Příběhy z Moravy očima reportéra Smatany: Nebudeme plakat, vezmi si rukavice a podávej cihly!

 

Mluvíme spolu v neděli odpoledne. Jak to v Moravské Nové Vsi v tuto chvíli vypadá?
Vypadá to podstatně lépe, než to vypadalo v pátek, v sobotu a než to vypadalo v neděli ráno. Posun prací je opravdu obdivuhodný. Stovky dobrovolníků, místní lidé a přátelé postižených rodin sem najeli ve velkém množství, opravdu udělali obdivuhodnou práci. Hlavní ulice u kostela je už v podstatě vyčištěná, prostranství kolem kostela je celé uklizené. Teď tady jezdí traktor, který si nasadil radlici jako bagr. Shrnuje to směrem k cestě. Kontejnery jsou už celkem v dostatečném množství. To ze začátku strašně skřípalo. A když se podívám kolem sebe, tak polovina domů, na které mám výhled, už má střechy modré, to znamená zakryté. Před chviličkou sem přijelo auto, dovezlo dalších asi 500 latí. To tak stačí na nějakou menší střechu. Latě vyložili dobrovolníci, okamžitě přijíždějí další lidé, podle toho, jak se domluvili s farářem, který zrovna tuto část koordinuje, a odvážejí si je domů. Ale samozřejmě jinak je to prostě zkáza, zmar. Všechno je popadané, to asi nemá cenu dále vyprávět, to všichni viděli. Zatím k tomu všemu svítí slunce. Dnes je dvaatřicet stupňů, takže lidé pracují v prašném prostředí. Naštěstí tady teče voda, nejde elektřina, nejde plyn, ale ta voda je docela důležitá.

Jak se to s elektřinou a plynem v tuto chvíli řeší, jak si lidé třeba dobíjejí mobilní telefony, aby zůstali ve spojení?
Před obecním úřadem, respektive v tom, co z něj zbylo, jsou elektrocentrály, tam si lidé mohou chodit nabíjet mobily. Ale dost lidí má už elektrocentrály doma, dovezli jim je přátelé, známí. Taky je tady spousta řemeslníků, občas to někdo používá, takže to je na nabití telefonu. Ale jinak si musí poradit bez elektřiny. Je to tak v tuto chvíli a předpokládám, že rozhodně týden, možná dva týdny to ještě nebude možné. Starosta mi říkal, že dodavatelské společnosti by měly postavit nějaké improvizované sloupy a táhnout elektrické vedení nad zemí takovým tím „indickým“ způsobem, alespoň ze začátku, aby dostali elektřinu do všech budov. Ono třeba na východní straně, daleko za obcí – asi dva kilometry, je hřiště. V té okrajové části elektřina jde. Na tom hřišti jsem z pátku na sobotu přespal, čili jsem si tam dobil, co jsem potřeboval. Dokonce tam byla i sprcha. On tam sídlí USAR tým. Je to trochu stranou, takže tam se lidi bez auta moc rychle nedostanou.

Ty ses na Moravu vydal už v pátek. Jak složité bylo se na místo živelní katastrofy dostat?
Nějak složité to nebylo. Čekal jsem asi půl hodiny, než jsem se propracoval někam, kde jsem mohl v nějaké boční ulici zaparkovat, protože to možná ještě bylo včas, později to bylo mnohem horší. V pátek večer a celou sobotu byly příjezdové cesty ucpané. Teď už to jednodušší, přece jen dává to větší smysl, má to větší řád. Myslím si, že teď už to funguje tak, jak by mělo. Ale z počátku, já myslím, že stěžovat si na někoho nebo plakat, to prostě nejde. Trochu mě třeba mrzelo, že místní – nevím kdo, budu říkat obecně, organizátoři, záchranáři – nebyli schopni vytvořit průjezd ulicemi tak, aby ty ulice byly jednosměrné. Takto pořád proti sobě vyjížděly náklaďáky, traktory, auta, osobní auta. Proto se tady ty ulice ucpávaly. A odvézt kontejner, to byla řehole. To trvalo tady odsud půl hodiny tam, vykládka v řadě, půl hodiny zpátky. Ale mám pocit, že to je pořád lepší, že to funguje. A když se podíváte na ty lidi, tak odhodlání v jejich očích je obrovské. Místní samozřejmě musí, nic jiného jim nezbývá, ale ta pomocná ruka těch, kteří mají jenom rukavice, lopaty, nějaké hrábě a neustále odklízí suť, tak to je opravdu jako maximální nasazení.

Otázka samozřejmě je, jak jim to dlouho vydrží. Jeden koordinátor z nejmenované humanitární organizace mi řekl, že obvykle v takových situacích to první vzepětí trvá několik dnů, maximálně týden. Pak lidem dojdou síly, především těm dobrovolníkům. Vrací se někam do svých prací, do svých zaměstnání. Tady je možná trochu výhoda, že za pár dnů tu máme svátky Cyrila a Metoděje, Jana Husa, to znamená čtyři volné dny. Humanitární organizace a všichni se budou snažit sem dostat dobrovolníky ze svých řad, aby tady zaplnili ten prostor. Otázka je, co budou ti dobrovolníci dělat, protože já jsem se také několikrát tady zapojil, asi čtyři hodiny jsem včera pracoval u kostela, nosil jsem trámy, vyhazoval jsem ze střechy cihly, ale to jsou všechno práce, které my laici, amatéři nezkušení, zvládneme. Ale na těch střechách potom nabíjet latě, natahovat plachty, začít zdít, začít dávat tašky, protože jsem si všiml, že na několika domech už jsou nové tašky, nebo alespoň třeba rozebrali dvě střechy, složili z nich jednu… Někdo měl na zahradě tašky, takže to se jim podařilo. Ale bude teď potřeba mnohem více profesionálů. Pokrývači, truhláři, zedníci. Nepochybně elektrikáři. To je všechno zlikvidované – stožáry, v domech jsou narušené rozvody. Budou potřeba kominíci, protože popadala spousta komínů, o anténách ani nemluvím. Ale protože nejde elektřina, tak je to vlastně v tuto chvíli trošku jedno.

Jak jsou na tom místní, jak to zvládají? Určitě si s některými z nich mluvil za ty tři dny, co tam jsi.
Jsou to samozřejmě takové smutné příběhy. Třeba škola nemá střechu, protože obecní budovy patří mezi nejvyšší. Tam se usadili hasiči z Liberce. Bydlí tam a spravují tu velikou střechu.

Mluvil jsem s místní paní učitelkou, která tam pracovala 38 let. Rozbrečela se prý až teprve když přišla do školy. Ani ne, když viděla svůj dům.

Ale ti lidé ze začátku… oni se usmívají. Jejich přístup je takový, že řeknou: „Dobře, nebudeme tady teď plakat. Stalo se. My jsme to přežili, o spoustu věcí jsme přišli, ale musíme se s tím nějak vyrovnat. Já ti nebudu tady plakat na rameni, vezmi si rukavice, tamhle běž a podávej mi cihly.“ Pomáhal jsem také chvíli v Květné ulici, kde jsem se seznámil s Reném Hüblem, a ten krásně vysvětlil, že on je sice optimista nebo alespoň působí optimistickým dojmem…

Ale sám říká, že ta chvíle, kdy to bude náročnější, teprve přijde.

Toto je slovy profesionálních humanitárních pracovníků ještě první postšokový stav, kdy se lidé vzepřou a s pomocí příbuzných, přátel, kamarádů, spolupracovníků ze zaměstnání, přijíždějí pracovat, ale na všechny to samozřejmě musí někdy dolehnout. Otázka, jestli to budou tři dny, týden... Protože pak přijdou čistě praktické věci, vyjednávání s pojišťovnami, dokumentace, papíry, půjčování peněz, ověřování všech možných podpisů. Jenže kde to teď tady uděláte? Tyhle věci budou složité. A na tom si myslím, že budou potom velmi pracovat ty velké humanitární organizace, které mají tyto věci docela dobře zpracované. Takže toto asi bude nejhorší. Otázka je, za jak dlouho to na ty lidi přijde, kdy pomine to největší nadšení, kdy tady klesnou počty dobrovolníků na desítky, kdy se budou muset vrátit hasiči na své základny, ať už profesionální, nebo dobrovolní.

Kde bydlí lidé, kteří přišli o střechu nad hlavou? Jak je to teď ve vsi vyřešené v tomto ohledu?
Bydlení podle toho, co jsem viděl a slyšel, není žádný zásadní problém. Buď ti lidé bydlí doma, zatím tedy ještě nepršelo, přikrývají si střechy modrými nepromokavými plachtami, nebo odjeli k příbuzným nebo známým. Ale opravdu bydlení asi není ten hlavní problém, který tady lidé řeší. Myslím si, že všichni jsou nějak relativně pod střechou. I ti starší, kteří si dávno nepamatují, jak to vypadalo na skautském nebo pionýrském táboře, mají natažené třeba matrace na zemi a spí tak trochu spartánským způsobem. Ale opravdu ubytování asi není ten hlavní problém.

Koneckonců mi to potvrdil i starosta Marek Košut z TOP 09.

Jak místní vzpomínají na čtvrteční večer? Tedy na moment, kdy se jejich vesnicí prohnalo tornádo?
To mě zajímalo. Lidé říkali, že to trvalo pět minut, tři minuty, deset minut. Nakonec si myslím, že asi nejpřesnější byl farář Marián Kalina, který mi ukázal hodiny na té kostelní věži, teď se na ni dívám, tak je stále za pět minut půl osmé. To byl čas, kdy tornádo udeřilo, ty elektrické hodiny přestaly fungovat. Právě v tom okamžiku byl farář v kostele, protože vedl bohoslužbu asi pro 20 věřících, a ti se ukryli v sakristii.

Nedělní ranní bohoslužba se konala pod kostelem na zahradě fary, která kupodivu zůstala netknutá. Tam odlétlo jen pár tašek. Zapnuli elektrocentrálu, napojili na ni harmonium, reproduktory.

Přišlo sem asi 100 lidí ve svátečních oblecích, to působilo dost zvláštně tady mezi těmi ruinami. Ženy v šatech, někteří muži měli saka. Ale přišli sem třeba i hasiči, alespoň na chvíli, protože nemají zase tolik času. Poslechli si faráře a pokračovali ve své práci.

Farář hlavně mluvil o naději, že to není boží trest, že to je zkouška a nejdůležitější je naděje. A kvůli tomu se také on oblékl do toho nejlepšího kněžského roucha, které má.

V dobročinných sbírkách se vybraly desítky, teď už možná stovky milionů korun, a to nejen od dobrovolníků, ale i firem a podniků. Dostala se už nějaká pomoc z těchto sbírek přímo k dotčeným lidem třeba právě v Moravské Nové Vsi?
Úřad práce si tady zřídil pracoviště a v neděli v půl osmé ráno začal vyplácet těch prvních, tuším 58 nebo 57 tisíc korun těm lidem, kteří si zažádali den, dva před tím, kteří to stihli. Ale nepochybně, když nepřišli dnes, tak budou moct přijít další den. Toto je připravené a tuto první pomoc dostávají. Ptal jsem se, co říkají státní podpoře dva miliony korun plus tři miliony korun na úvěr. Ti, se kterými jsem hovořil, si myslí, že se to za ty peníze opravit dá. Otázka je, kdo si vezme úvěr, kdo je třeba starší, jestli si nebude moct vzít ten úvěr na někoho jiného. Ale to už se samozřejmě musí domluvit se státními úřady, které budou ty úvěry prostřednictvím nějakých bank poskytovat. Ale pět milionů je určitě suma, za kterou se dá tady opravit dům. Ale otázka je, kdy to všechno bude, kdy se to podaří zprocesovat, protože zasažených domů v celé oblasti je kolem 1200. Než se to zadministruje, tak to bude chvíli trvat.

Mají lidé, se kterými jsi mluvil, zájem zůstat v té lokalitě, v Moravské Nové Vsi, a ty domy opravit? Nebo jsi mluvil třeba i s někým, kdo se vrátit nechce, kdo už tu kapitolu uzavře?
Toto je jedna z nejbohatších oblastí, alespoň tedy z hlediska úrodnosti půdy a hmotných statků, tady prostě žijí velké rodiny. Třeba Květnou a Lipovou ulici spojují vnitřní prostory. Na několika místech jsem viděl, že tam žijí různí příbuzní, ti tam nepochybně budou zůstávat dále. Lidé tu mají tady lidé vinohrady, ze kterých ale samozřejmě žádná úroda letos nebude. Mají tady své pozemky, zahrady. Pomýšlet na odchod je úplně irelevantní. Nikdo se odtud stěhovat nebude. Každý to chce dát velice rychle do pořádku a zůstat tady, protože tady se narodili jejich předci.

Co je teď na místě nejvíce potřeba? V minulých dnech to byly především kontejnery na suť. Jak je to teď?
Stavební materiál: latě, tašky, dřevo, cihly, krytiny, všechno, co souvisí se stavbou, stavební materiál. Potom těžká technika, která ještě pořád bude odvážet hromady sutin. A potom profesionálové, kteří umějí s tím stavebním materiálem zacházet.

Nicméně nejsou to potraviny, voda, oblečení, to, co třeba je také předmětem některých sbírek po republice, to v tuto chvíli alespoň v Moravské Nové Vsi neschází?
Ne, to je úplně zbytečné v každé z těch oblastí. Žádné potraviny, žádné vody, to tady všechno je. To tady zajišťují krizové týmy. Nějaké deky, to je úplně mimo mísu. Zaprvé je tady strašné horko a zadruhé ti lidé všechno mají, oni si dokážou nějak poradit. Naprosto zbytečné je oblečení. Opravdu tady uvítají stavební materiál a samozřejmě peníze.

Kdo všechno teď v Moravské Nové Vsi pomáhá? Ty jsi na začátku zmínil, že byl v Moravské Nové Vsi třeba USAR tým, ty jsou tam stále? Kdo se teď ještě pořád pohybuje v ulicích?
Přiznám se, že jsem z toho fotbalového hřiště odešel v sobotu nad ránem. Pak jsem přespal na faře, ale předpokládám, že tam ještě budou. Pak tady jsou hasiči, těch bude několik set z různých míst. Já jsem sem třeba viděl přijíždět v sobotu ráno velkou kolonu těžkých strojů profesionálních hasičů z Plzně-Košutky. Je tady samozřejmě množství policistů, kteří usměrňují dopravu, hlídají před rabováním. Ještě k té zmiňované humanitární pomoci – právě na hřišti jsem viděl sklad nějakých paštik, sušenek. A to se obávám, že tam zůstane. Stejně jako se třeba spousta potravin, které jsou před obecním úřadem připravené pro dobrovolníky, zkrátka zkazí. Všechny ty bagety... Ale není na tom nic špatného. To se prostě v ty první dny vůbec nedá odhadnout. Takže to sem lidé navozili. Třeba se část vyhodí, ale to jsou úplně drobné, když porovnáte s tím, k jaké tady došlo katastrofě. To samé třeba drobné nářadí. Tam se blýskají stovky lopat, které by mohly tady na obecním úřadě rozdávat, protože ty už také nejsou potřeba. Každý takové nářadí má. Ale samozřejmě je jasné, že v té první chvíli ten nápor té humanitární pomoci byl potřeba. A jestli toho bylo více, tak se nic neděje. Ty lopaty se nezkazí a jídlo se vyhodí.

Mluvil jsi i s nějakými dobrovolníky, kteří přijeli do Moravské Nové Vsi pomáhat s odklízením té spouště?
Mě třeba zaujal záchranář Tomáš Kulhavý, který celou noc odvážel raněné z Moravské Nové Vsi, respektive z Hrušek…

... a pak se sem ráno vrátil, protože jeho kolegyně z práce, také záchranářka, tady má dům, takže jí sem přijel pomáhat.

Velmi zajímavý příběh mně utkvěl v paměti – to byla paní Věra, která také přijela mezi prvními a pomáhala tady u kostela.

Co naopak teď místním komplikuje život? Bavili jsme se o tom, co všechno už ta humanitární pomoc přinesla. Co naopak v tuto chvíli místním život komplikuje a co by bylo lepší, kdyby se nedělo?
Tak možná kdyby bylo o 10 stupňů méně. To by asi uvítali všichni. Jistě, jsou rádi, že neprší. Naopak zase ale prach, který tady víří ty stroje a z těch střech všechno, tak to je velice nepříjemné. Můžeme říct, že turisté tady nejsou vítáni, ale nedokážu říct, zdali jich tady bylo tolik, jak se o tom mluví. Já jsem pár lidí s fotoaparáty zahlédl. Nějaký ten cyklista se tu občas prosmýkl, aby se podíval. Ale že by to byl hromadný nájezd „čumilů“, to jsem zatím nezaregistroval. Myslím si, že jsou tady policisté, kteří možná i tyto lidi usměrňují. Hlavně je sem ani nepustí. Když máte osobní auto, přijedete sem a nedokážete sdělit relevantní důvod, proč tady jste, tak vás policie vykáže. A pak, ti lidé by sem museli přijít pěšky a myslím si, že ani čumily příliš nepotěší razit si tady dva kilometry cestu tam a zpátky, to by museli být opravdu asi dost svérázní jedinci.

Už jsou známé nějaké odhady škod, kolik domů bude muset být v Moravské Nové Vsi strženo, jak dlouho bude trvat návrat do normálu?
Vycházím z toho, že třeba v Hruškách tamní starosta oznámil, že škody jsou ve výši asi 900 milionů korun. Tady to bude zřejmě podobné. Místní starosta se to vůbec nedokázal odhadnout. A vezměte si, že máte poškozeno 1200 domů, pak to vynásobte nějakými miliony. Pak k tomu přidejte poškozenou obecní infrastrukturu, silnice, které prostě třeba udělat, natáhnout elektrické vedení, obnovit zásoby plynu. V těch všech obcích to bude řádově v miliardách korun. Ale teď věštíme z té pověstné křišťálové koule. Nic více vám k tomu asi už neřeknu.