Nizozemské coffeeshopy již neobslouží cizince. Zákaz platí zatím na jihu
Nizozemsko možná přijde o svou pověst velmi liberální země. Začíná přísně omezovat fungování coffeeshopů, tedy kaváren, ve kterých se dá koupit marihuana. Z těchto podniků se musí stát kluby pro uzavřený okruh klientů s registrační kartou, kterou ale mohou získat jen ti, kteří na území Nizozemska dlouhodobě žijí. Cizinci mají ztratit do coffee shopů přístup.
Nový zákon začíná dnes platit v jižních oblastech Nizozemska. Od příštího roku pak v celé zemi.
„Je to jasná diskriminace. Dělat takové rozdíly mezi zákazníky je špatná myšlenka. To nikdy není dobré řešení,“ říká majitel coffeeshopu Easy Going v Maastrichtu Marc Josemans.
Spolu s dalšími provozovateli kaváren se snažili zastavit uplatňování zákona žalobou u soudu proti diskriminačnímu charakteru takového předpisu. Ale neuspěli.
Jak to bude vypadat po uzavření coffeeshopů v Nizozemsku, zjišťoval zahraniční zpravodaj ČRo v Bruselu Pavel Novák
Do coffeeshopů mohou pustit jen klienty s registrační kartou. Každý podnik jich může vydat jen dva tisíce. Cizinec ji získat nemůže. Přitom většinu zákazníků coffee shopů tvoří turisté hlavně z Německa, Francie a Belgie. V Maastrichtu jich tyto kavárny ročně navštíví milion a 800 tisíc.
„Když je to naposled, tak je to zkrátka naposled. Musíme se s tím vyrovnat. To je život,“ usmívá se u barového pultu Abdel, který si z předměstí Bruselu přijel koupit několik gramů marihuany na kouření.
Zapálí si prý jen občas. Když si nebude moci koupit konopí na ubalení cigarety v coffeeshopu, koupí si ho od dealera na ulici v Belgii. Sehnat se prý dá cokoli, když se ví, kam zajít.
„Koupila jsem si nějakou trávu. Měkké drogy, víte. Tvrdé nemám ráda,“ říká devětačtyřicetiletá Lisette, která si do Maastrichtu jezdí nakoupit jednou za měsíc z belgických Antverp.
Posílení pouličního prodeje?
I když je Nizozemka, nemůže se v coffeeshopu zaregistrovat. Nemá v Nizozemsku trvalý pobyt. O členskou kartu své oblíbené kavárny by ale stejně nestála. Snahy nizozemské vlády omezit drogovou turistiku uzavřením coffeeshopů pro cizince považuje za špatný nápad.
„Koukněte se na ulice v Nizozemsku, Belgii nebo Německu. Tam si mohou mladí lidé koupit cokoli. To není v pořádku. Tady je to pod kontrolou, tam venku ne,“ dodává Lisette.
Majitel coffeeshopu Easy Going Marc Josemans se nechce novým předpisům podřídit. Nechá dveře svého podniku otevřené i pro cizince. Stejně budou postupovat i majitelé dalších 12 coffee shopů v Maastrichtu. Počítají s tím, že jim radnice nakonec nechá jejich podniky zavřít.
„V okamžiku, kdy mi coffeeshop zavřou, můžeme vyvolat další soudní proces a opřeme se do té věci mnohem víc,“ popisuje svoji strategii Marc Josemans.
Počítá s tím, že možná bude muset svou kavárnu zavřít na několik měsíců. Věří ale, že se podaří předpisy, které jsou podle něj diskriminační, změnit. A když ne, tak to bude tečka za třicetiletou historií jeho coffeeshopu Easy Going. Nebude to ale podle něj konec drogové turistiky v Nizozemsku.
„Víte, co se stane? Všechny drogy se budou prodávat na ulici. A dealeři je budou s radostí nabízet našim zákazníkům. Už teď vidíme, že je na ulicích víc překupníků. Jedinou šancí pak bude chytat je přímo při ilegálním prodeji drog. Na to ale asi nemáme dost policistů. Budeme s tím bojovat stále,“ předpovídá spíše negativní dopady rozhodnutí nizozemské vlády Marc Josemans.
