Zdražení jídla v minulosti vedlo k revolucím, varuje v reakci na vysoké ceny pšenice vědec Trnka

Jak vysoké jsou teď ceny pšenice a jak závažná je to zpráva?
Ceny pšenice na světových trzích jsou teď necelých tuším 9 000 korun za tunu, což je samozřejmě cena na burze. To není cena koncová. Úplně se tím nedá poměřovat prostě cena v Česko, ale ta cena je podstatně vyšší, než byla ještě před rokem, ale na druhou stranu podobně vysoká byla v roce 2008.

No a jak zásadně se tedy do její ceny promítá válka na Ukrajině, když připomeneme, že Rusko a Ukrajina patří mezi ty nejvýznamnější světové vývozce právě pšenice?
Určitě trhy započítávají všechny tyto úvahy o tom, jestli bude dostupná produkce, nakolik bude volně uvolnitelná na trh, nakolik budou vlastně splavné trasy v Černém moři pro ukrajinský export. 

To jsou všechno otázky, které ten trh musí nějakým způsobem vyřešit. Podle mého názoru se určitě ta nejistota ohledně těch dvou velkých exportérů do té ceny promítá. To by bylo jaksi asi naivní říct, že ne, ale na druhou stranu přesnou kvantifikaci asi v tuto chvíli neví úplně nikdo, protože kromě té války samotné s tím souvisí i nárůst cen všech vstupů a to se v té ceně pšenice samozřejmě musí v rámci těch trhů zohlednit také. Takže ta válka, která na Ukrajině probíhá, nemá jen ten přímý dopad na osevní plochy, ale bohužel i vlastně na celkové ceny všech vstupů. A to se potom týká veškerých produkčních regionů, nejen té Ukrajiny a Ruska, ale samozřejmě Evropy, Spojených států, celého světa.

A jaké jsou tedy ty další faktory, které ženou tu cenu pšenice tak vysoko?
Kromě toho se tam samozřejmě promítá i nejistota ohledně řekněme klimatických podmínek a toho, jak ta situace vypadá. Je potřeba říct, že z mého pohledu ty trhy jsou vždy jako relativně citlivé a myslím si, že se snaží nějakým způsobem vzít v úvahu i věci, které se třeba nakonec ani v té produkci neprojeví, ale obchodníci a zákazníci mají pocit, že je potřeba se na něco připravit a pak se to projeví v té ceně.

To se tedy bavíme o globální změně klimatu? Extrémní sucho, extrémní mrazy..
Když jsme analyzovali území světa, které je zasažené suchem, zvlášť to, na kterém se pěstuje pšenice, a zvlášť v těch oblastech, odkud se pšenice vyváží, tak ačkoliv vlastně to postižení suchem úplně dramaticky neovlivňovalo celkovou produktivitu světovou, že jsme nemohli úplně jaksi doložit závislost mezi suchem a produkcí, tak existovala poměrně úzká vazba mezi plochu zasaženou suchem a cenou. Ono se to dá číst oběma směry. Na jedné straně můžeme ty trhy vinit z toho, že jsou velmi citlivé a tím způsobují tu volatilitu cen a nejistotu na trzích. A z druhé strany to také působí vlastně stabilizačně na tu celkovou úroveň produkce, protože ta, a to je potřeba říct, zůstává relativně jaksi stabilní navzdory všem těm velkým výkyvům, které zažíváme.

Zastavme se u toho sucha. Vy se šíření sucha věnujete dlouhodobě a mluvil jste o tom, že jste ve své studii počítali s plochami, které jsou zasaženy suchem a kde se odrazil ten vztah k tvorbě té ceny. Jak rychle se teď tyto plochy rozšiřují a jak moc to ohrožuje produkci pšenice?
Tak to je věc, která v té naší studii nás překvapila poměrně hodně. Ono se ukazuje, že po celé 20. století ta plocha, kterou sucho zaujímalo v té celkové ploše pěstované pšenice, bylo relativně malé - nějakých 5 až 10 procent celkové globální plochy pšenice. Co je ale důležité, po roce 2000 ten podíl jako výrazně stoupá tak o polovinu.

Dnes tam té plochy pšenice, kterou máme k dispozici, tak sucho ohrožuje až kolem 15 procent. 

A hlavně ten výhled i podle řekněme těch nejoptimističtějších odhadů vývoje klimatu, s ohledem na, řekněme, připravenost lidí akceptovat snížení emisí, tak pořád by vedlo k poměrně zásadnímu nárůstu plochy, kde pěstujeme pšenici, která by tím suchem byla ohrožena a suchem, které v minulosti způsobovalo právě ty výkyvy v cenách, což je jaksi jako důležitá věc, kterou si musíme uvědomit. Sucho jako jeden z potenciálních cenotvorných faktorů bude na úrovni, na které nikdy nebylo. Ve chvíli, kdy to sucho bude na třetině území všech producentů nebo těch exportérů, tak je velmi nepravděpodobné, že vlastně na tato zvýšení produkce v tom zbytku bude tak velké, aby tento výkyv kompenzovalo. A to je, myslím si, z našeho pohledu ta horší zpráva z té studie.

Jak se všechno to, o čem se teď tady bavíme, dotýká České republiky? Mluvíme o dvou faktorech, které ovlivňují cenu pšenice. To znamená, aktuálně tedy válka na Ukrajině a pak šíření sucha. Když bych měl přiblížit tu situaci teď v České republice, na kterou se tedy teď i ptám vás, tak Svaz pekařů a cukrářů varuje před vysokými cenami pšenice, doporučuje omezit její vývoz, Česká vláda naopak omezení vývozu odmítá. Jak tu situaci v Česku čtete z vašeho pohledu?
Já nejsem ekonom a nezabývám se komoditními trhy, nicméně z těch našich analýz a v retrospektivě se ukazuje, že zvýšená cena komodity by měla trhy stimulovat k tomu, a zejména producenty, aby více produkovali. A tím tu poptávku se snažili uspokojit. To je jedna věc. Druhá - prudký nárůst cen při tom posledním výkyvu cen kolem roku 2010 byl právě způsoben intervencemi státu jako Rusko nebo Indie, které vlastně zamezily vývozu, tím se zmenšilo množství obchodovatelné komodity na světových trzích a to tu cenu vyhnalo ještě výš. Ty restrikce jsou vždy problematické.

A potom v rámci České republiky my často mluvíme o těch velkých producentech, abychom třeba zdůraznili význam Ruska nebo Ukrajiny, který je velký na tom trhu s pšenicí, ale nejen na něm, tak zapomínáme na to, že prostě největším producentem pšenice v podstatě, když to vezmeme v součtu, tak je nakonec Evropa. Nebo jedním z největších a rozhodně patří mezi ty dominantní exportéry výrazně větší, než je Ukrajina nebo Rusko. A tady jako v Česká republika k tomu poměrně zásadně přispívá.

V našem případě není problém v tom, že bychom tu pšenici neměli. Na druhou stranu nelze očekávat, že bychom v Čechách jaksi obchodovali s čímkoliv za jiné ceny, než se obchodují v EU. To prostě by popíralo princip vlastně toho ekonomického společenství. Takže jistě ty ceny porostou, protože rostou ceny všech vstupů.

Ale zákaz vývozu z mého pohledu nebo nějaké restrikce v tuto chvíli nic takového nevyřeší. Nehledě na to, že by to v rámci unie bylo velmi problematické.

A co se týče toho druhého faktoru, to znamená šíření sucha v Česku, tak jaký je to u nás problém?
Tak z pohledu pěstování pšenice výskyt sucha samozřejmě problém do budoucna představuje. Nám se jeví jako ten hlavní spolu s vysokými teplotami, který pšenici bude asi ohrožovat. Na druhou stranu z toho globálního srovnání to nevypadá, že by se v Česku ty podmínky zhoršily tak dramaticky, abychom tu pšenici nemohli pěstovat. Spíš se budeme potýkat s větším kolísáním výnosů. A je to něco, co vlastně ukazují i statistická data v posledních 15 letech.

Jak u nás ubývá orné půdy, je s tím nějaká souvislost?
Tak orná půda prochází poměrně zásadní změnou. Jednak je to dáno tím, že řekněme zemědělství a zemědělská produkce neživí tak podstatný počet lidí, jako tomu bylo třeba před 70 lety, kdy ten tlak na to obdělávání byl jistě větší. Současně je tady tendence ty méně úrodné pozemky nebo ty nejméně úrodné přeměňovat třeba na lesní půdu. A bohužel v okolí i těch velkých měst dochází k tomu, že část zemědělské půdy ztrácíme v podstatě ve prospěch zastavěných ploch. To je problém o něco větší, protože tyto plochy už zpátky k zemědělské produkci nepřivedeme. Ta změna, která tady probíhá, je sice relativně na první pohled malá, ale ročně jsou to tisíce hektarů. A to jsou samozřejmě čísla, která se během té jedné generace za těch posledních 30 let docela jaksi významně naskládala. 

No a co s tím můžeme dělat?
Je potřeba říct, že Česko vlastně není nějakou izolovanou ekonomikou, to znamená, my velkou část toho, co potřebujeme, tak si dokážeme na našem území vyprodukovat pořád při té výkonnosti zemědělství, kterou máme, jsme spíš vlastně exportéry. A díváme-li se na to tou perspektivou toho, co je nejlepší pro českou krajinu, tak já se domnívám, že vlastně kombinace řekněme moderního, udržitelného a relativně intenzivního zemědělství na těch pozemcích, které jsou pro to vhodné. To je prvním krokem, který bychom měli udělat s tím, že ty plochy, které pro zemědělství až tak vhodné nejsou, by bylo vhodné přeměnit a využít jiným způsobem. Buď pro posílení retenční schopnosti krajiny, zvýšení diverzity, ale také třeba pro produkci nějakých speciálních plodin tak, abychom v té krajině zvýšili rozmanitost. 

A i třeba studie z Německa ukazují, že než mít takové polo intenzivní zemědělství na celé ploše, tak pro tu krajinu je lepší, když zemědělství vlastně rozdělíme, řekněme na intenzivní a opravdu jako extenzivní ekologické nebo čistě tu krajinu zčásti dáme do produkčního klidu a nakonec bez snížení produktivity potravin, můžeme dosáhnout posílení dalších funkcí, které nám ta krajina dává. To znamená samočistící schopnost třeba vody.

Můžeme dosáhnout lepší kvality života těch lidí, kteří v té krajině žijí, pohybují se, rekreují a v konečném důsledku i větší diverzitu v té krajině a její větší odolnost změně klimatu.Takže z mého pohledu já si myslím, že zemědělství do té krajiny patří, že by tu mělo být, i strategicky je to zásadní sektor, na druhou stranu je otázka, jestli musíme intenzivně nebo polointenzivně hospodařit na tak velké ploše a nebylo by lepší investovat do technologií, které udržitelně dokáží z té plochy získat víc, než v současnosti. To by nám uvolnilo ruce k tomu, abychom část toho území mohli použít jiným způsobem pro jiný typ hospodaření a tak celkově zvýšit diverzitu v té krajině.

Když se vrátíme zpátky k té pšenici, tak není také nasnadě třeba vyšlechtit odolnější druhy obilovin tak, aby mohly být pěstovány na místech, kde jsou sušší oblasti?
To je skvělá otázka hlavně proto, že my si musíme uvědomit, že pšenice je vlastně tráva. Je to kříženec, který pochází z pravděpodobně z oblasti Blízkého východu a je mimořádně odolná vůči suchu. Z pohledu všech hlavních obilovin, které máme k dispozici, zejména když je srovnáme s rýží nebo s kukuřicí, tak pšenice je opravdu premiantem v tom, jak dokáže s málem vody vyprodukovat vlastně zrno.

A tady je zapotřebí říct, a to je další vlastně aspekt, na který my jsme upozorňovali v té naší studii, že když si člověk uvědomí, jaké máme možnosti adaptace, tak ono jich moc není. Protože ve chvíli, kdy ty oblasti, kde pěstujeme světové pšenici, se stanou suché, tak téměř tam není náhradní kandidát, kterého bychom tam mohli pěstovat, protože ta pšenice právě tak odolná. Jistě můžeme - a jsou - cesty, jak zvýšit ještě odolnost pšenice vůči suchu, ale to naráží na fyziologické limity.

Prostě existují základní fyziologická pravidla, kolik je potřeba gramů vody na to, abychom vyprodukovali jeden gram sušiny, zrna třeba. A to v podstatě se bavíme o tom, že na každý gram zrna pšenice potřebujeme zhruba 300 až 500 ml vody, tedy 300 až 500 krát tolik vody, než je ta samotná hmotnost toho zrna. A s tímto se úplně mnoho dělat nedá. Dají se dělat nějaká technologická opatření. Řádově o 10-20 procent se ta efektivita zvýšit dá, ale pokud dojde skutečně k masivnímu zvýšení anebo prohloubení, prodloužení těch suchých epizod, tak ani ta pšenice si s tím neporadí a to šlechtění vždy dokáže pracovat jen s jaksi s určitými podmínkami, s určitými limity.

A když si s tím pšenice neporadí, tak jaký je výhled do budoucna v místech, která budou skutečně suchá, budou dlouho suchá. Dražší chleba? Základní komodita, základní jídlo.
To je vždy specifická otázka. Je důležité se dívat i na podíl potravin v tom spotřebním koši. V Česku pro nás zdražení pečiva je jaksi nepříjemné, ale na celkové útratě rodiny se nepodílí jaksi zásadním číslem nákup potravin - bavíme se o pětině, třetině těch výdajů. Záleží na příjmové skupině, ale v řadě zemí toho tzv. třetího světa činí podíl toho spotřebního koše toho jídla na celkové útratě třeba i 90 %. Teď si představte, že ty náklady se zvýší o pětinu, o desetinu, anebo na dvojnásobek. 

To všechno jaksi znamená, že se musíte vzdát věcí, který které pro ty lidi jsou také podstatné. Bohužel v těch letech 2010, 2015 vlastně ten nárůst cen mimo jiné vlastně přispěl k tomu takzvaném arabskému jaru, k těm nepokojům, které byly vedeny právě prudkým zvýšením cen potravin. A ti obyvatelé se s tím těžko mohli nějak ztotožnit. No tak se nelze divit, že proti výraznému zhoršení životní úrovně začali protestovat. Takže spíš bych měl obavy tady z těch širších důsledků, které mohou nastat, a to je to, na co jsme v té naší studii upozorňovali, že paradoxně anebo bohužel ten největší nárůst těch nejohroženějších míst, kde se bude v budoucnu vyskytovat sucho, s velkou pravděpodobností je právě v místech, které už dnes mají problémy s potravinovou soběstačností. Zejména tam vidíme dost velký jaksi nárůst populace, který bude ten tlak na tu produkci potravin nebo spotřebu potravin v těch zemích ještě zvyšovat.