‚Dost násilí,‘ volají Srbové. Prezident je neslyší a NATO posiluje hlídky v Kosovu

Jste přímo v Srbsku. Kde přesně? 
Jsem v Bělehradě, účastnila jsem se tam protestů, respektive byla jsem na nich jako novinář samozřejmě. Protesty to byly už páté v řadě, jsou organizované, byl tam hluk, pískot, lidé křičeli všechno možné, například „Vučići odejdi“, „konec násilí“ a pronášeli všechna hesla, která ty protesty nesou, ale ničeho násilného nebo za hranou toho, jak by měl vypadat protest, jsem si nevšimla. Jediné, co jsem zaregistrovala a co se bude asi řešit dále, je, že jeden protestující měl na transparentu pověšenou panenku, která vypadala jako prezident Aleksandar Vučić a visela jako kdyby byla oběšená. To se bude řešit dál a srbské úřady budou  zkoumat, jestli náhodou nedošlo k nějakému vyhrožování nebo k něčemu, co by mohly postihnout. 

Jsou to co do počtu lidí největší protesty za posledních, řekněme dvacet, třicet let, od pádu Miloševiče v roce 2000?
Určitě jsou to největší protesty od politického konce Slobodana Miloševiče v roce 2000. Provládní média mluví o protestech velmi úsporně, ale protivládní média jako třeba televize N1, kterou vlastní americká CNN, mluví o tom, že teď se protestů účastnilo padesát pět tisíc lidí, což je takový konstantní počet v průběhu posledních týdnů, Vždycky to byly desítky tisíc lidí, které přišly na protesty. Je nutné říci, že protest uspořádal i sám prezident Vučić, respektive jeho strana SNS, na který také přišly desítky tisíc lidí, a tento protest měl vyjádřit podporu vládě. Počty protivládních protestujících Vučić v minulosti dost marginalizoval. Spíš o tom, než kolik lidí se účastní, mluví o tom, co všechno jeho vláda udělala správně. Řekl například, že nikde ve světě se kvůli masovým vraždám nedemonstruje. Protesty totiž reagují na masové vraždy ze začátku května. Mluvil také o tom, že se něco mění, že z veřejného prostoru se stahuje problematický obsah, kvůli kterému protestující do ulic chodí, a zmínil, že Srbové nebo obyvatelé Srbska od útoků ze začátku května odevzdali bezmála sedmdesát tisíc kusů zbraní srbské vládě. Mluví třeba i o tom, že je potřeba se semknout a spolupracovat a být jednotní. 

Demonstrace za změnu ve společnosti

Když zmiňujete události v květnu, tak o co šlo? Co se tam stalo? 
Bylo to, myslím, 3. května, teď o víkendu to byl přesně měsíc od první události, kdy třináctiletý chlapec přišel do své základní školy a zastřelil tam devět lidí. Osm z toho byly děti, ten devátý člověk byl člen ostrahy, a pak ještě později jedna dívka zemřela v důsledku zranění, protože byla postřelena do hlavy.

Dva dny po tomto útoku jiný útočník v okolí Bělehradu zastřelil dalších sedm lidí, takže to bylo do té doby nevídané. Takovéto násilí v Srbsku prostě není běžné, není to něco, co by se tady dělo pravidelně. Vyvolalo to masové protesty a lidé protestují proti, řekněme formě komunikace některých srbských médií, protože mají pocit, že ve veřejném prostoru v Srbsku se objevuje více násilí, než by mělo, a děje se to podle nich naprosto běžně. Mají pocit, že některé televize vysílají obsah, který je vyloženě nevhodný. Například jedna reality show, která se jmenuje Zadruga. Lidé tam žijí v nějaké chatě nebo domě, je to v podstatě něco jako Big Brother nebo Vyvolení, tedy pořady, které byly velmi populární i v České republice před několika lety. Jenže v této srbské reality show, kterou člověk může sledovat čtyřiadvacet hodin denně, protože tam jsou kamery a přístup, se často objevují třeba odsouzení zločinci. A právě propagace lidí, kteří nějakým způsobem reprezentují násilí, je podle protestujících v Srbsku velmi běžná, a to je hlavní cíl, proti kterému momentálně protestují.

Nicméně protesty se v průběhu měsíce začaly rozšiřovat. V sobotu jsem viděla, že na demonstracích byly různorodé skupinky lidí. Zaregistrovala jsem lidi, kteří byli vyloženě proti prezidentu Vučićovi, měli na transparentech napsáno „Vučići odejdi“, dokonce se tam na začátku protestu vyslal nafukovací Vučić, řekněme takový balónek, který odlétal pryč z davu, pryč z Bělehradu, a po tomto momentu následoval velký potlesk, takže ti demonstranti jsou do určité míry i protivládní. V neposlední řadě jsem zaregistrovala sice malou skupinu lidí, ale byla tam, která měla transparenty s fotkou ruského prezidenta Vladimira Putina. Šla jsem se zeptat, proč se rozhodli na protivládní protest přijít právě s Putinem, protože pro některé západní státy a představitele je prezident Srbska reprezentantem, řekněme spíše proruského nebo ambivalentního postoje, co se týče války na Ukrajině. Připomínám, že Srbsko se rozhodlo nepřidat se k proti ruským sankcím. Zajímavé je, že lidé, kteří podporují Putina, mi řekli, že prezident Vučić je pro ně prodlouženou rukou Západu, Londýna a Washingtonu. Myslím si, že to, co tady lidé mají společného, je nějaký nesouhlas s tím, jak se v Srbsku žije, jak funguje srbská vláda, srbská společnost. Jejich motivace můžou být trošičku různorodé, ale hlavní cíl je pro ně zajistit nějakou změnu, razantní změnu v tom, jak srbská společnost funguje.

Když říkáte, že to začalo v podstatě jako demonstrace, které nesou heslo „Srbsko proti násilí“ právě kvůli květovým událostem, pak se to přelilo do protivládních protestů, tak co přesně tedy protestující po vedení země žádají? Co by vedení mělo udělat, aby demonstrace úplně ustaly?
Demonstranti chtějí konkrétní změny. Jak jsem říkala, chtějí konec násilí ve veřejném prostoru, to znamená, že požadují, aby srbský regulační úřad odebral licence dvěma televizím, které podle nich nevhodný, násilný obsah vysílají. Zároveň požadují odchod ministra vnitra a šéfa srbské tajné služby BIA. Chtějí ukončit vysílání reality show Zadruga, což už minulý týden šéf televize, která ji vysílá, přislíbil a řekl, že pořad už se vysílat nebude. Prezident Vučić teď o víkendu řekl, že by měla skončit někdy během tohoto týdne, ve středu nebo ve čtvrtek. Protestující také chtějí, aby novináři začali respektovat určité novinářské standardy, protože úroveň žurnalistiky v Srbsku je podle protestujících smutná a tristní. Je tu jen několik médií, která jakž takž dosahují úrovně, kterou by si lidé přáli, ale všichni ostatní podle nich šíří nepravdivé informace, fake news a slouží nějaké straně, nějaké politice. To je tedy další věc, které by se demonstranti rádi zbavili. Zajímavá věc, která ale nesouvisí až tak s událostmi v Srbsku, ale souvisí s určitým koncem násilí, je, že organizátoři protestů teď vyjádřili podporu kosovským Srbům a požadovali konec násilí nad nimi. Tím propojili protesty, které se teď odehrávají v srbském Bělehradě, s těmi, které se v posledních dnech pořádají na severu Kosova. 

K tomu se ještě určitě dostaneme, ale ještě zpět k požadavkům demonstrujících v Bělehradě. Zmiňovala jste, že se zruší vysílání sporné reality show, ale dokáže vedení Srbska kromě toho vyhovět ještě dalším požadavkům?
Prezident Vučić řekl, že neodvolá ministra vnitra, a tím už to tak uzavřel a dal najevo, že tento požadavek rozhodně nechce přijmout. V úvodu jsem mluvila o tom, že prezident Vučić mluví spíše o z jeho pohledu úspěších a o tom, co srbská vláda už od květnových útoků podnikla, tedy odevzdání zbraní a, řekněme zpřísnění zákona pro držení zbraní, současně se ale moc nevyjadřuje k požadavkům demonstrantů. Kromě ukončení vysílání té reality show to zatím nevypadá, že by třeba srbský regulační úřad skutečně plánoval odebrat licence zmíněným dvěma televizím. Zaregistrovala jsem, že premiérka Srbska Ana Brnabićová řekla, že je ochotná případně odstoupit z funkce a uspořádat nové volby, ale prezident Vučić podle jejích slov takovou možnost zatím nezvažuje. Nezdá se, že by srbská vláda podporovala v blízké budoucnosti změnu ministra vnitra, šéfa tajné služby, vedení regulačního úřadu, který má na starosti elektronická média, televize a tak dále.

Horko doma i v Kosovu

Protesty jsou v Bělehradě, ale i u hranic s Kosovem, přesněji na kosovské straně. Vy už jste nastínila, že to spolu i souvisí, tak co přesně se děje na severu Kosova?
Na severu Kosova už přes týden kosovští Srbové protestují proti albánským starostům. Ti sice zvítězili v dubnových komunálních volbách, ale kosovští Srbové hlasování bojkotovali. Když se politici z albánských stran pokoušeli vstoupit do radnic, zaujmout své funkce starostů a začít je vykonávat, tak to vyvolalo velké protesty kosovských Srbů. V pondělí se protesty vyostřily do takové míry, že došlo ke sporu mezi protestujícími a kosovskou policií a také jednotkami KFOR, což je mise, která spadá pod Severoatlantickou alianci. Při střetech bylo zraněno asi osmdesát lidí. 

Zda to spolu souvisí, to nedokážu úplně říct. Četla jsem zejména v kosovských médiích, že prezident Aleksandar Vučić může protesty na severu Kosova ne úplně podporovat, ale řekněme trochu vyzdvihovat a mluvit o nich více než o demonstracích tady v Bělehradě, protože tím trochu odvádí pozornost. Ale zároveň jsem se setkala s názory, že to ani pro jednu stranu není úplně snadné, protože v momentě, kdy se něco takového stane, začnou západní státy a organizace tlačit a vyžadovat určité ústupky, což je potom v rámci domácí politiky složité nějak obhájit. Myslím si, že velmi logické bylo, a v konečném důsledku to bude asi hodně prospěšné pro protestující respektive pořadatele protestů v Srbsku, když oficiálně podpořili kosovské Srby a boj proti násilí na nich, protože tím pádem se jako by spojili. To, že protestující v Bělehradě vyjádřili podporu i přátelům na severu Kosova, jim do určité míry zaručilo, že pro srbskou vládu už nebude tak snadné odvádět pozornost od domácích problémů tím, že bude upozorňovat na to, co se děje na severu Kosova, tamní protesty už jsou opravdu klidné a neděje se tam nic závažného.

Pomohlo tomu nějak, že NATO v oblasti posílilo mezinárodní mírové jednotky KFOR, které hlídají hranice na severu Kosova?
Myslím, že určitě ano, protože vojáci Severoatlantické aliance tam hlídkují, chrání radnice, hlídkují i na klíčových křižovatkách, působí tam na ulicích naprosto běžně, takže to samozřejmě situaci mohlo uklidnit. Zároveň si myslím, že pomohlo i to, že se situace začala řešit i na vyšší úrovni. Politici ze Srbska i z Kosova o tom začali jednat mezi sebou, začalo to komentovat zahraničí, západní státy, Francie, Německo, ale právě také NATO nebo Evropská unie, dokonce Spojené státy začaly apelovat jak na kosovskou stranu, tak na Bělehrad, aby udělali vše pro to, aby se násilnosti uklidnily. To všechno určitě mohlo přispět k tomu, že se nepokoje zmírnily a že už k nim nedocházelo.

Ještě zpátky k jednotkám KFOR. Můžete prosím připomenout, jak dlouho tam jsou a proč?
Vojáci mise KFOR, která spadá pod Severoatlantickou alianci, jsou v Kosovu už od války v roce 1999 a zůstaly tam i po vyhlášení nezávislosti Kosova v roce 2008. Na severu Kosova žije početná srbská menšina, ale naprostá většina populace Kosova jsou etničtí Albánci. Připomenu a možná taky nastíním, proč jsou Srbové velice odmítaví k Severoatlantické alianci: NATO bombardovalo Bělehrad na jaře 1999 právě kvůli válce v Kosovu. Bombardování trvalo sedmdesát osm dní a dodnes je to extrémně silné téma v srbské společnosti. Abych to s něčím srovnala, tak Srbové byli například dlouho otevření vstupu do Evropské unie, o což usiluje, nebo o tom takto minimálně mluví prezident Vučić. Ale myslím, že se nikdy nestane, že by Srbové vstoupili do NATO, právě kvůli tomu velmi těžkému sentimentu a odporu, který do dneška panuje v srbské společnosti. Je to skutečně velice živé. Srbskou společnost poměrně znám a můžu říci, že to není ojedinělé. Dost často jsem se setkávala s tím, že Srbové jsou velmi odmítaví k NATO, a je úplně jedno, jestli jsou to mladí, nebo starší lidé, ženy, muži. Jednotky mise působí na severu Kosova dodnes, protože je dost běžné, a děje se to často, řekla bych tak jednou za půl roku, že tam napětí trochu vzroste a že Srbové nebo kosovští Albánci začnou něco blokovat, silnice, hranice A tak dále. To je velice časté, a právě KFOR dohlíží na to, aby se spory případně nepřelily do něčeho závažnějšího, kdy by třeba už začalo docházet ke konfliktům, ztrátám na životech a tak dále.

Abych to shrnula: Na severu Kosova se teď protestuje proti výsledkům voleb, které tamní Srbové bojkotovali. Srbsko na to reagovalo tím, že v oblasti u hranic vyhlásilo nejvyšší stav bojové pohotovosti. Co tedy západní země? Už jste říkala, že na to reagovaly i Spojené státy, Evropská unie a podobně. Jakým způsobem? 
Prezident Francie Emmanuel Macron a německý kancléř Olaf Scholz se na zasedání Evropského politického společenství v Moldavsku shodli s prezidentem Vučićem a prezidentkou Kosova Vjosou Osmaniovou na tom, že řešením by mohlo být vyhlásit nové volby. Tuto možnost hodně podporují, protože je to taková první krok, který by se dal podniknout, který by možná mohl prospět a snížit napětí. Vyjádřil se k tomu také šéf unijní diplomacie Josep Borrell, který apeloval na obě strany, že se mají uklidnit, protože v Evropě už jedna válka je a nikdo nestojí o žádnou další. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, jak už jsme o tom mluvili, rozhodl o posílení kosovské mise o sedm set vojáků. K tomu se teď přidalo i Turecko, které také poslalo několik svých jednotek do Kosova, aby podpořily kosovskou misi NATO. Stoltenberg důrazně odmítl násilí proti vojákům KFOR a řekl, že pokud by to bylo potřeba, tak NATO pošli ještě další vojáky. Myslím si, že zajímavá reakce byla ta, která přišla z Washingtonu, protože Spojené státy jsou velkým spojencem Kosova a Kosovo považuje Ameriku za svého největšího spojence. Teď přišla reakce, která byla spíše odmítavá, protože Spojené státy odmítly násilí a vyzvaly kosovského premiéra Albina Kurtiho, aby obrátil kurz a zmírnil napětí. Washington apeloval spíše na Kosovo, což je podle mě poměrně zajímavé vzhledem k tomu, že Spojené státy dlouho pevně stály za Kosovem.

Může se to všechno odrazit na dalším růstu nevraživosti mezi Kosovem a Srbskem? Připomenu, že Evropská unie i Spojené státy se už poměrně dlouho snaží obě země přivést k nějaké mírové dohodě, letos na jaře se dokonce podařilo uzavřít její předběžnou podobu. Je to všechno teď ztracené, nebo ne?
To bohužel nevím. Myslím si, že se o tom zatím až tak nedebatovalo. Co se týče té dohody, tak to byl samozřejmě velký úspěch, protože šlo o to, že Kosovo by na základě požadavků srbské strany mohlo vytvořit jakousi asociaci srbských komun, respektive nějakou formu srbské samosprávy v Kosovu, a na oplátku by dostalo de facto uznání v tom smyslu, že by Srbsko neblokovalo třeba vstup Kosova do mezinárodních organizací a tak dále. Co se týče toho jednání, a zde je to ztracené, tak se podle reakcí západních politiků domnívám, že budou určitě usilovat o to, aby to jednání ztracené nebylo a aby přineslo slíbené výsledky. Uvidí se v následujících týdnech nebo měsících, zda se k tomu nakonec přistoupí nebo ne, ale určitě je v zájmu. Myslím, že to je dlouhodobá strategie Evropské unie, aby se udržoval mír v oblasti západního Balkánu, a věřím, že politici Evropské unie a dalších organizací se budou snažit, aby tato dohoda nepřišla vniveč, aby pokračovala a aby ty výsledky skutečně přišly. 

V podcastu byly dále využity zvuky od reportérky Magdalény Fajtové, dále z České televize, euronews, a youtubových kanálů FRANCE 24 English, Reuters, Kosovo Online Live, ShanghaiEye, Channel 4 News, YT Zadruga Official, Tanjug News Agency official a Guardian News.