Na fjord hledí busta Lenina, za níž stojí pomník s heslem Naším cílem je komunismus. Barentsburg se ale nenachází v Rusku, nýbrž v Norsku, píše list The Guardian

Na základě dohody z roku 1920 získala norská vláda „plnou a absolutní svrchovanost“ nad Špicberky výměnou za to, že bude poskytovat signatářům dohody, mezi nimiž bylo i Rusko, rovný přístup ke zdejším přírodním zdrojům. V roce 1932 ruská těžařská firma Arktikugol koupila na Špicberkách hornickou osadu Barentsburg.

Se svými norskými sousedy v nedaleké metropoli Špicberků Longyearbyenu udržovali převážně ruští a ukrajinští obyvatelé Barentsburgu donedávna velmi přátelské vztahy. Pravidelně se pořádaly kulturní výměny, jejichž součástí byla vystoupení symfonických orchestrů a dětských sborů, šachové turnaje a další sportovní události.

Po ruské invazi na Ukrajinu ale vztahy ochladly. Letos 9. května, kdy si Rusko připomíná vítězství Sovětského svazu nad nacistickým Německem, vedl ruský generální konzul Andrej Čemerilo v Barentsburgu přehlídku desítek vozidel a vrtulníku nesoucích ruské vlajky.

V opuštěné sovětské důlní osadě Pyramiden byl zase vyfotografován buldozer s vlajkou samozvané Doněcké lidové republiky. O několik měsíců později, v červenci, se v norských vodách konala na den ruského námořnictva přehlídka malé flotily ruských lodí.

Tradiční akce?

Podle Rusů jde o tradiční akce. Kritici Moskvy ale uvádějí, že se jedná o propagandu demonstrující ruskou nadvládu nad tímto strategickým územím, které ve skutečnosti patří jednomu ze zakládajících členů NATO.

Terje Aunevik, který v místním zastupitelstvu reprezentuje norskou Liberální stranu Venstre, vzpomíná, že 9. květen býval v Barentsburgu přátelským happeningem s dárky, proslovy a hudbou.

„Se všemi vlajkami a vrtulníky je to teď ale podivný happening. Za 25 let, co jsem tady, jsem nic podobného nezažil,“ říká.

Oficiální turistická webová stránka Visit Svalbard přestala propagovat cesty do obou ruských osad na Špicberkách a většina norských cestovních kanceláří na tato místa přestala pořádat zájezdy.

Stránka Visit Svalbard označuje cestovní agenturu Grumant, kterou vlastní ruská státní důlní společnost Arktikugol, za „prodlouženou ruku ruského státu“.

Lidem, kteří se přesto rozhodnou Barentsburg navštívit, obyvatelé Longyearbyenu často radí, aby si vypnuli telefony a notebooky, a vyhnuli se tak potenciálnímu sledování ze strany Ruska.

Citelné změny

Na poklidné hlavní ulici Barentsburgu je vidět pracující, jak spěchají nakoupit, než zavře jediný obchod s potravinami. Z oken bytu vyhrává hudba a mladé ženy se při setkání rusky zdraví. Jedna z nich říká, že na Špicberky přijela, aby „se dostala pryč“.

Pro mnoho lidí ale již Barentsburg není takovým bezpečným útočištěm, jakým býval. Po ruské invazi na Ukrajinu řada Ukrajinců a Rusů město opustila a vydala se do Norska či dále do Evropy.

Šestatřicetiletý Ivan Veličenko v minulosti v Barentsburgu pracoval jako jeden z mála Ukrajinců v místní ruské turistické kanceláři.

Nakonec se ale přestěhoval do Longyearbyenu, když se společně s některými svými ruskými kolegy ocitl pod tlakem kvůli protestu, který uspořádali po otravě ruského disidenta Alexeje Navalného v roce 2020.

Od té doby Veličenko pomohl řadě Ukrajinců opustit Barentsburg a získat azyl v Evropě. Podle něj ve městě ještě nějací Ukrajinci žijí; ti, kteří zůstávají, jsou ale pravděpodobně proruští.

Do uhelných dolů Barentsburgu totiž tradičně přicházelo mnoho horníků z ukrajinské Luhanské a Doněcké oblasti, které Rusko loni anektovalo.

Změny v Barentsburgu Veličenko pocítil na vlastní kůži, když se sem vrátil po osmi měsících, během nichž pomáhal bránit své rodné město Černihiv ležící 150 kilometrů severně od Kyjeva.

Do Barentsburgu přijel, aby ukázal matce svůj někdejší domov a pracoviště, hned při příjezdu je ale přivítal představitel ruského konzulátu, který je po celou dobu doprovázel a filmoval.

Upevnění nadvlády

Socioantropolog Andrian Vlachov z Moskvy, který dlouhodobě studuje obyvatelstvo Barentsburgu, uvedl, že od ruské anexe ukrajinského Krymu v roce 2014 si mnoho obyvatel města muselo vybrat, jestli bude mluvit otevřeně, anebo raději mlčet, aby si udrželi zaměstnání.

Guvernér Špicberků Lars Fause ale tvrdí, že jeho vztahy s ruskými úřady v Barentsburgu jsou přátelské.

„Mým úkolem je starat se o mír a stabilitu souostroví,“ říká Fause ve své kanceláři v Longyearbyenu, kde má nad stolem pověšený portrét norského krále a královny.

Podle analytiků Oslo začíná podnikat kroky k upevnění nadvlády nad Špicberky. Fause předpokládá, že Rusko se v budoucnu na Špicberkách více zaměří na turistiku a jeho zájem o důlní průmysl bude slábnout.

Oslo se zase bude snažit rozšířit norskou populaci na souostroví, které vládu stojí 1,3 miliardy norských korun (2,78 miliardy Kč) ročně, dodává Fause.

„Politici tady chtějí mít norskou komunitu. Toto je Norsko, norská půda, a když musí země platit takovou obrovskou finanční částku (na podporu obcí na Špicberkách), je správné, aby tu žili Norové,“ podotýká Fause.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít