O variantě omikron s redaktorem Koubským: Bez třetí dávky se neobejdeme. A ani to nemusí být poslední slovo

V Česku, jak naznačují čísla, zpomaluje současná vlna covidu-19, ale mezitím ze světa přicházejí zprávy o sílícím a velmi rychlém postupu nové varianty koronaviru omikron. Ve světových médiích v tuto chvíli zaznívají docela urgentní varování, aby se lidé na příchod omikronu připravili, aby situaci nepodceňovali. Petře, úvodem, do jak vážné fáze covidu vstupujeme? Zabýváte se perspektivou dat a čísel, co vám o současné chvíli říkají?
Velice rozporné zprávy, což je samozřejmě problém. Na jednu stranu je jasné, že omikron se v některých zemích – a zdůrazňuji některých, a není jich moc – šíří už teď nesmírně rychle a celková čísla zvedá dramaticky prudce.

Na druhou stranu jsou to jen některé země. Vedle toho jsou poměrně výrazné zprávy, že by omikron mohl vést k lehčím průběhům covidu než dosud. To jsou dva protichůdné trendy, ze kterých je těžké si vybrat nějaký závěr. Čili když se někdo v tuto chvíli zeptá, jak to bude vypadat za dva měsíce, tak je to víc nejisté, než to bylo dřív.

Ve Vinohradské 12 jsme o omikronu mluvili zhruba před třemi týdny. Bylo to těsně po tom, co se zprávy o této nové variantě objevily. V tu chvíli jsme si museli říct a přiznat, že toho o omikronu moc nevíme. Chápu, že je to stále ještě malý časový úsek, ale kam jsme se od té doby ve znalosti varianty posunuli? Když začneme u dat o šíření, víme, jak rychle omikron v tuto chvíli světem postupuje a jak je nakažlivý?
Velmi výrazný postup omikronu je zaznamenán kromě Jihoafrické republiky – kde byl zachycen poprvé – ve Spojeném království, v Dánsku a v Norsku. V menší míře také ve Spojených státech, ale tam data nejsou tak silná. Čili to je opravdu jen několik málo zemí. Ve velké části Evropy včetně Česka jdou naopak celkové počty zachycených pozitivních dost výrazně dolů, což je matoucí.

…a naznačuje to, že se omikron zřejmě nešíří celosvětově tak prudce, jak se zpočátku předpokládalo. Dokonce ani není v tuto chvíli jisté, že se skutečně stane převládající variantou, jak se před třemi týdny ještě celkem samozřejmě předpokládalo. Dnes se na to úplně vsadit nedá. To je jedna věc.

Druhá věc, která je od té doby jasnější, je jeho vyšší nakažlivost. Ta se zkoumala zatím hlavně na tkáňových kulturách a ve zkumavce, v laboratoři, protože dat ze skutečných pacientů je k dispozici ještě málo. Laboratorní výsledky ukazují, že nakažlivost je mnohonásobně vyšší než u delty – možná 10krát, možná 20krát, možná ještě více. To je hodně velký rozdíl.

Když mám zůstat u toho, co je jisté, tak ještě poslední věc – vakcíny a monoklonální protilátky, stejně jako prodělané onemocnění covidu, poskytuje proti omikronu menší ochranu než proti předchozím variantám.

To se dostáváme ke klíčovým věcem. Ještě možná, než se dostaneme úplně k vakcínám, které jsou v tuto chvíli asi tím nejzásadnějším, můžeme doplnit, jestli už máme víc dat třeba o tom, jak vážný průběh onemocnění varianta omikron způsobuje? Jaká je smrtnost, kolik lidí končí v nemocnicích, má lehký/těžký průběh? Ví se už o tom něco, nebo je dat stále ještě málo?
Velmi málo. Aby se to dalo spolehlivě prohlásit, tak musí být především potvrzeno, že u konkrétního pacienta skutečně jde o variantu omikron. Prokazovat to není jednoduché, jak dnes už asi ví většina lidí, protože základní poznatky o covidu a testování se stávají součástí všeobecných znalostí.

Prokazovat variantu je možné spolehlivě pouze tzv. sekvenováním, což je laboratorní úkon, který je složitý, drahý a trvá dlouhou dobu. Kapacita sekvenování kdekoliv na světě není postačující na to, aby se to dělalo u všech. Čili se to dělá namátkově. A to je právě problém s identifikací omikronu. Čili všechno, co se řekne o závažnosti jeho průběhu, jsou odhady, které nejsou úplně spolehlivé. Z odhadů plyne, že by závažnost asi měla být trochu menší, přinejmenším trochu než u dnes převažující varianty delta.

Zároveň je tu ale předpokládané rychlejší šíření a větší nakažlivost, takže v přepočtu na čísla – teď vám trošku zasahuju do vaší práce – riziko může být velké? Teď myslím ve smyslu zaplnění nemocnic…
Ano. Méně krát více se může rovnat více. A to je problém a obava, která je s omikronem teď spojena. Menší závažnost průběhu pořád ještě znamená, že je v populaci velký rozptyl závažnosti. Pořád jsou lidé, kteří jsou neočkovaní, kteří jsou chronicky nemocní, kteří jsou staří. U těch i omikron, přestože v průměru vede ke snazším průběhům, může způsobit těžší průběh.

Když to znásobíme tím, že se bude šířit mnohem více, tak dojdeme k závěru, že je dost pravděpodobné, že do nemocnic najednou přijde spousta lidí, kteří by tam možná přišli tak jako tak, ale postupně, v delším čase. To je z hlediska zátěže nemocnic pochopitelně velice nepříznivá zpráva. Hlavně proto, že už teď jsou nemocnice dost zatížené. Také proto, že zdravotníci, lékaři, sestry, lidi od záchranky toho po téměř dvouletém průběhu pandemie mají prostě plné zuby.

Už jsme se zastavili u omikronu a očkování. Možná vás poprosím, jestli bychom na tom mohli udělat takovou malou pauzu a probrat to podrobněji. Víme v tuto chvíli, a máme už k dispozici nějaká data ohledně toho, jak moc nám jako ochrana před omikronem slouží plné očkování, tedy dvě dávky vakcíny?
O datech se hodně mluví a hodně píše, ale opět je potřeba připomenout, že pocházejí převážně z laboratorních měření, nikoliv z pozorování v reálném životě. Na to je ještě brzy. Což znamená, že je potřeba brát je s určitou rezervou, protože reálný život bývá něco trošku jiného, ale obvykle horšího než z laboratoře.

Z laboratoří vyplývá, že očkování dvěma dávkami jakékoliv vakcíny neposkytuje proti omikronu příliš dobrou ochranu. Výrazně se situace mění se třetí dávkou, tam potom ochrana velmi roste. Co je spolehlivé, jsou buď tři dávky, nebo dvě dávky a prodělané onemocnění. Úplně nejlepší jsou samozřejmě tři dávky a prodělané onemocnění. V těchto třech případech se může člověk cítit proti omikronu docela dobře chráněn, i když ne s plnou zárukou. Cokoliv, co je méně, nestačí.

Takže se zdá, že třetí dávka, posilovací vakcína, booster, bude úplně zásadní. Pokud bychom se na to měli dívat perspektivou dat a dát nějaký kontext, jak je to v tuto chvíli v České republice – víme, kolik lidí má ukončené očkování dvěma dávkami a víme už, kolik lidí má naočkovanou třetí dávku?
Víme. To jsou čísla, která pravidelně vykazuje ministerstvo zdravotnictví. Z těch vyplývá, že dvěma dávkami je dnes u nás naočkováno necelých 58 procent populace přepočteno na celou populaci, na 10,7 milionů obyvatel Česka. Bez ohledu na to, jestli to jsou třeba malé děti, které se neočkují, nebo ty ve věku od pěti let výše, které se začínají očkovat teprve teď.

Ale tato procenta se obvykle uvádějí, protože jsou dobrá pro mezinárodní srovnání. Takže necelých 58 procent dvěma dávkami, a z toho necelých 18 procent, 18 procentních bodů, abych to říkal přesně, třemi dávkami. Čili 18 procent obyvatel Česka má plnou ochranu, dalších 58 minus 18, což je 40, má ochranu dvěma dávkami. Ti ostatní buď jednou nebo žádnou.

Vím, že jste říkal, že v tuto chvíli je toho hodně nejistého, včetně faktu, jestli vůbec omikron bude převládající variantou, to v tuto chvíli nevíme. Ale hypoteticky vzato, pokud bychom vycházeli i z toho, co třeba říkají zahraniční odborníci, vidíme v zahraničních médiích, kde se v některých zemích předpokládá, že omikron převládne, je možné, že se postupem času s měnící se variantou změní možná i naše definice toho, co chápeme jako plné očkování? Že k tomu budeme od začátku přistupovat tak, že dvě dávky nestačí?
To se mění už teď. Myslím si, že je to nevyhnutelné, že by k tomu došlo, i kdyby omikron nepřišel. Imunita získaná očkováním, jak se ukazuje, to nebylo jasné od začátku, jak rychle bude klesat, jak rychle vyvane. Teď už se ví, že je to dost rychle a že se bez třetí dávky neobejdeme. Nechci strašit, ale ani to nemusí být poslední slovo.

To se dostáváme k trochu političtějšímu rozměru, protože samozřejmě v tu chvíli přichází otázka, jestli vláda dělá dost pro to, aby se dost lidí mohlo třetí dávkou naočkovat – a to jak verbálním zdůrazňováním důležitosti, tak i logisticky?
Já jsem postupem současné vlády, pokud jde o celou covidovou politiku, prozatím velmi zklamán. Doufám, že se to v dohledné době změní. Přístup není šťastný zejména ve verbálním zdůrazňování.

Očekával bych, že vláda bude poměrně důrazně ústy ministra zdravotnictví, ústy premiéra doporučovat očkování, jelikož je to postup, který se v cizině osvědčuje. Je zjevné, že země, které jsou proočkovanější, mají s covidem méně problémů. U nás je míra očkování malá ve srovnání se západní Evropou a bylo by potřeba to někam posunout. Vláda pro to zatím podle mého soudu mnoho neudělala.

Pokud jde o logistiku, tam jsme pochopitelně omezeni reálnými možnostmi, ale zdá se mi, že i pro tu by se dalo udělat více. Vakcíny jsou k dispozici, v tom problém není. Problém je v očkovacích kapacitách. Tady v Praze to asi moc nevidíme a necítíme, ale na venkově je to daleko horší a přístupnost k očkování daleko menší. Navíc pořád ještě není možné pro všechny věkové skupiny se nechat očkovat třetí dávkou. Mělo by se to zrychlit a zprůchodnit.

Nová vláda pětikoalice – o víkendu to říkal ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) – se chce soustředit hlavně na posílení PCR testování, chce rozložit zátěž mezi všechny nemocnice a nechce omezovat prezenční výuku. Ministr to vyjmenoval mezi třemi hlavními body. Z toho pohledu, který jste zmiňoval, je to dost? Stačí taková strategie?
Podle mě ne. Zejména právě proto, že čelíme veliké nejistotě v podobě omikronu. To, co se může poměrně snadno stát, a co je hrozbou, černým scénářem, je opět přetížení nemocnic, přetížení systému veřejného zdravotnictví. Proti tomu podle mého soudu vláda dělá velice málo, pokud vůbec něco.

Rovněž dělá velice málo pro celkové posílení morálky. Dodržování bezpečnostních opatření, která pořád platí, není příliš dobré. Vidíme to všude okolo sebe, že se nevyžaduje zdaleka všude potvrzení o očkování, které by se vyžadovat mělo, nevyžaduje se příliš důsledně nošení respirátorů. Toto všechno je v naší současné situaci hazard, který mi nepřipadá nijak dobrý. Od nové vlády bych čekal, že v tomto směru bude odvážnější, že se nebude tolik snažit zalíbit a místo toho, že půjde po nějaké důslednější politice. Zatím nic takového není vidět.

Když se na jednu stranu díváte na data, i ze světa, o šíření omikronu, na druhou stranu na zatím stále ještě kusé informace o tom, co o této variantě víme, a na to, jaká je reakce třeba právě vlád v Británii, ve Spojených státech, ale i v Nizozemsku, kde – jak jste to zmiňoval – se už o víkendu ohlásily nové uzávěry, co z toho vyplývá o tom, jaká opatření bychom ve snaze o zpomalení postupu této nové varianty měli přijmout? Je reakce adekvátní? Teď vás nechci sunout do role epidemiologa, ale vy se na to díváte kontinuálně už dva roky, máte z dat, která jsou k dispozici, pocit, že to je adekvátní reakce, nebo přece jen už jsme v trochu nervózním stavu, kdy řešíme všechno velice možná až alarmisticky?
Já jsem Vám, Lenko, především vděčný, že mě nechcete sunout do role epidemiologa. Tak jako tak to občas vypadá a říká se, že my novináři si osobujeme znalosti, které nemáme, a mluvíme do věcí, do kterých nám nepřísluší mluvit. To je sporná otázka a nechci se do ní pouštět, ale občas tím suplujeme některé jiné lidi, třeba právě politiky, kteří k tomu mlčí. Takže se na to pokusím odpovědět.

Zajímavý případ, kterým bych začal, je Nizozemsko, jelikož tam stejně jako u nás jdou celková čísla dolů a omikron se tam nezdá být aktuálním problémem, ale je vidět, že se připravují na případ, že z blízké Británie přes úzký kanál k nim tato nemoc přijde a že chtějí preventivní opatření. Fakt je, že je tam zavedli dost silná a dost drastická.

Myslím si, že u nás v tuto chvíli by vcelku stačilo velmi silně propagovat očkování, upozorňovat na to, že v tomto ohledu zaostáváme za velkou částí Evropy a dávat veliký pozor na to, co se děje v nemocnicích – jsou už teď poměrně dost zatížené, byť zdaleka ne tolik jako loni. Ale není tam situace dobrá, a bude-li se zhoršovat, tak to bude zase znamenat, že se zdravotníci ocitnou pod nesmírným tlakem.

Rovněž bych čekal od vlády, že bude mluvit o věcech daleko otevřeněji a že nebude říkat podobné nesmysly jako „nebudeme zakazovat, protože nejsme komunisti“. To je naprostá hloupost. Kdyby tady byli komunisti, tak se naopak zachovají, jako se zachovali třeba v případě Černobylu. Budou problém ignorovat a zatajovat. Mluvit o věcech otevřeně, to není přece žádná známka komunismu. To je známka liberální vlády, která zachází s občany jako s dospělými lidmi a předkládá jim fakta. To se u nás neděje v takové míře, v jaké by mělo.

V mezičase od příchodu omikronu za zhruba měsíc se objevila jedna, doufejme, povzbuzující zpráva. Společnost Pfizer je ve finální fázi analýzy nového antivirotika, které se jmenuje Paxlovid a má jít o tabletku, která alespoň zatím podle testů snižuje účinně pravděpodobnost hospitalizace a úmrtí na covid. Jak velké naděje vědci do tohoto vývoje vkládají?
Velmi velké. A nejen vědci. Na mě to také zapůsobilo velice silným dojmem, když jsem se o tom víc dozvěděl a zpracovával o tom článek k nám. Tak velké, že to neustále klepu na dřevo, aby se neukázalo, že je v tom zase nějaký háček a nějaký omyl. Paxlovid od Pfizeru je první opravdu účinný lék, který napadá přímo virus. To znamená neléčí jen příznaky covidu, ale léčí jeho příčinu, to je velice zásadní.

Účinnost proti těžkým průběhům, čili spása pro ty, kteří by jinak skončili na kyslíku nebo ještě hůř, se opravdu pohybuje kolem 90 procent, to je naprosto úžasné, výtečné číslo. Abych nadšení trošku zchladil, problém je zatím přinejmenším v tom, že Paxlovidu je málo a zřejmě se příliš rychle po světě nerozšíří. Nejprve se bude muset nasytit poptávka ve Spojených státech, kde firma Pfizer sídlí a kde má federální vláda předkupní právo. Teprve potom se dostane někam dál, k nám. A kdy se dostane třeba do chudších částí světa, to se v tuto chvíli vůbec nedá odhadnout.

Takže to vlastně tak trochu kopíruje to, co se dělo s vakcínami, alespoň v úvodu.
Je to tak.

Pojďme na závěr shrnout, co jsme se dozvěděli. Na jednu stranu jsme měli poměrně velmi varovné zprávy o šíření nové varianty omikron, která je nakažlivější. Na druhou stranu máme snad povzbuzující zprávu, že kdesi v budoucnu by zase mohlo svítit nějaké nadějné světlo v podobě účinného antivirotika. Jak vážně to v tuto chvíli, před vánočními svátky, máme brát? Jak bychom se měli přes Vánoce chovat, pokud chceme mít na mysli, že tu je nějaká nová varianta, že bychom s ní měli počítat a měli ji nějak zakomponovat do vlastního chování?
Myslím si, že bychom měli všichni přijmout, že ještě tato zimní sezona bude nepříjemná, včetně Vánoc. Že ještě teď do března, do dubna, bychom se měli dobrovolně omezit, chovat se zdrženlivě, chovat se opatrně. Na Vánoce a během Silvestra je to samozřejmě nepříjemné, protože to zasahuje do našich tradičních zvyklostí.

Ale když už to neříkají politici, tak bych to rád řekl alespoň já: prosím vás, zatněte zuby a ještě to vydržte. Je velice slušná naděje, že dál by to takto už být nemuselo, že toto je opravdu poslední sezona, která je takto silně omezená, ale je potřeba ji vydržet, protože když se v ní budeme chovat nerozumně, tak to nebude poslední sezona.

Musím dodat, že stoprocentní záruka, že to pomůže, že to zásadně pomůže, není, ale je to to nejlepší, co v tuto chvíli můžeme dělat. Jsou docela rozumné a silné důvody doufat, že se covid po téhle zimě dostane do zvladatelné podoby. Nevymizí, ale budeme s ním moci žít celkem přijatelným způsobem, ne takovým dramatickým a omezujícím, jako tomu bylo dosud.