Psí život v první linii války. Češi dovezli na Ukrajinu krmivo a léky pro opuštěné domácí mazlíčky
Když se řekne „psí život“, vybaví se nám asi nějaké hodně nepříjemné zážitky. A nemusí se týkat jen lidí. Doslova psí život teď mají zvířata ve válečných zónách na Ukrajině. Existuje i neziskovka, která se tak jmenuje. Dvě její nebojácné členky se vydaly s nákladem léků a krmiva pro psy i kočky trpící válkou až na první linii fronty v Donbasu.
Tentokrát jedeme dvěma vozidly. Jedno řídí Oleg a má u sebe Jarku, já jedu se Stáňou. Obě působí ve spolku Psí život a auta jsou naložena krmivem pro psy a kočky. Cestu doprovází zvuky výstřelů, které nasvědčují, že boje probíhají zřejmě velmi blízko.
Poslechněte si reportáž z ukrajinského Vuhledaru, kam přijela dodávka pomoci opuštěným psům a kočkám
Mezi paneláky je bezpečněji. Psi se však nemohou seběhnout, protože slyšeli výstřel. Venku mezitím hovoří Oleg s paní Taťánou, která má sama osm psů. Nechali je tady cizí lidé, jeden z nich má epilepsii. Říká, že se jí bude hodit úplně cokoli.
Jeden pes je zraněný, má zlomenou nohu, protože se dostal do ostřelování a zranil ho granát. Zvířata tady žijí v prázdných bytech na chodbách.
Taťána nám ukazuje hrnce, ve kterých připravuje žrádlo pro psy a kočky. Sama chová středoasijské pastevecké psy a obrovsky děkuje všem, kteří se na této pomoci podíleli. Nakonec se klaní až úplně k zemi.
Na strach nebyl čas
Jarka a Stáňa ve Vuhledaru rozdaly desítky kilogramů krmiva pro psy a kočky, a také léky. Někteří psi jsou například popálení, jiní mají blechy, klíšťata nebo jiné kožní nemoci. A Stáňa stačila zachytit jeden z těch nepříjemných momentů této mise – dopad rakety.
„Na strach nebyl čas, bylo potřeba všechno rychle udělat. Rozdat krmivo, přípravky proti parazitům… a bylo to všechno hrozně rychlé, i když jsme tam byli několik hodin. Překvapilo mě, jak lidé přesně vědí, v jakých bytech se která zvířata zdržují, i když jim nepatří, a potom se tam o ně chodí starat do rozbombardovaných bytů,“ popisuje.
„Opuštěná zvířata se drží v původních bytech. A lidé přesně vědí, kde jaké zvíře je, a co potřebuje. Nejvíc asi vodu, stejně jako lidi. Jedna fenka měla kožní problémy, šlo o popáleninu po dopadu rakety. Pak tam byly různé deformace končetin po útoku. Možná jsem se bála víc, než ti psi, ale bylo vidět, že zvířata tím trpí,“ líčí bezprostřední zkušenost ze zásahu.
„Byl to velmi silný zážitek a překvapilo mě, jak tam s tím jsou lidé smíření. Jsou to skutečně patrioti a nechtějí odtamtud odejít, protože to je jejich domov. Asi jsem nepotkala lidi, kteří by měli větší vztah ke svému domovu,“ udivuje Jarku.
„Tohle je hodně silné a překvapilo mě, jak se tam krásně starají o zvířata v podmínkách, které tam mají, a jak se snaží zabezpečit aspoň to nejdůležitější, co potřebují. Asi bude trvat delší čas, než to všechno člověk zpracuje. Spíš se zeptat třeba za týden,“ uzavírá Jarka.
Zeptat se už ostatně můžete i sami, protože Stáňa i Jarka se již v pořádku vrátily do Česka.
Reportáž si poslechněte také jako audio v horní části článku.