Rakušané budou slavit 100 let od narození nejpopulárnějšího kancléře Kreiskyho
Říkali mu král slunce, novodobý císař. Psala se 70. léta 20. století, ale Rakousko jako by mělo svého monarchu. Spolkový kancléř Bruno Kreisky byl silnou osobností. Během jeho vlády zažila země hospodářský rozmach i mezinárodní prestiž. Ve funkci kancléře vydržel Kreisky dlouhých 13 let. Dodnes je podle průzkumů historicky nejpopulárnějším šéfem rakouské vlády. Zítra to bude 100 let, co se Bruno Kreisky narodil. Rakušané budou slavit prakticky celý rok.
Osobní archiv Bruna Kreiskyho nedaleko vídeňského centra stále ukrývá mnoho neprozkoumané korespondence. Veřejnost například nezná dopis, kdy Kreisky píše v květnu 1946 své ženě do Švédska z rozbombardované Vídně:
Milá Vereli, konečně jsem se dostal k tomu, abych ti napsal. Přijížděl jsem do Vídně s očekáváním hrozných zážitků, ale teď musím říct, že jsem příjemně překvapený. Jistě, město je strašlivě zničené válkou a bombardováním, ale do ulic se pomalu znovu vrací život. Řada lidí má hlad, ale je tu cítit naděje, že se to dá přežít. Úroda byla dobrá a doufáme, že brzo přijdou brambory. Máme také nějaký salát a co nevidět budou i třešně. Tohle smrtelně zraněné město se znovu probouzí.
Tato poválečná zpověď Bruna Kreiskyho je důležitá pro pochopení jeho pozdějších kroků. Chtěl, aby se tohle už nikdy neopakovalo, aby v Rakousku už nikdo nemusel trpět hlady. Hospodářská politika i náklady na stavbu obecních bytů, za tím nestála jenom Kreiskyho sociálnědemokratická příslušnost, ale i osobní zážitky z poválečné Vídně.
Archivářka Maria Steinerová si ještě sama dobře pamatuje na začátek 70. let, na dobu euforie a víry v budoucnost: „Všechno se zdálo možné, byl tu sen o plné zaměstnanosti, o tom, že každý bude mít práci. Pár desítek kilometrů za Vídní vedla železná opona. S tímhle vědomím si Rakušané vážili demokracie a prosperity během Kreiskyho éry.“
Bruno Kreisky se ve své kariéře často inspiroval Švédskem. Silný stát, který se vždycky postará o své občany, mu imponoval. Koneckonců Kreisky prožil v emigraci ve Švédsku celou válku a dokonce se tam oženil. A tak se snažil přetvořit zemědělské Rakousko co nejvíc ke švédskému obrazu, v otázkách sociálních poměrů, v oblasti zastoupení žen, i vzdělanostní politiky.
„Kreisky sám vůbec nepočítal, že se stane kancléřem, jeho židovský původ vypadal v Rakousku jako nepřekonatelný problém. Přesto se to povedlo a Kreisky byl jako politik nesmírně úspěšný. Byl pracovitý a velmi otevřený, není to žádný vtip, když řeknu, že jste mu mohli kdykoli zavolat. Rozdával svým spolupracovníkům lístečky s úkoly, které je potřeba okamžitě splnit. Opravdu se o lidi staral, když někdo neměl práci nebo kde bydlet, Kreisky mu pomohl,“ říká Steinerová.
Vzpomínka přítele
A tak se zrodil částečně mytizovaný, částečně pravdivý obraz geniálního vůdce, který svým rozhledem dalece přesáhnul hranice malého Rakouska. Na Kreiskyho s úctou vzpomíná i jeho spolupracovník, novinář Paul Lendvai:
„On byl barokní člověk, světa znalý, nosil krásné obleky a boty na míru. Mluvil několika jazyky a hodně četl. Vzpomínám si na jednu příhodu z roku 1968. Měl tehdy hodně práce a nemohl se zúčastnit setkání skupiny Bilderberg, však víte, důležitých a vlivných lidí. A tak tam místo sebe poslal mě, obyčejného novináře z Financial Times. To něco vypovídá o jeho velkorysosti. Pro mě to byla osobnost století.“
Zítra to bude 100 let, co se Kreisky narodil. Vzpomínkové akce jsou ale v Rakousku naplánované prakticky na celý rok. 27 let po odchodu z funkce je někdejší kancléř stejně populární jako tehdy, a nejspíš ještě víc.
