„Měli jsme hodinu a jeden z mých studentů ji přerušil s tím, že jeho kamarádka mu posílá zprávy o tom, že je zamčená na dámské toaletě ve čtvrtém patře, že se bojí a že ho volá, aby jí přišel pomoct, že tam někdo střílí,“ vyprávěla docentka Tinková.

Nakonec se rozhodla studenta na cestě za kamarádkou doprovodit. Na chodbě v druhém patře, kde probíhala hodina, už ale zaslechli střelbu na vlastní uši.

„Zarazil nás proud studentů, kteří běželi dolů. Někteří plakali a říkali, že tam je střelba, že viděli, jak někdo leží na zemi, ať tam určitě nechodíme,“ popsala.

„V té chvíli jsem spíš řešila, co budu se studenty dělat, jestli poběžíme ven z budovy. Ale protože jsme byli v druhém patře a schodiště poměrně široké, tak jsem usoudila, že jestli se někde střílí, tak bude asi nejlepší se zamknout tam, kde jsme. Zavřeli jsme se v jedné místnosti, kde už bylo asi 20 až 25 lidí a zabarikádovali jsme se. Opřeli jsme o dveře stoly a židle,“ doplnila.

Informace zvenčí

Informace měli především zvenku. Dva studenti zavolali policii, od které získali jasné pokyny – zhasnout, držet se při zemi a hlavně na sebe neupozorňovat. V učebně zůstali schovaní si hodinu a půl.

„Po celou dobu jsme v podstatě nevěděli, co se děje. Studenty bombardovali známí a příbuzní, kteří věděli, na rozdíl od nás, co se děje, a chtěli vědět, jestli jsme v pořádku,“ řekla.

Střelbu podle docentky bylo snadné zaměnit za petardy a jinou pyrotechniku, která je v čase vánočních svátků populární. Informace zvenku byly tak pro ně stěžejní.

„Běhal vždy někdo po chodbě, slyšeli jsme rány do dveří. To byly nejhorší chvíle, kdy jsme nevěděli, jestli někdo tam nehledá útočiště a jestli mu máme začít odemykat a riskovat, že nás někdo postřílí všechny,“ popsala etická dilemata, která těžká situace přinesla.

Po hodině a půl pro docentku i studenty přišla policie.

Iva Vokurková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít