Ministerstvo vnitra píše dezinfozákon, zatím chybí shoda i na základních principech
Ani politici vládních stran se zatím neshodli, podle jakých pravidel by stát měl blokovat dezinformační weby. Podle právníka Miroslava Crhy, který zákon připomínkoval, by vzorem mohla být Litva, která, ač pod tlakem Ruska, stále chrání občanská práva svých obyvatel.
Už na začátku války na Ukrajině avizovalo ministerstvo vnitra, že plánuje vznik zákona, který by řešil problematiku dezinformací ve veřejném prostoru. Šlo o reakci na rychlou blokaci takzvaných dezinformačních webů operátory a správcem domény. O přípravě zákona už dříve informoval server iROZHLAS.cz.
Jen bezpečnostní složky. Zákon proti dezinformacím vzniká bez veřejnosti, poradce váže mlčenlivost
Číst článek
K přípravě normy ministerstvo vnitra ostatně už dříve zavázal akční plán. Podle něj měl být zákon připraven na konci června.
Server Aktuálně.cz začátkem tohoto týdne informoval o znění takzvaného pracovního návrhu zákona, které ministerstvo vnitra zveřejnilo podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Jak už ale dříve zjistil server iROZHLAS.cz, jde o několik měsíců starou verzi, jejíž obsah již odmítli koaliční partneři. Ministerstvo vnitra proto teď pracuje na novém znění.
„V tuto chvíli se pracuje na verzi, která neprošla politickým schválením. To znamená, že vznikla nějaká první verze, která byla v srpnu prezentovaná koaličním partnerům, ale zřejmě tam nedošlo k větší shodě,“ popisuje aktuální stav přípravy zákona právník Miroslav Crha ze spolku Rekonstrukce státu, který jeho znění pro ministerstvo vnitra připomínkoval.
Že stále žijeme v ČSFR? Že ČR je „soukromá společnost“ a my, občané, jsme její věřitelé? Že všechny vaše osobní doklady jsou neplatné? Přečtěte si analýzu o podobnostech konspiračních teorií šířících se českým internetem s hnutím tzv. Suverénních občanů. mvcr.cz/chh/clanek/hnu…
10:00 – 08. 10. 2022
Návrh by měl podle Crhy projít nejprve takzvanou shodou na základních principech zákona mezi koaličními partnery a následně přejít do běžného legislativního procesu.
Podle dalšího zdroje serveru iROZHLAS.cz, který se podílel na přípravě zákona, zatím ale není nová verze chystané legislativy hotová. Jak doplňuje Crha, je to pravděpodobné, protože podle jeho informací zatím neexistuje shoda vládních stran ani na základních principech připravované normy.
„Není tam jakkoliv uvedeno, jak dlouhá má být platnost toho zákazu. Jednoduše řečeno, když se podle tohoto zákona zakáže nějaká doména, tak by byla zakázána navěky. To je podle mě nevhodný přístup. Vhodné by naopak podle mě bylo více zapojit soud, který by velmi striktně vyžadoval dočasnost těchto rozhodnutí, s tím, že by je zároveň potvrzoval.“
Miroslav Crha (právník)
„Shoda by měla být na tom, jak bojovat s dezinformacemi. A pokud přijdeme na to, že toto není efektivní nástroj, tak je to naprosto přijatelné. Je to pouze doplněk, který se může ukázat, že není vůbec potřeba nebo že nebude mít velké přínosy oproti stávajícím postupům podle trestního práva,“ přibližuje zvažované varianty Crha.
48 hodin
Podle něj byla největší chybou první verze zákona jeho nedostatečná ochrana před politickým zneužitím. Vágní formulace a absence kontroly totiž mohly snadno vést k omezování svobody projevu z politických důvodů. Proto by podle Crhy bylo vhodnější, aby každou blokaci stránky musel po určité době potvrdit soud.
„Není tam jakkoliv uvedeno, jak dlouhá má být platnost toho zákazu. Jednoduše řečeno, když se podle tohoto zákona zakáže nějaká doména, tak by byla zakázána navěky. To je podle mě nevhodný přístup. Vhodné by naopak podle mě bylo více zapojit soud, který by velmi striktně vyžadoval dočasnost těchto rozhodnutí s tím, že by je zároveň potvrzoval,“ přibližuje jednu ze svých připomínek vůči zákonu právník.
Soud odmítl další žalobu na blokaci dezinfo webů. ‚Nezabývali jsme se podstatou věci,‘ vysvětluje soudce
Číst článek
Jak Crha ministerstvu připomínkoval, předběžná blokace by neměla trvat déle než 48 hodin. Po jejich uplynutí by musel opět rozhodovat soud.
„Příklad – ministerstvo vnitra vydá rozhodnutí, stáhne web na 48 hodin. V návaznosti na to přijde soud a buď blokaci potvrdí a prodlouží, nebo ji zruší,“ popisuje princip, který se podobá situaci, když někoho zadrží policie. Ta musí také po dvou dnech případně žádat soud o prodloužení vazby.
Stejně tak jsou podle něj nekonkrétní formulace osob, které by byly podle zákona blokovány. „Mám tam problém konkrétně s jedním slovem, a to, že se to má týkat ‚zejména‘ osob na sankčních seznamech. Když použijeme toto slovo, tak to znamená, že tam prakticky žádná definice není, protože ten zákon pak může volně doléhat i na další osoby. Takže ta definice musí být rozhodně zpřesněná,“ míní.
Shoda s dezinformacemi
Původní návrh také počítal s tím, že je možné zablokovat stránku, která se svým obsahem „v podstatné míře shoduje“ se zahraniční propagandou, která figuruje na evropských sankčních seznamech, nebo může ohrozit svrchovanost Česka.
„Litevský model nám přišel relavantní jedna z toho pohledu, jak to funguje, ale i proto, že Litva má čilou bezpečnostní komunitu a zkušenost s hybridním působením z Ruska. Je dobré vidět, že i oni, kteří jsou pod reálnou palbou a hrozbou, stejně investují úsilí do toho, aby to (blokování webů, pozn. red.) dělali způsobem, který chrání občanská práva.“
Miroslav Crha (právník)
„Pokud ruská propaganda řekne něco, co si myslí i ostatní lidé, kteří tím ztratí právo to vyjadřovat, tak je to samozřejmě problematické. Kritérium toho, že se v podstatné míře shodují – chápu, že to cílí na zasahování určitých narativů. Pro právní definici je to ale nedostatečně konkrétní,“ říká Crha.
K první verzi zákona je kritický i někdejší poslanec Oldřich Kužílek z organizace Otevřená společnost, který se věnuje svobodě projevu online. Letos v červnu dokonce podal kvůli blokaci dezinformačních webů žalobu na stát.
Podle Kužílka je problematické, že norma nikde neříká, že zablokovaná informace musí být nepravdivá. Přitom s omezením šíření pravdivých informací nepočítají ani zákon o obraně státu, ani krizový zákon. Do druhého jmenovaného se takové omezení snažil prosadit exministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD), ale neuspěl.
Inspirace v Litvě
Nová verze zákona by se měla podle Crhových připomínek vycházet z podobných principů, na kterých funguje boj s dezinformacemi v Pobaltí.
Konspirátoři na prodej. Na dezinfowebech sledují čtenáře desítky reklamních systémů
Číst článek
„Odkazovali jsme konkrétně na model, který využívá Litva. Jsou tam zohledněny dva z důležitých prvků, o kterých jsme mluvili. Jednak že o případných blokacích mají rozhodovat nezávislí úředníci. A že vše ještě musí schválit soud,“ říká s tím, že v Litvě posílá návrhy na blokování webů místní mediální regulátor.
Zvažovala se přitom inspirace i dalšími zeměmi, jako je třeba Estonsko nebo Velká Británie. V případě české normy ale nejvíce odpovídal právě model Litvy. Například Velká Británie se totiž zaměřuje především na problematiku sociálních sítí, Česko preferuje všeobjímající řešení.
„Litevský model nám přišel relevantní jednak z toho pohledu, jak to funguje, ale i proto, že Litva má čilou bezpečnostní komunitu a zkušenost s hybridním působením z Ruska. Je dobré vidět, že i oni, kteří jsou pod reálnou palbou a hrozbou, stejně investují úsilí do toho, aby to (blokování webů – pozn. red.) dělali způsobem, který chrání občanská práva,“ uzavírá Crha.
