Až každé deváté volby byly ovlivněny cizím státem. Veřejnost o tom většinou neví, říká analytička
Vměšování mocností do voleb cizích států se s digitálními nástroji stává čím dál jednodušší. O dvou třetinách případů se přitom veřejnost nedozví. „Vychází to zhruba, že každé deváté volby byly nějakým způsobem narušené zásahem zvnějšku,“ upozorňuje analytička Ivana Karásková z Asociace pro mezinárodní otázky v analýze pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál. Jak se dá ovlivňování hlasování bránit?
Byl rok 2016, když se americkým voličům začaly objevovat reklamy vyzývající k podpoře tehdejšího prezidentského kandidáta Donalda Trumpa. Republikánského lídra a jeho rodinu tak viděli na facebooku, youtube, snapchatu nebo třeba twitteru (dnes X). Tehdy ale netušili, že se dost možná stali součásí jednoho z dnes nejznámějších případů ovlivnění demokratických voleb.
Pomohla vyhrát volby Trumpovi. Britská společnost podle nahrávek pracovala na kampani i v Česku
Číst článek
Republikáni totiž spolupracovali s firmou Cambridge Analytica, která pomocí úniku dat nelegálně nasbírala podrobné informace o více než 50 milionech uživatelů facebooku. Ty následně využila k podrobnému cílení Trumpovy předvolební kampaně. Podle jeho vlastních slov mu tím „pomohla vyhrát souboj o Bílý dům“.
Ovlivňování voleb ale nespočívá pouze v krádeži a využití osobních dat k vysoce cílené kampani. Ve světě se objevovalo už dávno před dobou sociálních sítí a internetu. Navíc je častější, než si mnozí myslí.
„Historicky není žádná anomálie, že se státy snaží vzájemně si ovlivňovat volby. Samozřejmě, demokracie jsou na to náchylnější,“ říká amerikanista Jan Hornát z Institutu mezinárodních studií FSV UK. Rozlišuje přitom dva typy takového ovlivňování.
„Jednak je to vměšování do samotného procesu – třeba volby samotné, jak se sčítají hlasy a tak. To vměšování buď může sloužit k tomu, že se samotné volby úplně delegitimizují, což třeba vidíme i v těch Spojených státech. A pak je tu vměšování ve smyslu podpory nějaké strany nebo některého kandidáta. V současné době ten jednodušší způsob právě skrz sociální média, skrze nespočet mediálních platforem, které v demokratických státech jsou,“ vysvětluje.
„Způsoby ovlivňování můžeme rozdělit na tři různé typy nástrojů: finanční nástroje, manipulace s informacemi a kybernetické aktivity,“ doplňuje Ivana Karásková z Asociace pro mezinárodní otázky.
„Ale v realitě je to všechno promíchané. Takže se třeba může stát, že nejprve útočník použije nějaký kybernetický nástroj, dostane se třeba ke kritickým informacím, k obsahu e-mailové komunikace nějakého politického kandidáta, ty informace upraví a pak je následně zveřejní,” popisuje Karásková.
Využít se při tom podle ní dají finanční nástroje. „Třeba nabídku nějaké finanční spolupráce s konkrétním kandidátem nebo politickou stranou, což samo o sobě narušuje ten politický proces,“ dodává.
S tímto problémem se ve velkém potýkají třeba právě Spojené státy americké. Pravidla pro financování kampaní jsou v nich totiž poměrně volná a toho mohou využít právě zahraniční aktéři, kteří by chtěli ovlivnit výsledky voleb.
Ovlivnění voleb? Rusko, Čína a Írán chtějí rozdělit Američany, tvrdí tajná služba
Číst článek
„Způsob financování kampaní může poskytnout prostor pro zahraniční aktéry, aby se vměšovali skrze různé subjekty, které pomáhají platit různé televizní reklamy a billboardy pro jednotlivé kandidáty,“ upřesňuje Jan Hornát.
„Jsou debaty o tom, že korporace ve Spojených státech můžou přispívat jednotlivým kandidátům v podstatě neomezené peníze, ale už se nedbá tolik na to, kdo tyhle korporace vlastní,” vysvětluje amerikanista.
Lobbování v think-thankcích
Velkým problémem je ale i lobbování, a to nejen na vládní úrovni, ale třeba i skrze různé think-thanky – často nevládní organizace, které zkoumají a analyzují politiku či třeba bezpečnost nebo ekonomiku.
„Think-thanky mají velmi často jasnou politickou agendu. Ale jsou živy z příspěvků různých nadací, organizací, ale i třeba zahraničních států. A v podstatě pak fungují do určité míry jako lobby. To se v posledních letech řešilo ve vztahu třeba k Saúdské Arábii, která dávala peníze různým těmto institucím, aby podporovaly agendu, kterou má Saúdská Arábie na Blízkém východě, ale i uvnitř Spojených států,“ varuje Hornát.
Nyní se Američané opět připravují na prezidentské volby. Po zkušenostech s těmi v roce 2016 i těmi minulými, po kterých se spustila obrovská dezinformační kampaň o „ukradených“ volbách, která vyústila v útok na Kapitol, se ale mnozí bojí, že vměšování opět ohrozí demokratičnost volebního procesu.
Obavy nemají ale jen Američané. Například europoslanci nedávno vyzvali Rusko, aby neovlivňovalo volby v Gruzii. Podobně se o narušení volebního procesu ruskými vlivy obávají i v Moldavsku.
Čína se snažila ovlivnit volby na Tchaj-wanu pomocí AI. Zkusí to i v Jižní Koreji a USA, varuje Microsoft
Číst článek
K narušení voleb ale došlo i v Česku, a to třeba v roce 2017, kdy měl kvůli kyberútoku výpadek Český statistický úřad při sčítání hlasů.
„Protože to byl útok ze zahraničí, tak se počítá jako vměšování. Byť to samo o sobě počítání neovlivnilo, tak to mohlo vzbudit v části populace pocit, že se něco špatného děje s volbami. A to už zakládá nějakou nedůvěru k systému, nedůvěru k institucím, autoritám. Na to pak může nasednout třeba dezinformační kampaň, která potom štěpí společnost víc. A třeba právě pracuje s premisou toho, že ty volby jsou v ‚ukradené‘,“ říká Karásková.
Podobná falešná informace kolovala po českém internetu vloni. Někteří dezinformátoři totiž, podobně jako v Americe po v roce 2020, šířili zvěsti, že i české prezidentské volby byly zfalšované, připomíná server Aktuálně.cz.
Sčítání hlasů přitom tehdy fungovalo bez problémů. Stačilo jen, aby několik vlivných dezinformátorů připodobnilo české volby k těm na Slovensku a ve Francii a řeklo, že tehdejší slovenská prezidentka Zuzana Čaputová přijela do štábu Petra Pavla brzy, protože věděla, že volby vyhraje.
S čím dál lepšími nástroji využívajícími umělou inteligenci se navíc stává jednodušší vytvořit falešné fotografie a videa, ve kterých zdánlivě vystupují volební kandidáti. I ty pak mohou přesvědčit občany dané země, aby volili jinak, než původně chtěli.
Jak poznat vměšování?
Problém ale nespočívá jen v samotném vměšování, ale i v tom ho vůbec rozpoznat.
„Máme takovou zajímavou studii od Dova Levina, který se díval na vměšování Sovětského svazu, potažmo Ruské federace, nebo Spojených států do voleb od roku 1946 do roku 2000. A zjistil, že došlo ke 117 případům vměšování do voleb v 60 různých zemí,“ upozorňuje Karásková.
‚Významný posun v případu.‘ Úředník přiznal napomáhání Trumpovi ve volbách
Číst článek
„Vychází to zhruba, že každé deváté volby byly nějakým způsobem narušené zásahem zvnějšku… Zjistil, že ve dvou třetinách případů cílová populace vůbec netušila, že je subjektem nějakého manipulování ze strany vnějšího aktéra,“ pokračuje. Nejde ale jen o tyto státy. Volby se snaží, například na Tchaj-wanu, ovlivnit také třeba Čína.
„U Číny víme, že hodně používá čínskou diasporu, a víme, že používá očerňovací snahy. Vzpomínám na kampaň, kterou vedla Čína proti Miloši Vystrčilovi (ODS) před jeho návštěvou Tchaj-wanu a potom ještě po ní. Myslím, že ještě dva roky poté se objevovaly na Parlamentních listech a podobných místech stále dokola recyklované informace o tom, že údajně dostal pět milionů dolarů za to, že Tchaj-wan navštíví,“ dodává Karásková.
Vměšování do voleb přitom může mít velký dopad na budoucnost dané země – i jen několikaprocentní rozdíl ve výsledcích hlasování může totiž volby rozhodnout, připomíná Karásková.
„Na základě různých studií víme, že když někdo intervenuje ve prospěch kandidáta, případně politické strany, tak mu to zvedá preference nebo počet těch hlasů, které ve finále dostane, o tři procenta. Může to rozhodovat o tom, jestli se politická strana dostane do parlamentu nebo nedostane. Nebo jestli kandidát získá nadpoloviční většinu hlasů.“
Cílem ale nemusí být jen ovlivnění výsledků voleb jako takových. „Někdy, když se stane, že se ta populace o tom dozví, tak i to může být cíl sám pro sebe. Protože cílem té vnější moci, která narušuje volby, je, aby vnesla nějaký chaos,“ vysvětluje analytička.
Lze se ovlivňování bránit?
Otázkou tedy zůstává, jak je možné se ovlivnění před volbami efektivně bránit. Šance na rozpoznání snah o takovou manipulaci zvyšuje třeba ověřování informací nebo prověřování kandidátů.
„Určitě jde i o hlídání vybraného kandidáta nebo doptávání se, dohledávání si informací. Třeba se podívat na transparentní účet, odkud chodí tomu kandidátovi peníze, v jaké výši, jestli k tomu třeba někdo píše speciální vzkazy,“ radí Karásková.
Angažovaní občané by podle ní pak měli chodit do volebních komisí. Právě ty totiž zvyšují transparentnost voleb.
‚Najděte mi nějaké hlasy.‘ Trump má na krku další obvinění, tentokrát za ovlivňování voleb v Georgii
Číst článek
Bojovat proti ovlivňování voleb může ale i stát. Riziko vměšování do domácí politiky může snížit třeba soustavným vzděláváním veřejnosti nebo i regulováním dezinformací na internetu.
„Celé to je založené na tom, že vy jako občan nebo občanka, abyste se tomu mohli ubránit, tak musíte vědět, co se děje. Je možné, že budou existovat deepfake nahrávky… Potom, když ten kandidát přesvědčivě doloží, že to, co se šíří, třeba není vůbec jeho nahrávka s jeho hlasem, nebo to nejsou jeho uniklé e-maily a tak dále, tak aby neztratil důvěru svých voličů,“ připomíná Karásková.
„Můžeme cíleně tlačit na sociální sítě, aby si samy vytvořily mechanismy, které toto dokáží odhalit a bránit se proti tomu. Ale to jsou samozřejmě soukromé subjekty, takže jsou meze, do kterých na ně jde tlačit,” uzavírá Hornát.
