Ve věku 85 let zemřel bývalý izraelský premiér Ariel Šaron. Od roku 2006 byl v kómatu
V Tel Avivu zemřel bývalý izraelský premiér Ariel Šaron. Bylo mu 85 let. Od roku 2006 byl v kómatu po mrtvici. Šarona svého času označovali za jednoho z nejlepších vojenských stratégů všech dob.
Přátelé mu říkali Arik, obdivovatelé ‘boží lev‘ nebo ‘izraelský král‘. Odpůrci ho přirovnávali k jestřábovi, buldozeru nebo řezníkovi. Ariel Šaron pocházel z rodiny litevských Židů – jeho rodiče se seznámili na univerzitě v Tbilisi. Před bolševiky utekli do tehdejší britské Palestiny. Tam se jim roku 1928 narodil syn Ariel.
Šaron si vysloužil ostruhy v izraelské armádě, působil v ní od jejího vzniku téměř 30 let a účastnil se všech válek. Mezitím vystudoval historii a práva.
V roce 1967 se Šaron stal generálem. Během vojenské kariéry ho považovali za nejlepšího polního velitele a jednoho z nejlepších vojenských stratégů. Měl jasný cíl – zajistit Izraeli bezpečnost. S tím souvisela i jeho podpora rozšiřování židovských osad. „Židovské osady brání válce, nikoli míru,“ říkal tehdy.
Šaron působil od sedmdesátých let v ministerských funkcích. V roce 1982, kdy byl ministrem obrany, poslal vojáky do Bejrútu. Důsledkem byl odchod Organizace pro osvobození Palestiny z Libanonu, ale také masakr v bejrútských uprchlických táborech Sabra a Šatíla. Křesťanští falangisté tam tehdy zabili stovky Palestinců.
„Přestože to nezpůsobila izraelská armáda, tak tomu minimálně mohla zabránit,“ podotkla analytička Institutu národně bezpečnostních studií Irena Kalhousová.
Izraelská vyšetřovací komise v roce 1983 uvedla, že Šaron byl za masakr nepřímo zodpovědný. Šaron poté rezignoval na post ministra obrany.
Obrat v premiérském křesle
Z vysoké politiky však neodešel. Stal se vůdcem pravicové strany Likud a v roce 2001 premiérem. Šaronova éra je spjata s příchodem tisíce židovských přistěhovalců do Izraele, počátkem stavby kontroverzní bezpečnostní bariéry podél hranic s územím západně od Jordánu, ale také s pozoruhodným obratem ve vztahu k osadníkům.
„Během toho premiérování otočil vlastně o sto osmdesát stupňů. On byl ten, který rozhodl o likvidaci židovských osad v pásmu Gazy, což bylo bráno jako obrovská zrada, protože do té doby byl považován za patrona osadnického hnutí,“ uvedla Kalhousová.
O Arielu Šaronovi mluvila na Radiožurnálu analytička Institutu národně bezpečnostních studií Irena Kalhousová
V roce 2005 Šaron prosadil odchod židovských osadníků z pásma Gazy a ze čtyř osad na Západním břehu.
„Ať se vám to líbí nebo ne, je to okupace. A okupovat území, kde žije tři a půl milionu Palestinců, je špatné. To nemůže trvat věčně,“ vysvětloval své postoje Šaron.
V Likudu však Šaron narazil na silný odpor, proto ze strany odešel a založil nové uskupení Kadima, Vpřed. Jen několik měsíců před volbami, v lednu 2006 dostal Ariel Šaron mrtvici a upadl do kómatu.
„Myslím si, že kdyby býval neonemocněl a neutrpěl tu mozkovou mrtvici, že by možná ta mírová jednání s Palestinci dneska byla úplně jinde, než jsou,“ dodala Kalhousová.
Z kómatu už se politik neprobral, postupem času navíc začaly přibývat zprávy o zdravotních komplikacích.
„Pana Šarona jsme u nás léčili přes sedm let. Po celou dobu byl jen při minimálním vědomí s nepatrnou neverbální komunikací. Jeho zdravotní stav prodělal mnohé krize. Situace se zhoršila tento týden a dnes zemřel obklopen svojí rodinou,“ popsal vývoj Šaronova zdravotního stavu profesor Šlomo Noy z nemocnice v Tel Avivu.
