V Thajských záchranných centrech se tísní tisíce lidí bez domova
Počet obětí ničivých záplav v Thajsku dál stoupá. Stejně tak každým dnem přibývá i zaplavených oblastí. Jen několik kilometrů od centra Bangkoku je pro ty, kteří přišli o domov, vytvořené jedno z největších záchranných center v zemi. Provizorní ubytování tady našly už asi čtyři tisíce Thajců. Ani oni ale ještě nemají zcela vyhráno. Na místo se vypravila zpravodajka Českého rozhlasu Kateřina Procházková.
„Jsem z Ajutya, musela jsem opustit svůj zaplavený dům. Vodu máme až po střechu. Zachránila mě loď a odvezla do centra provincie a pak sem. Stihla jsem si vzít jen občanku. Nevím ale, kde je můj muž, asi zůstal v naší vesnici ve škole,“ svěřujeme se se slzami v očích v záchranném centru na Univerzitě Thammasat Rangsit sedmdesátiletá paní Gun.
Leží tady s ostatními v provizorně vybudované nemocnici. Má žloutenku a problémy s ledvinami. Není jediná, hned vedle leží další žena: „Mám taky žloutenku a nemohu chodit.
„Na střeše jsem čekali na záchranu několik hodin. Nic nám nezůstalo. A na střeše navíc zůstaly naše 4 kočky,“ přidává se do rozhovoru muž stařenky.
Přeplněná místnost se stovkou lidí, malé děti, novorozeňata, důchodci, nemocní lidé, kteří jsou označeni speciální žlutou šňůrkou na ruce, ti všichni se tady tísní v jedné tělocvičně. Je jich tady údajně až 4 tisíce.
Jeden vedle druhého tady leží na podložkách, čekají a neví, co bude dál. Jsou ale mezi těmi šťastnými. Centrum je už tak přeplněné, že dokonce přestalo přijímat další zachráněné, potvrzuje jedna z koordinátorek. Navíc hrozí, že i tady to brzy vyplaví voda.
„ Je to tak 50 na 50, že to tady budeme evakuovat. Uvidíme v dalších dvou dnech. Lidi bychom ale museli stěhovat jinak. A to by pro ně bylo další trauma. Uvidíme,“ říká unavený policista.
Opouštím univerzitu a doufám, že se tak nestane. Když se ale snažím dostat k autobusové zastávce, kvůli vodě sem nejezdí auta ani taxíky, zjišťuji že hladina zase stoupla. Brodím se teď už v kalné vodě po stehna.
Nejsem ale jediná, lidé to tady berou jako samozřejmost. Někteří se dokonce usmívají a pomáhají druhým. Thajci totiž nepřestali být slušní, ohleduplní a laskaví jeden k druhému ani při takové katastrofě.
