Masová deportace migrantů? Byl by to obrovský zásah do lůna americké společnosti, varuje expertka

Washington 20. srpna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Začneme s největší masovou deportací v historii naší země, protože nemáme na výběr. Není to udržitelné.“ To jsou slova Donalda Trumpa. Co to je za plán? 
Z mého pohledu je to poslední kapitola narativu, který Donald Trump v americkém veřejném prostoru píše už notnou řádku let. Vrátím se k začátku jeho zájmu o prezidentský úřad, když sjel v roce 2015 po eskalátorech v Trump Tower a oznámil, že hodlá kandidovat. Zároveň tehdy řekl o Mexičanech to, co asi zní mnoha posluchačům povědomě, tedy že to jsou násilníci, kriminálníci nejhoršího typu a možná pár dobrých lidí. Tato před devíti lety vyslovená myšlenka, ke které Trump míchá další ingredience, rezonuje ve veřejném prostoru. Již od roku 2016 jsme na jeho mítincích také slyšeli recitovat takovou báseň či píseň o hadu, který uštkne americkou civilizaci. Je to metafora pro otrávení americké krve a Trump se tam staví do role ochránce běžného Američana či Američanky. Summa summarum to je poslední kapitola v dlouhém narativu, který spojuje imigranty do Spojených států amerických s negativními společenskými jevy, s kriminalitou a s „otrávením“ správné americké krve. 

Jak dobrým parťákem ve sdělování toho narativu je mu J. D. Vance, tedy člověk, kterého si Trump vybral jako potenciálního viceprezidenta? Ten totiž v ABC News řekl, že začít by se mohlo s jedním milionem lidí.
J. D. Vance jakožto Donaldem Trumpem dobře zvolený viceprezident, který má být takovým vlčákem, útočným elementem prezidentské dvojky, sekunduje návrhy svého šéfa a začíná mluvit o milionu lidí, což celá řada komentátorů vnímá jako první trochu realistické snížení toho, co by nastalo, kdyby Trumpova administrativa byla schopná přikročit k tak dalekosáhlému deportačnímu úsilí. Připomenu, že to není poprvé, co se Donald Trump takovým způsobem vyjadřuje o masové deportaci. Již v roce 2016, těsně před tím, než nastoupil do Bílého domu, sliboval, že bude deportovat až 3 miliony lidí, kteří neměli správné papíry opravňující k pobytu v USA. Z plánu nakonec sešlo, Trump sice během své čtyřleté administrativy deportoval nějaké lidi, ale nikdy nedosáhl počtů, kterých dosahovala administrativa jeho předchůdce Baracka Obamy. Ten tlačil velmi silně na migrační reformu, ale zároveň se ji prostřednictvím Kongresu snažil doprovodit důsledným dodržováním práva a zákona. Obamova vláda deportovala mnohem více lidí, než kdokoliv předtím a kdokoliv potom. Čím více Donald Trump rétoricky zmiňoval a zdůrazňoval migraci jako jedno ze svých velkých témat, tím méně za ním jdou čísla a fakta o tom, kolik lidí se mu podařilo deportovat. I v tomto světle vnímám Vanceovo vyjádření o tom, že jeho šéf sice mluví o zhruba patnácti až více milionech lidí bez autorizace pro pobyt v USA, ale Vance to snižuje na milion, přičemž i ten je velmi obtížně dosažitelný. 

Zmíněných 15 milionů imigrantů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ to jsou reálná, skutečná čísla nelegálních migrantů ve Spojených státech? Je to Trumpovo číslo, anebo máme doklady, že tolik lidí bez papírů žije ve Spojených státech? 
Je to Trumpovo číslo, o kterém vůbec netušíme, jak a kde ho ulovil, protože velmi seriózní pracoviště, která dlouhodobě sledují vývoj migrace, ať už dokumentované či nedokumentované, hovoří o docela stabilním čísle plus minus 10 až 11 milionů lidí bez autorizace. Pew Research, velmi respektovaný think-tank, tyto počty mapuje již od 90. let, kdy docházelo k obrovskému nárůstu počtu migrantů, to trvalo zhruba do roku 2005, 2007 a od té doby se číslo výrazně nezvyšuje, byť je pravdou, že v posledním roce došlo k mírnému zvýšení spíše směrem k jedenácti milionům lidí.

Jak se dostat do USA

Jak jednoduché, nebo složité bylo dostat se do Spojených států v posledním roce za vlády Joea Bidena?
Ještě bych zmínila jeden důležitý aspekt k číslům, se kterými fabuluje Donald Trump a se kterými pracují seriózní pracoviště. Další velmi významné číslo, které pochází z ověřených zdrojů, je zhruba 22 milionů lidí, kteří ve Spojených státech amerických žijí v domácnostech, jejichž členové mají takzvaný „mixed status“. To znamená, že někdo je v USA zcela legálně, například se tam narodil, ale jiní členové rodiny, maminka, tatínek nebo babička, mohou být v nelegálním postavení. Když se tedy snažíme zamýšlet nad tím, co by znamenala deportace, kdyby se ji podařilo realizovat, tak by to byl obrovský zásah do lůna americké společnosti, do řady amerických rodin a proti lidem, kteří se v Americe narodili a jejichž rodiče nebo jeden z rodičů by mohl být deportován. To je, myslím, další velmi relevantní číslo vedle toho izolovaného údaje 11 milionů lidí, jednotlivců, kteří se nacházejí v nedokumentovaném postavení. 

Tím mi částečně odpovídáte i na moji otázku, protože jednou z možností, jak se dostat do Spojených států, je, že už tam legálně žije nějaký váš rodinný blízký. Toho asi migranti využívají, že?
Ano. Je to jedna z cest, která začala být velice využívaná v období posledního roku a půl, kdy za Bidenovy administrativy dochází k výrazné změně v migračních procesech. Když se Joe Biden ujímal vlády, svět teprve vycházel z pandemie. To bylo podpořené nějakými zákony, mám na mysli zejména takzvaný článek 42, což byla legislativa, kterou aktivoval Donald Trump v pandemických obdobích s tím, že s odkazem na veřejné bezpečí a nešíření pandemie mohly Spojené státy americké bez jakéhokoliv vysvětlení okamžitě deportovat lidi, kteří přišli s žádostí o azyl. V jiných situacích toto není dost dobře možné. Zároveň platí velmi nechvalně známý příklad spolupráce v oblasti migrace mezi USA a Mexikem, které se říká „Zůstaň v Mexiku“, Remain in Mexico. V angličtině se tato politika cynicky jmenovala „Protokoly na ochranu migrantů“ a Biden ji zrušil hned v prvních dnech své vlády. Znamenalo to totiž přesný opak jakékoliv ochrany migrantů, protože lidé, kteří se dostali až na jižní hranici a našli tam úředníka, u kterého mohli složit svou žádost o azyl, v tu chvíli dostali jakési pofiderní číslo a okamžitě byli odsunuti zpátky do Mexika, což pro řadu z nich nebyla bezpečná země. Tato praxe existovala do prvních měsíců či dokonce roku Bidenovy administrativy.

Po zrušení článku 42 na jaře 2023 došlo k souběhu několika velmi důležitých faktorů, které umocnily příchody do Spojených států amerických. Dělo se to přesto, že Kamala Harrisová, tehdy Bidenova pověřenkyně pro jižní hranici USA a komunikaci se zeměmi zejména Střední Ameriky, ze kterých tehdy nejčastěji přicházeli lidé, jela do tohoto regionu a říkala, aby lidé nechodili: „Do not come.“ To je mimo jiné zpráva, která ji teď docela provází i v její prezidentské kampani, protože někteří lidé jí to mají velice za zlé. Na druhou stranu se tam setkala s velmi zhoršující se ekonomickou či politickou situací v zemích, jako je Venezuela nebo Kuba. Najednou se to sepnulo a na konci roku 2022 a na jaře 2023 došlo k velmi bezprecedentním počtům příchodů k americké hranici a bylo to právě z těchto kombinovaných důvodů.

Kdyby teď Trump a Vance rozhodli o tom, že budou deportovat minimálně milion migrantů zpátky do zemí, ze kterých přišli, tak chápu správně, že půjdou právě do Venezuely, Hondurasu, Mexika a podobně? Jaký je konkrétní plán? 
Plán zatím není takto konkrétní. Donald Trump se již během svého prezidentského úřadování ukázal jako velice silný v, dalo by se říci, transakční diplomacii či ve vyjednávání se zeměmi Střední Ameriky, kdy kombinací nátlaku, například v podobě neprodloužení dohody o volném obchodu s Mexikem, která se tehdy renegociovala, donutil své partnery z jižní části Amerik k součinnosti s USA. Pokud jde o jeho slavnou zeď, která měla vzniknout na jižní hranici, tak spousta komentátorů, včetně mého dlouhodobého pozorování, ukazuje na to, že Mexiko a jeho ozbrojené složky se do jisté míry staly tou zdí, protože začaly bránit průchodu migrantů, kteří do USA mířili ze Střední či dokonce z Jižní Ameriky. Trump se tehdy osvědčil jako docela drsný vyjednavač, který i humanitární a rozvojovou pomoc některým menším zemím podmiňoval tím, že se tyto státy stanou recipienty lidí vyhoštěných z USA. 

Říkáte, že konkrétní plán ještě neexistuje, ale myslím, že Donald Trump mluvil o lokální policii, kterou by k tomu využil. Znamená to, že by se vytipovala jména některých kriminálníků, kteří nemají americkou státní příslušnost, ti by pak byli nějak shromážděni a po volbách by mířili za hranice? 
Nejprve bych reagovala na ty kriminálníky, protože to je další osvědčený přívlastek pro migranty do USA. 

O tom Trump mluví. 
Ano, to jsou ty blázince a potom ti kriminálníci. Nemáme žádné relevantní, věrohodné důkazy, které by svědčily o tom, že lidé, kteří jsou v nelegálním postavení migrantů v USA, páchají více zločinů než Američané samotní. Právě naopak. Data jsou v celku jasná. Začněme tím, že rovnítko mezi migrantem a zločincem je velmi pofiderní. Bohužel je součástí dlouhodobého narativu, o kterém mluvíme.

A jak by se postupovalo? Myslím, že Trumpova administrativa má velmi dobře registrované lidi, kteří mají nějaký zločin nebo přestupek proti zákonu. A ti, kteří mají za sebou nějaký horší zločin, se nenacházejí nikde na ulici, ale jsou ve vězení, takže si myslím, že první část vyhoštěných by se logicky rekrutovala z amerických věznic. Druhá část už je na tenčím ledě, protože další část komunity, kolektivu migrantů, která je velice viditelná, jsou lidé, kteří přišli do Spojených států amerických jako děti, nerozhodli o tom. Jsou to ti známí recipienti DACA programu, či jak se jim také přezdívá, dreamers. Jsou to lidé, kteří vystoupili ze stínu a řekli: Ano, jsem tu nelegálně, nemůžu řídit ani studovat, protože mám nelegální status. Na státní úrovni se těmto „snílkům“ podařilo docílit velkého průlomu v tom, že trošku odtabuizovali svoji pozici. Dosáhli i toho, že Obamava administrativa jim přislíbila dočasnou ochranu proti deportaci. Od té doby uběhlo už více než 10 let, tito lidé nemají svůj status doteď vyjednaný, ale je velmi snadné představit si, že to by mohla být další skupina, která bude velmi jednoduše identifikovatelná pro úřad americké vlády U.S. Immigration and Customs Enforcement (ICE), protože tito lidé musí podat všechny své osobní informace. Ale vyhostit je by bylo velice morálně sporné. 

Co by dělala Harrisová

Pokud se prezidentkou stane Kamala Harrisová, co migrantům řekne ona? Zmiňovala jste a vzpomínala na to, když jim říkala: „Do not come“.
Kamala Harrisová už k tomu něco řekla. Říkáme, že co se týče politik, je zatím velmi vágní a neznámá, ale k té migrační se nechala slyšet, že až se stane prezidentkou, bude usilovat o to, aby prošel návrh zákona o migraci, který demokraté společně s některými spolupracujícími republikány připravili do Kongresu v únoru 2024. 

Posluchači si jistě vzpomenou, že tehdy to takticky bylo svázáno do většího balíku i s vojenskou pomocí Ukrajině a zákon neprošel. Byl to poměrně restriktivní návrh na legislativu, který počítal s další ostrahou jižní hranice Spojených států amerických, ale také s navýšením počtu úředníků, právníků, kteří jsou školeni v imigračním právu a budou moci urychlit a usnadnit ten proces, který je v dnešní době naprosto zahlcen. Trvá i několik let, než se případy lidí, kteří překročí hranici s žádostí o azyl, dostanou k dalšímu slyšení. Návrh zákona s tím počítal, a protože by vyrazil z ruky jeden z nejpádnějších volebních argumentů pro Donalda Trumpa, tehdy již velice jasně se rýsujícího prezidentského kandidáta, tak to ti spolupracující republikáni v Kongresu v únoru 2024 úplně shodili ze stolu. Harrisová se nechala asi před deseti dny slyšet, že až se stane prezidentkou, tento zákon zase zvedne a bude usilovat o jeho schválení. 

Je jí vytýkáno, že v uplynulém roce počty nelegálních migrantů ve Spojených státech vzrostly, když přitom byla pověřena Joem Bidenem, aby řešila migrační otázku? Jak říká J. D. Vance, úplně to nezvládla, selhala. Má podle vás pravdu?
Myslím, že selhala je silné slovo. 

Je to rozhodně těžký úkol.
To chci říct, myslím si, že by selhal leckdo a že to není úkol pro jednoho jediného člověka. Vývoj na jižní hranici Spojených států amerických se popisuje slovy jako bezprecedentní krize v podstatě od doby, co se mu věnuji, co to studuji. Jsou tam lidé nejenom ze Střední Ameriky, ale jsou to často lidé z Venezuely, z Kuby, ale často i tací, kteří vůbec nepocházejí ze západní hemisféry, mnohdy jde o Číňany, kteří dnes přicházejí na hranici se Spojenými státy americkými. I pro pohraniční stráž to vytváří úplně jiné reality, jiné požadavky na to, jak musíte být vybaveni nejen infrastrukturně, ale i jazykově. 

Legální cesta jako řešení

Jak si vysvětlujete, že řada migračních spolků ve Spojených státech se teď rozhodla Harrisovou podpořit v prezidentském klání?
Domnívám se, že to, co Harrisová coby součást Bidenovy administrativy, kde pracuje jako viceprezidentka, zdědí a v čem bude svým způsobem pokračovat, jestli se stane prezidentkou, bude snaha o stabilizaci a znovuotevření legálních cest pro imigraci do Spojených států amerických. Myslím, že v tom je ten obrovský problém, protože USA běžně přijímaly kolem dvou set až dvou set třiceti tisíc azylantů ročně. Toto číslo se výrazně snížilo po 11. září 2001 a za Trumpovy administrativy bylo téměř na nule a to ještě předtím, než nastala pandemie. 

Administrativa Bidena a Harrisové se uplynulé čtyři roky snaží dostat čísla azylových řízení na hladinu, která byla běžná zhruba do roku 2000. Zároveň se ale snaží říkat, že ve chvíli, kdy budou vyjasněné procesy a způsoby, jak se do USA dostat legálně, tak tím efektivněji bude možné zaútočit na nelegální způsoby imigrace, které vytvářejí obrovskou šedou ekonomiku a spoustu procesů, na které stát nedosáhne. Vytvářejí spoustu násilí a humanitárních témat, o kterých posluchači také vědí. Jestli se Harrisová teď těší nějaké podpoře, tak je to do velké míry tím, že boduje v hispánské komunitě v USA, která je mimochodem nejmladším a nejvíce rostoucím segmentem elektorátu. Harissová ji oslovuje svou energií i tím, co reprezentuje jako člověk, který pochází z rodiny migrantů a prosadil se v americkém systému. Harrisová svým způsobem zosobňuje americký sen, ale zároveň dává imigrantům přehlednější naděje nebo pravidla, jak by to mohlo fungovat. 

Dokáže Harrisová toto téma teď vysvětlit voličům tak, aby uspěla zejména v takzvaných swing states, kde nemáme v tuto chvíli jednoznačného vítěze, protože podpora se tam přelévá? Takových států je šest nebo sedm. 
Některé z nich jsou v takzvaném pásu slunce, který dokonce i doléhá na jižní hranici USA. Mám na mysli Arizonu, ale mezi swing states patří i Nevada. Z různých velmi relevantních průzkumů veřejného mínění je zjevné, že více než polovina Američanů si myslí, že imigrace je velký problém. Podle mého názoru spočívá v dlouhodobém neřešení a zneužívání migrace jako politického tématu, který vytváří další pnutí v rámci společnosti, a v dlouhodobé situaci růstu nejrůznějších problémů na místní úrovni. Mezi tyto problémy může patřit jak zahlcenost místní správy ve státech přiléhajících na jižní hranici, tak i drobná kriminalita, problém školství a tak dále. 

Myslíte si, že Kamala Harrisová to dokáže ve swing states zlomit a přesvědčí, že je potřeba jiné řešení než deportace?
Má velmi obtížnou situaci, protože odpůrci legislativního řešení a zastánci silového řešení tam mají velice silnou pozici. Neodvažuji se říct a uvidíme. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, youtubové kanály Sky News, AP, 60 Minutes, Reuters, Fox News, PBS NewsHour, CBS News, ABC News a FOX 4 Dallas-Fort Worth.