Pomníček připomíná dramatický vznik Charty 77. Tady StB zatkla Havla s Landovským
UVNITŘ FOTOGRAFIE. Dramatickou událost, která provázela založení Charty 77, od čtvrtka připomíná dočasný pomníček v Gymnazijní ulici v Praze 6. Stojí v místě, kde 6. ledna 1977 zatkla Státní bezpečnost Václava Havla a Pavla Landovského poté, co před ní ujížděli s prohlášením Charty 77 a seznamem podpisů k poštovním schránkám. Moderní umělecká instalace se skládá z několika poštovních schránek s klíčky, ve kterých jsou dopisy s prohlášením Charty, které si mohou kolemjdoucí zdarma vzít.
Podle jeho autora, studenta Západočeské univerzity Martina Brůhy, pomník symbolizuje, jak nesnadné bylo se k Chartě 77 za komunistického režimu dostat. „Chtěl jsem v koncepci ukázat, že dopisy byly i nebyly dříve neviditelné, a jak se o tom mluvilo a nemluvilo,“ řekl Brůha.
Společenství veřejně usilující o lidská a občanská práva - Charta 77 - se začalo utvářet při soudním procesu s hudebníky kolem kapely The Plastic People of the Universe. Mezi Vánocemi a 1. lednem roku 1977 své podpisy pod text Charty 77 připojilo 242 signatářů.
Během pronásledování se Havlovi ještě v jedné vedlejší ulici podařilo vhodit do poštovní schránky asi 40 obálek s adresami signatářů. Poté ale vůz v Gymnazijní ulici zastavila auta StB a zbývajících asi 200 obálek se seznamem podpisů tajná bezpečnost zabavila. Disidenty odvezla k výslechu.
Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeněk Hazdra v projevu řekl, že nebýt lidí, kteří stáli za Chartou 77 a podobnými iniciativami, které prosazovaly základní lidské svobody a občanská práva, nebyla by dnes svoboda tak samozřejmá.
„Toto místo je toho důkazem, kdy v samém počátku vzniku Charty 77 se bezpečnostní složky komunistického Československa pokusily zmařit šíření Charty 77 mezi občany a zamezily i její distribuci směrem k Federálnímu shromáždění, kam byla především adresována,“ připomněl Hazdra.
Zdeněk Bárta, evangelický farář a disident, který na jaře 1977 Chartu podepsal, dodal, že se Chartě podařilo něco zvláštního. Totiž že svým textem spojila atomizované skupiny lidí - evangelíky, katolíky, osmašedesátníky i underground. Charta od státu nepožadovala nic jiného, než aby dodržoval vlastní pravidla. „A já si myslím, že tohle je tak geniální text, že je věčně platný dodnes,“ uzavřel Bárta.
