslo

Republikáni se po odvolání McCarthyho stáhli za dveře Sněmovny, asi to byl pro ně velký šok. Už jste několikrát zmínil náklonnost rebelů k Donaldu Trumpovi. Jak může boj uvnitř Republikánské strany ovlivnit primárky před další volbou prezidenta? 
Myslím, že v tento moment je ovlivnit nemůže. Donald Trump vede o vlak před všemi ostatními, občas se někde objeví průzkum, že například v New Hampshire už má Nikki Haleyová 19 procent, takže za ním zaostává jenom o 25 procent, ale ať se podíváme kamkoliv, Donald Trump dominuje. V tento moment se nezdá, že by odvolání Kevina McCarthyho mělo nějak změnit dynamiku republikánských primárek. Ale 17. listopadu končí prozatímní financování federální vlády a může opět dojít k shutdownu. V minulosti k tomu došlo někdy na hodiny, někdy na dny i týdny. Stovky tisíc zaměstnanců federální vlády budou poslány domů, nebudou mít mzdu, nebudou schopni platit hypotéky a tak dále, nebudou nějaké služby. Samozřejmě bude fungovat armáda, ostraha hranic, budou chodit důchody, ale zastaví se financování výzkumu, nebude chodit podpora chudým matkám na výchovu a výživu dětí a nevím, co všechno se ještě zastaví, je toho celý seznam. Nezbytně nutné služby a funkce vlády poběží, ale další nepoběží. Kdyby k tomu došlo, nebo kdyby nastala krize, že Sněmovna po dlouhé týdny nebo měsíce nebude schopna zvolit nového šéfa, tak vůbec nevíme, co se stane. Je to bezprecedentní situace, takže je možné, že by se v rámci Republikánské strany a jejích voličů mohly objevit hlasy, že už je to přece jenom moc, že je potřeba návrat k víc konsensuálnímu středovému vládnutí, vzpomeňme si na Ronalda Reagana a jeho schopnost být flexibilní ohledně daní, když to situace vyžaduje. Je to možné, ale samotné odvolání předsedy Sněmovny zatím s dynamikou u republikánských primárek podle mě nic neudělalo. 

Na druhou stranu si říkám, jestli se rebelové nemohou cítit jistí v kramflecích s tím, že by je potom v jejich krocích podpořil i Donald Trump. Protože jestli tam je možná i vzájemná náklonnost a on se může stát nejenom příštím favoritem na prezidenta od Republikánské strany, ale i příštím prezidentem, tak si rebelové možná můžou být jistí, že se jich zastane. 
Vidíme, že Donald Trump je naprosto nepředvídatelný, takže kdo ví. Republikánští rebelové přiznávají, že nemají žádný plán B, i v některých televizích rozhovorech. Nemám nejmenší potuchu, co teď bude. Jsme v zablokované situaci a demokraté jim rozhodně pomáhat nebudou. 

Ti se tomu smějí, ne?
Je to hořký smích. Během debaty, která předcházela odvolání Kevina McCarthyho ve Sněmovně, na sebe v přímém přenosu útočily pouze ty dva republikánské tábory. Demokraté seděli bokem a čekali, jak to dopadne. Situace je opravdu zablokovaná, je to svým způsobem chaos. Neznamená to, že Amerika nemůže fungovat, ale je to forma, řekněme relativně drobné ústavní krize, ke které zatím nedošlo, byť je nesrovnatelná s případem Kongresu z 6. ledna 2021. Do budoucna je ohrožena spousta věcí a krize může eskalovat, což je zároveň případně návodem na řešení. Řekněme si narovinu, jak se řeší zdánlivě neřešitelné politické krize. Musí narůst cena toho, že krize není řešená, musí narůst poptávka, například ze strany voličů v průzkumech, aby se politici konečně nějak dohodli. Teprve potom jsou zarytí nepřátelé schopni udělat nějaké větší ústupky a říct: nechtěl jsem dělat ústupky, ale když už je situace tak vážná, tak jsme museli nadřadit zájmy Ameriky nad stranickými zájmy. Cena za to, že není šéf Sněmovny, že Sněmovna nemůže jednat a schvalovat to nebo ono, teď není vysoká a je možné, že musí narůst. Jestli to budou dny, týdny nebo měsíce, je otázka, a potom dojde k nějakému kompromisu, který se nikomu nebude líbit. To je jeden očekávatelný scénář. 

Ochromená Sněmovna reprezentantů

Jak moc je důležitá funkce šéfa Sněmovny reprezentantů? Jinými slovy, čeho můžou rebelové dosáhnout, když je Sněmovna paralyzovaná? 
Vede to k nějakému chaosu, což pro některé z nich může být cílem. Mohou říkat: podívejte se, Washington je prolezlý a chce to novou generaci republikánů, jako jsme my, příznivci Donalda Trumpa. Rebelové teď opět mají silnou vyjednávací pozici, aby mohli říct: dobře, republikánská většino, my vám někoho navolíme, ale chceme záruky, že se nebude opakovat to, k čemu došlo na jaře a teď na podzim, že jste ustupovali demokratům. Pojďme se bavit o tom, že je potřeba udělat radikálnější škrty v oblastech, jako je sociální politika, ochrana životního prostředí a tak dále. Musíme se tvářit jako vítězové a tlačit konzervativní fiskální a rozpočtovou politiku. Rebelové říkají, že jejich cílem je přiškrtit Joea Bidena, obrazně řečeno mu podkopnout nohy. Ale v situaci, kdy republikánská většina má jasný mandát od republikánských voličů a je naprosto silná, tak rebelové asi chtějí, pokud vůbec mají nějaký plán B, tuto většinu vydírat ve prospěch své agendy. Připomínám, že to bylo jen osm republikánů, kteří zařídili odvolání McCarthyho, a to je drobná menšina. 

Předseda Sněmovny je tedy v americkém systému natolik důležitá postava, že rebelům může zaručit, že kdyby si prosadili zvolení nějakého svého favorita, tak se věci změní, nebudou tam hrát roli jenom osobní půtky, ale i to, že se nebude, jak říkáte, z pohledu rebelů ustupovat demokratům?
Předseda teď chybí nejvíc proto, že Sněmovna je paralyzovaná. McCarthyho nástupce má jediný úkol, a to zvolit nového předsedu. Jsme v situaci, kdy je to jenom dohlížitel na chod Sněmovny, ale nemůže probíhat normální legislativní proces.

Je tedy důležitý proto, aby mohl probíhat běžný legislativní proces.
Je to i symbolická postava, zejména v situaci, kdy republikáni nemají prezidenta, a teď ho nemají. Předseda Sněmovny reprezentantů je symbolickou hlavou Republikánské strany, který do nějaké míry má schopnost určovat agendu a ovlivňovat své spojence, protože přece jenom to byla drtivá většina republikánů, která ho vygenerovala. Může jim říct: pánové, vygenerovali jste mě a já mám zodpovědnost, vy jste řadoví poslance, ale na mě míří světla kamer, a co já teď mám Americe říct? Rozhodnutí, že financování americké vlády teď nebude zablokováno a že bude do 17. listopadu nějaké rozpočtové příměří, bylo osobní rozhodnutí Kevina McCarthyho, se kterým seznámil své kolegy. Vyzval je, aby udělali kompromis a v zásadě si to do nějaké míry u svých umírněnějších kolegů prosadil. Je to pozice, která není neomezená, protože každý poslanec je velmi nezávislý, ale zároveň nějakou schopnost působit na kolegy, kteří ho zvolili, předseda Sněmovny má. 

Pokud to chápu správně, legislativní proces je teď omezený v tom smyslu, že se například nemohou schvalovat zákony, byl zvolen dočasný předseda Sněmovny a čeká se, kdo bude nový předseda nebo předsedkyně. 

Už se zmiňují nějaká jména? 
Některá jména padají, jedním z nich by mohl být opět Kevin McCarthy. Jeho spojenci o něm mluví, ale on zatím nevyjádřil snahu a neumím si představit, jak by to bylo průchozí. Spekuluje se o Jimu Jordanovi, což je člověk, který vedl zmíněnou Frakci Svobody v letech 2015 až 2017, ale těžko si umím představit, jak by mohl být přijatelný pro drtivou republikánskou většinu. Mluví se o jménu Steve Scalise, což je vůdce republikánské většiny, v podstatě číslo dvě po Kevinu McCarthym. Ale kromě toho, že bojuje s rakovinou, znovu vyvstává otázka, jak by byl přijatelný. Problém je, že když bude někdo přijatelný pro umírněnou většinu, tak bude asi těžko přijatelný pro ultrakonzervativní rebely, a opačně. Je to jako zákopová válka, je tam velmi hluboký příkop a osobní animozity. Domnívám, že v tento moment tam průchozí jméno není, takže je možné, že se bude čekat na to, až náklady na tuto krizi narostou, někdo ustoupí a se skřípěním zubů vystoupí a řekne: my ustupujeme. Anebo se najde nějaký kandidát přijatelný pro obě strany a byl by to někdo, kdo by měl ještě daleko slabší mandát, než měl teď Kevin McCarthy. Vidíme, že problém byl v tom, jak byl jeho mandát slabý. V lednu se psalo, že bude odvolán, jakmile dojde na rozpočtové otázky. Přesně to nastalo. Asi nás čeká období velmi rozpolcených republikánů v Kongresu, demokraté mají menšinu, takže ti jsou schopni se jenom přidat k nějaké skupince. Těžko odhadovat, co se stane, když se v minulosti ještě nestalo, že by si představitelé jedné strany během dvouletého volebního období Sněmovny reprezentantů odvolali vlastního šéfa, kterého před pár měsíci navolili. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky z agentury Reuters, AP News, NBC News, USA Today news a youtubových kanálů MSNBC, Washington Post, C-SPAN, Forbes Breaking News, next 9NEWS a the Hill.