Johnson byl jako kočka, měl superschopnost všechno přežít. Teď přišel o devátý život, míní expertka

Nicméně celá řada porážek, v doplňovacích volbách, vedla konzervativní poslance k obavám, že se stal zkrátka volební přítěží a nějak se začalo zdát, že vlastně to staré kouzlo, které doposud fungovalo, už nefunguje. A tou úplně poslední kapkou pro mnoho poslanců byla aféra okolo Chrise Pinchera, který byl obviněn ze sexuálního obtěžování dvou mužů. 

A Boris Johnson zkrátka neustál ten tlak po té sexuální aféře, oznámil odchod teď po zcela bezprecedentní vlně rezignací ve vládě. Svou funkci kvůli Johnsonovi opustilo pět ministrů, v širší vládě až 50 členů vlády včetně ministra financí třeba Rishiho Sunaka. No a po 48 hodinách vzdoru, kdy Boris Johnson opakovaně sliboval, že bude pokračovat v práci, tak nakonec byl nucen čelit té realitě a přišel o ten devátý život.

Vy jste zmínila ten tedy poslední, nejčerstvější skandál kolem tedy už bývalého náměstka whipa Chrise Pinchera. Nicméně těch afér byla celá řada. Připomeňme Partygate, podezření na korupci ve straně, diskriminace muslimů uvnitř Konzervativní strany. Který je asi tak pro vás ten nejzapamatovatelnější skandál týkající se právě předsedy vlády britské Borise Johnsona?
Máte pravdu, že těch afér a skandálů byla opravdu celá řada. Ta aféra okolo Chrise Pinchera se stala pro něj fatální. Já jenom připomenu, že Chris Pincher teď v únoru byl jmenován do oné pozice náměstka hlavního whipa, což je tedy ten poslanec, který je zodpovědný za to, aby ostatní poslanci hlasovali v souladu se stranickými a vládními zájmy. A v květnu Pincher byl obviněn ze sexuálního obtěžování. Na svoji pozici okamžitě rezignoval.

Ono ta samotná aféra by možná Johnsona post premiéra nestála. Nicméně ono vyšlo najevo, že Johnson byl na Pincherovo chování upozorněn už v roce 2019, to znamená dávno předtím, než do té funkce byl jmenován. A právě ten skandál byl asi opravdu poslední kapkou pro členy Johnsonových konzervativců, na jehož základě vlastně pak odstoupili Rishi Sunak, ministr financí, Sajid Javid, ministr zdravotnictví, a vlastně ty dvě rezignace pak spustily vlnu odchodů. Ale jednoznačně máte pravdu v tom, že těch afér byla opravdu celá řada. 

Partygate, kdy vlastně od listopadu loňského roku postupně vycházely na veřejnost informace o tom, že v době, kdy v Británii platila opravdu velmi tvrdá proticovidová opatření, tak členové vlády pořádali večírky přímo v sídle vlády na Downing Street 10 a Johnson zase tu celou aféru zvládl až jako katastrofálně. Nejprve vlastně tvrdil, že o žádných večírcích nevěděl, až do chvíle, kdy musel přiznat dokonce vlastní účast. A stal se prvním premiérem, který byl v úřadu usvědčen z porušování zákona.

Problematické bylo i to, že v prosinci loňského roku řekl v Dolní sněmovně, že všechny opatření byly v Downing Street 10 zcela dodržovány, a začal ho vyšetřovat i výbor Dolní sněmovny kvůli tomu, zda vědomě neuvedl Parlament v omyl, což je taky obrovská aféra. Ale ano, těch afér bylo ještě daleko více. Zvyšování životních nákladů taky, celá problematika rostoucí inflace. Roztržka kolem konzervativního poslance Owena Petersona. Zkrátka se to sečetlo a už ten tlak nešlo ustát.

Nicméně končí šéf konzervativců, který dovedl svou stranu k největšímu volebnímu úspěchu od roku 1987, to je také nutné zmínit. Tak jak číst celý ten Johnsonův příběh?
Boris Johnson odchází po třech letech kontroverzní vlády, která byla provázena celou sérii skandálů. Ono se dlouho zdálo, že skandály, které by možná jiné politiky potopily, na něj nemají žádný vliv. On se vždycky nějak dokázal odrazit ode dna a vlastně i ty různé přehmaty, ty nejrůznější přešlapy, se staly až takovou součástí jeho značky. V době, řekněme možná nudných politiků on byl vnímán jako jakýsi charakter. Taková ta jeho nepoddajná hříva blonďatých vlasů a jaksi neohrabaná postava vlastně byla okamžitě rozpoznatelná. A třeba i pro ty, kteří se o politiku nezajímají. A on si vybudoval image velmi veselého, neúnavně optimistického politika s opravdu velmi silným charismatem.

Jeho smysl pro humor je legendární, velice sebeironický, on měl úžasnou schopnost vést kampaně. Podařilo se mu opravdu oslovit část voličů, kterou konvenční konzervativci nedokázali oslovit. Po dvě funkční období byl starostou Londýna, což je taky nezvyklé, protože Londýn je obvykle baštou labouristů. Pomohl přesvědčit miliony lidí, aby v referendu o setrvání v EU v roce 2016 podpořily brexit. Potom v červenci 2019 se stal premiérem bez voleb, stal se premiérem po Therese Mayové, která vedla s EU neúspěšná jednání o brexitu. Sám Johnson byl velkým zastáncem britského odchodu z EU, ve vládě Mayové byl ministrem zahraničí. Zajistil si, přesně jak hovoříte, o čtyři měsíce později zcela historické vítězství. Konzervativní strana díky němu získala křesla v částech země, kde nikdy předtím nevolili konzervativce. A vlastně s příchodem roku 2020 se zdálo, že ta jeho nadvláda nad britskou politikou je úplná.

Většina analytiků předpokládala, že po těch letech nestability bude Johnson schopen konečně provádět všechny potřebné reformy bez větších potíží. No ale pak přišel koronavirus a samozřejmě celosvětová pandemie. Ta by prověřila každého politika, každého vůdce. A Johnsonova vláda se dopustila celé řady chyb. A nakonec to ale možná nebyl úplně až ten přístup ke koronaviru jako takovému, který vedl k jeho pádu, ale spíše otázky, které se týkají jeho charakteru a způsobilosti pro výkon tak vysoké funkce.

Vy jste zmiňovala značku Borise Johnsona. Jak je na tom teď značka Konzervativní strany Velké Británie? Oslabuje právě s koncem Borise Johnsona? Jde už o, pokud dobře počítám, třetího premiéra v řadě z Konzervativní strany, který končí tak nějak, řekněme, dost neslavně. 
Ano, to máte naprostou pravdu. Jednoznačně to tu značku konzervativců poškozuje. Nicméně uvědomme si, že po dvou rezignacích právě Davida Camerona a Theresy Mayové dokázala Konzervativní strana potom zvítězit masivně v těch volbách v prosinci 2019, kdy Corbynovi labouristé utrpěli těžkou ztrátu. Nicméně jednoznačně labouristé se toho budou snažit využít. Předseda labouristů Keir Starmer už označil Johnsonovu rezignaci za dobrou zprávu pro Velkou Británii. 

Chopí se nyní každé příležitosti. Navíc dokonce se nechal slyšet, že pokud premiér ve funkci předsedy vlády okamžitě neskončí, tak labouristé vyvolají parlamentní hlasování o nedůvěře konzervativní vládě. A v těch posledních průzkumech labouristé před konzervativci vedou zhruba o nějakých 5 až 10%. Záleží to vždycky na tom konkrétním průzkumu, ale nicméně jednoznačně platí to, že to tu značku konzervativní strany jako takové poškozuje.

My mluvíme o konci Borise Johnsona, ale musíme uvést na pravou míru, že on tedy končí ve funkci šéfa Konzervativní strany, což automaticky tedy bude znamenat do budoucna i konec v tom premiérském křesle. K tomu ale teď v tuto chvíli nedochází, protože Boris Johnson řekl, že teprve nástupci na jeho postu šéfa Konzervativní strany předá pravomoci předsedy vlády. Myslíte si, že k tomu dojde v průběhu léta ještě?
Ano, máte naprostou pravdu, že v tom svém rezignačním projevu Johnson uvedl i to, že jmenoval teď nový kabinet, který bude sloužit do té doby, než bude zvolen jeho nástupce, který ho nahradí v čele Toryů. Sám označil za velmi bolestnou skutečnost, že se mu nepodařilo, a asi už nepodaří, dotáhnout až do konce mnoho nápadů a projektů. Ono záleží na tom, jak celý ten proces teďka bude probíhat.

Boris Johnson hodlá pokračovat ve funkci premiéra do podzimu. A to znamená, že zůstane ve funkci, dokud si tedy konzervativci nezvolí nového lídra, jako to udělali jeho předchůdci Theresa Mayová a David Cameron, když odstoupili. A ta délka toho souboje o post lídra konzervativců bude záviset na tom, kolik se přihlásí zájemců. Třeba Theresa Mayová se ujala tehdy vedení Konzervativní strany zhruba tři týdny poté, co odstoupil David Cameron. Johnson tehdy soupeřil s bývalým ministrem zdravotnictví Jeremym Huntem a toho úřadu se nakonec ujal dva měsíce poté, co Mayová oznámila, že rezignuje.

Takže ano, očekává se, že nový vůdce by mohl být jmenován do září. Těžko říct, jestli to bude ještě v létě, nicméně to září, začátek podzimu se zdá být jako taková očekávaná doba. Záviset to ale taky bude na tlaku konzervativců, kteří se teďka přejí, aby Johnson skončil dříve.

A jak ten proces výběru uvnitř té Konzervativní strany bude vypadat?
Ten časový harmonogram jako takový, ten by měl být oznámen příští týden. 

A co se toho procesu jako takového týká, tak kandidaturu každého toho zájemce musí podpořit osm konzervativních poslanců a poté začne série hlasování na úrovni poslanců. Celý ten proces zúží po tomto poli kandidátů na finální dvojici, mezi níž se potom v poslední fázi bude rozhodovat členská základna strany.

Kdo se nabízí na Johnsonovo místo v tuto chvíli? Jeho pravá ruka, vicepremiér Dominic Raab, nebo někdo jiný? Ministr zdravotnictví Steve Barclay?
To je strašně těžké zodpovědět, kdo jsou ti potenciální kandidáti. Nicméně je několik osob, které asi se vyplatí sledovat, byť většina z nich se ještě nevyjádřila přímo explicitně v tom smyslu, že chtějí funkci lídra Toryů a premiéra na něj kandidovat. O vedení Konzervativní strany a vlády se podle britských médií třeba chystá ucházet generální prokurátorka Suella Bravermanová. Ta ještě předtím, než bylo jasné, že Boris Johnson odstoupí, byla vždy věrnou stoupenkyní Borise Johnsona, vášnivou zastánkyní brexitu. Dokonce se stala první ministryní na vládní úrovni, která si vzala mateřskou dovolenou, a musel být změněn zákon, aby si ji mohla vzít. 

Ano, mluví se i o novém ministrovi zdravotnictví Stevu Barcleym, třeba podle průzkumu organizace YouGov je mezi konzervativci favoritem nynější ministr obrany Ben Wallace, který teďka v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu je velmi oblíbený politik. Hovoří se o Rishi Sunakovi, ministru financí, o Liz Trussové, ministryni zahraničí, která zase teprve jako druhá žena v čele ministerstva zahraničí je velmi úspěšná, zasloužila se o uvalení sankcí na Rusko a na jeho oligarchy. Sajid Javid, ministr zdravotnictví. To znamená, bude velmi zajímavé sledovat, jak Konzervativní strana o svém budoucím lídrovi, a tedy i britském premiérovi, rozhodne. Nicméně dá se očekávat, že možná sáhne po někom méně excentrickém, než byl Boris Johnson.

Zmínila jste hned několik kandidátů a kandidátek, je jich skutečně celá řada. Tak ze kterého by byla nejvíc nadšená EU?
To je taky výborná otázka. EU bude nadšená z někoho, s kým se bude dát mluvit a s kým se domluví, kdo možná nebude působit v tom vzájemném vztahu tolik problémů. Protože v současné době ten vztah mezi EU a Velkou Británií je hodně problematický. Panuje tam velké napětí a značné tenze. A Boris Johnson dosud tlačil na to, aby byl znovu vyjednán severoirský protokol.

Teď na konci června, velmi nedávno Británie oznámila, že zavede jednostranné změny v tom severoirském protokolu, který je vlastně součástí dohody o vystoupení Británie z EU, a chce zrušit celní kontroly na některé zboží, které je dováženo do Severního Irska ze zbytku Spojeného království. A toto EU velmi odmítá. Nechce znovu zasahovat, reformovat ten velmi složitě dojednaný kompromis. Dokonce podnikla proti Británii už jisté právní kroky. Konkrétně tedy posunula k další fázi řízení, které proti ní vede. Takže EU velmi napjatě očekává, kdo Johnsonovým nástupcem a co to přinese stran vzájemných vztahů.

Ještě jeden rozměr Johnsonova odchodu z postu šéfa Konzervativní strany a posléze tedy i premiéra Velké Británie zmiňme na závěr. Johnson odmítal návrhy skotské premiérky na další referendum o odtržení Skotska od Spojeného království. Není to tak stará záležitost, několik týdnů, tak může se na pozadí Johnsonova pádu znovu zvednout otázka samostatnosti Skotska?
Jednoznačně, určitě může. To je otázka, která teď bude na tom programu asi neustále. Navíc Nicola Sturgeonová teď na konci června oznámila, že chce uspořádat druhé referendum o nezávislosti v říjnu 2023, což už je vlastně příští rok. A dostala se do velkého střetu právě s britskou vládou, když požádala Nejvyšší soud, aby rozhodl o legálnosti uspořádání nového referenda o nezávislosti Skotska bez souhlasu Westminsteru. Ono lze předpokládat, že, pakliže tedy bude pokračovat dál Konzervativní strana ve vedení, tak ten souhlas s konáním druhého referenda o skotské nezávislosti patrně udělen nebude. On celý název Konzervativní strany je Konzervativní a unionistická strana a to znamená, že si nelze úplně dost dobře představit, že by nějaký konzervativní premiér s tímto úplně souhlasil. Bude-li tedy většinová konzervativní vláda. Ale jednoznačně je to otázka, která bude i nadále rezonovat britskou politikou, a to velmi, velmi silně.

Paní docentko, jak si bude Borise Johnsona jako premiéra Spojeného království pamatovat historie? Jak si ho budou pamatovat politologická, historická skripta?
Myslím si, že si ho budou pamatovat jako excentrického premiéra, který porušil téměř všechna pravidla, a budou si ho pamatovat jako politika, který se téměř čtyři desetiletí vzpíral jakési politické gravitaci, ale nakonec se zřítil k zemi. Ta odcházející Johnsonova vláda za sebou, dle mého názoru, zanechá přinejmenším velmi rozporuplné výsledky. Ale na to, jak si ho budou politologická skripta pamatovat, jak v nich bude zobrazován, na to si budeme muset ještě počkat.