Zaorálek vládne zahraničí z ‚velké stodoly bez vrat‘.
Virtuální prohlídka jeho kanceláře

Hana Mazancová a Filip Jandourek


Spustit prohlídku

Obrazy od malíře Sopka i historický glóbus z roku 1740. To vše zdobí pracovnu ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka (ČSSD). Od svého předchůdce – Karla Schwarzenberga – se změnila jen minimálně, chybí snad jen pověstné dýmky. Server iROZHLAS.cz nabízí čtenářům další virtuální prohlídku pomocí 360stupňové kamery.

Na focení dorazil o něco později, konkrétně přímo od zubaře. Přesto ministr zahraničí Lubomír Zaorálek působil uvolněným dojmem a ochotně pózoval.

„Ten glóbus je muzejní kousek z roku 1740. V té době ještě nebyla Amerika - na rozdíl od Evropy - dobře zmapovaná,“ popisoval v průběhu focení, co vše zdobí jeho pracovnu v Černínském paláci. Na zdech kanceláře mu visí obrazy od Jiřího Sopka. Tvorba českého malíře, grafika a sochaře se vyznačuje výraznou barevností, prostřednictvím které často zobrazuje nahé a protáhlé postavy. Ostatně tak jako na obrazech v Zaorálkově pracovně.

Stodola bez vrat

Úřad sídlí v Černínském paláci na pražských Hradčanech, přímo na Loretánském náměstí. Jako budova ministerstva zahraničních věcí slouží od roku 1934. Výstavba domu začala už po roce 1664 na přání rakouského diplomata hraběte Humprechta Jana Černína z Chudenic. Ten si za architekta zvolil Itala Francesca Carattiho, se kterým se seznámil za svého působení diplomata v Benátkách.

V roce 1673 stavbu navštívil i sám císař Leopold. Jenže po jeho hodnocení rozestavěného paláce se dostal do křížku se samotnými Černíny. „Je to velká stodola, ale nemá vrata,“ prohlásil tehdy o budově.

Od roku 1958 je pak palác chráněn jako kulturní památka České republiky. V tamním podkrovním také za dosud nevyjasněnéch okolností vypadl z okna Jan Masaryk, bývalý ministr zahraničí a syn prvního československého prezidenta Masaryka.

Post from RICOH THETA. - Spherical Image - RICOH THETA

Server iROZHLAS.cz prozatím představil pracovnu ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL), ministryně školství Kateřiny Valachové (ČSSD). a ministra obrany Martina Stropnického (ANO).