‚Stále nás nechávají čekat.‘ Erdogan plánuje referendum, zda usilovat o členství v Evropské unii
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan ve čtvrtek uvedl, že o tom, zda bude Turecko dál usilovat o členství v Evropské unii, by mohlo rozhodnout referendum. Erdogana dráždí zdlouhavé vyjednávání, o kterém tvrdí, že ho brzdí předsudky vůči muslimům, napsala agentura Reuters. Přístupové rozhovory unie s Ankarou oficiálně začaly v roce 2005. Dojde-li k referendu, je podle Reuters možné, že skončí.
„Spatřuji v tom oslabování Evropské unie. Vyčkávám, než se ten proces zrychlí, a Turecko si pak vybere svou cestu. Čekali jsme na členství bez výsledku celá desetiletí,“ citoval Erdogana deník Daily Sabah.
„Máme rok 2018 a oni (Evropská unie – pozn. red.) nás stále nechávají čekat,“ řekl Erdogan na fóru, které v Istanbulu zorganizoval neziskový výzkumný institut TRT World Research Centre.
Z webu organizace je patrné, že zastává linii turecké vlády. „Měli bychom se obrátit na 81 milionů lidí a uvidíme, jak těch 81 milionů (voličů) rozhodne,“ dodal prezident.
Mezi Německem a Tureckem jsou hluboké názorové rozdíly, řekla Merkelová po setkání s Erdoganem
Číst článek
Erdogan prý o referendu začne rokovat s kolegy a straníky. Pokud se s nimi dohodne, bude ihned jednat. „Některé evropské země zvládnou dvě i tři referenda za rok. Člověk si na ně musí nejprve zvyknout,“ poznamenal turecký prezident.
„Země, které (o členství) zažádaly ve stejnou dobu jako Turecko nebo poté, se členy staly před námi. Pokud nechcete Turecko přijmout, dejte nám vědět, ať se už dál neunavujeme,“ dodal Erdogan.
Třecí plochou mezi Ankarou a Západem jsou mimo jiné lidská práva a svoboda tisku. Během čistek, které v Turecku probíhají od potlačeného pokusu o převrat v červenci 2016, bylo podle OSN zadrženo kolem 160 tisíc lidí a zhruba stejný počet státních zaměstnanců přišel o práci.
Ze zadržených bylo 77 tisíc lidí obviněno a během soudu zůstávají ve vazbě, informovalo turecké ministerstvo vnitra.
Kritici tureckého prezidenta tvrdí, že nezdařený puč užívá jako záminku k potlačení opozice. Svou činnost bylo nuceno v Turecku ukončit 180 médií a organizace Reportéři bez hranic zemi označuje za „největší vězení profesionálních novinářů“.
