Před třemi roky se stáhla do ústraní, tehdy přitom platila za vlivnou hráčku pražské politiky. Nyní na sebe Radmila Kleslová opět upoutala pozornost, když měla obsadit post poslanecké asistentky. Po kritice spolustraníků z hnutí ANO ale z nového angažmá vycouvala. „Myslím, že se mě bojí. Rozhodně to ale není strach o demokracii, ale strach o jejich pozice,“ říká mimo jiné v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz.

Rozhovor Praha 6:00 5. listopadu 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Před třemi roky jste rezignovala na stranické funkce a posléze i na post starostky Prahy 10. Nepřišel čas se do vysoké politiky vrátit?
Zatím ne. Nechtěla bych se vracet do politické kultury, která je teď.

Měla jste být ale asistentkou poslance za ANO Patrika Nachera. Jak to vzniklo?
To ale není o politice. Legislativou se zabývám celá léta. Není moc advokátů, kteří to dělají a které to navíc baví. Legislativu jsem pro ministry i poslance různých stran dělala dvacet let. A i teď mě poslanci z ANO žádají o radu a já jim vždy ráda pomohu. Pan Nacher je transparentní, takže když jsme se domlouvali na spolupráci, chtěl, abych byla – byť na malý úvazek – asistentkou.

To není téma pro veřejnoprávní média, řekl Nacher o Kleslové. Později oznámil konec spolupráce

Číst článek

Takže vás oslovil přímo Patrik Nacher?
Konzultovali jsme po právní stránce i některé tisky na magistrátu (Nacher je současně pražským zastupitelem za ANO – pozn. red.). Takže to tak vyplynulo, jestli bych mu nepomohla. Dohodli jsme se na tom někdy na jaře, dlouho se to ale procesovalo ve sněmovně. V každém případě, když na to Lidové noviny upozornily, ještě jsem ani nevěděla, že se už asistentská smlouva vyřídila. Bylo to pro mne velké překvapení. Stejně jako to, že na to někdo poukazuje jako na něco nepatřičného. Asi na to chtěl někdo rychle poukázat, zřejmě někdo z klubu ANO, jinak si to nedovedu vysvětlit.

Proč jste do toho vůbec šla? Jaký by to pro vás mělo přínos?
Legislativa mě baví a umím to. Nečekám za to ale nějakou odměnu. Jsem ráda, když přispěju k tomu, že je ten zákon v pořádku, že jsem zachytila chybu nebo nějakou nejednoznačnost. Pomáhám všem poslancům, když mě o to požádají. I těm z ANO.

S žádostí o radu se na vás tedy obrací i další poslanci hnutí ANO? Můžete být konkrétní?
Ano, běžně. Nebudu je ale jmenovat. Pan Pilný by je určitě vyzval k rezignaci, takže to dělat nebudu.

Ptala jsem se na to i proto, že díky postu poslanecké asistentky byste získala kartičku pro vstup do sněmovny. Byl to jeden z důvodů, proč jste na nabídku kývla?
Samozřejmě že je lepší jít do sněmovny sama než čekat na vrátnici, až pro vás někdo přijde. Přínos to určitě je. Je to i takové důstojnější. Někdy si potřebujete dojít pro materiály, projít budovou, a ne se pořád někde zapisovat. I pro toho poslance je to daleko příjemnější, když přijdu sama, než aby pro mě musel někdo chodit.

Spíš jsem tím mířila na to, že byste se mohla ve sněmovně volně pohybovat a uplatňovat svůj vliv.
Průkazku do sněmovny jsem měla v minulém volebním období celé čtyři roky. Kdybych chtěla, tak jsem tam mohla chodit. Byla jsem tam ale třikrát, možná čtyřikrát, takže jsem to nezneužívala. Na celé téhle pseudokauze je ale zajímavé, jak se argumentuje tím, že bych uplatňovala svůj vliv. Jaký vliv?

Vy jste měla průkazku do sněmovny?
Ano, měla jsem kartičku asistentky poslaneckého klubu. Klub jsem v roce 2013 organizačně i legislativně zakládala, jako jediná jsem měla zkušenosti s chodem Poslanecké sněmovny.

Kritika exministra Pilného

Ze spolustraníků vaše nové angažmá kritizoval hlavně exministr a nově zvolený pražský zastupitel Ivan Pilný. Podle něj tím padly šance ANO na vytvoření koalice v Praze. Jak si tuto ostrou reakci vysvětlujete?
Od pana Pilného to byla podpásovka. Jde po mně člověk, který měl sám za asistenta pana Muzikáře (lobbista a dlouholetý přítel exprezidenta Václava Klause Karel Muzikář, který v 70. letech spolupracoval s StB – pozn. red.) a choval se tak i s lobbistou Formanem (někdejší poradce Stanislava Grosse a vlivný lobbista Miroslav Forman, jehož PR agentura ECM byla v kontaktu s poslanci hnutí včetně šéfa klubu Jaroslava Faltýnka; Forman působil i jako poradce na ministerstvu dopravy a jeho firma získala zakázky u státních podniků z oblasti dopravy – pozn. red.).

Pomáhají si i s panem Faltýnkem navzájem. Zřejmě pan Pilný věděl, jak to u něho fungovalo. Je ale neuvěřitelně ubohé to podsouvat někomu jinému a vykřikovat to do médií. Zeptejte se ho, kolikrát mě viděl za poslední čtyři roky ve sněmovně. A to jsem měla průkazku.

Jaký máte s Ivanem Pilným vztah?
Myslím, že ho někdo podněcuje. Asi je to ale i zhrzenost, mužská ješitnost. Těžko říct. Nemůže mi zapomenout, že neuspěl ve volbě na místopředsedu hnutí, zatímco já byla zvolena hned v prvním kole (v roce 2015 – pozn. red.). Zřejmě byl dřív i zvyklý fungovat autoritativně, ale v politice musíte být zvolen. Do senátních voleb šel navíc z pozice bývalého ministra financí. Prohlašoval, že je ta pravá tvář, a nedostal se ani druhého kola.

Jak to myslíte? Kdo by tu kritiku mohl podněcovat?
Je to panika některých představitelů hnutí ANO, že by se Kleslová mohla vrátit. Asi vůči mně nemají čisté svědomí.

Kdo konkrétně?
Myslím si, že je to určitá skupina, která se shromažďuje i kolem těchto piáristů, tedy pana Formana a pana Kočiše (Pavel Kočiš působí jako ředitel Formanovi agentury ECM – pozn. red.).

Nemám spory s Radmilou Kleslovou, ale zásadní problém s jejími metodami, říká exministr Pilný

Číst článek

To by byl mimo jiné i Jaroslav Faltýnek. Jde tedy o něho?
Ano, což může být i pan Faltýnek. Ale to se můžu jen domnívat. Moje velká chyba byla, že jsem tenkrát nekomunikovala s novináři. Neměla jsem čas, padala jsem v jednu v noci unavená. Podcenila jsem to. Novináři si o mně udělali určitý obrázek, který jim pomáhal někdo vytvořit. Asi jsem ani nebyla připravená, že by mě byl schopný někdo z blízkých takhle strašně podrazit.

Proč? Máte pocit, že se vás vaši spolupracovníci bojí?
Někteří možná ano. Rozhodně to ale není strach o demokracii, ale strach o jejich pozice. Navíc to nepovažuji za férové. Před třemi lety jsem se stáhla. Říkala jsem: ukažte, co umíte. Já jsem Prahu v roce 2014 dovedla k vítězným volbám na magistrát, sestavili jsme koalici, měli jsme primátora, náměstky a radní. Super pozice.

Na Praze 10 jsme pod mým vedením vyhráli volby, sestavila jsem koalici, měli jsme většinu v radě. Myslím, že to byl velký úspěch a maximum toho, co jsme mohli získat. V Praze jsme měli i jednoho senátora. Po pár měsících, kdy jsem toto všechno odpracovala a vyjednala, přestala jsem být potřebná. Někteří si řekli, že nadešel jejich čas. A začali mě velmi tvrdě likvidovat.

Boj o moc

Vnímáte tedy současnou kritiku jako dozvuk vnitrostranického boje o moc?
Tenkrát jsem to nevěděla, jak to přesně je. Dozvěděla jsem se to až později. Bylo to ale více faktorů. Šlo o zájmy některých lidí z byznysu na Praze 10, zájmy některých lidí v hnutí ANO, kteří chtěli mít velký vliv v Praze, nebo třeba zájem paní primátorky.

Roli hrála i nenávist některých lidí vůči panu Babišovi, kteří mě neustále prezentovali jako jeho pravou ruku. Přitom to nebyla pravda, vliv se přeceňoval. Tyto prvky se najednou spojily a vytvořila se likvidační kampaň na ženu, která tu do té doby nikdy nebyla.

Výtky ale tehdy mířily hlavně na vaše angažmá ve vedení městských firem.
To také zneužili a otočili. Celý život se zabývám petrochemií a energetikou, kdo jiný tam měl tedy z ANO v Praze jít? Byl to hon. V představenstvu jsem ještě nebyla zapsaná a už se o tom psalo. Nikdo se už nezabýval tím, že jsou tam i zástupci z jiných stran a berou miliony. A já jsem okamžitě odstoupila, abych dala najevo, že tam kvůli penězům nejsem.

Proč jste tedy nakonec ze spolupráce s Patrikem Nacherem vycouvala?
Na pana Nachera byl vyvinut neuvěřitelný tlak ze strany pana Pilného. Dokonce prohlašoval, že navrhne jeho odvolání z postu předsedy klubu a že se kvůli Kleslové v Praze neuzavře koalice. Nikdo s ANO přitom nejednal. Chtěl odpoutat pozornost od svých neúspěchů a hodit je na mě. Jak jsme to nečekali, tak jsme z toho byli otřeseni. Přišlo mi to absurdní.

Chtěla jsem panu Nacherovi pomoct, chtěla jsem mu rozvázat ruce, stejně jako paní primátorce před třemi lety. Tehdy prohlašovala, že nemůže s Kleslovou v zádech pracovat. Tak jsem odešla, ať ukáže, co umí sama bez Kleslové. A jak to dopadlo. Někdy mě to mrzí.

Na co tím míříte?
Neúspěch ANO v Praze je důsledkem posledních čtyř let. Chyběla politická zkušenost, někteří nepracovali tak, jak by měli. Po tom roce, co jsem odešla, nikdo politicky nepracoval, nejednal s občany. Za mě se pořádaly besedy s jednotlivými zastupiteli, aby lidé věděli, co ANO v Praze dělá. To jsem začala, ale už v tom nikdo nepokračoval. Pak nastala situace, že pan Faltýnek byl pověřen dozorem nad Prahou, takže řídil s paní primátorkou Prahu, jestli dobře, nebo špatně, to ať posoudí každý sám.

Jaký máte nyní vztah s končící primátorkou Adrianou Krnáčovou? Spolupráce s Patrikem Nacherem mnohé překvapila i kvůli tomu, že se řadil do jejího „tábora“.
S paní primátorkou jsme byly na kávě a některé věci jsme si vyříkaly. Když přišla, také to neměla jednoduché. Chyba ale byla už na začátku, že tu byl tábor Kleslové a paní primátorky. Bylo to ale proto, že lidé jako paní Kaplická a pan Nacher byli nominováni vedením hnutí ANO. Byli tak bráni jinak než ostatní, měli tenkrát i trochu jinou kampaň.

Nedovedete si asi představit tu práci tenkrát (před komunálními volbami v roce 2014 – pozn. red.), ti lidé byli nezkušení. Někteří předsedové oblastních organizací mi nosili kandidátky, které nebyly naplněné. Ani nevěděli, že je musí naplnit, jinak přijdou o hlasy. Neuvěřitelná práce. Přesto jsme měli výborný výsledek.

Cítíte teď křivdu?
Tenkrát jsem to pochopitelně považovala za akci citron: vymačkat a odhodit do koše. Teď už to ale tak nevnímám, protože člověk musí jít dál. Byla jsem potom i měsíc v nemocnici, musela jsem se ale rychle dostat do kondice. Jsem sama s dcerou a nemohla jsem dovolit, aby mě to semlelo. Měla jsem kolem sebe hodně super lidí, kteří tu kampaň odsuzovali a pomáhali mi.

Zpátky ještě k primátorce Krnáčové. Kdo schůzku inicioval?
Paní primátorka mi poslala SMS, že by chtěla jít na kávu, a já jsem to přijala. Některé věci jsme si vyjasnily. Třeba to, že nebylo všechno úplně tak, jak ona nebo já chtěla, že jsme se možná obě staly obětí některých lidí.

Z hnutí ANO?
I z hnutí ANO.

Vztah s Babišem

V Praze 10 hnutí ANO skončilo čtvrté, v roce 2014 volby vyhrálo. Co se stalo?
Myslím, že je to odraz atmosféry v celé Praze. Byli jsme zhruba průměr, který byl po celé Praze. Ale ano, mohli jsme v kampani udělat také více. Tentokrát jsem se v organizaci kampaně ale tolik neangažovala jako před čtyřmi lety. Měli jsme jiného lídra a ten si to vedl.

Očistila se a já s ní problém nemám, komentoval Babiš kandidaturu Kleslové za ANO na Praze 10

Číst článek

Jak hodnotíte výměnu lídra v Praze? Byla to chyba?
Hodnotit to nechci. Nebyla jsem u toho. Když se někdo nominuje a pak se vymění za kohokoli, tak to není dobré. Mělo by to být opačně, lídr by se měl nejdřív konzultovat. Nepřišlo mi to šťastné, a to nemluvím o kvalitách pana Stuchlíka, otázka je, co si z toho vzali voliči.

Myslíte, že se neprodal dostatečně?
O panu Stuchlíkovi jsme se dozvěděli, že je super manažer, že prodal Fincentrum a přiznal se ke své orientaci. Ale s ANO ho lidé asi úplně neztotožnili. Měl to taky těžké.

Byl to jeden z důvodů, proč ANO v Praze neuspělo?
Nechci to hodnotit. Kolem pana Babiše je velký tým mediálních odborníků, kteří na to určitě nějaký názor mají a vyhodnotí to. Nerada bych ale, aby to bylo vyhodnoceno tak, že je to kvůli Kleslové, která je tři roky pryč.

Jaký máte vztah s Andrejem Babišem? Bavíte se spolu?
Ano, komunikujeme spolu.

Vztah tedy máte dobrý?
Dlouhá léta jsme měli velmi úzký pracovní vztah, teď se určitě vidíme míň, protože já teď nejsem ve vysoké politice. Ale samozřejmě to sleduju, mám zkušenosti a vnímám spoustu věcí. Dokážu odhadnout, jaký budou mít některá rozhodnutí dopad.

Kolem předsedy je dneska hodně lidí, kteří se bojí říct pravdu, pojmenovat rizika, chtějí být ti „dobří“. Já taková nejsem, a až bude čas probrat věci a podívat se na ně z více úhlů, jsem připravená.

Kristýna Guryčová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít