Od začátku války je v Evropě víc ‚ruských uší‘. Zřejmě umožňují odposlechy, varuje reportér

Odkud to uvidíme, Filipe? Teď už jsme se totiž dostali k tomu plotu.
Filip: Ještě kousek. My jsme to úplně nejlépe viděli z těchto činžovních domů, kolem kterých už jsme šli. Dostali jsme se do jednoho z nich, do horního patra a ten areál ruského velvyslanectví jsme s fotografem Michalem Turkem vyfotili ze shora. Zařízení, která jsou na střeše jedné z těch budov velvyslanectví, jdou odtamtud dobře vidět.

Takže je máte zdokumentované?
Filip: Ano, my jsme je vyfotili. A jdou vidět i na satelitních snímcích…

Filip Harzer je zahraniční reportér SeznamZpráv. Nedávno napsal článek o ruských uších v Praze. Navázal na mezinárodní investigaci projektu Espiomats a vydal se hledat ruská - možná snad odposlouchávací - zařízení na střeše ambasády u parku Stromovka. Já jsem je chtěl vidět taky. Takže tu teď spolu stojíme na ulici Ukrajinských hrdinů - za námi proudy aut a před námi barikáda ze stromů a vysokého plotu.

Teď už některé ty budovy za těmi stromy prosvítají…
Filip: Ano, tady už jde vidět ta hlavní budova. Tam vpravo a potom úplně vlevo jsou takové budky s plechovou červenou střechou.

Zdeněk: To je ta budova, kterou postavil Šrámek se Szpukem v 70. letech a je vidět, že se snažili architektonicky přizpůsobit té původní Petschkově vile od Spielmanna.

Skutečně? Mně to tedy přijde dost odlišné.
Zdeněk: Je tam ta zelená měděná mansardová střecha, tak tím myslím. Jinak je to samozřejmě novodobý objekt a nijak to neskrývá.

A tohle je druhý můj host - historik architektury Zdeněk Lukeš. Kdo jiný by taky měl celý areál ruského velvyslanectví znát lépe - vždyť pan Lukeš tu vyrůstal, zná příběhy zajímavých domů v okolí do poslední cihly. A už stihl zmínit několik jmen - tak jen rychle - Max Spielmann - to je architekt té hlavní opulentní rezidence, která se asi všem hned vybaví jakožto právě sídlo ruské ambasády. Říká se ji Petschkova, protože patřila bankéři Friedrichu Petschkovi. A pak duo Šrámek a Szpuk, to jsou  pánové, kteří k tomuhle majestátnímu zámečku nakreslili plány budov vystavěných za normalizace - budovy dnešního konzulátu i budovy ve tvaru písmene L, která se Petschkovy vily skoro dotýká. A právě ní jsou asi ruské uši.

Filip: My jsme to titulkově nazvali trochu chytlavě ruské uši, protože jsme v Seznam Zprávách navázali na mezinárodní investigaci, která se věnovala právě těmto budkám nebo přístřeškům, boxům, nevím, jak přesně to nazvat. Vypadá to trochu jako zahradní domek. 

Psí bouda...
Filip: Možná psí bouda, ale má to třeba i odvětrávání. Když jsme si ty fotografie přiblížili, tak jde vidět, že tam je...

Zdeněk: Je to docela veliké, že? Je to objekt, kde by mohla být garáž pro tři auta.

Ono to z dálky trošku zkresluje, ono to bude větší. Kolik těch zařízení tam, Filipe, je? Víme to?
Filip: Tady jsou, jak vidíme, přesně dva. Tenhle vpravo je větší a ten vlevo naopak trochu menší. Podle satelitních snímků už tam nějakou dobu jsou, ale třeba ten vlevo pravděpodobně zmizel mezi lety 2008 a 2012. Minimálně na těch satelitních snímcích není. Pak se znovu objevil. Co tam je, to se přesně neví, ale podle zdrojů z evropských bezpečnostních služeb pravděpodobně nějaké pokročilé zařízení na odposlouchávání nebo monitoring elektrotechnických zařízení v okolí. Já bych sem asi na kafe, na pivo nebo na nějakou schůzku, kterou nechci, aby někdo slyšel, nešel.

Skutečně? Myslíš si, že to může mít ten efekt?
Filip: Poslanec Pavel Žáček z ODS z bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny nám říkal, že dostávají školení a že se skutečně ví o tom, že tu Rusové nějaká zařízení na ten odposlech nebo na monitoring těch zařízení mají. A to nám potvrdila i bezpečnostní informační služba, čili civilní kontrarozvědka.

Mělo by se jednat o takzvaný SIGINT - tedy zařízení signálního zpravodajství. Sdělily to zdroje v evropských zpravodajských službách.

Filip: Okem to ale nevidíš, protože nevidíš do toho přístřešku.

Ale ty informace, které máš, máš z toho důvodu, že ty budky, co vyrostly v Praze na té ambasádě, nevyrostly jen v Praze, ale vyrostly i na jiných ruských ambasádách v Evropě.
Filip: Ano, to odhalila ta mezinárodní investigace, která to publikovala před námi a na kterou jsme navázali. Oni se věnovali hlavně budově ve Varšavě, kde bydlí. Je to takový panelákový komplex, taková socialistická výstavba, kde bydlí zaměstnanci ruského velvyslanectví v Polsku. Oni se tam přiblížili pravděpodobně dronem, protože to není tak střežená budova jako třeba ruské velvyslanectví. Zblízka tam natočili přesně tyhle dvě boudy. Měly možná trošku jiný odstín, ale byly velmi podobné. Ty boudy jsou i v Madridu, v Bruselu, ve Stockholmu a na dalších velvyslanectvích, například v Budapešti. Jsou to tedy totožné stavbičky nebo přístavby na střechách velvyslanectví. A podle těch zdrojů z bezpečnostních kruhů slouží k nějaké výzvědné činnosti Rusů.

Pane Lukeši, když si někdo takový chce na své ambasádě postavit pár psích budek a umístit do nich kdo ví co, nepotřebuje žádné povolení?
Zdeněk: Ty budovy, které tady vznikly v době normalizace, a tady v okolí je celá řada dalších staveb, tak u nich Rusové o žádné povolení nežádali. Dokonce ty domy nebyly nikdy kolaudovány, nemají ani popisná čísla.

Takže když si uděláte na střeše budku, tak už je to pak jedno?
Zdeněk: Oni na tyhle věci kašlali a nikdo si asi netroufl po nich tohle chtít. V podstatě se zjistilo, že tam ty stavby stojí na černo. Podobně jako kousek odsud bytovky ve Wolkerově ulici, které taky neměly popisná čísla, nebyly kolaudovány. Proto také ty příslušné obvodní úřady na Praze 6 a na Praze 7 mluví o tom, že jsou to v podstatě černé stavby. Údajně původně chtěli Rusové zabrat celou Stromovku, ale to se jim nepovedlo, takže jim potom bylo nabídnuto, aby se vytypovala místa na té trase z Bubenče do Dejvic, kde jsou volné parcely a tam se potom stavěly třeba ty bytové domy. Nebo se jim věnovaly různé domy, které jsou v této oblasti, které se říká Zátorka.

Ukazujete nalevo od vlastní ambasády...
Zdeněk: To je vlastně vilová enkláva. Většina těch domů patřila židovským rodinám, takže po válce buď ty rodiny skončily v koncentráku, nebo někde v emigraci. Po válce byla tedy většina těch domů prázdná, i proto je tam dneska řada ambasád. A některé ty objekty získali Rusové. Jen tady v okolí je jich asi sedm. Ty jejich pozemky souvisejí, a dá se tedy v podstatě říct, že se jedná o uzavřenou oblast, kde všechny objekty, které tam stojí, patří Rusům.

Prý se tomu tady říká "malá Moskva".
Zdeněk: Určitě, taky tady je ruská škola…

V Polsku se teď taky řešila ruská škola, že ano?
Filip: Varšava jako město zabavila budovu ruské školy. Ale není to první taková budova. Ve Varšavě taky bylo takzvané městečko Špionov. To už je teď vybydlený komplex, který dlouhodobě využívali diplomaté z Ruské federace. A ten Varšava zabavila loni po dlouhých letech sporů. A myslím si, že loni taky Rusům zabavili nějaký rekreační komplex u Varšavy. Měli ho v pronájmu, ale neplatili nájem a Poláci ho našli vybydlený. Takže v Polsku se toho v tomhle směru děje docela dost. A i ta samospráva je, podle mě, relativně odvážná.

My se klidným krokem dostáváme na náměstí Borise Němcova. Stále lemujeme po pravé straně ten vysoký plot Ruské ambasády, po levé čerstvě posečená tráva. Určitě cítíte ten štiplavý nádech jara v nose. Řekněte mi, když jsme se bavili o těch černých stavbách a o tom, že je ten areál celý obehnaný tím vysokým plotem, je to skutečně tak, že celý ten areál patří Ruské federaci?
Zdeněk: Ano.

Nemá Praha na nějakou jeho část nárok?
Zdeněk: Praha 6 i Praha 7 by ráda uplatnila nárok na ty stavby, které byly postaveny až po roce 1968. Asi probíhá nějaké šetření, nějaké řízení. Samozřejmě by nebylo nic krásnějšího, než kdyby se to vrátilo do toho původního stavu. Teď mám na mysli třeba ty objekty ve Stromovce. To jsou ty bytovky...

Na ně není vidět, tam je vysoký plot.
Zdeněk: Ano, tam je asi čtyřmetrový betonový plot a jsou tam ještě k tomu všude kamery.

Praha už před dvěma lety vyzvala vládu, že by ráda zpět pozemek, na kterém pětice bytovek vyrostla. Připomeňme, že pozemek pod nimi nepatří Rusku, ale diplomatické službě. Ministerstvo zahraničí ale upozorňuje, že pozemek Praze vrátit nejde - šlo by prý o porušení mezinárodního práva. A tak zůstává centrální ústředí mále Moskvy zatím stále stejné. Jen tedy obyvatel ubylo…

Zdeněk: Zajímavé taky je, že tady pracovaly desítky lidí a dneska je ten areál prakticky prázdný.

Problémy spojené s Vídeňskou úmluvou

Připomeňme, Filipe, exodus vyvolaný vrbětickou kauzou. Vláda reagovala a vyhostili jsme dvě, možná tři desítky ruských, a teď asi nemůžeme říkat diplomatů, ale...
Filip: Řekněme pracovníků, případně zaměstnanců, kteří často plní úplně jiné než diplomatické funkce. Ano, to byl velký exodus zaměstnanců ruského velvyslanectví a bylo to reciproční. Všechny ty kroky, které česká vláda nebo české úřady vůči ruském velvyslanectví dělají, se potom odráží taky v politice Moskvy vůči českém velvyslanectví. Třeba loni na podzim nechaly moskevské úřady zbourat plot u českého domu v Moskvě, což v Praze samozřejmě vyvolalo pobouření. Oni argumentovali paradoxně tím, že neměl stavební povolení, že tam stál na černo.

Ale my jsme se tu bavili o tom, že spousta těch staveb tady nemá stavební povolení a stojí tu na černo. Jenomže se s tím nedá nic moc dělat, protože to velvyslanectví a všechny ty budovy jsou tzv. budovy mise, a jsou tak chráněny podle Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích. A bez svolení vedení té diplomatické mise se tam nedá provést třeba ani kontrola stavebního úřadu. Nicméně by tyto budovy samozřejmě měly odpovídat českým stavebním předpisům. A já se tím obloukem dostávám zase k těm uším, k těm budkám, protože se ukázalo, že třeba v Belgii, v Bruselu nebo ve Stockholmu nemají stavební povolení a neodpovídají plánům těch budov a ty úřady to tam začaly řešit.

Na základě toho neexistujícího stavebního povolení.
Filip: Ano, na základě té investigativy se na to zaměřily a začaly to řešit. Jenomže i tamní ministerstva přiznávají, že s tím v konečném důsledku neudělají prakticky nic. Můžou spustit nějaké řízení o přestupku, můžou chtít, aby Rusové zdemolovali ty nelegální stavby. Ale není to vymahatelné, protože pokud s tím tamní ruské velvyslanectví nebude souhlasit a nepustí je tam, tak se nedá prakticky nic dělat. Muselo by se znovu vyhošťovat atd., což samozřejmě Moskva může udělat taky. Takže v tomhle je to taková citlivá politika a odráží se to, myslím, i na reakcích českého Ministerstva zahraničních věcí, kde to řeší diplomatický protokol. A ta politika, co mi naznačovali i tady z Prahy 6, je vůči tomu velvyslanectví taková citlivá, je to takové minové pole.

Zdeněk: Navíc jsou tam potom vždy ty reciproční kroky. To znamená, že pokud bychom je tady nějakým způsobem donutili třeba opustit část toho areálu, tak oni by na to jistě reagovali recipročně.

Což znamená, že bychom, pane Lukeši, mohli přijít v Moskvě třeba o Český dům?Zdeněk: Ano, tam se jedná hlavně o ten Český dům, což je veliký areál. A pokud by o něj Česko přišlo, tak by přišlo nejen o restauraci, ale i o byty, které tam jsou. Dům totiž slouží třeba i jako hotel pro Čechy, kteří tam pracují. A jsou tam i další prostory, takže to je samozřejmě otázka.

Zdeněk: Na druhé straně, tento areál je dnes téměř prázdný, protože ruský ambasador má rezidenci jinde. Jak jsem před chvílí ukazoval tu ulici Na Zátorce, kde jsou ty krásné prvorepublikové vily, tak právě v jedné z nich on má svoji rezidenci. To je sice podstatně menší dům než ta bývalá Petschkova vila, ale je to pořád obrovský objekt s obrovskou zahradou. A jak jsem říkal, na něj navazují pozemky domů, které rovněž mají Rusové.

Budova Petschkovy vily

Pojďme se dostat, pokud nám to dovolí i možnosti, protože tento objekt je pochopitelně chráněný policisty, k té bráně, kterou teď vidíme před sebou...
Zdeněk: Tady míjíme ještě takovou nástěnku, kterou si tady vybudovali někdy v 70. letech. Tady se tehdy promítaly nějaké reklamní filmy o úspěších Sovětského svazu.

Tak teď je ta televize vypnutá, teď už žádné úspěchy nejsou. A pojďme se pomalu dostat k té bráně, protože u ní by mohl být aspoň nějaký výhled na tu Petschkovu vilu. A mě ta budova hrozně zajímá, vždycky mi přišla skutečně velmi opulentní a nikdy jsem se o ní nedozvěděl pořádně víc. A já chci hrozně využít té možnosti, pane Lukeši, že vy to tady hodně dobře znáte.
Zdeněk: Tak vevnitř jsem nikdy nebyl. U Američanů jsem byl mnohokrát, kdysi dokonce i v té čínské Petschkově vile, ale tady jsem nikdy nebyl. Nicméně je to v podstatě zámek. Je to inspirováno barokními zámky ve Francii, což se rodině Petschkových strašně líbilo.

Já zkusím laicky popisovat a vy mě usměrňujte. Když přijdu přes ty dvě železné brány k hlavnímu vchodu, tak na levé i pravé straně mám dva pětimetrové, možná šestimetrové kamenné sloupy nad sebou. Je tu balkón, je to entrée jak z partesu...
Zdeněk: Ten vstup byl uprostřed, v tom středním rizalitu a tady vybíhají dvě křídla - je to symetrická kompozice.

Aha, ono to přes ty stromy není vidět...
Zdeněk: S mansardovou střechou, je to skutečně asi o třetinu, možná o polovinu větší, než je ta dnešní americká rezidence. No a Friedrich Petschek měl ten hlavní vstup ze zahrady, jak se to tehdy dělávalo. Tam se právě přijíždělo bočním vchodem. Jak tedy vidíme, je to objekt, který byl zvenku opraven poměrně nedávno a poměrně nákladně. Dnes má bílou vápennou omítku a pokud byl vybaven, a domnívám se, že určitě byl, podobně jako ta vila Oty Petschka, což je americká rezidence, tak byl určitě vybavený minimálně kopiemi historického nábytku, možná dokonce přímo historickým nábytkem. Skutečně je to něco, čemu říkáme opulentní architektura.

Krátké vysvětlení, proč Zdeněk Lukeš mluví o americké ambasádě a proč před chvílí zmínil i bývalou čínskou. Všechny tři budovy jsou totiž v Bubenči. A všechny tři projektoval Max Spielmann pro rodinu Petschků. Petschkovi patřili mezi ty nejbohatší za první republiky. Pak přišla válka, Benešovy dekrety a ve vilách se usadila velvyslanectví. My teď před jedním stojíme, ale spíš než vila Petschků u Královské obory nás zajímá budova do písmene L vedle ní, postavená, jak už bylo řečeno, za normalizace, protože nahoře na střeše…

Zdeněk: …nahoře na střeše je tam vidět právě ta boudička, která nás tak zajímá.

To ruské ucho. Myslíš, že nás slyší, Filipe? Já mám tedy mobil v letovém režimu, ale…
Filip: To jsi udělal asi dobře, protože podle maďarských novinářů, kteří dělali tu investigativu, když třeba byla před ruským velvyslanectvím v Budapešti demonstrace a byli tam například Ukrajinci, odpůrci vlády nebo odpůrci maďarského postoje vůči válce na Ukrajině, tak se Rusové mohli zaměřit na jejich mobilní telefony, pokud je měli s sebou. Mohli se tak o nich dozvědět daleko víc informací, než by věděli normálně, a mohli tak třeba monitorovat nějaké ukrajinské činnosti v Maďarsku. To je tedy jedna z těch pravděpodobných možností, ale my samozřejmě přesně nevíme, co tam je.

Ani tam okolo nevidím žádné satelity.
Filip: Ale je jich tam dost, je jich tam opravdu hodně.

To víme z těch satelitních snímků?
Filip: Ano, ale i z toho, co jsme nafotili. Jsou tam různé typy antén. Já nejsem odborník, tak ti je nepojmenuju přesně, ale jedna vypadá jako taková past nebo síť na ryby. Je docela zajímavá, mají ji i v Berlině, kde si na ni stěžovala CDU, protože je v centru naproti budově, kde jsou poslanecké kanceláře.

Filip: Nicméně co ty ruské uši, o kterých jsme mluvili, umí, to skutečně přesně nevíme. Ale pravděpodobně umožňují odposlechy nebo třeba to sledování telefonů. Neví se do jakého okruhu, každopádně tady v Praze se musí počítat, že to je v nějakém blízkém okruhu té ambasády.

Filip: Těch antén je tam víc a vlastně to, že mají nějaké antény, není nelegální. Oni se jako diplomatická mise můžou spojit s tou vysílací zemí a to dělají standardně všechny ambasády. Rusové jich tam tedy mají nadstandardně hodně a je pravděpodobné, že jim některé ty antény umožňují sledovat i další komunikaci. Třeba ve Stockholmu psali o tom, že sledují námořní nebo policejní komunikaci. To my přesně nevíme a je těžké to z toho soudit, protože se to posuzovalo jen z velké dálky a jen na základě těch snímků. Ale ty uši jsou takové tajemné, protože se, jak jsme říkali, vyskytují na mnoha místech a jsou v budce, kam není vidět.

To jsem se chtěl zeptat. Je to možná trošku naivní dotaz, ale je to, předpokládám, v té budce všechno automatizované, že? Je to asi změť technologií, nesedí tam jako za časů StB pozorovatel nebo odposlouchávač?
Filip: Přímo v té budce asi ne. Ty kabely povedou pravděpodobně do té budovy, takže to se asi bude řídit odtamtud. Ta budka kolem tam je asi proto, aby nebylo vidět dovnitř. Člověk by si toho normálně nevšiml nebo by si řekl, že je to třeba budka od výtahu nebo od klimatizace. Ale tím, že jsou ty budky totožné na tolika velvyslanectvích, tak vzbudily podezření a novináři se tím začali zabývat. Asi to není nic, co by nevyužívaly ostatní ambasády, jenže v tomhle případě je ta situace trochu odlišná v tom, že nejde o spojence, ale o agresora. Spadá to vlastně celé pod takzvanou metodu signálového zpravodajství.

Filip: Zaznamenáváme takový trend, že ty budky s ruskou agresí v posledních letech na různých ambasádách po Evropě přibývaly. Ukazuje to třeba i to, že se z nich v Madridu stalo celé jedno patro a přibývá i různých satelitů a antén na dalších ambasádách. Podle nějaké té statistiky, která se vydala v rámci té mezinárodní investigace, tak jich je v Praze v rámci těch ruských ambasád v Evropě skoro nejvíc.

V podcastu byly dále využity zvuky z České televize.