Čínští sportovci mají disciplínu. Chybí jim ale vnitřní motivace, tvrdí expert na hledání talentů
Do sportu dávají čínské úřady miliony. Mladým nadějným sportovcům měří tělo, do tréninkových středisek vybírají jen ty nejlepší z nepřeberné řady a pak je trápí při nekonečných cvičeních. I přesto všechno ale Čína nemá skupinu dlouhodobých hvězd v jedné disciplíně.
Dánský trenér Rasmus Ankersen ukazuje video z cest za líhněmi světových sportovních hvězd. Právě o nich tento expert na hledání talentů napsal svou poslední knihu Gold mine effect - Efekt zlatého dolů. Tedy místa, vesnice, městečka, které je úrodnou líhní talentů.
„Přes šest měsíců jsem cestoval po celém světě a žil a trénoval v zlatých dolech talentů. Materiály jsem nesbíral doma u počítače, ale přímo v centrech při trénincích se sportovci světa," popisuje Ankersen.
O hledání sportovních talentů natáčela zpravodajka ČRo v Asii Kateřina Procházková
Soul a jeho golfistky, Jamaika a sprintéři, Rio de Janeiro a fotbalisti. Hledal líhně a zjistil, že nejde o geny, stravu, prostředí, ale o trénink.
„Občas si myslíme, že jde o sportovce s talentem od Boha. To, co ale vidíme, nebo spíše nevidíme, je většinou sportovec, který trénuje v průměru deseti tisíce hodin. A to jen proto, aby se stal tím nejlepším," říká Ankersen.
Fyzické tresty a nekončící dril
To podle něj vysvětluje, proč čínští sportovci začali dobývat svět. Tréninky podobné galejím. Fyzické tresty, které mají motivovat a nekončící dril, jak uvedla v jednom rozhovoru čínská plavkyně Lu Jing. „Pořád se jen učíme, učíme, trénujeme, trénujeme a pak odpočíváme. Nic jiného,“ doplnila.
Na olympijských hrách v Londýně právě díky tomu, získala stříbro na 100 metrů, stylem motýlek. Ti nejlepší plavci, skokani, tenistky, basketbalisti jsou stále častěji z Číny. Jedno jim ale ke světové dlouhotrvající dokonalosti podle Ankersena chybí.
„Čínští sportovci určitě netrénují málo. Mají spíše problém s tím, že neberou zodpovědnost za svůj pokrok. Stále je někdo nutí k tomu, co mají dělat, a tak jim chybí potřebná vnitřní motivace," dodává Rasmus Ankersen.
Osobní motivace, touha něčeho dosáhnout a uspět je podle něj tím nejdůležitějším předpokladem ke světovému úspěchu. A nejde prý jen o sport. O úspěchu totiž z velké části rozhoduje vnitřní přesvědčení. Touha být nejlepší.
