O případ se zajímá také organizace Amnesty International (AI). Philip Luther z jejího oddělení pro Blízký východ a severní Afriku řekl, že „nejen, že byla (Zajnab) v době činu dítě, ale byl s ní veden velmi nespravedlivý proces“.

Až do posledního stání v roce 2014 neměla Zajnab Sekánvandová údajně možnost sejít se s právníkem. Při tomto jednání popřela přiznání, které učinila předtím. AI tvrdí, že íránské soudy často používají nahrávku s přiznáním jako hlavní důkaz viny, ale že doznání jsou často vynucená násilím.

Zajnab podle médií řekla, že se přiznala, protože doufala v omilostnění. Švagr ji údajně několikrát znásilnil a je za manželovu smrt odpovědný. Krátce po svatbě se obracela kvůli manželově násilnostem na úřady s prosbami o pomoc, ale Írán jí žádnou pomoc jako oběti domácího a sexuálního násilí neposkytl.

Zajnab byla zatčena v roce 2012, policistům se přiznala k vraždě. Na policejní stanici ji drželi 20 dní a podle její výpovědi ji tam policista tloukl. V přiznání řekla, že manžela zabila nožem, protože ji vystavoval násilí a urážkám a odmítl se rozvést.

Podle islámského práva mají příbuzní mrtvého možnost odsouzenému trest prominout za finanční vyrovnání.

Luther řekl, že Írán pokračuje v praxi vykonávání poprav lidí, kteří byli v době spáchání činu nezletilí. „Je to v Íránu letos pátá poprava tohoto druhu, kterou jsme zaznamenali,“ řekl.

Írán patří k zemím vykonávajícím trest smrti ve velkém počtu. Loni bylo popraveno 507 osob, většina z nich byla odsouzena za drogové delikty. Podle AI se Írán v počtu vykonaných rozsudků smrti na světě řadí hned za Čínu.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít