Libyjci chtějí vybudovat islámskou demokracii
V Libyi se formují úřady nového státu a politického systému, který má nahradit pouštní socialismus svrženého diktátora Muammara Kaddáfího. Někteří pozorovatelé se obávají vlivu islámských radikálů na nezkušenou a mladou libyjskou společnost. Jaký politický model vlastně Libyjci chtějí, v Tripolisu zjišťoval zvláštní zpravodaj ČRo Martin Dorazín.
Vznik nového libyjského státu provázejí velká očekávání i obavy. Zemi teď vládne Národní přechodná rada, která je složená z právníků, inženýrů a lékařů, z nichž mnozí získali vzdělání na Západě. Vojáci naopak většinou studovali například v socialistickém Československu a nejčastěji v Sovětském svazu.
Například jeden muž s dojetím vzpomíná na roky strávené u námořnictva v ukrajinské Oděse. Na počátku konfliktu neměla libyjská opozice na vybranou. Studenti, kteří tvořili většinu povstalecké armády, byli naprosto nezkušení. Na velitelské pozice se proto dostali důstojníci, kteří prošli válečnou vřavou v Afghánistánu, Iráku nebo Bosně – přirozeně na straně islámských radikálů.
Současný velitel povstaleckých sil, plukovník Abdal Hakim Belhádž bojoval v Afghánistánu a Američané ho uvěznili jako teroristu. Pro nedostatek důkazů se dostal na svobodu, vrátil se do Libye a pomohl osvobodit Tripolis. Je vyznavačem radikálního islámu a je otázkou, jaký politický vliv získá v blízké budoucnosti.
Většina obyčejných Libyjců ale nemá žádné protizápadní postoje, i když je k tomu Kaddáfí systematicky vychovával. „Američané jsou našimi nepřáteli. Pořád dokola nám tom opakovali. Amerika nám ale teď pomohla získat svobodu, dala nám všechno. Libyjští muslimové nemají žádný důvod nenávidět Spojené státy, Francii nebo křesťany,“ říká sám od sebe tripolský obchodník s realitami Abdulhamíd.
Islám znamená mír, říkají Libyjci
A ve svých názorech jde ještě dál. I za hranici, která bývá pro Araby nepřekonatelná. „Arabové a Izraelci mohou žít v míru vedle sebe. To jen naše vlády mezi sebou bojují. Víte, studoval jsem v Anglii a v mé třídě byla Židovka z Izraele. Měli jsme úplně normální vztahy. Ona je člověk a já taky.“ Pan Abdulhamíd se diví, proč inteligentní a vzdělaní lidé na Západě házejí všechny Araby do jednoho pytle.
„Říkají lidem v Americe nebo Evropě, že islám je vražedná ideologie. Věřte mi, že je to naprostý nesmysl a jen lidé se zlými úmysly mohou něco takového šířit. Islám znamená mír. Zeptejte se kohokoli – každý vám řekne, že má rád Ameriku i Evropu. Všichni chceme žít svobodně a navzájem se potřebujeme. My vám dáme naši ropu a vy nám vaše auta. Takový je život.“
Kaddáfí se ovšem i své skrýše snaží Libyjce přesvědčit, že se jim Západ ropné bohatství snaží ukrást. Pan Muktar je manažerem ropné společnosti a zrovna tohle si nemyslí: „Libyjský národ bude mít daleko větší prospěch z ropy než za Kaddáfího, protože on nám tu ropu kradl a financoval sebe, svou rodinu a cizí diktátory. Živil konflikty po celém světě. Obyčejní lidé z ropy moc neměli. Uvidíte, jak se Libye do tří let změní.“
Budoucnost je na mladých
O tuto novou Libyi se musí postarat hlavně mladí lidé. Jedním z nich je geofyzik Alí. Ani on nevidí mezi islámem a demokracií žádný zásadní konflikt: „Přemýšlíme o tom, jak tuto zemi vybudovat. Musíme začít od úplných základů, ode dna. Naše země musí rozhodně být demokratická. Nejsme ale v Evropě. Podívejte se na to takto: Jsme muslimové, a to je skutečnost, kterou nelze obejít. Musíme být demokratičtí naším muslimským způsobem.“
Za tím se ale může skrývat cokoli. „Islám a korán nám určují jistá pravidla, která ale neodporují demokracii. Ta je pro nás vládou většiny, která si zvolí své představitele, stejně jako v Americe. Islám nás učí, abychom si ze všeho vzali to, co je pro nás prospěšné. Proč bychom si neměli vybrat to dobré z Evropy a nesloučili to s našimi pravidly.“
Alí má sice tmavé sluneční brýle, ale teď se mi zdají spíš růžové. „Víme, že to bude obtížné. Nezapomeňte ale na to, že máme dostatek vůle změnit poměry. Odstranili jsme toho nejhoršího diktátora na světě. Po Kaddáfího svržení není nic, co bychom nemohli uskutečnit,“ uzavírá geofyzik Alí.
Libye si vezme vzor z jiných zemí
„Sousední země procházejí podobným vývojem jako Libye. Jsou jí vzorem, zvlášť co se týká cílů prvních fází přechodu, jako například lhůta konání voleb, procesu přepracování Ústavy, role armády,“ řekla v Ozvěnách dne na Radiožurnálu analytička Asociace pro mezinárodní otázky Zora Hesová.
Analytička Asociace pro mezinárodní otázky Zora Hesová mluví o vývoji v Libyi v Ozvěnách dne na Radiožurnálu.mp3
Dalším vzorem budou podle ní pro Libyi další velké islámské země jako jsou Turecko a Indonésie, v nichž spolu dobře fungují islám a demokracie.
Kaddáfího Libye podle Zory Hesové postrádala veškeré důležité demokratické instituce – politické strany, místní zastupitelstva, vládu.
„Na druhou stranu ale je zajímavé, že ty instituce, které Kaddáfí měl v Libyi, to znamená takové lidové výbory, byly přítomné úplně ve všech sférách společnosti. Taková jakási představa přímé demokracie se znovu obnovila v Benghází a Přechodná národní rada svoje struktury svým určitým způsobem vybudovala a podobně se bude snažit inkorporovat už existující lidové výbory,“ řekla Zora Hesová.
