Cichanouská: Jako by Lukašenko budoval Severní Koreu uprostřed Evropy

Pokud mohu začít jednou velmi aktuální otázkou: Ukrajina před několika dny potvrdila, že buduje betonovou zeď na hranicích s Běloruskem. Myslíte, že Ukrajinci pro to mají dobrý důvod? Mají se obávat útoku z běloruského území?

Především musím říci, že to je ostuda. Je to ostuda nelegitimního režimu v Bělorusku, že řada zemí, se kterými sousedí, musela vybudovat zdi na hranicích. Nejprve to bylo Polsko, pak Litva a nyní Ukrajina. Je to, jako kdyby vznikala nová železná opona. A pro nás Bělorusy, kteří jsme přesvědčeni, že naše země patří do rodiny evropských zemí, je samozřejmě nepříjemné sledovat, jak je Bělorusko obkličováno zdmi. Na druhou stranu musím říci, že chápu motivaci těch zemí, které zdi na hranicích s Běloruskem stavějí. Co se týká Ukrajiny, tak jde o to, že se snaží snížit riziko napadení ruskou armádou pozemní cestou. Moc ale doufám, že jednoho dne všechny tyto zdi budou strženy. Jistě chápete, že nemám na mysli jen jejich fyzickou likvidaci, ale to, že vztahy mezi demokratickým Běloruskem a ostatními evropskými zeměmi budou bez jakýchkoli zdí.

Mluvila jste o ruské armádě, ale můžeme si být jisti, že by to byly právě jen ruské jednotky? Pokud by došlo k nějakému útoku na Ukrajinu, nebyli by do něj zapojeni také běloruští vojáci?

V tomhle momentu historie, který právě prožíváme, si nemůžeme být jisti vůbec ničím. Znám ale postoj Bělorusů k válce. Znám i postoje běloruských vojáků k ní. Jsme proti zapojení Běloruska do války proti Ukrajině. Tato možnost snad existovala už na začátku války a my jsme okamžitě zahájili kampaň, ve které jsme se snažili přesvědčovat naše vojáky, aby se nezapojovali. No a nyní, když vidíme, že ruská armáda na Ukrajině nevítězí, ale naopak skoro na všech místech prohrává, tak je možnost zapojení běloruské armády skoro nulová. Je samozřejmě představitelné, že Lukašenko může pod tlakem a v zájmu prokázání loajality k Putinovi vydat takový rozkaz. Ale i on si je vědom, že v takovém případě by běloruští vojáci dezertovali, skrývali se, utíkali, přidávali by se k druhé straně. Rozhodně by ale nebojovali proti Ukrajincům. Zaprvé nemají motivaci, nechtějí bojovat proti národu, který je nám tak blízký. A pak také vědí, že nejsou dobře vycvičení, nejsou dobře vybavení a byli by použiti jen jako „kanónenfutr“, potrava pro děla.

Máte vy osobně obavy, že by Alexandr Lukašenko mohl Bělorusko vmanévrovat do války proti Ukrajině ještě aktivněji než dosud?

Začněme tím, že Lukašenko už v této válce je. On jakožto nelegitimní vládce země dovolil ruským jednotkám, aby využily naše území, opět nelegitimním způsobem. On musí nést plnou zodpovědnost za své konání. Řekla bych, že v tomto okamžiku by se raději vyhnul přímé účasti na této válce, právě proto, že se chce vyhnout odpovědnosti. Na začátku války si jistě myslel, že bude na straně vítěze, že to bude úspěšná „blitzkrieg“, ale teď vidí, že ruská loď se potápí a on by od ní rád tu svoji malou loďku odvázal. Vy ale také víte, že Lukašenkova moc v Bělorusku je závislá na násilí vůči vlastním občanům a na politické a ekonomické pomoci od Putina. On tedy musí být loajální. Víte že nemůžu mluvit za tohoto člověka, ale opravdu znám náladu v Bělorusku. A on ví, že 86 procent Bělorusů je proti účasti v této válce. Jakýkoli rozkaz, který by vedl k silnějšímu zapojení, by lidi demoralizoval a situaci v Bělorusku ještě více destabilizoval. Dokonce i ti lidé, kteří možná Lukašenka politicky podporují, jeho blízký okruh spolupracovníků, jsou také proti válce. Chápou totiž, jaké důsledky by takové zapojení mělo.

Jak si můžete být tak jistá tím, že drtivá většina Bělorusů je proti válce? Existují nějaké nezávislé průzkumy?

Především znám Bělorusy a to má pochopitelně souvislost s událostmi roku 2020. Tehdy jsme viděli masové demonstrace v ulicích. Objevilo se politické, stranické hnutí, jakoby odnikud, nikdo nebyl připravený. A my vidíme, co lidé o válce píší, jaké informace sdílejí třeba na sociálních sítích. A přestože jsou průzkumy veřejného mínění v Bělorusku zakázané, tak existují lidé a organizace, které vědí, jak zjišťovat postoje lidí v diktátorských režimech. A my máme ta data, máme čísla od těchto organizací. Každý měsíc, nebo každý druhý měsíc, se provádějí průzkumy buď přes internet, nebo telefonicky.

Putin a Lukašenko

V jaké pozici vlastně je Alexandr Lukašenko vůči Rusku? Je spojencem Vladimira Putina? Je jeho přítelem? Nebo by se to mělo popisovat nějak jinak?

Řekla bych, že tyto dvě osoby pojí situační přátelství. Využívají jeden druhého. Nyní, v tento konkrétní okamžik, potřebuje Lukašenko Putina jako jediného podporovatele jeho moci. Dostává politickou i ekonomickou pomoc. A Putin potřebuje Lukašenka, protože potřebuje naše území a pro Putina je to velmi výhodné, protože Lukašenko bezpochyby poskytne vše. Infrastrukturu, lidi, nemocnice pro léčení ruských vojáků. Poskytne i území pro odpalování raket. Byla období v naší historii, kdy k sobě zrovna blízko neměli a neměli dobré vztahy. Teď se potřebují, ale o přátelství tady rozhodně nejde.

Profituje nějak Bělorusko jako země a Bělorusové jako národ z tohoto velmi blízkého spojenectví s Ruskem? Jako první asi člověka napadne levná ropa a plyn…?

Možná že levná ropa a plyn jsou jistou výhodou, ale závislost na Rusku bezpochyby není pro Bělorusko dobrá. Víte, po celé ty dlouhé roky se Lukašenko snažil vybudovat politiku naprosté závislosti na té obrovské zemi. Máme velké dluhy. A Lukašenko tedy platí za tu levnou ropu a plyn naší nezávislostí. Já jsem si jistá, že s dobrým vedením by se naše země dokázala dostat ze závislosti na Rusku. Zajisté můžeme mít vztahy, které budou prospěšné pro obě strany, ale pochopitelně ne s touto vládou, která je nyní v Moskvě, a jejími imperiálními ambicemi. Historie se ale vyvíjí a kdo ví, kdo bude u moci v Rusku po Putinovi. Demokratické Bělorusko nebude muset být závislé na žádné zemi.

Když říkáte, že znáte svou zemi a své lidi, myslíte, že muži v Bělorusku mají strach, že budou mobilizováni a donuceni bojovat proti Ukrajině?

Možná to tolik není strach, jako spíše fakt, že prostě nechtějí proti Ukrajincům bojovat. Když válka začala a v Bělorusku se objevily fámy o možné mobilizaci, tisíce mužů naši zemi opustilo, aby se mobilizaci vyhnulo. Jsem si jistá tím, že kdyby na mobilizaci došlo, utíkalo by z Běloruska obrovské množství lidí. Je ale nutné říci, že Lukašenkův režim zavírá hranice, aby znemožnil lidem odejít. Už nyní je velmi těžké Bělorusko opustit. Jako by Lukašenko budoval Severní Koreu uprostřed Evropy.

Jak silná a jak efektivní je ruská propaganda v Bělorusku? V mnoha evropských zemích, včetně České republiky, jsou lidé, kteří si myslí, že ukrajinské vlády se zmocnili nacisté a Rusko bylo nuceno proti nim zasáhnout. Jak silně je rozšířený tento klam v Bělorusku?

Myslím, že je rozšířený poměrně silně. Ruská a běloruská propaganda se šíří především přes státní televizi. Starší lidé, lidé z vesnic často koukají na tyto nesmysly a můžou jim uvěřit. Mladší lidé, včetně těch ve věku mých rodičů, ale vědí, jak používat internet. Vědí, jak se dostat k jiným zdrojům informací. A navzdory tomu, že v Bělorusku byla zničena všechna alternativní média, která režim označuje za extrémistická, a nyní musejí vysílat z exilu, tak lidé vědí, jak se k nim dostat. Lidé vědí, jak obejít zákazy. Používají moderní způsoby komunikace jako Youtube, Telegram, Instagram a další kanály, aby se dostali k pravdivým informacím. Co se týká hlavně té starší generace, říkáme svým lidem, aby komunikovali s příbuznými. Aby jim říkali pravdu. Aby se je snažili přesvědčit, že nemají věřit státní propagandě. Musíme používat i hodně staré metody, máme v Bělorusku síť dobrovolníků a ti rozšiřují podomácku vyráběné noviny. Hrozí jim za to roky a roky ve vězení, pokud je chytnou. Přesto to ale dělají, protože chápou, jak je důležité otevřít oči většině Bělorusů.

Když mluvíte o hrozbě vězení, máte nějaké informace o osudu Marii Kalesnikavové, vaší spolupracovnice, která byla odsouzena na 11 let za údajné spiknutí?

Maria je v trestanecké kolonii. A je především nutné říci, že všichni naši političtí vězni to mají ve vězení hodně těžké. Přístup k politickým vězňům je mnohem, mnohem horší než přístup k obyčejným kriminálníkům. Když jste politický vězeň, tak máte na oblečení speciální označení. To mimo jiné znamená, že ostatní mají zakázáno s vámi mluvit. Jste izolováni, něco jako nedotknutelná kasta. Režim se totiž nebojí jen těch aktivistů, kteří jsou na svobodě, ale i těch, které má ve vězení. Bojí se totiž, že by mohli něco říci lidem, se kterými se setkají. Maria je aktivní, stále usměvavá. Ale já vím, co se jí odehrává v duši. Je hrozně těžké přijmout, že jste absolutně nevinný člověk a máte strávit nejlepší léta svého života ve vězení. Je ale velmi silně odhodlaná nevzdat se, protože ví, že neudělala nic špatného. Obětovala svoji svobodu, protože ví, že bojuje za správnou věc, za demokracii, za nějaké hodnoty. Totéž platí pro mého manžela a tisíce dalších lidí, kteří jsou v Bělorusku ve vězení.

Když říkáte tisíce, existuje nějaký odhad, kolik je nyní vlastně v Bělorusku politických vězňů?

Tady jsme v poměrně obtížné situaci. Oficiální číslo je 1400. Skutečné číslo je ale mnohem, mnohem vyšší, protože lidskoprávní centra, která sledují, jak se tento počet vyvíjí, sama připouštějí, že ztratila přehled. Každý den zadržují další a další. Některé propustí po 15 dnech, některé za měsíc a někteří propuštěni nejsou. Mít přesný přehled je tedy velmi obtížné. Někteří příbuzní zadržených nechtějí, aby jejich blízcí byli označeni za politické vězně kvůli tomu, že by pak měli horší podmínky.

KGB je všude kolem

Jak byste popsala celkový stav opozice v Bělorusku?

Já především neakceptuji, když nás někdo nazývá opozicí, protože to je Lukašenko, kdo je v opozici k běloruskému lidu. Nás je většina, my chceme tuto krizi vyřešit poklidnou cestou, ale je těžké bojovat s lidmi, kteří jsou ozbrojení. Jsem nesmírně hrdá na Bělorusy, kteří už více než dva roky odolávají a nevzdávají to navzdory všem tlakům, které v naší zemi existují. Musíte si uvědomit, že každý den lidé, kteří jsou v Bělorusku, žijí ve strachu, že přijdou agenti KGB a odvedou je. Žijí v neustálém stresu. Pokaždé, když používáte počítač, musíte použít VPN spojení a smazat historii prohlížení, protože vás můžou sebrat a kontrolovat, co jste vyhledával. Ale přesto všechno existují ohniska občanské neposlušnosti, objevují se sabotáže, jsou vidět národní běloruské nebo ukrajinské symboly. Lidé přitom můžou skončit na roky ve vězení za to, že budou mít na sobě ponožky špatné barvy. Lidé v Bělorusku jsou navzdory tomu poměrně aktivní. Já lidem říkám: potřebujeme vaši energii. Víme, že je v tuto chvíli těžké povstat nějak viditelně, ale schovejte si energii, až se zase objeví nějaké okno příležitosti. Ti, kdo jsou v exilu, také pokračují v boji prostřednictvím různých iniciativ. Musíme být na mezinárodní scéně velmi aktivní, protože je těžké bojovat proti diktátorskému režimu, když jste sami. Potřebujeme pomoc celého demokratického světa. Za poslední dva roky se nás Lukašenkův režim neustále snaží rozdělit. Vytvářejí různé fámy, snaží se dostat agenty KGB do různých struktur, ale stále jsme jednotní. V srpnu 2022 jsme ustanovili sjednocenou prozatímní vládu. Komunikujeme s lidmi, kteří jsou v exilu, udržujeme kontakty s diasporou po celém světě. A stejně tak udržujeme spojení s lidmi, kteří jsou v Bělorusku. Je to samozřejmě obtížné, zejména kvůli obavám o bezpečnost. Musíme svádět boj s propagandou, musíme si být vědomi neustálé přítomnosti KGB kolem nás. Nějak se nám to ale daří zvládat, hlavně proto, že věříme ve svoji věc a víme, že ve skutečnosti je nás většina.

Jaká je vaše zkušenost lídra demokratické opozice – a omlouvám se za to, že používám slovo opozice – s tím, jak k otázce Běloruska přistupují evropské země? Dostáváte od nich dostatečnou podporu?

Ve chvíli, kdy cítíte tolik bolesti kvůli svojí zemi, tak je vám jasné, že vždy by se dalo udělat mnohem víc. Pamatuji si, že první reakce západních zemí na situaci v Bělorusku byly poměrně opožděné. První sankce byly uvaleny nějaké čtyři, pět měsíců po volbách. A první skutečné sankce byly přijaty až po únosu letadla s novinářem Romanem Pratasevičem na palubě, které bylo přinuceno přistát v Minsku, přestože směřovalo do Vilniusu. Když jsem ještě nevěděla, jak fungují mezinárodní organizace a instituce, myslela jsem si, že je velmi snadné přijímat rozhodnutí. Teď ale sama uznávám, že například uvalit nějaké sankce je proces, ve kterém potřebujete souhlas mnoha zemí. Jsou tady byrokratické procedury, které se musejí dodržet. My, a nyní totéž platí pro Ukrajinu, chceme, aby všechno šlo rychleji, protože to jsou naši lidé, kdo trpí. Jsou to lidé na Ukrajině, kteří umírají. Ale na druhou stranu mě hodně povzbuzuje jednota Evropy. Jsem přesvědčena, že v roce 2020 Bělorusko dokázalo sjednotit lidi, různé strany a celé země. Panoval naprostý konsensus ohledně Běloruska. Nadále se nám dostává podpory, pomoci od demokratických zemí. Je to pomoc politická, finanční, pomáhá se naší občanské společnosti. Nyní jsme pochopitelně trochu zastíněni událostmi na Ukrajině, ale my nesoutěžíme o pozornost. Chápeme, že veškerá pomoc teď musí jít na Ukrajinu, protože oni bojují za nás všechny. Mojí povinností ale je upomínat svět na to, že existuje Bělorusko, na to, že se tam porušují lidská práva a je pácháno násilí. A rovněž musíme připomínat, že Lukašenko je také spoluodpovědný za tuto válku, na tento fakt se nesmí zapomínat.

Na sociálních sítích jste sdílela několik myšlenek, které považujete za zásadní. Jednou z nich je rozšiřování povědomí o tom, že Bělorusko není Rusko. Musíte tento zdánlivě samozřejmý fakt vysvětlovat i politikům, které potkáte v Evropě?

Po roce 2020 jsem se naučila, že Bělorusko je považováno za jednu z postsovětských republik, která je dnes takovým apendixem Ruska, zcela pod jeho vlivem. A jakoby nikdo nechtěl chápat, že Bělorusko je samostatná země se svojí vlastní kulturou, jazykem a identitou. V mnoha zemích museli Bělorusko teprve objevit. Když začala válka, bylo najednou nutné vysvětlovat, že nejsme Rusko ještě v dalším smyslu, že na rozdíl od Ruska nemáme imperialistické ambice, a že naše společnost nevidí v Ukrajině nepřítele. Máme velmi podobný jazyk, sdíleli jsme část historie a tak dále. Postoj k válce ilustruje třeba i to, že nikde v našich městech neuvidíte ten symbol písmene Z. Nikde nenajdete válečná hesla nebo komentáře podporující válku. My jsme proti válce a v tom je velký rozdíl oproti ruské společnosti, která podle mě ve většině podporuje svoji vládu ve válce proti Ukrajině. Já chápu to, že Rusové byli otráveni těmi imperialistickými hesly, kterými je zásobovali pro dlouhé roky, ale v dnešní době je možné se dostat i k jiným informacím a kdyby bývali chtěli, mohli začít přemýšlet o tom, jaká je realita. A další věc je, že Bělorusko vždy bylo evropskou zemí. Pod ruskou nadvládou jsme vlastně byli jen relativně krátký čas. Teď musíme znovu vybudovat Bělorusku pozici mezi evropskými zeměmi.