Morris je skeptický vůči standardním výkladům a analýzám sociálního světa v Rusku, které se opírají o data a sociologická šetření. Zvláště v zemi, jako je Rusko, kde úřady manipulují se statistikami a občané jsou často obezřetní vůči průzkumům veřejného mínění. Jeho kniha se proto snaží být sondou do toho, jak se Rusové orientují v občanském životě mimo dosah autoritářského systému.

Morris provádí terénní výzkum v Rusku už od roku 2018. Obchází tovární haly, povídá si s dělníky, zdržuje se v místních knihovnách a obchodech a pomáhá starším lidem v dačách. Zabývá se tím, jak se přízraky minulosti přenášejí do paměti Rusů.

Na základě výpovědí Morris usuzuje, že sociální potřeby a hodnoty, jak je mnozí Rusové cítí, byly v sovětském období oproti současnosti naplňovány smysluplněji, byť nedokonale.

Morris se přitom nesnaží omlouvat ty, kteří podporují Vladimira Putina nebo válku na Ukrajině, jen zasazuje jejich pocity do širšího historického a socioekonomického kontextu, píše Moscow Times.

Nevyslyšení

Morris popisuje rodinu, která by podle všeho měla být loajální vůči Putinovi – zejména kvůli tomu, že se její životní podmínky oproti 90. létům výrazně zlepšily.

„Zpočátku, zejména v době anexe Krymu, Putina skutečně podporovali. Jejich pocity jsou ale složitější. Moje pozorování ukazují jejich zklamání z putinismu. I když k němu stále chovají jistý respekt, rozhodně nejde o nekritické stoupence,“ popisuje Morris.

Základy putinismu v Rusku jsou povrchní a slabé, domnívá se britský etnograf. Země je podle Morrise také extrémním příkladem třídně rozdělené společnosti.

„Vzdělaní, anglicky mluvící Rusové dostávají prostor vyprávět příběh o své zemi, ale ve skutečnosti nemají téměř žádný smysluplný kontakt s lidmi, které údajně zastupují,“ vysvětluje Morris.

Právě to je podle jeho názoru součást problému. „Tito lidé se často svých spoluobčanů obávají a mají tendenci k hrubým zobecněním o ‚temné mase‘ nevzdělaných,“ dodává autor.

Rusové vědí o korupci elit i o tom, že volby nejsou spravedlivé, cítí se ale politicky bezmocní nebo nevyslyšení. Sovětská zkušenost je v myslích mnoha Rusů stále přítomná, nejde ale o nostalgii. Lidé, se kterými etnograf mluví, prý vyjadřují potřebu, aby společnost byla uspořádána jinak a čerpala ze sovětské zkušenosti.

„Někteří lidé mluví o pozitivních aspektech Sovětského svazu. Ne proto, aby ho oslavovali, ale aby se ptali, proč byly některé věci lepší. Například že měli uznané právo na základní existenční prostředky a přístup ke zdravotní péči, i když k dokonalosti to mělo daleko,“ poznamenává Morris.

‚Stroj času‘

V rozhovoru i ve své knize popisuje Rusko jako systém včasného varování pro Západ.

„I když žijeme ve společnostech, kde je moc méně nápadná, rychlost, s jakou západní země, zejména Spojené státy a části Evropy, směřují k modelu podobnému Rusku, je znepokojivá,“ varuje etnograf.

Rusko prý může sloužit jako jakýsi „stroj času“ – ukazuje nám, jak by mohla vypadat budoucnost, pokud se zhroutí demokratické zábrany. Všímá si přitom společného trendu napříč zeměmi, od Maďarska přes Turecko až po Spojené státy.

„Politické elity přehlížejí oprávněné stížnosti velké části společnosti a svou nevšímavostí je tlačí do náruče krajní pravice. Tato frustrace se stává klíčovou politickou silou,“ popisuje Jerremy Morris.

Britský etnograf má za to, že to celé poukazuje na hlubší systémové selhání neoliberálního modelu v západním světě, uzavírá nezávislý ruský deník Moscow Times.

Kdo zaplatí větší cenu za obchodní válku mezi Spojenými státy a Čínou? Maďarský premiér Viktor Orbán testuje limity mezinárodního řádu. A proč došlo k celosvětovému nárůstu počtu poprav? Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách, audio je v úvodu článku.

Ondřej Čížek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít