Macron na tenkém ledě.
Kontroverze po návštěvě Číny i kvůli důchodové reformě

Francouzský prezident Emmanuel Macron si v posledních týdnech „libuje“ v nepopulárních tazích. Prosadil důchodovou reformu bez projednání v parlamentu a po návštěvě Číny si rozhněval spojence. Prohlásil, že by se Evropa měla zasadit o „strategickou autonomii“ a nevázat se na Spojené státy. „Na domácí i mezinárodní scéně se mu podařilo dotknout bodů, které jsou citlivé a jen tak se neuklidní,“ upozorňuje pro iROZHLAS.cz odbornice Eliška Tomalová.

Paříž 16. dubna 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Macronovo chování se velice úzce váže ke stereotypům, které se pojí s vnímáním Francie. Jeho poslední vyjádření totiž stvrzuje představu, že se Francie bude neochvějně vymezovat vůči USA a že Francouzi budou protestovat proti všemu.

Což naplňují na jedné straně demonstranti, kteří týdny pochodují v ulicích jako výraz nesouhlasu s posunutím hranice věku odchodu do důchodu na 64 let. Na straně druhé to stvrzuje i sám prezident, jehož slova o nabytí nezávislosti evropského kontinentu vyzněla v jednoznačně antiamerickém duchu.

Spolu s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou byl Emmanuel Macron minulý týden na třídenní návštěvě v Číně. Politici jeli do Pekingu vyjednávat s vůdcem Si Ťin-pchingem o možné roli Číny v nastolení míru na Ukrajině.

Jenže Macron s sebou vzal také rozsáhlou obchodní delegaci, čímž si vysloužil kritiku a vyvolal otázky, čeho chtěl vlastně v Číně docílit. Odbornice na francouzskou politiku Eliška Tomalová z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy poukázala na to, že tak výprava demonstrovala pragmatický vztah vůči Číně.

‚Strategická autonomie‘

V zásadě se tím Macron snaží docílit toho, aby Francie „ředila“ multipolární svět. „Přispívá tím ale k tomu, že je nesrozumitelná nejen Francie, ale v tuto chvíli také Evropa,“ upozornila pro iROZHLAS.cz Tomalová. Narážela tím na to, že nikdo z evropských politiků se za šéfa Elysejského paláce po jeho kontroverzních vyjádřeních nepostavil.

Z komentářů jeho kolegů je patrné, že nikdo pořádně nechápe, co chtěl říct a proč to vůbec řekl. Nejvíce kritiky si vysloužil od východního křídla EU. „Místo strategické autonomie navrhuji vybudovat se Spojenými státy strategické partnerství,“ řekl v návaznosti polský premiér Mateusz Morawiecki.

„Vypadá to, že Macron má (ohledně vztahu k Číně) nějakou vizi, která nemusí být nutně špatná, ale nemyslí na momentální důsledky, které mohou způsobit větší trhliny, než se zdá. Mohou způsobit větší škodu, než kterou pak dokáže zacelit jeho možný ‚master plán‘. A to je něco, co teď dominuje v jeho obraze do Evropy,“ nabyla dojmu expertka Tomalová.

Návštěva Číny ze strany evropských politiků přitom není ojedinělou praxí. V březnu Peking navštívil třeba španělský premiér Pedro Sanchéz. „Uklidit Macronův nepořádek“ jela třeba německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková. A nemálo představitelů se tam také chystá, mezi nimi třeba šéf unijní diplomacie Josep Borrell.

Cestování do Číny proto není z evropské perspektivy nic nového, ani neobvyklého. Co však vzbudilo debatu, bylo po Macronově návratu možné zpochybnění jednotného postoje Evropy, kterého se francouzský prezident dopustil svým komentářem.

Macron řekl po návratu z jednání v Pekingu v rozhovoru pro Les Echos, že Evropa by měla snížit závislost na Spojených státech a nenechat se vtáhnout do konfliktu mezi Washingtonem a Čínou o autonomii Tchaj-wanu.

Evropa z jeho pohledu měla posílit svou „strategickou autonomii“. V případě Tchaj-wanu, kterému Čína neustále vyhrožuje napadením a nárokuje si ho jako své území, by totiž Evropané mohli být „vtaženi do krizí, které nebudou naše“.

Francouzský mocenský status

„Je to romantická zahraniční politika. Macron věří, že díky svému šarmu a inteligenci dokáže změnit názor mužů jako Putin nebo Si Ťin-pching na to, kde leží jejich nejlepší zájmy,“ komentoval pro The Wall Street Journal François Heisbourg, zvláštní poradce Nadace pro strategický výzkum v Paříži.

Dodal, že tak francouzský prezident postupuje ve vztahu k Číně stejně, jako se o to pokoušel v uplynulém roce s Ruskem a připomněl, že ani v tomto případě nebyl Macron úspěšný. Jeho telefonáty do Kremlu nikam nevedly, invazi na Ukrajinu nezabránily.

Odbornice Tomalová však upozorňuje, že je třeba si přiznat symbolickou váhu Francie na světové úrovni. A to přesto, že nedosahuje takové úrovně jako před lety. „Pořád má mocenské atributy, na kterých stála, pořád je přítomná vojensky i teritoriálně ve světě, stále drží křeslo v Radě bezpečnosti OSN a nadále má jaderné zbraně,“ vyjmenovala důvody.

Nicméně Macronův kritik má v tuto chvíli podle Tomalové více nabito než jeho potenciální zastánce. „Říká, že Macron se snaží posilovat své mocenské ambice, snaží se vymezovat vůči Spojeným státům a tím přispívá k tomu, že to, co se povedlo – po ruské agresi na Ukrajinu stmelit Evropu – je teď nahlodané,“ popsala akademička.

Problematické důchody

Co ale na mezinárodní scéně nenechalo nikoho v klidu, tak ve Francii se kvůli tomu nepohnul ani lístek. Vítr tam totiž víří důchodová reforma.

Macron tím otevřel Pandořinu skříňku. Dostal se totiž na velmi tenkou hranici toho, jaké mechanismy mohou být použity při schvalování zákona. Důchodovou reformu v současné podobě totiž francouzský prezident prosadil jako zákon bez hlasování. Využil k tomu ústavní článek 49.3. Zamířil tím na limity ústavního práva.

V pátek kvůli důchodové reformě zasedala francouzská Ústavní rada, která potvrdila její platnost. O několik hodin později ji podepsal prezident, byla zveřejněna ve sbírce zákonů a vstoupila v platnost.

Důchodová reforma ležela na francouzském stole už dlouho. Navíc to byla jedna z priorit, kterou si Macron stanovil při příchodu do úřadu. Jeho první prezidentské období ale výrazně ovlivnila pandemie koronaviru, protesty „žlutých vest“ a těsně před obhájením prezidentského křesla se naplno rozhořela válka na Ukrajině.

„Teď ale už nemá, co ve vztahu k francouzským voličům ztratit,“ poznamenala Tomalová, když se snažila objasnit možné Macronovy motivace. Narážela přitom na fakt, že potřetí již současný prezident kandidovat nemůže.

Obraz Macrona

Ze středoevropského pohledu byl Macron od začátku prvního mandátu vzdálený. Naopak třeba v Německu bylo jeho přijetí mnohem vřelejší. Panovala tam euforie z mladého, liberálního politika, který navíc smýšlí velice pro-evropsky. „Mladší než Kennedy, liberálnější než Blair,“ hodnotila výhru v roce 2017 mimo jiné agentura Reuters.

Nadšení ve středoevropském regionu se neprojevilo ani s přibývajícími měsíci, Macron totiž naplňoval přežitky, jak se francouzský lídr chová k bývalým zemím sovětského bloku. Tuto linii narušila až válka na Ukrajině. Díky níž začal být hlas východního křídla evropské integrace mnohem více slyšet.

„Z našeho pohledu na začátku války zcela nepochopitelně jednal (Macron) ve vztahu k Ukrajině a Rusku. Měli jsme pocit, že se snad zbláznil. Říkali jsme si: proč nepřitvrdí, proč nebere víc v potaz, jak se diskuze vede v našem regionu. Důvěra byla nalomená a teď jsme se už dostali mimo horizont chápání,“ přiblížila expertka z Karlovy univerzity.

Macron má geopolitické vidění světa, ve kterém se mohou odrážet i jeho případné navazující kariérní ambice. Často se o něm spekuluje jako o příštím vysoce postaveném politikovi v nadnárodních institucích.

Na rozdíl od jeho předchůdců se totiž současný prezident vymyká standardům, na které jsou Francouzi u vysokých činitelů zvyklí. Nemá za sebou dlouhou domácí politickou kariéru. Poté, co vystudoval prestižní vysokou školu ENA, se uplatnil v bankovním sektoru a následně působil dva roky jako ministr pro hospodářství za prezidenta Françoisa Hollanda.

„Už tehdy mu bylo vyčítáno, že je příliš vzdálený obyčejným lidem. Jestli je něco bezpochyby jeho slabina: že ho Francie vnímá jako odděleného od reality,“ podotkla k tomu pro iROZHLAS.cz Tomalová.

To se odráží na jeho oblibě, která dává tušit, že výrazná domácí stopa Macrona pravděpodobně nečeká. Dle průzkumů veřejného mínění Elabe by za současné nálady vyhrála prezidentské volby Marine Le Penová. Dvojnásobná vyzývatelka v boji o Elysejský palác a představitelka francouzské krajní pravice by Macrona mohla porazit až o 10 procent.

Europe Elects
@EuropeElects

France, Elabe poll:

Presidential run-off election (ETF only)

Le Pen (RN-ID): 55% (+14)
Macron (RE-RE): 45% (-14)

+/- vs. 2022 election

Fieldwork: 3-5 April 2023
Sample size: 1,808
➤ europeelects.eu/france

17:03 – 05. 04. 2023

151 672

Nespokojenost s prezidentem tak narůstá, ve Francii nezískává příliš na popularitě. Agentura Viavoice například zjistila, že u 40 procent respondentů vyvolává Macronovo chování hněv.

Anna Urbanová

Související témata: Emmanuel Macron, Čína, důchodová reforma, Evropa, Francie, USA, Ruský vpád na Ukrajinu, Ukrajina, Si Ťin-pching