Britům to teprve dojde, zní z Londýna. Alžběta II. pro ně byla jistotou i v těžkých časech

Jaromíre, co teď kolem vás je?
Já jsem teď před Buckinghamským palácem. Je 10 hodin večer a vlastně od okamžiku, kdy ta zpráva vyšla najevo, když se začala šířit Velkou Británií, tak sem před Buckinghamský palác, před sídlo královny, se začali zcela spontánně scházet lidé. A v tuto chvíli, byť velmi silně prší, je opravdu nepříznivé počasí, tak tady může být řekněme dva tisíce lidí. Někteří přinášejí květiny, někteří se prostě přicházejí jenom na to místo podívat.

Třeba tady kousek odsud na ulici Mall, což je taková ta dlouhá třída, která vlastně byla postavená pro promenády, vojenské přehlídky, která vede od Buckinghamského paláce na Trafalgarské náměstí a zpět, tak tam v tuto chvíli stojí několik desítek taxikářů. Jsou tady už asi hodinu a půl, mají rozsvícené taxi symboly na střechách, ale nečekají na žádné rito, jak mi říkali. Přijeli sem zkrátka vzdát hold královně.

Vy jste byl dlouhá léta zpravodajem ČRo ve Velké Británii, to znamená, že znáte tamější život, společnost a nálady. Tak jak zraňující je tato zpráva pro všechny Brity?
Určitě je to okamžik, který všichni věděli, že jednou přijde. Poslední měsíce se hodně spekulovalo o tom, jaké je její zdraví. Ale pro všechny to byl šok. Pro mě už ve chvíli, kdy vyšla ta zpráva, že lékaři mají obavy o zdraví královny. A jak se začali sjíždět do Balmoralu členové královské rodiny, tak začalo být jasné, že situace je asi vážnější než kdy předtím. A řekl bych, že vlastně v tuto chvíli je Británie ještě v takovém okamžiku šoku, kdy se to dozvěděli, nějak to zpracovávají.

Ti, kdo měli pocit, že tady mají být, tak přišli před Buckinghamský palác, ale scházejí se i jinde po Británii. A mám takový pocit, že to všem dojde tak nějak postupně.

Je to nějaké dva tři měsíce, co jsem na tomto místě stál, když se připomínalo platinové jubileum královny - 70 let na trůnu. Byla to naprostá stálice životů každého Brita. Ať už byl příznivec královské rodiny nebo nebyl, tak zkrátka královna patřila k té zemi zcela neodmyslitelně po dlouhá léta. Takže myslím, že to, že druhá alžbětinská éra končí, Britům vlastně dojde až v příštích dnech.

Jaromír Marek přímo od Buckinghamského paláce mluvil o tom, co se tam na místě děje, jak lidé přicházejí s květinami, jsou smutní. A nedá se ničemu divit, protože pro Velkou Británii, pro Spojené království byla Alžběta druhá prostě pojem. Byla to víc než královna, nemýlím-li se.
Určitě, byl to svorník britské společnosti a lidé si to přesně takto uvědomovali. Tedy většina britské společnosti, samozřejmě ne všichni. I v Británii je určitá skupina lidí, kteří by si přáli republiku místo monarchie. Ale právě díky tomu, jak panovala Alžběta druhá, jak si počínala, jak mnozí Britové vnímali výkon jejího úřadu jako službu národu, k čemuž se tedy vždycky ona hlásila… Tak to si myslím, že pomohlo opět posílit vztah k monarchii. A dnes těch republikánů mezi Brity není opravdu mnoho.

Já myslím, že ten smutek a určitá nejistota je dána také tím, že většina britské populace nezná jiného panovníka než Alžbětu druhou. Připomeňme si, že vládla 70 let, že to byl nejdéle vládnoucí monarcha moderních světových dějin, pokud je nám známo. Vždyť to jsou více než tři generace Britů, kteří nepoznali jiného panovníka. Teď budou mít nového. S tím je samozřejmě spojeno vždycky nejenom očekávání, ale také jistý díl nejistoty. A myslím si, že Alžběta druhá byla pro Brity právě tou jistotou, o kterou se mohli opřít i v nelehkých časech.

The Washington Post před pár dny vydal článek plný fotografií s textem „Královna a jejích 15 premiérů“, což je tedy neuvěřitelné číslo. Který byl podle vás v jejím životě ten nejvýraznější?
Já bych si samozřejmě netroufl tipovat, který byl ten nejdůležitější. Ale když se podíváme zpátky a vezmeme to z pohledu českého, tak se nám pravděpodobně bude zdát, že jednou z nejdůležitějších osobností v čele vlády za to dlouhé období Alžbětina panování byla Margaret Thatcherová. Tam je velice zajímavé, že ona neměla s královnou, lépe řečeno obráceně, úplně nejvřelejší vztah. Samozřejmě na povrchu bylo zachováváno dekorum. Nikdy to nebylo tak, že by se dvě dámy nějak hádaly. Ale bylo obecně známo, že královna Margaret Thatcherovou tzv. nemusí. A jejich vztahy se významně vylepšily až v době, kdy Thatcherová přestala vykonávat funkci premiérky.

Stejně napjatý vztah, alespoň v určitém období, měla královna s Tonym Blairem, premiérem, za jehož vlády Británie bojovala v Iráku a Afghánistánu. Ale opět to byly jenom zákulisní informace, které se dostaly ven z Buckinghamského paláce nebo z úřadu premiéra z Downing Street 10. Ale nebylo to něco, co by bylo pozorovatelné, patrné a co by mohlo zasívat neklid do společnosti.

Musíme si také znovu připomenout že Británie je konstituční monarchií, v níž královna nebo král nemají hlavní odpovědnost za politiku. Je to opravdu spíše symbol jednoty země, morální symbol, takový ten svorník společnosti, o kterém jsem mluvil. Samozřejmě, že je to panovník, který přednáší program vlády a mluví o ní jako o „mé vládě“. Ale je dobře známo, že z praktického hlediska jsou možnosti britského panovníka opravdu velice omezeny.

Milane, v jakém období si myslíte, že byla Alžběta druhá nejšťastnější?
Já si myslím, že po většinu své vlády byla poměrně hodně šťastná. Pravda je, že když se podíváme do jejího soukromého života, tak tam už to takové velké štěstí nebylo. Manželství většiny jejích děti skončila rozvodem. Ona to velice těžce nesla, protože celý život byla s jedním mužem, princem Philippem a ten vztah byl velice pevný. Takže se jí tohle nelíbilo a to určitě i z toho důvodu, že si myslela, že to oslabuje monarchii.

Byly to vlastně věci, kdy se soukromý život panovnice spojoval s jejím veřejným životem, protože ono se to v tomto případě nedá příliš oddělit. A skandály britské monarchii alespoň v jedné době docela ublížily. A dokonce i královně samotné, když si veřejnost, řekl bych trošku přehnaně, spojovala určité ideály s princeznou Dianou a měla za to, že královna je vůči princezně Dianě nespravedlivá.

Britskou společnost ale vždycky události kolem královské rodiny velmi zajímaly. Tak se jim možná nemůžeme divit…
To jistě. To zajímá dokonce bulváry na celém světě co se děje v britské královské rodině. Ještě k tomu přispívá samozřejmě i fakt, že Alžběta měla s Philippem čtyři děti, takže ta rodina je velice rozvětvená. Tudíž ten prostor pro skandály je jaksi větší, než kdyby to byla rodina užší.

Řekněte, jak se její vláda podepsala na dějinách Velké Británie? Co byl takový ten nejvýraznější podpis? Hodně se vyzdvihuje skutečně neutrální politika.
Jistě, pokud jde o vládnutí samotné, ale jak už jsem říkal, britský panovník nemá příliš velké praktické pravomoci v politice. Má být opravdu tím symbolem, něčím k čemu se většina společnosti upíná a něčím, co respektují politici, kteří jsou právě u moci. A i oni dokonce musí vědět, že zatímco jsou v těch úřadech přechodní, tak monarcha je tu stále.

Ale myslím si, že tím nejdůležitějším je to, že za Alžbětiny vlády se rozpadlo britské impérium. A ona musela společnost, která byla stále ještě zvyklá na to, že nad britskou říší slunce nezapadá, dovést k úplně jinému poznání, že královna je sice dnes formálně hlavou dalších 14 států, ale není to už tak, že by byla symbolem celé říše. Je to symbol nějakého britského společenství, ale není to panovník, k němuž by se v bývalých koloniích hlásili.

Toto bylo období zlomu, kterým si Britové museli projít. Pro některé to bylo strašně těžké, protože se třeba i v koloniích narodili a byli s nimi hodně spjatí. A tímto traumatizujícím obdobím společně se ztrátou vlivu po válkách se Británie ocitla v jiné roli, než na kterou byla předtím zvyklá. Vždyť to byla velmoc, která vládla světu. Ale první světová válka ji vyčerpala. A po druhé světové válce Británie zjistila, že je to sice velká mocnost, postupně i jaderná, ale není už tou Británií, kterou bývala.

Britové si museli také zvyknout na to, že se mění společnost. Že už to není ta společnost čajových dýchánků starých panen a bílých džentlmenů, ale už je barevnější, jiná. A to bylo všechno to období, kterému předsedala jako panovník právě Alžběta. I ona si musela zvyknout na to, že se společnost musela změnit. A myslím si, že i právě díky Alžbětě, u níž většina společnosti viděla, jak se snaží sloužit národu, který si prošel změnami, tak ale stále zůstal v jistých ohledech stejný jako předtím. Samozřejmě když mluvím o národu, mám na mysli britskou společnost, protože Britové nejsou jeden národ, Angličané jsou trochu něco jiného než Skoti.

Jak Alžběta druhá přijímala moderní výdobytky 21. Století, zejména technologické?
S něčím se samozřejmě smířila, s něčím to šlo hůře. Ale to je obecné pravidlo. Víme, že čím jsme starší, tím méně máme rádi novinky, do kterých se musíme nutit a kterým se musíme učit. Ale tady zase už je posun generací. Alžběta i tím, jak žila dlouho a tak dlouho vládla, byla právě vystavená kontinuálním změnám příliš dlouho.

Přeci jenom u prince a dnes krále Charlese vidíme, že tam už je to něco jiného. Už má na rozdíl od své matky větší tendence k modernizaci. Víc si všímá témat, které hýbají dnešní společností. Zároveň na druhou stranu je v jistém ohledu velký staromil. Například nesnáší příliš extravagantní moderní architekturu a naopak plane pro památky, což se osvědčilo i v ČR, protože Charlesova nadace přispěla třeba na obnovu zahrad pod Pražským hradem.

Nicméně bude král Karel třetí modernější než silně konzervativní Alžběta druhá? I třeba v otázkách ekologie, klimatu atd.?
V určitých ohledech ano. Právě změna klimatu je téma Charlese, stejně jako to bylo téma jeho otce. Ale pro Charlese je to věc daleko naléhavější. Zároveň je to člověk, který se snaží dokazovat, že má velice blízko k přírodě. V jednom televizním filmu se rozpovídal o své lásce, kterou je zemědělství. A opravdu velice rozkošně vyprávěl o chovu ovcí a vypadalo to, že ho to baví, že to není jenom PR, aby se udělal zajímavějším v očích televizních posluchačů a trošku zase napravil ten dojem, který byl v jistém období nepříznivý.

Někteří Britové byli s Charlesem nespokojení, protože jim připadalo, že se chová příliš extravagantně. Sympatizovali s lady Dianou, vůbec se jim nelíbil ten rozvod. Měli ho za zlý jenom Charlesovi, kterého z toho vinili. A to všechno právě patří k těm skandálům, o nichž jsem mluvil, které postavení královské rodiny silně oslabovaly. Začalo se třeba mluvit o tom, kolik vlastně britští daňoví poplatníci vydávají pro královskou rodinu.

A tady je mimochodem zajímavé, že Charles si zřejmě tyto výtky vzal k srdci, protože se říká, že nebude například vůbec bydlet v Buckinghamském paláci. Spíše se přestěhuje do Windsoru a bude se snažit šetřit na výdajích, které jsou s tou rozvětvenou královskou rodinou spojené.

Vraťme se k Alžbětě druhé. Pokud se nemýlím, tak poslední rozloučení s královnou, to bude státní pohřeb, první od roku 1965, kdy zemřel Winston Churchill. Jaké očekáváte, že to bude? Jak to bude vypadat? Bude to asi velká událost tohoto roku?
Ano. Toto je dopředu pečlivě všechno naplánováno, den po dni. Počítá se s tím, že celý proces může trvat devět, deset či jedenáct dní. Operace má krycí název Londýnský most spadl podle hesla, kterým se uvozuje smrt královny. A dopředu to bylo připravené, protože bylo známo, že královna má vážné zdravotní problémy.

Bude to určitě moment, kdy si celá společnost uvědomí, že je bez té panovnice, na kterou byla zvyklá. Že nastává něco nového, něco starého končí. Možná, že se lidem bude stýskat i po vlastním mládí, které měli spojené právě s panováním Alžběty druhé. Bude to každopádně dost smutná podívaná.

Je určitá britské společnosti, která Alžbětu druhou respektovala, dívala se na ní s úctou ke své panovnici, ale také je ta část společnosti, která měla Alžbětu druhou vysloveně ráda. Teď bude na novém králi, aby si podobnou přízeň zasloužil. A jak už jsem slyšel v našem vysílání, ty šlépěje, do kterých musí vstoupit, mu možná budou docela velké.

Do jakého dne se Britové probudí?
Bude to myslím si smutný den, samozřejmě provázený těmi gesty vlajky na půl žerdi apod. Ke smrti Alžběty druhé se patrně budou vyjadřovat další lidé, po politicích třeba i celebrity. A bude to jeden z více dnů, v nichž si lidé budou připomínat Alžbětu. Zároveň se už nový král pomalu začne ujímat svých povinností. A během toho přechodného období, které zbývá do Alžbetina pohřbu, se například Charles formálně pojede představit do dalších zemí, kterým vládne. To znamená do Skotska, do Severního Irska a také do Walesu, po němž tak dlouho a nejdéle v novodobých dějinách nosil jméno jako princ velšský.