Jak těžké je být v Rusku politikem černé pleti?
Pochází z Afriky, druhý domov má ale už skoro 30 let v zemi, kde k základní výbavě šatníku patří spíš kožich. Říkají mu 'ruský Obama' a jedno malé město s ním spojuje naděje do budoucna. Jean Gregoire Sagbo je vůbec prvním, alespoň lokálně, úspěšným politikem černé barvy pleti v Rusku. Vzhledem k míře rasismu, který v zemi vládne, mnozí označují jeho zvolení do místní samosprávy za historický milník.
Radnice osmiapůltisícového Novozavidova sídlí ve zchátralém domku vedle železniční trati. 51letého rodáka z Beninu Jeana Gregoira Sagba tu znají všichni. Prožil tu uplynulé dvě desítky let, vychoval děti, roky čelil překvapeným pohledům místních. Teď se díky jejich hlasům ocitl v křesle zastupitele.
„Město je v bídném stavu. Čtyřicet let tu nikdo na nic nesáhl, rekonstrukci potřebují domy i silnice. Nedostává se nám peněz, a tak je problémy těžké řešit, ale musíme se o to dál pokoušet. Žiju tady a chci, aby se to změnilo,“ říká Jean Gregoire, kterého podle jeho slov k účasti v komunálních volbách přiměli sousedé.
Ti ho už léta znají coby aktivního člověka a, jak tvrdí novopečený starosta malé obce Vjačeslav Arakelov, také jako jednoho z mála čestných lidí, kterým by smysl pro fair play vydržel i během práce pro město.
„Jean Gregoir investuje do života ve městě svou slušnost, čest a dobrotu. Takové kvality se zejména v komunální politice objevují jen zřídka. A lidé si toho jednoduše nemohli nevšimnout,“ říká starosta Arakelov, podle něhož tak šly stranou v Rusku tak běžné rasové předsudky.
Sám Jean Gregoire, který se do Novozavidova přestěhoval za manželčinou rodinou, se podle svých slov s rasismem ze strany místních nesetkal: „První roky tady byly těžké, to je pravda. Asi nejvíc to odnesl syn ve škole. Jednou mi volali, abych pro něj přišel, že je nezvladatelný, sociálně nepřizpůsobivý a ať ho vyučujeme doma. Pro mě to byl absolutní šok, tak jsem je poprosil, aby mě ve třídě den nechali. Děti na něj celou dobu útočily, házely po něm bačkory a pošťuchovaly ho. A on se samozřejmě bránil hlava nehlava.“
„Tak jsem zdejším učitelům vysvětlil, že je to hlavně jejich povinnost vysvětlit dětem, že se tak nemůžou chovat. Během pár dnů se všechno uklidnilo, syn školu vychodil a dodnes se s mnoha spolužáky přátelí,“ vzpomíná Jean Gregoire.
Cesta z Beninu do Ruska
Do Sovětského svazu přijel coby student ekonomie počátkem 80. let. Jak říká, především proto, že chtěl poznat zemi, odkud pocházelo tolik zajímavých myšlenek. To, že praktický život v sovětském Rusku neměl s idylou prezentovanou v Beninu nic společného, zjistil záhy. V Moskvě se ale oženil, v zemi zůstal a, jak říká, dodnes je věrný i idejím sociálního smíru a spravedlnosti. A mnozí místní jeho přístup zjevně oceňují.
„Jean Gregoire je po letech první člověk, který se o nás zajímá a stará. To doteď nikoho ani nenapadlo. Minulý starosta měl kdoví jaké obchody, nakonec ho někdo zastřelil a nikdy se nic nevyšetřilo. Jean Sagbo se snaží zlepšit zdravotní péči, kulturu. Nemůžeme si ho vynachválit,“ shrnuje prodavačka Valentina. Její kolegyně souhlasí a říká, že oceňuje především snahu černošského politika pomoci narkomanům, kterých ve skomírající obci stále přibývá.
O tom, že místní nemají daleko ani k důvěrně známému alkoholu, svědčí stánek 'Pivní ráj', který trůní na čestném místě uprostřed prašné tržnice, takže vlastně v samém centru města. Aby se z něj stalo vzkvétající místo, podobné nedalekému Zavidovu s jeho pyšnou prezidentskou rezidencí, na to bude 51letý zastupitel zjevně potřebovat hodně energie. Přinejmenším u části místních ale podporu má.
