Únik léků za stamiliony? Pomoct můžou vyšší pokuty a odebírání licencí

Kam z Česka mizí léky za stovky milionů korun?
Artur: Ano, dá se skutečně říct, že to je za stovky milionů korun. My jsme při našem pátrání zjistili, že nejčastěji na Slovensku. Vyplývá to z těch usnesení o pokutách, které jsme dostali od Státního ústavu pro kontrolu léčiv, který rozdával pokuty za nelegální vývozy jednotlivým lékárnám. A z toho jsme zjistili, že to ty lékárny nejčastěji vyvážely na Slovensku. Byly to velké objemy. Lékárna U svaté Ludmily v Praze vyvezla přes 17 tisíc balení léků za 14 milionů. Firma Devětsil, která v Česku provozuje síť 21 lékáren, vyvezla obdobné množství také na Slovensko. My jsme ale zjistili, že na Slovensku ty léky nezůstávají, že míří dál.

Je to takové překladiště…
Artur: Ano, je to jeden článek řetězce a ono se to i nabízí. Na Slovensku je většina léků dokonce levnější než v Čechách, takže by se to těm obchodníkům ani nevyplácelo, aby to z Čech vozili na Slovensku a tam prodávali. Ono to míří dál a podle našich informací by tou cílovou zemí mohlo být Německo nebo také severské státy. Mluvila o tom i ředitelka Státního ústavu pro kontrolu léčiv Irena Storová, když jsme se jí ptali na to, co je tou cílovou zemí. I ona odhadovala, že by to mohlo být Německo nebo severské státy. Státní ústav pro kontrolu léčiv nemá nějaké podrobné informace, kde ty léky končí, ale ona to vyvozuje právě z těch cen léků. Právě v Německu a v severských státech jsou totiž ty ceny mnohem vyšší než v České republice, tak se dá předpokládat, že by to končilo tam.

„Artur: "Tu cílovou destinací znáte?" Irena: "Konkrétní ne. Myslíte jako, že bych vám řekla, že je to třeba Německo?" Artur: "Ano." Irena: "To ne, spíš se domníváme…Nemám to jak dokázat, je to spekulace."“

Irena Storová, ředitelka Státního ústavu pro kontrolu léčiv (Archiv JB a AJ, květen 2023)

Jaké léky nejčastěji putují za hranice?

A o jakých lécích se bavíme?
Jan: Já jsem se zaměřoval na léky, které jsou pravděpodobně reexport, tedy ten nelegální reexport, o kterém mluvíme. Lékárníci mi řekli, které léky to jsou, je to takové veřejné tajemství, a mezi nimi je takovým král toho nelegálního reexportu inhalátor Symbicort Turbuhaler. A za ten jediný lék jsem našel 640 tisíc chybějících balení za necelé tři roky v hodnotě 570 milionů korun. To by právě v Německu, které je, co se léků týče, pravděpodobně nejdražší v Evropě, mělo hodnotu něco přes 1,1 miliardy korun.

Vy jste museli zjistit, jestli to tak vůbec je, že? Jestli skutečně ty léky mizí někam do zahraničí. Jak jste na to vůbec přišli? Kde celé to pátrání začalo?
Jan: Začalo to někdy v únoru, kdy jsme se pokusili spojit otevřená data na webu Státního ústavu pro kontrolu léčiv o dodávkách léků do lékáren a výdejích z těch lékáren pacientům. A zjistili jsme, že u některých léků to mohutně nesedí. Třeba právě u toho Symbicortu je ten rozdíl je asi 40 %. Takže téměř polovina těch dodávek někam mizí. A nevěděli jsme, jestli máme chybu v metodologii, jestli to z těch dat vůbec lze zjistit, nebo jestli je těch 40 % opravdu ten reexport. Postupně během těch tří měsíců, kdy jsme se tomu věnovali, jsme došli až k tomu, že jsme přesvědčení, že těch 570 milionů je opravdu ten nelegální reexport.

Artur: A já bych ještě doplnil, abychom zjistili ten mechanismus, jak to chodí, kdo to vyváží, proč to dělá, kudy ty léky proudí. Tak právě proto jsme si vyžádali od Státního ústavu pro kontrolu léčiv usnesení o konkrétních pokutách. A z toho jsme se dozvěděli, že ty léky vozí na Slovensko, v jakém objemu, které konkrétní léky to jsou, zkrátka abychom to mohli porovnat s těmi daty.

Protože nešlo jen o jeden inhalátor, jak jsem se dočetl z těch rozhodnutí o pokutách za nelegální vyvážení léků, které jste zveřejnili na stránkách iRozhlasu. Tam se píše o desítkách léků - spousta z nich je na vážná onemocnění, je to třeba Xeplion, to je lék na schizofrenii, Femara - ta se užívá k léčbě rakoviny prsu, Keppra, která obsahuje  pokud se nemýlím léčivou látku patřící do skupiny antiepileptik, ale pak je tam taky spousta léků řekněme obyčejných. Jsou tam třeba analgetika - paralen nebo novalgin. Takže tyhle léky mizí z Česka pryč?
Artur: My jsme navíc získali i vyjádření jednoho z lidí, kteří jsou uvnitř toho lékárenského byznysu. A ten nám pod podmínkou anonymity otevřeně prozradil, jak to chodí, proč to vlastně dělal, jak na to přišel a tak dál. Popsal nám, že provozoval tři lékárny, dostal se do finančních potíží a dostal nabídku prodat některé léky na Slovensko. A jak už jsme říkali, na Slovensku se některé léky prodávají levněji než v Čechách a to nás právě zaujalo. Jak se to mohlo někomu vyplatit? A on nám popsal, že na nakoupil krabičku jednoho konkrétního léku od distributora za 100 korun, a pokud ji v české lékárně vydá pacientům, dostane od české pojišťovny 120 korun. Slovenský obchodník s léky mu ale nabízel 109 korun za tenhle konkrétní lék. Přesto se mu to ale vyplatilo, protože v Čechách toho konkrétního léku prodá třeba 20 balení za několik měsíců. Zatímco ten slovenský obchodník mu nabízel, že jich odebere 50 naráz, a to kdykoliv. Takže on pak mohl objednávat mnohem víc, prodávat na Slovensku mnohem víc a v těch obrovských objemech se mu to vyplatilo. A navíc to od něj ten slovenský obchodník vykupoval tak, že mu ty peníze dával předem, což se mu vyplatilo. A on takhle za půl roku vyvezl na Slovensko léky v hodnotě deseti milionů korun.

Důsledkem toho ale mohlo být třeba to, že ten lék nebyl v České republice k dostání.
Artur: To hrozilo, ale Státní ústav pro kontrolu léčiv, ani Ministerstvo zdravotnictví v těchto konkrétních případech neřešilo, jestli byl nějaký jeden konkrétní pacient, kterému by se nedostalo léku. Oni řešili to, že stačilo, že hrozila tato možnost, a proto těm firmám dávali milionové pokuty.

Já teď použiju jako ukázkový příklad ten inhalátor, o kterém jsi mluvil. Ty jsi zároveň říkal, že jste se zaměřili na nelegální reexporty. Chápu správně, že když se bavíme o nelegálním reexportu, že to je tedy nelegální, ale že existuje i legální export nebo reexport?
Jan: Přesně tak. A já doplním Artura. Existuje seznam léků, které se nesmí vyvážet právě proto, že by mohly chybět českým pacientům. Ty seznamy jsou dva. Jeden je, že to musí ten distributor oznámit, že ho vyváží, druhý je, že to vůbec nesmí vyvážet. Takže pokud je na takovémto seznamu nějaký lék, tak je to vůbec nelegální. Pokud na tom seznamu není, tak distributor, pokud má oprávnění, do zahraničí ten lék vyvážet může. Problém je, pokud ten lék vyváží například lékárna, protože existují jenom nějaké dráhy, po kterých se ty léky smí legálně pohybovat. A z lékárny do zahraničí se léky posílat nesmějí. Lékárna nesmí ten lék vůbec dál distribuovat. Takže tohle je nelegální a je to právě to, co se pravděpodobně děje u většiny těch balení, která jsme sledovali. Ta lékárna tedy ten lék dostane a přeprodává ho dál. A to je právě ta nelegální záležitost.

Kdo z obchodování s léky profituje?

Vydělat se na tom tedy dají stovky milionů korun, ale kdo na tom konkrétně vydělá? Jsou to tedy lékárny, jsou to třena i distributoři?
Jan: Myslíme si, a potvrzují nám to někteří lékárníci, že to pravděpodobně budou například sami majitelé lékáren, kteří dostávají nabídky ze zahraničí, aby jim ten lék přeprodávali. Ti majitelé lékáren si ten lék objednají jako lékárna, ale přeprodávají ho, tak jak jsem popisoval - nelegálně, nějakému distributorovi v zahraničí. A už tenhle krok, že si to objednají jako lékárna a pak to přeprodávají, je nelegální. Takže se dá očekávat, že právě ty lékárny, které často slouží majitelům primárně k tomu, aby přeprodávali léky tímhle způsobem, tak na tom potom vydělávají.

Artur: Ono se dá předpokládat, že na tom lékárny vydělávají určitě, jinak by to do toho zahraničí neposílaly. Ale určitě na tom vydělávají i distributoři, kteří to potom po Evropě vozí dál. Abychom si to představili, to je obrovský byznys. My jsme třeba oslovili příslušná ministerstva spolkových zemí v Německu, abychom zjistili, jak je možné v Německu prodávat české léky.

Protože je tam český příbalový leták, české nápisy na krabice, všechno, že? Prostě lék pro českou distribuci, který tedy jde do Německa a co tam?
Artur: Tam se pravděpodobně přebaluje. Oni dokonce mají i balící linky, kde ten lék musí opatřit německým obalem s německými kódy, německým příbalovým letákem. Třeba Zemský úřad pro zdravotnictví a bezpečnost potravin v Bavorsku nám řekl, že v Německu se mohou do oběhu dostávat pouze léky, které jsou registrované, nebo schválené v Německu, aby nedošlo k ohrožení německých pacientů. A registrovaným lékem může být jenom takový lék, který má německý obal a německý příbalový leták, nebo příbalový leták v němčině. To znamená, že i ty české léky se tam musí přebalovat, aby se na tom trhu nějak uplatnily.

A nebudí to podezření z nějaké skutečně organizované nelegální činnosti? 
Artur: Budí. 

Jan: To přebalování je vlastně součást toho řetězce, který jsme objevili, kdy se ty léky nelegálně dostanou na Slovensku. A na Slovensku se pravděpodobně, protože jsou tam volnější zákony, co se týče exportu léků, přebalí a dostanou tam ten příbalový leták, krabičku a podobně například v němčině. My nevíme, jestli je to vždycky Německo, ale je to velmi pravděpodobné. A potom už legálně ze Slovenska ten lék odchází do německých lékáren. Tak si myslíme, že ten řetězec funguje a tak i ten Arturův anonymní lékárník potvrdil.

Artur: My jsme zjišťovali, proč se léky z České republiky vozí do Německa přes Slovensko. Proč takhle oklikou. Proč se české léky nejdřív odvezou na Slovensku a až odtamtud do Německa. Jistou odpověď nám dala ředitelka Státního ústavu pro kontrolu léčiv Irena Storová, která řekla, že na Slovensku jsou mnohem mírnější pravidla pro vývoz léků dál po Evropě. A tak to mají ti distributoři mnohem jednodušší než v České republice.

A Státní ústav pro kontrolu léčiv by to neměl nějakým způsobem řešit? Už ho tady jmenuješ podruhé, tak je asi velký problém, že se odsud vyváží léky za stovky miliony korun, ne?
Artur: Ano. Irena Storová řekla, že Státní ústav pro kontrolu léčiv tuhle problematiku řeší se zahraničními kolegy, se zahraničními ústavy pro kontrolu léčiv v různých zemích. Zatím ale nechce říct, na co přišli nebo co konkrétně dohodli.

Ministerstvo zdravotnictví?
Artur: Ministerstvo zdravotnictví teď připravuje novelu zákona o léčivech, kde se zpřísňuje pokuta za nevedení evidence léků z dvou milionů na dvacet, což by mohlo pomoct. A navíc je tam ještě jeden takový požadavek. Státní ústav pro kontrolu léčiv navrhuje a Ministerstvo zdravotnictví s tím souhlasí, aby firmy, které provozují lékárny, které takto nelegálně vyváží léky do zahraničí, vede se s nimi třeba nějaké správní řízení o pokutě a ony mezi tím tu lékárnu zruší a založí si jinou, tak aby takovým firmám byly odebírány licence.

Vy jste se, pánové, na měsíce ponořili do té práce. Vypadá to, že je to nějaký systémový problém, tak jak ho řešit?
Jan: Myslím si, že to po těch třech měsících a po těch různých svědectví z mnoha stran, kdy jsme mluvili s řadou lékárníků i s lidmi shora toho řetězce, opravdu vypadá jako systémový problém. A veliký problém. Po vydání prvního dílu této datové detektivky na iRozhlasu se mi ozvala analytička z firmy Cogvio, Anastasie Pustovalová, která se zabývá právě analýzou trhu s léky, a potvrdila mi, že to, na co jsme přišli, a sice to, že těch 570 milionů u Symbicortu je skutečných. A že se o tom vlastně ví a že jsme neobjevili Ameriku. Tohle výrobci těch léků ví a snaží se tomu bránit.

Takže půl miliarda uteče s jedním inhalátorem a Česko o tom ví, ale neřeší to?
Honza: Záleží, co v tomto případě znamená Česko. Velmi pravděpodobně o tom ví poměrně hodně lidí, podle toho, co mi říkala paní Pustovalová, tak o tom ví výrobci těch léků a snaží se s tím bojovat, protože pro ně je to nevýhodné.

A to řešení, které by zamezilo tomu, aby se obchodovalo s léky s okolními státy?
Honza: To je něco, na co se snaží přijít české Ministerstvo zdravotnictví roky, možná desítky let. Spekuluje se o cenách léků, spekuluje se o spoustě dalších věcí. Za mě ten malý dílek, kterým by k tomu mohl přispět například Státní ústav pro kontrolu léčiv, je jednak lepší kontrola. To jsme se snažili ukázat v tomhle seriálu, že se dá i z naší pozice ukázat na nějaký lék, a to nemáme zdaleka tak podrobná data, jako má Státní ústav pro kontrolu léčiv. Ale například i to, že ten ústav v souladu se zákonem zveřejní kompletní data o výdejích léků z lékáren a ze zdravotnických zařízení. V tuhle chvíli nezveřejňuje kompletní data, ale jen část, což jsme zjistili právě až po těch třech měsících.

Takže Státní ústav pro kontrolu léčiv by měl dostát svému jménu lépe, aby byl skutečně Státním ústavem pro kontrolu léčiv, jak říká Honza Boček. Arture, souhlasíš?
Artur: Ano, my jsme se ptali Ireny Storové, jestli Státní ústav pro kontrolu léčiv neselhává ve své kontrolní činnosti, když tady mizí léky za stovky milionů, a to už několik let. Ona tedy odpověděla, že neselhává, že o tom svědčí ty kontroly a také ty pokuty, které lékárny dostávají.

Artur: A také trochu změna postupu těch vývozců léku do zahraničí, protože oni ještě před lety a zkrátka vzali ten lék a vyvezli ho. A měli to dokonce i zaevidováno. Takže když přišla kontrola ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv, tak jednoduše zjistili, které léky v tom zahraničí zmizely. Za to dostaly milionové pokuty. V poslední době, už trochu změnili taktiku, už takhle jednoduše nevyváží léky, ale je to tak, že když distributor přiveze léky do lékárny, tak ho ta lékárna nezavede do systému. Ten lék pro Státní ústav pro kontrolu léčiv vlastně zmizí z toho systému. Není jasné, co se s ním děje, ale dá se předpokládat, že pak ve skutečnosti zmizí za tu hranici. A tohle porušení zákona, tomu se říká nevedení evidence, a za to je jenom dvoumilionová pokuta. Zatímco za nelegální vývoz je dvacetimilionová pokuta. Takže těm vývozcům se to teď vyplatí, riskují méně, ale to by mohla řešit ta novela zákona o léčivech, která dorovnává i za toto porušení zákona tu pokutu do výše dvaceti milionů.

Takže ještě zvýšit pokutu...
Artur: Zvýšení pokuty by mohlo ty nelegální vývozce odradit, stejně jako hrozba odebrání licence.

V podcastu byly dále využity zvuky z archivu Artura Janouška a Jana Bočka a youtubového kanálu Dr. Stefan Cristian Stanel.