‚Projev ke změně nálady nestačí.‘ Čím Pavel překvapil a co v jeho poselství chybělo

Praha 2. ledna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Petr Pavel přednesl na Nový rok asi dvanáctiminutový projev, byla to jeho novoroční premiéra. Začal připomínkou tragédie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a řekl: „Musíme analyzovat, co se stalo a proč se to stalo,“ dodal ale: „Jako společnost musíme především překonat strach. Nemůžeme si nechat vzít radost ze života a naději v lepší časy“. Co si z toho berete především?
Je správné, že musíme překonat strach a nesmíme si nechat vzít naději v lepší časy, ale nejzásadnější je, aby slova, která zazněla, byla naplněna v činy. Mám tím na mysli slova o tom, že je potřeba situaci analyzovat, protože až opadnou emoce a šok z té tragédie, tak bude na čase analyzovat, co se stalo, abychom mohli snížit riziko toho, že se něco podobného stane v budoucnosti, pokud možno na minimum.

Nečekal jste přeci jen, že by prezident o těchto událostech mluvil například s větším apelem na soudružnost společnosti, na to, že musíme mluvit o krizové pomoci a o tom, jak nás zasáhla tato událost, která v naší zemi není vůbec běžná?Možná by se to hodilo, ale do jiného typu projevu než novoročního. Podle mého názoru prezident už měl určitou představu o tom, co chce lidem sdělit na Nový rok, a událost, která se stala, byla do projevu na poslední chvíli zařazena, dá se říci, že navíc.

Prezident taky zmínil, že nechce, aby rok 2023 byl definován prosincovými tragickými událostmi. Zmínil, že by se kvůli tomu rád ohlédl i za dalším děním, mimo jiné za politickou situací na domácí scéně. Chválil pětikoalici za nepopulární snižování zadlužování státu, řekl ale, že vláda své kroky neumí vysvětlovat a nahrává tím opozici.

Neshody podle Pavla k demokracii patří, ale prezident kritizoval vulgarizaci politické diskuze. Měl tím na mysli něco konkrétního?
Podle mého názoru měl na mysli to, co se například odehrává dost často v Poslanecké sněmovně, kdy jsme svědky velmi vyhrocené diskuze, osobních invektiv, hrubých urážek a nekonečných obstrukcí, kdy lidé mají pocit, že politici nedělají nic jiného, než se mezi sebou hádají a snaží se jeden druhého otrávit. Výsledkem je, že jestli tím politici někoho otráví, tak ne sebe navzájem, ale spíš lidi, kteří by byli možná ještě ochotní sledovat, co se v politice nebo v Poslanecké sněmovně děje. Myslím, že prezident apeloval tímto směrem, aby rozdílné názory, které jsou přirozené, vedly k věcné diskusi, k výměně názorů. Bylo by asi naivní a ideální, kdyby takováto polemika dospěla k nějakému řešení, na kterém by se shodli všichni, to asi nelze očekávat, ale rozhodně by bylo záhodno, aby Poslanecká sněmovna nebyla kolbištěm a místem, kde se překonávají rekordy v délce řečnění a obstrukcí, čehož jsme byli svědky i v roce 2023. Prezident apeloval na všechny politiky napříč spektrem, aby se nad sebou zamysleli a změnili své chování. Apel je to pěkný, ale myslím si, že nebude mít konkrétní dopad na chování politiků ve Sněmovně. Nic se nezmění, tím spíš, že letos budeme svědky voleb do Evropského parlamentu, do krajských zastupitelstev a také do třetiny Senátu. Další rok nás čekají už volby sněmovní. Pokud tento apel vůbec dolehl k uším českých politiků, tak projde jedním uchem dovnitř a druhým velmi rychle vyjde ven.

Měl toto být ten hlavní apel, hlavní poselství prezidentova projevu? Bavili jsme se o tom, že jeho scénář byl dopředu připravený, ještě než se staly tragické události, které proměnily i to, jak prezident Pavel promlouval. Měla být hlavní message směřována k politikům?
Myslím, že úplně ne, že spíš měla být směřována k občanům, ale že politiky z toho pochopitelně nemohl vyjmout a musel zmínit také o nich. Ostatně novoroční projev prezidenta je očekáván spíše jako projev státníka, to znamená, že by se neměl přiklánět na žádnou stranu. Petr Pavel se o to snažil, ale je logické, že reakce politiků odpovídá tomu, zda jsou součástí vládní koalice, nebo opozice. Opozice neopomenula příležitost opět zdůraznit, že považují prezidenta za prodlouženou ruku vládní koalice. Nicméně hlavní poselství prezidenta bylo určeno občanům. Jednak na ně apeloval, aby nenaslouchali jednoduchým řešením složitých problémů, protože to nikam nevede, maximálně k frustraci z toho, že když někdo lidem něco takového slíbí, tak si sami v budoucnosti ověří, že takto to učinit nelze, že to daný politik zkrátka splnit nemůže. Byl tam tento apel směrem k lidem, aby i v těžké době si snažili udržet určitý nadhled a přemýšleli o tom, kdo jim co slibuje a nakolik je to reálné. Další apely se týkaly například toho, že v letošním roce budeme slavit kulaté výročí vstupu země do Evropské unie a že při vstupu jsme se zavázali k přijetí společné měny, a z této věci se stalo velké politikum. Některým politikům se podařilo vnutit většině společnosti myšlenku, že euro je velké zlo, že může zlikvidovat, dá se říci, prosperitu České republiky, byť lidé, kteří se touto problematikou zabývají, tento názor úplně nesdílí. Byl to docela zajímavý moment v projevu prezidenta, že toto připomenul politikům a že se je bude snažit vést k tomu, aby o euru začali přemýšlet jako o docela pozitivní budoucnosti, a ne o strašáku.

Ale v tomto bodě se dá očekávat poměrně velký souboj mezi Hradem a Strakovou akademií i ve vládě jako takové, protože na přijetí eura shoda není. V tuto chvíli jde především o takzvaný předpokoj eurozóny, to znamená o vstup do systému ERM-2, což je Evropský mechanizmus směnných kurzů. Máme poměrně dobře nakročeno k tomu, abychom v roce 2024 plnili tři ze čtyř maastrichtských kritérií, přičemž to poslední, tedy vstup do tohoto systému, nás teprve čeká. Ale jak už v listopadu zjistil náš server iROZHLAS, Ministerstvo financí vládě tento krok nedoporučuje.
Bylo překvapivé, když ministr financí (Zbyněk Stanjura z ODS - pozn. red.) řekl to, co jste zmínil, protože na základě různých analýz by se očekávalo, že jeho výrok bude trochu jiný. Nemyslím si, že Petr Pavel míní, že musíme euro zavést co nejdříve. Možná spíše apeloval na politiky, aby změnili rétoriku, aby nevycházeli vstříc obávám lidí a snažili se jim vysvětlit, že budoucnost České republiky jako člena Evropské unie nemůže být jiná než ta, že budeme plnit své závazky, a jedním ze závazků, který dlouhodobě neplníme, je právě přechod na euro. Možná kdybychom to konfrontovali s tím, co se stalo na Slovensku, kde euro zavedli a kde byla podobná negativní očekávání – konec světa tam rozhodně nenastal a lidé kvůli euru výrazně nezchudli. Pokud se jich ekonomická situace negativně dotýká, tak je to většinou z jiných důvodů, než proto, že na Slovensku je euro. Myslím, že by to platilo i v České republice.

Ještě se chytím toho, jak jste mluvil o prodloužené ruce vlády, jak opoziční politici občas kritizují jakékoliv kroky prezidenta Pavla. Premiér Petr Fiala z ODS chválil, že projev byl vyvážený, oproti tomu místopředsedkyně hnutí ANO Alena Schillerová ho zkritizovala. Doslova snad řekla, a myslím, že to myslela trochu i ze srandy, že jí přijde, jako by některé pasáže snad psali vládní politici. Kdo vůbec píše projevy prezidenta Petra Pavla? Píše si je sám?
Myslím, že si je úplně sám nepíše a že je obklopen různými poradci, kteří mu doporučují, co by asi v projevu mělo zaznít. Nedovedu si představit, že by mu vnutili projev, se kterým by nebyl vnitřně ztotožněn. Ale když si uvědomíme, co zaznělo z jeho úst na Nový rok, tak to mohlo působit tak, že si sedl s týmem poradců a každý mu řekl, že ještě musí zmínit to a také tamto, takže to někdy působilo trošku strojeně. Mám na mysli například to, že asi nechtěl zapomenout ani na sport, tak připomněl, že se budeme radovat z mistrovství světa v hokeji a biatlonu.

Ale projev může působit strojeně i kvůli tomu, že je předtáčený a není pronášený živě, ale to se nedělá, že?
To se většinou nedělá. Ale když je prezident v uvozovkách showman a dokáže to zahrát, tak lidé vůbec nepřemýšlejí o tom, zda to je naživo, nebo není. Taková drobná kuriozita je, že, pokud lidé pečlivě poslouchali, v průběhu projevu prezidenta republiky se ozvalo zvonění. Jestli jsem dobře počítal, tak to byly tři údery, a to znamená, že bylo tři čtvrtě na nějakou hodinu. Nevíme na jakou, ale vzhledem k tomu, že projev oficiálně začínal v jednu hodinu a trval zhruba dvanáct minut, tak to byl názorný příklad a důkaz toho, že to nemohlo být naživo. Ale myslím, že to není vůbec podstatné a že někdy to může zkomplikovat život prezidentovi a jeho týmu v tom, když se stane něco mimořádného na poslední chvíli. Je standardní, že takovýto projev je předtočen, napsán a že se zkrátka neloví z hlavy naživo s různými zakolísáními a tak dále.

Tradice poselství k národu

Petr Pavel se vrátil k tomu, jak promlouvali k národu Václav Havel a Václav Klaus, tedy na 1. ledna, byl to vždy novoroční projev. Odlišil se tak od Miloše Zemana, který mluvil k občanům o vánočních svátcích. Je to další krok k tomu, aby Pavel ukázal, jak se Hrad mění?

Vždy, když nastoupí nový prezident, je srovnáván se svým předchůdcem a nově nastupující prezidenti mají potřebu se od předchůdců odlišit. Z pohledu novoročních projevů se to netýkalo nástupu Václava Klause po Václavu Havlovi, ani Václava Havla po Gustavu Husákovi, kteří zachovali novoroční poselství prezidenta republiky. Je to přirozenější. Miloš Zeman měl potřebu se odlišit a navázat na tradici, kterou zavedl Tomáš Garrigue Masaryk, i když ten ji nezavedl bezprostředně po nástupu do funkce, ale až později.

Udělal to ve 30. letech, protože v 20. letech měl také novoroční projevy.
Přesně tak. Zeman na něj chtěl navázat, ale svým způsobem navázal i na Edvarda Beneše, který také pronášel vánoční poselství, a pronášel je dokonce i protektorátní prezident Emil Hácha. Myslím, že vánoční poselství je ještě těžší disciplína než novoroční projev, protože by to mělo být v době Vánoc, kdy lidé vnímají atmosféru trochu jinak než během roku nebo i na Nový rok. Myslím si, že Miloši Zemanovi se zrovna nedařilo pronášet vánoční poselství, protože měl potřebu si i v těchto věcech, i když ne tak intenzivně, vyřizovat účty s některými svými oponenty nebo lidmi, se kterými názorově nesouzněl. Návrat k tomu, co jsme zažívali od dob Klementa Gottwalda po Václava Klause, je přirozený a může to být vnímáno i tak, že se Petr Pavel i v tomto bodu odlišuje od svého předchůdce Miloše Zemana.

Obvykle to tak bývalo, že prezidenti při svých projevech bilancovali. Ale když připomeneme některé z nich, tak například Tomáš Garrigue Masaryk v roce 1933 vzpomínal na své dětství.

Ludvík Svoboda se vracel k přelomovým událostem roku 1968.

Pak tu byly projevy dalších komunistických prezidentů na jedno brdo.

Každý prezident měl vždy, co říct, a společnost od každého očekávala něco jiného. 
Prezident republiky má vždy velmi těžký úkol naplnit očekávání, která jsou naprosto různá a někdy i diametrálně odlišná. Lidé mají představu o tom, co by chtěli od hlavy státu slyšet. Někteří se toho dočkají a určitá část je zklamána, že neslyšela to, co chtěla. Není to úplně jednoduchá věc. Myslím si, že Petr Pavel svojí charakteristikou odpovídá určitému typu člověka a politika, takže od něj nelze očekávat nějaká hluboká filozofická zamyšlení typu Václava Havla nebo nějaké vize, které třeba někomu mohou přijít idealistické nebo naivní, ke kterým on chce směřovat diskusi nebo vůbec celou společnost, jak se o to většinou snažil Václav Havel. To očekávat nešlo a myslím si, že u projevů Petra Pavla, které zatím přednášel při důležitých příležitostech, je ten problém, že chce obsáhnout hodně věcí, takže do projevu dostane spoustu různých oblastí a problémů.

Pak to může působit roztříštěně?
Roztříštěně tak, že jen tak povrchně zmíní všechno, nechce jít do hloubky a zastavit se u nějakého konkrétního problému. I když myslím, že zrovna v novoročním projevu se mu podařilo obrátit pozornost k mladým lidem, což v novoročních projevech nebylo obvyklé. Nejsem samozřejmě člověk, který nosí všechny projevy v hlavě, ale nepamatuji si, že by se někdo z prezidentů na Nový rok takto výrazně zaměřil právě na mladé lidi.

Mladá generace jako nositelka změn

Petr Pavel mluvil o mladé generaci jako o nositelce změn. Řekl: „Mám pocit, že vaše hodnoty jsou mnohdy pevnější, než ty, se kterými jsme do dospělého života vstupovali my“. Prý bude chtít iniciovat změny, které by obrátily pozornost společnosti a politiky k problémům mladé a nejmladší generace. Konkrétní ale nebyl, tak co měl prezident Pavel podle vás na mysli?
Je pravda, že konkrétní nebyl. Mohl zmínit nějaký konkrétní příklad, čeho by se změny měly týkat nebo co bude prosazovat tím způsobem, že bude na politiky apelovat, nebo jak on říká, že bude nastolovat témata, která jsou ve stínu. Můžeme se jenom dohadovat, ale když se podíváme na život mladých lidí, tak ti očekávají, že se jim dostane kvalitního vzdělání, že budou moci uplatnit své schopnosti, že za to budou náležitě ocenění a že budou mít, kam složit hlavu, že zkrátka dosáhnou na nějaké bydlení. Když se podíváme na to, co se v současné době děje, tak mnohé tyto věci jsou pro většinu mladých lidí těžko dosažitelné. Možná má také na mysli to, že by přivítal, aby se více mladých lidí angažovalo i v politice. Byť chápu, že prosazovat věci nemusíte jen pomocí účasti v politických stranách nebo hnutích, je důležitá občanská společnost a je důležité, aby lidé byli aktivní. Pokud to jsou mladí lidé, tak tím lépe, protože mají jiný pohled na svět, někdy daleko zdravější než starší generace. Navíc mají spoustu ideálů, o které ještě nestačili přijít, a také daleko více energie. Starší lidé, kteří myslí na budoucnost, by měli mladé lidi spíše povzbuzovat a věřit v ně, než je neustále kritizovat a mluvit o nich jako o ztracené generaci. Myslím si, že tímto způsobem to chtěl Petr Pavel vyjádřit, byť nebyl úplně konkrétní.

Zmiňoval jste Václava Havla a že je normální, že prezidenti při novoročných projevech vyhlíží do roku, který právě začíná, a snaží se třeba i vzkřísit jiskřičku naděje, která by mohla zlepšit náladu ve společnosti s výhledem do nadcházejícího roku. Prezident Petr Pavel závěrem svého novoročního projevu zmínil, že rok 2024 by mohl být odrazem ode dna směrem k lepší náladě. Narážel tak na slova premiéra Petra Fialy z ODS, který se v prosinci podivoval nad údajně blbou náladou ve společnosti, přestože podle něj „zase tolik důvodů pro skepsi a naštvanost nemáme“? Říkal to s odkazem právě na Václava Havla a jeho proslulá slova o blbé náladě.
Politici si mohou myslet, že lidé mají zbytečně blbou náladu, ale pokud ji mají, tak slovy o tom, že by ji mít neměli, těžko někoho přesvědčí. Skutečně je mohou blbé nálady zbavit v tom, že lidé nebudou mít obavu z budoucnosti, budou vědět, co je čeká a že politici, především vláda, dělá smysluplné kroky, které povedou k zlepšení jejich životní situace. Zatím toho svědky nebyli a obávám se, že ani novoroční projev prezidenta nic zásadního nezmění na tom, aby většina lidí hleděla do budoucnosti s optimismem. Bude záležet na tom, co se bude dít v roce 2024, jak lidé svůj postoj k přítomnosti a především budoucnosti přehodnotí, zde vůbec přehodnotí, a jakým způsobem k tomu přispějí politici. Co se týče prezidenta, ten k tomu může přispívat tím, že bude apelovat na politiky, aby řešili problémy, které jsou pro tuto zemi podstatné, aby spolu zkusili alespoň trošku diskutovat, byli ochotní se vzájemně poslouchat a byli ochotní uznat, že ten druhý má třeba pravdu, byť je z úplně jiné politické strany a jiné části politického spektra. To je hlavní úkol prezidenta republiky a samozřejmě, že pouze novoroční projev ke změně nálady ve společnosti nestačí.

V souvislosti s tím si vzpomínám na slova Václava Havla, který zmiňoval, že lidé spolu nemusí láskyplně soužít a stačí, když jejich soužití bude snesitelné.
Přesně, když bude snesitelné a když spolu vůbec dokáží komunikovat a nějak vedle sebe žít, když už ne spolu.

V podcastu byly kromě Českého rozhlasu využity zvuky z České televize.

Vinohradská 12 vám přeje všechno nejlepší do nového roku. Lásku, porozumění, a hlavně zdraví. I v roce 2024 tu s vámi budeme každý všední den. Díky, že nás posloucháte, díky, že jste s námi.