Příběh lásky, únosu a trestu smrti. Bývalý agent Mosadu vypráví o dopadení strůjce holokaustu

Mám na vás hned takhle ze začátku možná nejdůležitější otázku: zůstává podle vás dopadení Adolfa Eichmana největším úspěchem v historii Mosadu?
Ano, myslím, že to určitě byla jedna z největších operací Mosadu v historii. Byla to velká důležitá operace pro velmi mladou zemi. Připomeňme, že to bylo v roce 1960, a ten fakt, že někteří z agentů, kteří se na té akci podíleli, byli přeživší holokaustu, k tomu také samozřejmě přispělo. Tenkrát to bylo bez technologií, neměli žádné moderní technologie, jak je známe dnes. Ale myslím, že i dnes se z té operace můžeme poučit. A je potřeba říct, že důležitá ta operace byla také kvůli soudu, kvůli tomu, že Izrael nemohl samozřejmě soudit Eichmanna, aniž by ho dokázal zajmout a přivézt do Izraele. Celý Eichmannův příběh je důležitý pro židovský stát.

K tomu všemu se ještě dostaneme. Ale začněme tím, jak vůbec izraelská zpravodajská služba zjistila, kde má Adolfa Eichmanna hledat. Jak ho vystopovali?
Bylo to kvůli lásce, kvůli milostnému příběhu mezi Silvií Hermanovou, která vyrostla v křesťanské rodině v Argentině. Jednoho dne šla v Buenos Aires na německý filmový festival a seznámila se tam s Nikolasem. On jí řekl: „Jmenuji se Nikolas Eichmann.“ Byl to Eichmannův syn, který se se svými bratry a maminkou dostal do Argentiny v roce 1952, tedy dva roky poté, co Eichmann utekl z Itálie. Byl to milostný příběh. On s ní začal chodit.

Když se o tom dozvěděl její otec, tedy o tom, že jeho dcera chodí s Eichmannem, tak se okamžitě rozhodl tuto informaci poslat známému frankfurtskému prokurátorovi a přeživšímu holokaustu Dr. Fritzi Bauerovi. A on - Fritz Bauer - tedy tuto informaci předal Mosadu. Bauer také šel do německých archivů a dokázal odtamtud dostat dvě obrovské složky plné dokumentů, které se týkaly Eichmanna. Můžeme to nazvat, že to byla jeho vojenská složka. A rozhodl se všechny ty dokumenty nechat ve své kanceláři, nechal je na stole a agenti Mosadu se tam v noci dostali a všechny tyto dokumenty okopírovali. Byla to veliká pomoc pro tuto operaci a také potom pro ten soud.

Jak dlouho dopředu byla celá operace plánovaná? Měsíce, roky?
Ten milostný příběh se odehrával v roce 1957 a Mosad to zpočátku nebral vůbec vážně. Poslali tam jednoho agenta, dva agenty, aby se podívali na tu oblast a řekli, že není možné, aby Eichmann žil v této chudé čtvrti. Až v roce 1959, kdy se Dr. Fritz Bauer dostal do Argentiny s dalšími informacemi, tak narazil na jméno Ricardo Klement a přišel na to, že tento člověk se do Argentiny dostal na falešný pas od Vatikánu. Mimochodem, Vatikán pomohl tisícům nacistů dostat se do Jižní Ameriky. A s těmito dalšími informacemi včetně fotografie Eichmanna se potom Mosad rozhodl začít znovu od začátku, zkontrolovat ty informace a od tohoto okamžiku to trvalo přesně půl roku. Najít ho, zajmout ho a propašovat ho v bezpečí do Izraele.

Už jste se zmínil o přeživších holokaustu v týmu, který Eichmanna vypátral. Kdo byli agenti vybraní na misi v Argentině?
Celkově to bylo 11 agentů. Bylo to 10 mužů a jedna žena, kteří se účastnili této operace. Myslím, že určitě na prvním místě musíme zmínit šéfa Mosadu Issera Harela, potom tam byl šéf jednotky, která Eichmanna zajala, Rafi Eitan a jeho zástupce Avraham Šalom, potom Zvi Malkin, což byl ten silák, to byl ten karatista, který nakonec Eichmanna holýma rukama zajal. Potom tam byla Yehudit Nessyahuová, to byla ta žena, která vysedávala v konspiračním domě, dávala si tam odpolední čaj jako britská dáma a zdravila sousedy. Ale byla vlastně krytím pro ten dům. Potom Yaakov Meidad, ten měl na starosti tento konspirační dům, auta a veškeré technologie té doby. Potom Cvi Aharoni, to byl ten, kdo Eichmanna vyslýchal. Šalom Dani, ten měl na starosti výrobu falešných dokumentů, papírů, pasů. On dokonce obstaral i falešné SPZ pro auta. Yaakov Gat byl dalším agentem, který se účastnil této operace.

A samozřejmě nesmíme zapomenout ani na doktora Yonaha Eliana, který nebyl agentem Mosadu, byl lékař a také se účastnil několika operací, protože tou misí bylo dostat Eichmanna živého do Izraele k soudu. Bylo potřeba tedy mít i lékaře, který se o něj mohl postarat, mohl ho zkontrolovat, mohl se rozhodnout, co dělat ze zdravotního hlediska.

Už jsme se dostali někam do poloviny celého příběhu, ale poprosím vás, jestli se přece jen nemůžeme vrátit o krok zpátky. Do Garibaldiho ulice v Buenos Aires, kde se Eichmann ukrýval. Můžete popsat, co se tam stalo a jestli šlo vše podle plánu?
Ne, samozřejmě. Nikdy to nejde podle plánu, pokud jde o špionské operace, operace Mosadu, a proto vždycky potřebujete přemýšlet i nad malými detaily. Proto vždycky musíte mít plán A, plán B, plán C, musíte mít všechny možnosti otevřené. Na začátku Cvi Aharoni vyrazil do Argentiny, chtěl se podívat na tu adresu. Bohužel tam našel prázdný byt a dva lidé, kteří v tom domě bydleli, mu řekli, že rodina právě odešla. Trvalo to týden, než našli novou lokaci, dostal se na Garibaldiho ulici a vyfotil tam Eichmanna. Obzvlášť důležité bylo vyfotit levé Eichmannovo ucho, protože bylo důležité, aby izraelská policejní laboratoř zjistila a potvrdila, že jde o Eichmanna, že Ricardo Klement je opravdu Eichmann. A když bylo toto potvrzeno, tak vyslali celý tým a začali ho sledovat.

Každodenně zjišťovali, jaká je jeho rutina, co každý den dělá, kudy každý den chodí. Přišli na to, že v 7 hodin 30 minut večer chodí touto ulicí každý večer a chtěli tam na něj počkat u autobusové zastávky. Použili dva automobily, ale samozřejmě v ten daný den se zpozdil, dorazil tam až několik minut po osmé hodině večerní. Ale chytili ho, odvezli do toho konspiračního domu, vyslechli ho a na konci toho dne podepsal papír, že souhlasí s tím, aby se na soud přesunul do Jeruzaléma. Tady začíná druhá část této operace.

První část bylo najít ho a zajmout ho. Druhá část byla dostat ho v bezpečí do Izraele. Měli dvě základní možnosti. Jedna byla samozřejmě po moři, vzít ho lodí, anebo vzít ho letadlem. Ale izraelské aerolinky El Al ani dnes vlastně nelétají do Argentiny, nelétaly ani tehdy. Rozhodli se, že udělají falešnou premiéru, že tu bude nový let mezi Izrael a Argentinou. Ta premiéra se měla konat 16. května. Ale hlavní důvod byl, aby dokázali propašovat Eichmanna do Izraele.

Oni mu dali sedativa, že ano?
Ano, přesně tak. Když ho dostali na letiště, tak ho tam přivezli oblečeného v uniformě El Alu, doktor s ním seděl vzadu v autě na zadních sedačkách. Dostali se na letiště, nešli na pasovou kontrolu, šli služebním vchodem jako posádka letadla a tímto vstupem se dostali do letadla. Samozřejmě to už pět dnů předtím zkoušeli. Každý den tam jiná posádka přišla v uniformách El Alu, izraelských aerolinek, dostali se na letiště, takže ten strážný, který to měl na starosti, je viděl. Každý den je viděl, dali mu nějaké cigarety a whisky, a on věděl, že to jsou lidé, kteří jsou součástí provozu letiště. Ani s ním nemohli pořádně komunikovat, protože žádný z těch agentů Mosadu nemluvil španělsky. Ten strážný byl mladý argentinský voják. Vytvořili tuto falešnou identitu a on opravdu věřil, že jsou součástí letiště. Otevřel jim bránu, jenom se pozdravili Hola - Ahoj, jak se máte, dobrý den, mějte se hezky - a takovým způsobem dokázali Eichmanna dostat na palubu letadla.

Dobře, takže - prvním krokem bylo Eichmannovo zajetí, druhým krokem propašování a třetím krokem, to už byl soud?
Ano, mluvíme tady o zajetí Eichmanna, který se tedy 21. května 1960 dostal do Izraele. A mluvíme o tom známém soudu, ale mezitím se stala důležitá věc. Byla zřízena kancelář 06, což byla speciální jednotka, která déle než rok pracovala na přípravě tohoto soudního přelíčení. Co to znamenalo? Celkem 14 důstojníků bylo pověřeno tím, aby našli informace o koncentračních táborech, mapy, dokumenty, fotografie. A nejdůležitější bylo najít přeživší holokaustu, kteří by souhlasili s tím, že by přišli k soudnímu přelíčení a promluvili tam. A musíme si vždy pamatovat, že oni nechtěli mluvit. To byli lidé, kteří nemluvili o tom, co se jim stalo ani s vlastními dětmi. A to je jeden z důvodů, proč byl soud s Eichmannem tak důležitý a všechno změnil, protože všichni se dozvěděli o holokaustu a všichni o něm začali mluvit.

Soud s Eichmannem vzbudil celosvětovou pozornost. Bylo od začátku jasné, že ho čeká trest smrti?
Ano, myslím, že to bylo od počátku zřejmé a nešlo jen o to, že půjde o smrt, pro Eichmanna symbolické oběšení, ale i o kremaci jeho těla. Přesně před 60 lety, 1. června 1962 stát Izrael oběsil Eichmanna, spálil jeho tělo a jeho popel potom rozptýlil v mezinárodních vodách.

Tohle byl klíčový moment pro stát Izrael. Platí to samé i pro samotný Mosad?
Nepochybně. Ten fakt, že Mosad je jednou z nejlepších zpravodajských služeb na světě, je díky této operaci. Je to jedna z největších operací Mosadu v historii. Můžeme mluvit samozřejmě o pašování Židů, o zničení iráckého jaderného programu, o únosu migu z Iráku do Izraele. Můžeme mluvit o dalších operacích, ale tato opravdu byla asi ta nejdůležitější.

Myslíte si, že podobná operace by byla možná i teď, v 21. století? A pokud ano, jak by vypadala?
Zase je potřeba říct, že cílem nebyl ten únos. Cílem této operace bylo dostat nacistu před soud v Izraeli. Nemůžu říct nic dobrého o Eichmannovi, ale on byl dobrým příkladem, protože měl na starosti logistiku, měl na starosti to, jakým způsobem to bylo prováděno. Nebyl v tom soukolí malé kolečko. On byl ten systém, on to vymyslel, on to organizoval. Proto bylo důležité Adolfa Eichmanna dostat před izraelský soud. Proto to bylo tak důležité pro Mosad.

Dnes se něco takového už neděje. Pokud chcete dnes někoho zadržet třeba v Praze, tak sem nemůžete poslat agenty Mosadu, protože my máme s Českou republikou samozřejmě velmi velmi dobré diplomatické vztahy. Myslím, že s Prahou máme i speciální tajné vztahy. Například můžete požádat české tajné služby o pomoc například při zadržení nějakého nacisty. Můžete jim poskytnout adresu, můžete je poprosit, aby ho zatkli, zadrželi. Musíte se znovu zamyslet nad tím, jaký byl cíl. Neměli byste dnes v přátelské zemi dělat něco takového, co tenkrát Izraelci udělali v Argentině. Ostatně Argentinci se potom také rozhodli vyhostit izraelského ambasadora, stal se personou non grata. Ale bylo to pro izraelský stát tak důležité, že se rozhodli, že i kdyby měli zničit vztahy mezi Izraelem a Argentinou, tak jim to v tu chvíli za to stojí. Bylo pro ně tak důležité dostat tohoto nacistu před soud do Izraele.

Myslím, že dnes už něco takového není potřeba. Nic takového, takové operace se nedějí, protože dnes spolu státy spolupracují. A pokud se podíváte i na ten příklad Johna Demjanjuka, Spojené státy ho zadrželi, poslaly ho do Izraele. Byla to spolupráce s Německem, je to kooperace. Dnes už spolupráce mezi zeměmi vypadá jinak, a proto už se dnes takové operace nedějí.

Já tomu rozumím, ale možná jsem tou otázkou mířil spíš na technologický pokrok. Do jaké míry podle vás mění způsob práce tajných agentů?
Pochopitelně, dnes je to úplně jiné. Když se podíváme na dnešní svět, když se podíváme na válku mezi Ruskem a Ukrajinou, tak je tu kyberprostor, máme tu sítě pro operace. Bojuje se samozřejmě také na sítích. Rusové například můžou zničit komunikaci a třeba vypnout rozvod elektřiny na mnoha místech, v mnoha městech na Ukrajině. Dokážou změnit databáze, dokážou napadnout společnosti, můžou smazat informace. Toto je samozřejmě úplně nový druh války. Když se podíváme na televizi, na internet, na Facebook, Instagram, dnes máte všechno v reálném čase. Dokonce i na TikToku vidíte, co se aktuálně děje. Je to opravdu něco úplně jiného. Je to jiná válka, jiný svět.

Musíme si znovu připomenout, že tenkrát měli starý ruský fotoaparát Lajku. Když vyfotili, tak to dělali z tajného kufru, potom ji museli jít vyvolat do obyčejného obchodu a potom tu fotku museli letecky dopravit do centrály Mosadu. Někdo to musel zkontrolovat. Dnes je to úplně něco jiného. Dnes smartphonem můžete vyfotit fotky, můžete je poslat přes WhatsApp a za necelou minutu je máte v centrále Mosadu. To je ten velký rozdíl.