Sporní Sikulové: maďarská menšina v Rumunsku touží po větší autonomii. Zatím marně
Maďarská menšina Sikulů, která žije v centrálním Rumunsku, se cítí být diskriminována ze strany Bukurešti a požaduje více samostatnosti. Švýcarský list Neue Zürcher Zeitung se ve své reportáži rozepisuje o tom, jak „etnický extremismus“ Maďarů polarizuje rumunskou společnost.
„Autonomie! Autonomie!“ rozléhá se často v ulicích sedmihradského města Târgu Mureș, kde téměř ve stejném počtu vedle sebe žijí Rumuni a Maďaři. Národní rada Sikulů (SZNT) každoročně 10. března pořádá Den svobody, v jejím pojetí kombinaci připomínkové akce a demonstrace.
Den tří mučedníků
Sikulové, kteří se považují za Maďary, ale zároveň mají značnou regionální identitu, si v tento den připomínají tři mučedníky, kteří v roce 1854 plánovali povstání proti Habsburkům, za což byli následně popraveni. Od roku 2012 je ale hlavním cílem tohoto připomínkového aktu především zviditelnit sikulské požadavky na samostatnost.
Autonomie je přitom v Rumunsku slovo, které rozděluje společnost, vysvětlují švýcarské noviny. Maďarská menšina žijící v zemi totiž svými snahami ohrožuje Rumuny. Alespoň si to myslí značná část obyvatel státu. A rumunské tajné služby snahy Sikulů dokonce označují za „etnický extremismus“.
Jakékoli úsilí o teritoriální nebo regionální autonomii Maďarů jsou tak pro Rumuny snahou oddělit území od jednotného státu. Nepomáhá ani fakt, že Sikulové a jiné maďarské menšiny nepožadují osamostatnění v doslovném významu, ale pouze více svobodného rozhodování v rámci Rumunska.
Jazyk, peníze a spory
Od takového výdobytku si Maďaři slibují lepší hospodářský rozvoj regionů, ve kterých žijí, a méně závislosti na Bukurešti v oblasti užívání jazyka a ve školství. V tom posledním se sice situace maďarské menšiny za poslední roky zlepšila, ale stále se objevují spory. Posledním z nich byla vášnivá celonárodní debata o otevření maďarského gymnázia v Târgu Mureș.
Mezi sporné body mezi Bukureští a maďarskými menšinami ale patří i údajně nedostačující zpětný tok peněz z daní do regionu nebo státní investice, které opomíjejí region Sedmihradska a oblast obydlenou sikulskou minoritou. Rumunsko navíc již několik let vede boj proti symbolům této skupiny. Vlajka Sikulů nesmí viset na žádných veřejných budovách a nesmí být používána k propagaci regionu, všímá si Neue Zürcher Zeitung.
Spor nedávno zažehla také zpráva o údajně politicky motivovaném zákazu vstupu zahraničního zmocněnce Národní rady Sikulů Attily Dabise do Rumunska. A situace není klidná ani v souvislosti s pořádanou připomínkovou akcí Maďarů. Přestože letos nechala rumunská policie zastánce větší autonomie v klidu projít městem, v minulých letech zaznamenávala jména některých aktivistů a udělila jim pokuty.
A například v roce 2015 úředníci shromáždění dokonce zakázali. Organizátoři akce tvrdí, že kvůli zastrašování v minulých letech se počty účastníků Dne svobody snížily, a to až o čtyři tisíce osob. V roce 2013, kdy se konala největší demonstrace, se jí zúčastnilo okolo 120 tisíc osob, kteří vytvořili lidský řetěz o délce 54 kilometrů.
U konce s dechem?
Nabízí se proto otázka, jestli jsou snahy Sikulů o větší samostatnost u konce. Švýcarský deník tvrdí, že nikoli. Podpora autonomie v řadách maďarských obyvatel Rumunska je velká, i když se jí nedostává tolik pozornosti jako třeba snahám Katalánců. Proto je mobilizační potenciál Sikulů omezený.
Jimi obývaná oblast je region venkovského rázu v jihovýchodní části Sedmihradska s asi 800 tisíci obyvateli. Z posledního sčítání lidu v roce 2011 vyplývá, že mezi nimi žije 71 procent Maďarů, zbytek připadá na Rumuny, Romy a jiné malé etnické skupiny. V celém Rumunsku pak v roce 2011 žilo téměř milion a dvě stě tisíc Maďarů, v roce 1992 ještě o čtyři sta tisíc více.
Důvodem úbytku Maďarů v Rumunsku je jejich asimilace nebo odchody ze země. Ve větší autonomii proto maďarská menšina nevidí pouze prostředek k sebeurčení. Jak říká Attila Korodi, šéf frakce největší maďarské strany v rumunském parlamentu, je to také cesta k dlouhodobému udržení maďarské menšiny v zemi.
Rovněž sedmihradští Rumuni patří k obyvatelům, kteří se od zbytku Rumunska rádi vymezují. Jak píše Neue Zürcher Zeitung, i oni si stěžují na nedostatečný přísun peněz a investic z Bukurešti. Navíc se považují za více západní a osvícenější, než jsou ostatní obyvatelé. Ve vztahu k teritoriální autonomii Sikulů se však mezi nimi najde jen málo příznivců této myšlenky.
Strana svobodných lidí
V roce 2015 v Târgu Mureș vznikla nová politická formace – Strana svobodných lidí (POL). Její zakladatel Dan Maşca říká, že si jako Rumun dokáže představit žít v sikulské autonomní oblasti. Důležitější pro něj ale je, aby obyvatelé regionu mohli sami rozhodovat o své budoucnosti.
2000 let starý zlatý důl, který opředla korupce. Rumunsko se hádá o památku UNESCO a o bohatství
Číst článek
Maşca zároveň navrhuje švýcarský model decentralizace. „V dnešní době je Rumunsko centralizovaný stát, v němž se rozhoduje na základě činů úzkého kruhu lidí v Bukurešti,“ kritizuje politik. Svou partaj prý založil jako osvícený občan, jehož cílem je proměnit Rumunsko „odspodu“. K tomu podle něj patří také otevřená, etnicky promíchaná strana. „Mým přáním je, aby nakonec mohli sedmihradští Rumuni a Sikulové o budoucnosti svého regionu rozhodovat společně,“ tvrdí Maşca.
Nicméně otázku, jak by mohl přesvědčit Rumuny, že vznikem autonomie pro maďarskou menšinu nepřijdou o vlastní samostatnost, je pro Maşcu obtížné zodpovědět. Navíc rumunský parlament na začátku dubna nekompromisně zamítl návrh na autonomii, který předložila Národní rada Sikulů. Tento krok se stal pohnutkou k tomu, proč se rada rozhodla případ internacionalizovat a začala vyhledávat kontakty v jiných oblastech ve světě, které autonomii získaly.
Attila Dabis, mezinárodní zmocněnec rady, se už spojil s celou řadou osobností z těchto regionů, a chce s nimi společně hledat pomoc u OSN, Evropského parlamentu nebo Rady Evropy. Například na letošním březnovém shromáždění v Târgu Mureș mluvili řečníci z Katalánska, Baskicka nebo Jižního Tyrolska, kteří Sikuly v jejich snahách podpořili.
Sázka na Brusel
Sikulové v neposlední řadě sází na Evropskou unii. A to i přesto, že z dosavadních reakcí jsou spíše zklamáni. Jak švýcarský list připomíná, unie doposud neprovádí žádné politické kroky v oblasti menšin, které by členské státy zavazovaly k ochraně specifických práv národnostních minorit.
Vstanu z popela, nebo ať shořím. FéniXXX, syrový pohled za kulisy pornoprůmyslu v Rumunsku
Číst článek
V Chartě základních práv Evropské unie najdeme pouze odstavec, který menšiny chrání před jakoukoliv diskriminací. Ani v roce 2007 založená Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) se nezabývá právy národnostních minorit, na rozdíl od práv menšin sexuálních, Romů nebo migrantů.
Z toho důvodu založily nejrůznější evropské menšiny organizaci Minority Safepack, která požaduje, aby se Unie otázkou národnostních minorit zabývala a v této oblasti změnila svou dosavadní politickou linii.
Pro vznik iniciativy bylo zapotřebí sehnat milion podpisů. Doposud ji podepsalo o 200 tisíc osob více. Z toho bylo více než 300 tisíc signatářů z Rumunska. A to je znak, že tamní maďarská menšina ještě nemusí ztrácet naději ve více autonomie, konstatuje švýcarský list Neue Zürcher Zeitung.
Text vznikl pro pořad Svět ve 20 minutách Českého rozhlasu Plus.