Už jako malá bránila děti před šikanou. Jako dospělá se postavila nenávisti, i když věděla, že riskuje. Stálo ji to život. Heather Heyerová, oběť pravicového radikála z Charlottesville, však nezemřela zbytečně, utěšují se truchlící pozůstalí: "Odjakživa bojovala za spravedlnost a rovnost. Lidé nezapomenou, že nenávist nemá smysl."

Charlottesville 14:11 14. srpna 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jmenovala se Danielle, Heather Danielle Heyerová. Ale šok jako by Susan Broové vymazal paměť - druhé jméno své dcery si v ten hrozný okamžik nedokázala vybavit. Teprve před chvílí položila telefon, do něhož vzlykal Heatheřin nejlepší kamarád: shánějí vás lékaři, potřebují mluvit s nejbližším příbuzným.

Dvacetiletý útočník z Charlottesville může být souzen za terorismus, vyšetřuje ho FBI

Číst článek

Pak rychlá jízda do nemocnice, vědomí, že Heather je buď v bezvědomí, nebo mrtvá, jinak by přece lékařům sama dala číslo. A teď tu Susan stojí u nemocniční recepce a nemůže odpovědět, jak se její dítě jmenovalo druhým jménem. Nedokáže si vzpomenout.

Je sobota a Charlottesville ve Virginii se právě stalo svědkem toho, jak dvacetiletý pravicový extremista James Alex Fields utopil protirasistickou demonstraci v krvi. Město je konsternované - stejně jako Susan Broová, jíž Fields ten den zabil dceru.

'Moje dítě zemřelo takhle'

"Vlastně mě nepřekvapuje, že moje dítě zemřelo takhle. Protože se vždycky postavila za to, čemu věřila. Vždycky bojovala za spravedlnost," otírá si Broová o den později uplakanou tvář. Noc ze soboty na neděli strávila praním jedné várky prádla za druhou, popsala pro Washington Post. Spát nemohla: jakmile zavřela oči, přišly slzy, které nešly jinak zastavit. 

Vyčítá si, že své dceři v účasti na sobotním protestu nezabránila? Jak by mohla - vždyť by mluvila do života dospělé, 32leté ženě. "O té demonstraci jsme se spolu bavily. Neptala jsem se jí, jestli půjde, i když jsem si myslela, že ano. Ale neptala jsem se, protože věřím, že dospělé děti mají právo na soukromí, a ona byla dospělá," podotýká Broová.

A navíc: Heather měla odjakživa vlastní hlavu, už jako dítě. "Věděla, co si myslí, a už jako malá to horlivě hájila," popisuje Broová. "Ne že by se hádala, to ani ne. Spíš se vyptávala: 'Řekni proč? Proč tohle nemůžu? Proč tomuhle věříš?' Občas mi z toho šla hlava kolem, ale takhle jsem ji vychovávala, povzbuzovala jsem ji, ať je silná a nezávislá a stojí za tím, v co věří. A ona vždycky věřila v rovné zacházení pro všechny."

Přesně tak na Heyerovou vzpomíná i její kamarádka z dětství Felicia Correová. Už jako malá se prý Heather ve školním autobuse zastávala dětí, kterým se ostatní vysmívali a trápili je. A pomáhat potřebným a slabším nepřestala ani v dospělosti, teď už jako odbornice na právo.

Heyerová, zaměstnankyně jedné ze charlottesvillských advokátních kanceláří, se v práci zabývala sociálními tématy: pomáhala lidem ohroženým chudobou, ztrátou domova či zaměstnání, asistovala těm, kteří se nevyznali v úředních povinnostech a potřebovali po nich průvodce. Mezi její klienty patřila i sama Correová, matka šesti dětí, kterou roztroušená skleróza uvrhla do zoufalé situace. 

Plakala v kanceláři

Nadřízený Heather Heyerové Alfred Wilson popisuje zesnulou jako "velmi silnou mladou ženu s jasnými názory", která žila pro spravedlnost. "Někdy jsem za ní přišel do její kanceláře a ona tam plakala. Dělalo jí velké starosti, co bude s naší zemí dál," řekl Wilson Reuters.

Často se také zlobila, že na ni - bělošku - někde pohlížejí jinak než na černocha Wilsona. "(Říkala mi): Máš vysokou, ale když přijdeš do obchodu, sleduje tě ochranka, to přece není fér,'" vzpomíná Wilson. Účastí na sobotní protidemonstraci v centru města prý chtěla vyslat jasný vzkaz stoupencům krajní pravice a Ku-klux-klanu, že obyvatelé Charlottesville s jejich nesnášenlivými názory nesouhlasí. 

A tak Heather v sobotu znovu dělala to, co pro ni bylo typické: snažila se s opačnou stranou mluvit, ptát se, proč si zrovna tohle myslí, diskutovat. "Jestli nejste pobouření, nedáváte pozor," komentovala dění kolem sebe ve svém facebookovém statusu. Byl její poslední.

"Lidé si budou pamatovat její jméno. Nezapomenou, za co zemřela," říká o své zavražděné kamarádce Felicia Correová. "Nevidím rozdíl mezi ní a vojákem, který zahynul ve válce. Vlastně položila život za svou zemi - bojovala tam za to, co je správné. Chci, aby její smrt nebyla zbytečná."

Žádnou další nenávist

Sympatizant krajní pravice a Adolfa Hitlera, který Heather Heyerovou připravil o život, kromě ní zranil také 19 dalších lidí a hrozí mu, že místo vraždy druhého stupně bude obviněn z terorismu. Matka Heyerové by ho snadno mohla nenávidět - jenže tvrdí, že o nic takového nestojí.

"Ano, ztratila jsem dceru. Ale také jeho matka přišla o syna. Už nikdy ho nedostane zpátky takového, jaký býval," myslí si Susan Broová.

Je přesvědčená, že nenávist postrádá smysl: "Tenhle mladík, co mi přejel dceru, se mýlil: věřil, že nenávist změní svět, ale není to pravda. Nenávist ubližuje lidem, a já nechci, aby smrt mojí dcery přinesla další nenávist. Moje dcera nežila nenávistný život. Žila pro spravedlnost a rovnost a zájem o druhé - a chci, ať si z toho lidé tohle odnesou. Chci mír, který by chtěla i ona. Chci změnu. Chci rovnost. Chci spravedlnost, a chci ji nenásilnou cestou."

Magdalena Slezáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít