Poutníci do Mekky využívají služeb specializovaných cestovních kanceláří
Pouť do Mekky představuje pro muslimy hluboký duchovní zážitek. Pro cestovní kanceláře či hoteliéry je ale hadždž zároveň velkým byznysem. Do Saúdské Arábie se musejí přesunout až tři miliony poutníků, kteří asi týden před začátkem rituálů obsadí hotely v posvátných městech. Muslimové hrdě poukazují na to, že během náboženských obřadů se sociální rozdíly zcela smývají. Finanční možnosti poutníků jsou přesto dobře patrné.
„V nabídce jsme letos měli tři typy poutních balíčků. Nejlevnější byl po souši autobusem, to znamená z Ammánu do Medíny a dále pak do Mekky. Taková cesta ale trvá dvacet hodin,“ říká Sachar Muhammad Sálib.
Náboženská turistika je velkým byznysem. Platí to i o muslimské pouti do Mekky, zjistil zpravodaj ČRo Štěpán Macháček
Je majitelem jordánské cestovní kanceláře Al-Hidžáz, která se na muslimské poutě specializuje.
Postarší pán v dlouhé bílé košili a s arabským šátkem na hlavě sedí za stolem ve své kanceláři a působí nesmírně důstojně.
„Nabízeli jsme ale také pouť letecky, a to ve verzi VIP a ve verzi standardní. VIP znamená, že na poutníky čeká na letišti luxusní limuzína, která je pak doveze do pětihvězdičkových hotelů přímo nad Velkou mešitou v Mekce,“ upozorňuje.
Speciální poutní víza do Saúdské Arábie přiděluje v Jordánsku ministerstvo náboženských věcí. Vzhledem k omezenému počtu víz na něj letos měli nárok jen ti, kdo se narodili před rokem 1943. Do Mekky tak mohlo odjet 6000 Jordánců.
Ceny se v cestovní kanceláři Sachara Muhammada pohybovaly v přepočtu od 40 tisíc korun za úmornou cestu autobusem přes arabskou poušť po 270 tisíc korun za luxusní pouť all inclusive.
Oproti šestimilionovému Jordánsku je v Egyptě, kde žije 90 milionů lidí, pouť masovou záležitostí. Ekonomové dokonce vyčíslili, že egyptská ekonomika ztrácí každým rokem zhruba 40 miliard korun – tím, že poutníci utratí velké sumy za služby v Saúdské Arábii.
„Někteří chudší lidé spoří na pouť celý život. Já jsem měl našetřeno už před 15 lety, ale pořád se mi nedařilo dostat vízum. Upřednostňovali totiž starší ročníky,“ vzpomíná čtyřicetiletý Abdarrahím z lidové káhirské čtvrti.
Nakonec před třemi lety poutní vízum dostal. „Mile mě ale překvapilo, že jsem na pouti potkal muslimy z Indie, Pákistánu nebo Číny, kteří mi říkali, že už teď šetří svým dětem, aby mohly jet na pouť do Mekky, až vyrostou,“ dodává.
Během náboženských rituálů vládne atmosféra bratrství a solidarity bez rozdílu národnosti či sociálního postavení. Potvrzuje to i Abdarrahím:
„Na pouti se muslimové starají jeden o druhého a nesobecky si pomáhají. Proto je divné, že toto chování mezi muslimy v běžném životě není. Například problém syrských uprchlíků. Namísto toho, aby je přijímaly arabské země, přijímá je Německo nebo Rakousko.“
„Problém je, že zatímco na pouti cítíme bratrství a jednotu, ve skutečnosti je islámský svět rozhádaný a muslimové bojují mezi sebou,“ říká Abdarrahím, který své pocity z poutě do Mekky líčí v naprostých superlativech.
