'Dokud žiju, tak to jde.'
Pohled na ústecký byznys s chudobou po krachu dvou ubytoven
Když jsme se viděli naposledy, seděli jsme v malé místnosti plné štěnic. Ubytovna v ústecké čtvrti Střekov, které místní neřekli a stále neříkají jinak než Modrá, je už ale několik měsíců zavřená. K poslednímu červnu pak skončilo i obdobné zařízení v Klíšské ulici poblíž průmyslové části města.
Vystěhovat se muselo celkem 230 lidí, z toho na osm desítek dětí. Server iROZHLAS.cz tehdy přinesl příběhy některých z těch, kdo své domovy opouštěli na poslední chvíli. Někdo třeba i po 15 letech. Po necelých čtyřech měsících se redakce na místo vrátila. Podle ústeckého magistrátu je přitom „kauza ukončena“.
Ořechová brigáda
„Dokud žiju, tak to ještě jde,“ odpovídá šestapadesátiletý Vlastimil Hadrava na otázku, jak se mu daří. Sedí na schodech Kostela svatého Josefa v ústecké čtvrti Předlice, jedné z nejvíce tamních sociálně vyloučených lokalit. Na majestátně se tyčícím chrámu za ním, který byl postaven na počátku 20. století jako centrum Nových Předlic, už – nebo ještě? - visí vánoční výzdoba v podobě světelného řetězu.
Právě on žil 15 let na ubytovně Modrá, střechu nad hlavou ale našel teprve nedávno. Až první zářijový pátek se díky známému vyspal na posteli třílůžkového pokoje trmické ubytovny. Cena? Necelých pět tisíc měsíčně. Do té doby zhruba tři měsíce žil a spal venku pod Mariánskou skálou. „Ještě tam mám možná deku,“ říká.
A ačkoli i nová ubytovna je místem, kde by mnozí mohli žít jen těžko, Vlastimil je za to rád. Oproti bydlení na Modré si podle svých slov polepšil: teplá voda teče, omezen není například ani režimem, kdy se musí vrátit domů. A už ho netrápí ani švábi a štěnice.
To už jsme se ale vydali úzkou panelovou cestou, kterou z jedné strany lemuje ostnatým drátem zabezpečený plot depa dopravního podniku, z druhé zase areál jedné z místních firem. Všude v okolí jsou rozházené odpadky, podél cesty se válí injekční stříkačky. Vlastimil se nám omlouvá, že cesta není příliš příjemná, zato je prý ale nejkratší.
Život v pytlích
„Panelkou? To jste měli štěstí, že se vám nic nestalo. Normálně je to tam nebezpečný, samý přepadení,“ říká nám už na ubytovně jeden ze dvou Vlastimilových spolubydlících.
Všichni se tísní v nevelké místnosti ve druhém patře ubytovny, postele těsně naskládané u sebe. Uprostřed pokoje stůl a na něm nádobí. Vedle postele má pytle s věcmi, které si přivezl z ubytovny. Známému tehdy za jejich převoz sem do Trmic zaplatil pro jeho rozpočet hodně - sto korun. Vybalovat je ale zatím nehodlá, nikdy prý neví, kdy bude muset zase odejít.
Vlastimil si sedá na to své pečlivě ustlané lůžko. Doklady, které měl u sebe kvůli kontrole u doktora, si schovává do přihrádky v nočním stolku a z tašky vyndává bílé víno v PET lahvi. To pořídil za peníze z pomyslné brigády. Tedy: každé ráno vstane v pět hodin ráno a buď pěšky, nebo trolejbusem se vydává na druhou stranu města.
Směrem k ústeckému koupališti totiž objevil několik ořešáků, o kterých nikdo neví, a veškerá úroda tak zůstane jemu. Jak říká, v obchodě stojí kilo i 150 korun. On naposledy necelých devět kilogramů prodal své známé za čtyři stovky. „Od toho mám takhle černé ruce,“ ukazuje a směje se. „Dokud mi slouží nohy, tak je to dobrý,“ dodává Vlastimil.
Návštěva u Vlastimila ale nebyla jediná, kam se server iROZHLAS.cz po několika měsících od zrušení ubytoven chtěl podívat. Setkání měla redakce domluveno i s Janou Svobodovou. Ta byla jednou z těch, kteří si bydlení hledali už dopředu. Ona kvůli synovi Davídkovi, se kterým na střekovské ubytovně bydlela už pět let.
A úspěšně. Útočiště jí poskytl azylový dům pro matky s dětmi, navštívit jsme ji ale bohužel nemohli. Rozhovor sice přislíbila, na sjednanou schůzku nicméně nedorazila. „Omlouvám se, máme na azyláku nějaké jednání, tak to necháme na jindy,“ napsala stručně v SMS zprávě.
„Kauza je ukončena“
V Ústí nad Labem aktuálně stále probíhá úklid, a zejména deratizace Modré ubytovny. Dokončeno by vše mělo být v nejbližších dnech.
„Vyklízení prostor prodlužovalo jak množství věcí, tak prováděné postřiky,“ uvedla Michaela Winklerová, mluvčí firmy CPI byty, jejíž dceřiná společnost je vlastníkem bývalé ubytovny. Doplnila, že desinfekce probíhá už od července v několika vlnách, a to na náklady firmy.
Ačkoli se Vlastimil v novém bydlišti zbavil švábů a štěnic, obyvatelé Střekova si naopak stěžují na to, že se hmyz z opuštěného zařízení rozlézá do okolí.
„Švábi asi už po uzavření nemají co žrát, a tak cestují k nám. Kupuji pastičky ze svého a ničím je. Sousedi v širém okolí je doma našli také. Máme je i v popelnici, tak nevím, jak budu dále bojovat. Z této situace se mi obrací žaludek. Ve svém věku už bych chtěla žít v poklidu,“ vylíčila situaci pro Ústecký deník Miroslava Hnízdilová, která bydlí v sousedství.
Opatření, která firma CPI na místě provádí, pak kontroluje i krajská hygienická stanice. Firmu nicméně prý překvapilo, v jakém stavu dostala objekt zpátky. „Lidé, kteří v objektu bydleli, nechali téměř všechen svůj majetek na místě a nejevili o něj zájem,“ uvedl Tomáš Urbík, manažer ústecké pobočky.
Mluvčí ústeckého magistrátu Romana Macová na dotaz, zdali město disponuje informacemi o bývalých nájemnících ubytovny, odkázala pouze na tiskovou zprávu z letošního června. V ní například stojí, že tehdy měla nové ubytování zhruba polovina lidí. „Jiné aktuální informace nejsou,“ vzkázala bez dalšího. Podle ní však nikdo z lidí, byť na přechodnou dobu, bez bydlení nezůstal. Minimálně v případě Vlastimila Hadravy to ale neplatí.
Tehdy se v místě byla podívat bývalá ministryně práce a sociálních věcí Jaroslava Němcová (ANO). Podle svých slov proto, aby se přesvědčila o tom, jaká byla ve městě „skutečná situace“. Její nástupkyně Jana Maláčová (ČSSDS) pak letos na začátku září představila patnáct opatření, která mají zarazit takzvaný obchod s chudobou. Podle nich bude například stanoven počet osob, které budou moci na určité ploše žít, a týká se i sloučení doplatku a příspěvku na bydlení. Opatření chystá hned několik resortů najednou: ministerstvo práce, průmyslu, zdravotnictví, vnitra a místního rozvoje.
Macová pak doplnila, že bydlení našli lidé ve většině případů v soukromých rukou. Na otázku, jakou pomoc nájemníkům zajistil magistrát, odpovídá: „Obrovskou pomoc, protože sociální pracovníci magistrátu a všech obvodů zprostředkovávali nová bydlení a ve spolupráci s UP koordinovali kauce na nové nájmy. Všechny, kteří žádali o pomoc, se tak podařilo umístit.“ „Kauza je ukončena,“ doplnila.
