Zpráva z ruského obklíčení. Válečný zpravodaj Českého rozhlasu se hlásí z obléhaného přístavu Mariupol

Po týdnech napětí vyvolaného vojenskými manévry kolem ukrajinských hranic došlo na to, před čím varovaly západní tajné služby - ruská armáda zahájila pozemní, námořní i vzdušný útok. Na ukrajinská města dopadají rakety, které míří na vojenské i civilní cíle. Jak to aktuálně vypadá v klíčovém východoukrajinském přístavu Mariupol v Doněcké oblasti? Jak bezprostřední ohrožení vnímají místní obyvatelé? A mají šanci město za pomoci armády ubránit?

Martin Dorazín, zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu na východě Ukrajiny, dobrý den…
Dobrý den. No, to slovo dobrý je takové zvláštní. On tady opravdu nebyl dobrý. Naopak to byl jeden z nejhorších dnů poslední historie Ukrajiny, protože takový den si nikdo moc nedokázal představit ani přes ty černé předpovědi.

My spolu mluvíme ve čtvrtek v podvečer, tedy ve chvíli, kdy už několik hodin probíhá ruská invaze na Ukrajinu. Vy jste v Mariupoli, v přístavním městě na východě země. Jaká je tam momentálně situace a jak to tam vypadalo přes den?No, to ráno bylo poměrně těžké. Lidé byli dost dezorientovaní tím, co se vlastně odehrálo. Asi nám to všem tady chvilku trvalo, než nám to úplně došlo. Ono také ráno ještě nikdo nevěděl, jaký je rozsah té ruské invaze a to, že vlastně začala válka a že to nabere velmi rychlé obrátky a ten vývoj nebude pro Ukrajinu příliš dobrý. Takže ráno ještě lidé šli do práce. Pak už se tedy z té práce vrátili, raději si šli nakoupit. Tvořily se hloučky lidí. Normálně ještě chodily po městě. Pak si vzpomněly, že tedy by si měli připravit nějaké zásoby a že nemají peníze. Takže k bankomatům, tam byly fronty. Do obchodů, tam byly ještě větší fronty. Doplnit nádrž auta, zase hodinová čekání před benzinovými pumpami. Do toho už se ozývaly ty nebezpečné zvuky. Nejčastěji to byly salvy vypálené protileteckou obranou Mariupolu, která tady byla posílena právě pár dní před tím útokem.

Tady jsme v oblasti, která je jen několik kilometrů od těch separatistických území a odtud se převážně vede to ostřelování. Rusové zatím tedy až do čtvrtečního večera nebyli někde v okolí a většinou se boje vedou právě zpoza té linie východní. Ale to neznamená, že město není úplně odříznuté nebo odříznuté z 90 procent…protože to ostřelování už i za té první války, když jsem tady byl nebo na začátku války v roce 2014 a 2015, tak také ta západní předměstí a přístupové cesty byly ostřelovány z těch separatistických pozic právě s cílem odříznout toto město od okolí a potom do něj vstoupit a ovládnout ho. Tato situace se znovu opakuje po osmi letech, takže je těžké to město i opustit. Mnozí si to uvědomují, někteří se s ohledem na své děti rozhodují odjet i přesto, že je to nesmírně riskantní a nesmírně nebezpečné. Jiní zase spíš slyší na ty rady úřadů a vojáků, kteří říkají zůstaňte raději doma, běžte do sklepa. Počkejte, uvidíme, co se bude dít dál, na té cestě venku v polích to může být daleko nebezpečnější než doma.

Jsou hlášeny nějaké civilní oběti na životech právě z Mariupolu? Protože vy jste hlásil informace o tom, že došlo k ostřelování jednoho sídliště na okraji Mariupole, jak se to stalo? 
To sídliště je východní sídliště. Ono bylo ostřelované hned na začátku války, před těmi osmi lety. Potom ještě několikrát. Jednou jsem tam vlastně u toho byl, když ty rakety dopadly na tamní tržnici. Teď to bylo kousek od toho a shodou okolností jsem tam ve středu natáčel reportáž o evakuaci dětí. O tom, jak nacvičovaly děti ve škole, žáci mladší, starší, taková poměrně velká škola, 600 žáků, nacvičovali vlastně ten útěk nebo organizovaný útěk, aby nevznikla panika, dolů do krytu. A ty děti už to nějak asi cítily, protože mi říkaly: my se bojíme, máme strach, protože jsme slyšeli, že dojde k ruskému útoku. Dospělí tomu sice ještě moc nevěřili, bylo to den předtím, ale ukázalo se, že děti nám to poví. A děti měly tentokrát bohužel smutnou pravdu. Takže to je to východní předměstí, kde dnes byly tři oběti z řad civilistů. Právě na tom sídlišti, dopadly tam rakety Grad, poškodily nebo úplně zničily, zdemolovaly auto, vyrazily okna v tom sídlištním bloku. Ti lidé, kteří se pohybovali v okolí, se stali těmi oběťmi. Naštěstí jedno zraněné dítě se snad podaří zachránit, převezli ho do nemocnice, stejně jako dva další dospělé.

Už jsme se toho trochu dotkli, že se z města jde v tuto chvíli jen velmi těžce dostat.  Víme, že Mariupol je v tuto chvíli trochu v sevření. To znamená, jaké jsou ty možnosti, pokud by se člověk chtěl z města dostat?
No tak musí se asi velmi dobře informovat. My jsme neustále i s kolegy novináři ve spojení s těmi místními lidmi, s našimi známými, kteří mají známé na okraji, mají známé v policii, mají známé v armádě…a ti se jich právě vyptávají, kudy to jde. Teď jsme právě uvažovali o jedné trase, která se podle mapy zdála taková nejbezpečnější, protože nevedla ani na jih nebo na západ směrem na Oděsu, na Berďansk a dál. Ani samozřejmě ne na východ k těm povstalcům, to bychom přišli rovnou do té nejhorší vřavy. Ani na sever, tam je zase Doněck a ta cesta už je také neprůjezdná. Ale pak jsme se dozvěděli, že ta varianta, kterou jsme považovali za optimální, víceméně, je také nemožná, nereálná, protože tam bylo rozbombardováno městečko po cestě asi 17 kilometrů od Mariupolu a už se tudy nedá projet. Takže zase zjišťujeme jiné trasy a jiné varianty. Ono jich tady moc není totiž.

Jaký se v následujících hodinách a během noci očekává vývoj v oblasti východní Ukrajiny, tedy i v okolí Mariupolu? Očekává se třeba, že se ruští vojáci pokusí v následujících hodinách obsadit město?
Vypadá to tak. Nerad bych byl tím špatným prorokem, ale Rusko má zcela jistě plán na ovládnutí tohoto strategického přístavu, protože právě tudy vede cesta z těch separatistických území na Krym, který anektovalo a který okupují a odkud vyrazila ruská armáda, tanky, obrněné vozy a další vojenská technika už dnes prakticky dopoledne na Ukrajinu. A pravděpodobně ta jedna část míří přes město Melitopol sem, takže tu odpověď asi najdeme v těch příštích hodinách a doufejme, že tedy si ukrajinská armáda s nimi poradí, protože ne všude ukrajinská armáda dokázala postup Rusů, ten pozemní, zastavit.

Tragická je situace na severu, na severozápadě, severovýchodě země kolem Charkova, kde se ruské tanky naprosto volně pohybují. Dokonce bylo potvrzeno, že už Rusové ovládli zónu černobylské elektrárny, zaměstnance vzali jako rukojmí. Vstoupili tam do dalších měst a městeček. Tak podobný vývoj se může odehrát i tady. Je trošku záhadou, proč k tomu nedošlo třeba už dnes, kdy natáčíme tento rozhovor.

Může to být, protože pozice ukrajinských sil na okraji města odolávají té ruské pozemní síle, nebo jsou informace o tom, že právě ty pozice ukrajinských vojáků se nedaří držet?
Je to možná tím, že tady byly opravdu nejsilnější pozice Ukrajinců, kteří osm let bojovali proti těm separatistům. Jsou vycvičení, znají velmi dobře terén. Mají tady soustředěné zřejmě obrovské množství vojenské techniky. Jak už jsem říkal, tak v Mariupolu se už lidé pár dní před tím ruským vpádem chystali na frontu. Cítili v kostech, že se něco špatného stane, odcházeli tam. A ta samotná obrana Mariupolu byla posílena především o ty zbraně protiletecké, doufejme také, že budou umět zasáhnout i proti těm pozemním ruským silám. Ti lidé sem opravdu přijížděli a bylo to takové polovojenské, vlastně poloválečné město, protože po ulicích tady bylo vidět i spoustu lidí v uniformách. Ne vždy příslušníci té řádné armády, ale spousta dobrovolníků. A byla to taková jedna z významných základen i výcvikových pro jednotky, které potom odcházely přímo na frontu do různých oblastí toho doněckého regionu.

Probíhá tedy ve městě teď nějaká mobilizace místních dobrovolníků na jeho případnou obranu nebo to obyvatelé Mariupole nechávají to už spíš na tu ukrajinskou armádu. Jaké jsou ty zkušenosti aktuální z toho dnešního dne?
No, mobilizace probíhá po celé Ukrajině a je to taková mobilizace zatím ne úplně nucená. Volodymyr Zelenskyj, prezident, řekl, že tedy především by se měli přihlásit ti, kteří chtějí bránit svoji zemi. V první řadě nedojde tedy na nějaké totální nasazení všech bojeschopných mužů. Zatím tedy zřejmě není vyloučeno, že by k tomu mohlo i v příštích dnech, pokud se rapidně zhorší ta vojenská situace, dojít. Zatím v Mariupolu těch vojáků je dost a ti, co se hlásí do armády, tak se hlásí dobrovolně víceméně.

Jak je to s přístupem k informacím v této nelehké době? Odkud mohou teď obyvatelé Mariupole, anebo vůbec obecně těch východních oblastí Ukrajiny čerpat informace o svém okolí, řekněme, ověřené zprávy? Informuje třeba nějak i civilní správa města o tom, co se děje, a jak to vypadá v okolí?
Samozřejmě lidi sledují to, co se děje na radnici nebo prohlášení, doporučení rady, starosty, ale hlavně si ty informace vyměňují mezi sebou. Pořád ještě funguje internet, fungují telefony a ta burza těch dobrých rad a doporučení se odehrává právě v tomto virtuálním prostoru mezi přáteli a také čtou samozřejmě i ty oficiální informace, zprávy z bojišť, které jsou většinou velmi nepříznivé v posledních hodinách, a právě na základě toho si dělají svůj úsudek a rozhodují se vlastně i díky tomu, že zatím se tedy Rusku nepodařilo paralyzovat komunikační systémy Ukrajiny, což je dobře i pro nás, protože my díky tomu spolu můžeme mluvit.

Jsou ale informace o tom, že se snaží. Je to tak, že dochází i ke kyberútokům, které mají narušit právě tady tyto informační kanály? 
Ano, oni se hlavně soustředí na ty vojenské kanály, ale ty civilní kanály se k tomu jaksi přifaří, spadnou do jednoho kotle, jak to v těch konfliktech bývá. Naposledy jsem zažil takovou situaci předloni v Karabachu, kde byl velký problém a stále zvětšující se potíže s tím spojením. Až tam nakonec nebylo téměř žádné a museli jsme vždycky na chvíli odjet mimo území Karabachu, vrátit se a takto několikrát to opakovat. Tady bohužel když asi člověk odjede už potom, kdyby se ti Rusové přiblížili a vstoupili do města, tak už se sem vracet nebude. Ale zase bude pro novináře nesmírně důležité, jestli budou mít nějaké spojení, alespoň nějaké, nebo nebude žádné, a to už nemá smysl moc tady setrvávat, když by nemohli vlastně komunikovat se svým redakcemi a se svými posluchači.

Dnes se objevilo mnoho záběrů na sociálních sítích z různých částí Ukrajiny. Mimo jiné tam byly i záběry třeba z charkovského metra, kde se lidé schovávali před možným útokem, který očekávali. Jak je to v Mariupoli s možností schovat se před tím případným útokem?
Mariupol je sice poměrně velké město, má téměř půl milionu obyvatel, ale nemá metro, takže lidé tady nemají tuto možnost jako v Kyjevě nebo v Charkově. Mají ale k dispozici sklepy už od počátku té války před osmi lety. Stále jsou tady ještě nápisy, kde je kryt, kam lidé mají v případě nutnosti a ohrožení života utíkat. Sám tady to mám na domě z několika stran napsané. Ty sklepy jsou nesmírně nevábné, jsou plesnivé. Trošku se je snažili čistit ti, kteří začali cítit jakési obavy, jiní je nechali zamčené, takže dnes ráno se lidé sháněli po klíčích, nemohli se tam dostat. Pokoušeli se tam nanosit nějaké zásoby vody nebo nějakých základních věcí, ale nikdo neví, jak dlouho v těch sklepeních velmi vlhkých a plesnivých, bude člověk sedět. Kéž by tam měli alespoň nějaké zavařeniny nebo nějaké jiné takové věci, které by se daly sníst. Ale to uvidíme, on každý sklep je trošku jiný, ale většinou opravdu jsou nesmírně zanedbané.

Když teď ještě na chvíli odhlédneme od pouze území východní Ukrajiny, jak vypadal ten první den ruské invaze na těch ostatních bojištích, alespoň podle těch dostupných informací, protože se bavíme samozřejmě o obrovské zemi. Ukrajina má rozlohu 600 000 kilometrů čtverečních, je větší třeba než Francie. Kde všude, jak a čím momentálně - a teď ještě jednou připomínám, že spolu mluvíme ve čtvrtek v podvečer - ruská armáda dnes útočila a útočí?
No, jsou to snad kromě jaderných zbraní všechny typy zbraní, které ruská armáda měla a používala na tom cvičení. Tam, jak víme, sice byl nácvik odpálení raket, které mohou nést jaderné hlavice, ale to gró ruské vojenské techniky spočívá v pozemních vojscích, která byla na těch cvičeních. To znamená klasicky tanky, obrněná vozidla, houfnice, děla, raketové systémy, samozřejmě i ty nejmodernější, které má Rusko k dispozici, S-400, ty, které předává Bělorusku…rakety Iskander, různé jiné typy balistických raket, rakety s plochou dráhou letu odpalované z vrtulníků, z letadel. To všechno tady, ten obrovský arzenál, je. A pak je to také námořní pěchota. Málo se ví o tom, že tedy na Černém moři se vlastně ta válka odehrává, protože černomořská flotila, pravděpodobně ona, jiná tam není tak výrazně přítomná, i když na těch cvičeních jsou i příslušníci jiných ruských flotil, obsadila ukrajinský ostrov nedaleko Oděsy, už takto směrem více k Rumunsku - Zmijí ostrov, kde je jakási vesnička, a už tam pronikli ruští námořníci a možná se odtud zase pokusí proniknout na pevninu. Stále jim jde o tu Oděsu, která je také strategickým přístavem velmi důležitým a Rusko by samozřejmě chtělo i toto město jakýmsi způsobem dostat pod svoji kontrolu, zpacifikovat, a proto tedy i ta námořní akce. Takže to hrozí samozřejmě ze všech stran. A těch námořních válečných lodí je tam velkých asi deset. Plus asi deset dalších menších a doprovodných. Je to dost velká síla a údajně tam už došlo také ke kolizi s civilními loďmi, které tam pluly, a Rusové je omylem zasáhly.

Jak se tedy daří ukrajinské armádě na těch místech, které jsme teď popisovali, odolávat té ruské přesile. Jak to zatím vypadá s ukrajinskou vojenskou silou?Ukrajinci mají jedno velké plus a mnohá mínus. To plus je jejich odhodlání, jejich motivace, která je daleko silnější než v případě ruských vojáků, kteří sem byli doslova nahnaní. Samozřejmě že i mnozí z nich jsou tady z absolutního přesvědčení, že opravdu přijeli nastolit mír a pomoci denacifikovat a demilitarizovat Ukrajinu, jak říká ruský prezident Vladimir Putin. Dělají to tedy ovšem velmi zvláštním způsobem, když pálí na civilní objekty, nemocnice, na civilisty, kteří umírají. A bude jich zřejmě velmi mnoho i v příštích dnech. Ukrajinci se tomu na několika místech snaží zabránit, ale no, řekněme se střídavým efektem.

Snad nejlepším tady na těch teritoriích kolem těch povstalců, jak už jsme o tom mluvili, protože tady bojují zkušení vojáci, zatímco jinde se teprve ta obrana dává dohromady. A její podstatnou součástí by měla být teritoriální obrana, o čemž se hodně mluvilo v předchozích dnech a týdnech. Ale skutek utek a než se podařilo skutečně zformovat teritoriální obranu z řad bývalých profesionálních vojáků, policistů, lidí, kteří mají nějaký vztah ke zbraním, střelců, tak Rusko zaútočilo a teď se to horečnatě  teprve rodí a ukazuje se, že je to velmi důležitý prvek té obrany.

Vraťme se ještě na závěr do Mariupole. Město je v obklíčení. Jak jste popisoval, je takřka nemožné se z něj dostat. Předpokládám, že to platí nejen pro Ukrajince, ale i pro zahraniční novináře, tedy i pro vás. Promýšlíte, jak to teď bude s vámi dál?  
No tak to se dozvíme, až se přesvědčíme, jak se bude chovat ruská armáda, pokud sem do toho města vstoupí. Pokud to bude jako v těch částech, kde už je, tam prý k žádnému násilí kromě nějakého rabování nedochází. Viděl jsem záběry, kde se místní lidé procházejí po ulicích, nebo spíš pobíhají po ulicích, kolem ruští vojáci v obrněných transportérech, oni na ně cosi hanlivého pokřikují, ale podle těch dostupných zpráv se chovají takto. Po vstupu do města už přestávají bojovat, utichá ta střelba. No, nedokážu si to představit v případě města, které je tak silně bráněné, jako je třeba Charkov, jako je Kyjev, jako je Mariupol, Oděsa, což jsou strategické body, které už předtím samozřejmě měly svou obranu víceméně připravenou. A tady, pokud Rusové budou chtít to město dobýt, tak ho opravdu budou muset dobýt velmi surově, velmi brutálně. A z toho tedy vyplývá, že to tady asi nebude moc jednoduché. A jak se budou potom chovat k novinářům, to budeme řešit, až ta situace nastane.