Barva žaber, chlór a vina bez trestu. Shrnujeme otazníky v kauze Bečva

Praha 25. října 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Viník se našel, ale trestný čin se nestal. Jaké překvapení vyvolal rozsudek v soudní síni ve Vsetíně v kauze Bečva?
Síní to zarezonovalo, protože hned na začátku výrokové části soudkyně konstatovala, že ředitel společnosti Energoaqua je zproštěn. Dokonce jsem periferně viděl, že si někdo za mnou podal ruce, patrně na znamení toho, že to dobře dopadlo. Ale když se pak člověk zaposlouchal do řeči soudkyně, tak najednou slyšel, že soudkyně vyjmenovává, čeho se Energoaqua dopustila, a završila to tím, že je přesvědčená o tom, že společnost za havárií stála a že ji zavinila. Řekla ale, že společnost potrestat nemůže, protože k tomu není dostatek důkazů, a že se během dokazování nepodařilo zjistit, co se vlastně na Bečvě stalo. Nicméně soudkyně je přesvědčená, že Energoaqua havárii zavinila.

Spousta z nás, včetně jednotlivých stran případu, byla trochu zkoprnělá a musela si v hlavě přebrat, co vlastně soud řekl: jednatel společnosti Energoaqua nevinen, zproštěn; firma vinna, ale nepotrestána a odkázána na další došetření v jejím přestupku Inspekci životního prostředí. Druhá rovina byla právní. Proti verdiktu se totiž může odvolat pouze státní zástupce, protože to nedopadlo tak, jak navrhoval. Původně chtěl pro ředitele Havelku podmíněný trest, pro firmu trest peněžitý, myslím, že 21 milionů korun. Druhá strana, tedy ředitel Havelka, se proti zprošťujícímu rozsudku odvolat nemohl. Mohl by to udělat, kdyby chtěl, aby soud konstatoval, že otravu v žádném případě nezpůsobil on, ale de facto by ho to mohlo ohrozit, protože odvolací soud může rozhodnout jinak. Samotná firma se odvolat nemohla, protože potrestána nebyla, byť bylo konstatováno, že otravu způsobila.

Nepřímé důkazy a názory znalců

Energoaqua spravuje čističku odpadních vod v rožnovském kanálu z bývalého areálu Tesly Rožnov. Soudkyně upozorňovala na to, že pracovníci společnosti zpětně upravovali evidenci o nakládání s vodou s obsahem kyanidu z takzvaných kyanidových jímek, že se v laboratořích firmy manipulovalo s výsledky měření, s elektronickou provozní knihou a tak dále. Jinými slovy, soudkyně je přesvědčená, že Energoaqua je vinna, že docházelo k jakýmsi nekalostem, nicméně nemá žádné fyzické důkazy, že by kyanidy z Energoaquy vytekly do Bečvy a otrávily ryby.
Měla řadu nepřímých důkazů papírových i elektronických, někdo také zjistil, že Energoaqua vyřadila z provozu laguny, které v září 2020 hypoteticky mohly jedovatou vodu zachytit a nepustit ji do Bečvy. Na druhou stranu soudkyně také konstatovala, že obtokování lagun bylo provedeno ve společnosti Energoaqua s vědomím státní správy. Takže soudkyně si musela být vědoma toho, že toto bude velmi těžké potrestat, tím spíš, že nikdo nedokázal obstarat do přípravného řízení relevantní vzorky odebrané v den havárie, bezprostředně poté, co toxická látka, pravděpodobně kyanid, zamořila Bečvu. Nejspíš proto rozhodnutí soudkyně muselo být takové, jaké bylo, když neměla v rukou přímé důkazy. I člověk bez právního vzdělání by asi očekával, že v den havárie někdo odebere do zkumavek vzorky, řádně s nimi pracuje, odevzdá je, někdo je analyzuje, zaprotokoluje, aby se pak dalo nezvratně říct, jestli šlo o problematickou výpust. Pak by se dalo předpokládat, že za otravou stojí firma, která ji používá. To se ale nestalo.

Můžete připomenout, co se v září 2020 na Bečvě stalo?
Ví se, že k otravě mělo docházet někdy kolem poledne 20. září. Zajímavé bylo, že ryby hynuly až zhruba tři a půl kilometru od výpusti, která měla do řeky vnést jed.

Když událost oznamovali rybáři, kteří řeku dobře znali a věděli, že to, co se v ní odehrává, je naprosto nestandardní, tak asi všichni čekali, že vyjedou odpovědní úředníci, policisti, kteří budou sbírat vzorky a důkazy. K tomu nedošlo. Otrava se šířila dál ve směru na Lipník nad Bečvou a doputovala až do Přerova, to znamená, že prošla čtyřiceti kilometry Bečvy. 

Soudkyně konstatovala, že uhynulo 47 tun ryb v hodnotě zhruba 20 milionů korun, to je nepředstavitelné množství. Rybáři svým způsobem přišli o léta práce, kterou v drtivé většině dělají ve svém volném čase jako svou zálibu a koníček. Naprosto rozumím jejich deziluzi ve chvíli, kdy procházeli řeku a vůbec nevěděli, jestli v ní neteče něco, co se může odrazit na jejich zdraví. Byl to velmi smutný příběh, protože se pak ukazovalo, že sběr vzorků, který se podle očekávání měl odehrát bezprostředně po havárii, začal až den, dva, tři po té. Samotné dokazování pak ukazovalo, jak neakceschopná byla v den havárie Česká inspekce životního prostředí. Dle mého soudu tam byla chyba za chybou a projevila se obrovská neakceschopnost tehdejších úředníků, speciálně z České inspekce životního prostředí, kteří dorazili na místo s velkým zpožděním. Řekou proteče neznámé množství jedu, které je pro ni fatální, jenže řeka proudí dál a s ní i jed, tak jak potom zjistíte, co se stalo, co to bylo za látku a ze které výpusti unikala? Přispělo to ke vzniku obrovského množství spekulací, jak to mohlo být, kdo to mohl udělat, až se v tom všichni ztráceli.

Pojďme se zastavit u zmíněných tří a půl kilometrů, protože mi to pořád není jasné. Přírodovědec Jakub Hruška vinu firmy Energoaqua rozporuje a tvrdí, že by se toxiny musely několik kilometrů držet u jednoho z břehů, neotrávit žádnou rybu, a pak se teprve rozptýlit a zabíjet, protože výpust společnosti Energoaqua je příliš daleko od místa, kde se otrávené ryby našly. 

Bečvu nemohla otrávit Energoaqua. Pachatel dobře věděl, co způsobil, míní geochemik Hruška

Soudkyně se naopak v odůvodnění odvolávala na znalce Jiřího Klicperu, který za viníka označil právě firmu Energoaqua a její nesprávný provoz čističky odpadních vod, tak jak jsme o tom mluvili na začátku. Nedává ale Hruškovou vysvětlení větší smysl? 
Nejsem rybář ani hydrobiolog, ale když jsem kolem Bečvy chodil, tak mi to taky nedávalo smysl, protože to nejsou jenom tři a půl kilometru řeky. Jsou na nich jeden nebo dva jezy, ve kterých se voda míchá, a tak si říkáte, jestli je opravdu možné, aby jed tekl tři a půl kilometru pouze při jednom břehu, protekl přes jezy, které rozhodně nejsou jen malými zlomy v toku Bečvy, a až poté došlo k míchání vody, kdy to pro řeku, respektive ryby začalo být fatální. 

Na druhou stranu znalci dělali sérii pokusů, ať už to byl pan Klicpera nebo zmiňovaný pan Hruška. Soudkyně se přiklonila k pokusům, které byly prováděny Jiřím Klicperou, a řekla, že se z nich dalo vycházet. Hodně se probíralo, jak jsou ryby schopné reagovat a bránit se, když v uvozovkách cítí, že se v řece děje něco nestandardního, jestli jsou hypoteticky schopné držet se jednoho břehu a unikat jedu, dokud to jde. Soudkyně se zkrátka přiklonila k jednomu z názorů mnoha znalců, kteří v případu vystupovali. Mnohdy to byla vystoupení, která byla naprosto protichůdná, která sice dávala smysl, ale zorientovat se v tom mohli jenom odborníci, kteří vědí, jak se chovají ryby nebo kdy má řeka průtok jako v době havárie. Je totiž potřeba pamatovat také na to, že krátce po havárii byly na Valašsku deště, které úplně změnily poměry v řece. Bečva se najednou chovala úplně jinak, než se chovala 20. září, kdy byl průtok nízký. Pokusy se pak dělaly také v určitých ročních obdobích, například v létě, kdy je řeka zase úplně jiná, než byla 20. září 2020. Soudkyně se zkrátka přiklonila k jednomu z odborných názorů z mnoha, který byla schopná vyargumentovat, a to také v soudní síni udělala. Těžko se jí to dá zazlívat. 

Ale vybrala si posudky Jiřího Klicpery, které současně označila částečně za návodné, což je další zajímavý aspekt toho, co se u soudu ve Vsetíně odehrávalo. Zajímá mě ale Hruškovo vysvětlení. On totiž poznamenal, že ve vodě byl i chlór a že si myslí, že někdo vypustil kyanidy, pak zjistil, že došlo k havárii, a pokusil se ji sanovat. Nezavdávají tyto domněnky k tomu, abychom se zamysleli nad tím, zda to kromě Energoaquy nemohly být i jiné společnosti, chemičky, které v oblasti působí?
Na zápach chlóru upozorňovali i samotní rybáři, kteří byli ve vodě a sbírali ryby. Říkali, že cítili chlór, když šli podél řeky kolem různých výpustí. Ale když soudkyně procházela de facto výpust po výpusti, Energoaqu, Dezu, městskou čističku odpadních vod, výpust, která vede z překladového nádraží ve Lhotce nad Bečvou, tak pokud si dobře vzpomínám, uvedla, že kyanid, který označila za původce otravy, byl naměřen pouze u výpusti, která teče z Rožnova, to znamená z Energoaquy. U ostatních výpustí se kyanid nenašel, a to včetně Dezy, o které byli mnozí přesvědčení, že je minimálně podezřelá z havárie. Tím spíše, že se později ukázalo, že právě v areálu Dezy došlo 20. září 2020 k provozní události, která vystoupila na světlo až v době, kdy už se dávno vyšetřovala celá otrava Bečvy. Bylo to přinejmenším podezřelé a mohlo se zdát, že Deza mohla zametat stopy, protože na její kaustifikační jednotce došlo k provozní havárii a vyteklo tam nějaké množství chemické látky. Ale znovu se vracím k pondělnímu, velmi obsáhlému, mnohahodinovému zdůvodnění rozsudku soudkyní Okresního soudu ve Vsetíně, která si dala tu práci a šla místo za místem po břehu řeky Bečvy a vyvracela, proč to nemohla být Deza, městská čistička odpadních vod ani výpust z nádraží, ale naopak odůvodnila, že to podle jejího názoru byla velmi pravděpodobně Energoaqua.

Verdikt padnul, otazníků přibývá

Soudkyně se kromě Jiřího Klicpery ještě odvolávala na odborníky z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity. Novináři z deníku Referendum naopak upozorňují na potenciální vinu Dezy a tvrdí, že: „Případ otravy řeky Bečvy od počátku provází vážné podezření, že státní instituce, totiž Česká inspekce životního prostředí, policie, státní zastupitelství a soudní znalec Klicpera, spolupracovali na tom, aby odklonili pozornost od hlavního podezřelého ze spáchání havárie, jímž po celou dobu byla, je a zůstává chemička Deza tehdejšího premiéra Andreje Babiše.“ Zůstávají tam za vás nějaké otazníky?
Zůstávají. Na přelomu září a října 2020, tedy pár dnů po havárii, vystoupí tehdejší ministr životního prostředí Richard Brabec za hnutí ANO, vedle něj sedí tehdejší ředitel České inspekce životního prostředí, a ministr prohlásí, že smyčka se utahuje kolem bývalého areálu Tesly Rožnov. Řekne to v době, kdy je vyšetřování na začátku, ukazuje se, že sběr vzorků byl minimálně problematický, a ministr z havárie svým způsobem vyviní všechny ostatní a rovnou ukáže na společnost Energoaqua. 

Vzápětí se začnou objevovat hlasy, že Deza to být určitě nemohla, a poté znalec Klicpera ve své naprosté mediální neobratnosti, což samozřejmě vůbec nesouvisí s jeho odbornou znalostí, připouštěl, respektive už ukazoval na to, proč to Deza být nemohla, v době, kdy znalecký posudek ještě možná nebyl ani u soudu.

Dostal za to pokutu.
Přesně tak. Už v tu dobu ukazoval, proč to měla být Energoaqua, a tím pádem mohl celý případ zavánět tím, že se někdo snaží někoho podezřelého vyvinit, a naopak ukázat na někoho, na kom bylo úplně stejné podezření. Nad tím zůstávají otazníky i po pondělním rozhodnutí soudu, to nelze přejít. Tím spíš, když fungovala parlamentní vyšetřovací komise, která znovu procházela činnost orgánů bezprostředně po havárii a jejíž závěry šly do jisté míry proti tomu, co se odehrávalo u soudu. A další nikoli nepodstatná věc: všichni si pamatujeme, že když přišla na soud obžaloba vsetínského státního zastupitelství, tak ho soudkyně shodila ze stolu. Řekla, že se jí ten případ zdá prakticky nesouditelný, protože v něm nenalézá přímé důkazy a není úkolem soudu přímé důkazy objevovat nebo po nich pátrat. Měla by je dostat z přípravného řízení a v té době jí připadalo, že se tak nestalo. Chtěla se toho případu zbavit. Nadřízený soud ale rozhodl, že se jím zabývat má, a to také udělala. Naplánovala bezmála 30 jednání, která měla trvat až do 20. prosince letošního roku. Nakonec ukončila dokazování dřív, než jsme všichni čekali. Důkazy, byť nepřímé, tam z jejího pohledu byly, a tak rozhodla.

Za mě tam ještě zůstávají otazníky třeba ohledně žaber mrtvých ryb, které neměly barvu zralých třešní, což by ukazovalo na otravu kyanidy. To jsou svědectví rybářů, myslím, že Stanislava Pernického, který byl na místě a likvidoval havárii. Potom o tom mluvil s novináři a říkal, že snad ve spise měly být černobílé fotografie, ze kterých to nakonec ani nebylo poznat a tak dál.
To byla přestřelka, když byl v létě před soudem znalec Klicpera a otázky mu mohl klást i pan Pernický, předseda rybářů z Hustopečí nad Bečvou, pro kterého je neštěstí na Bečvě jednou z tragédií v dlouhé éře jeho rybářství. Znalec Klicpera říkal, že tam byly růžově zbarvené žábry, tedy nezpochybnitelný důkaz o tom, že trávil kyanid. Ale co chcete namítat, když vám rybář, který tam byl, ty ryby sbíral, prošly mu jich rukama možná tisíce, říká, že růžové žábry neměly. To je tvrzení proti tvrzení. Na druhou stranu je ještě víc otazníků, které jsou s případem spojeny, a jejich počet narůstá.

Tři roky od září 2020 je Energoaqua zproštěna obžaloby, dál ji bude šetřit Česká inspekce životního prostředí a hrozí jí milionové pokuty. Někde jsem viděl, že se snad mohou i sčítat, tak uvidíme, jak to nakonec dopadne. Vy z dotčeného regionu pocházíte, tak mě zajímá, jak to na řece vypadá tři roky od otravy. Vrací se Bečva do původní podoby a daří se znovu vysazovat rybí populace?
Řeka je na pohled úplně normální a krásná, jsou kolem ní krásné procházky nebo cyklovýlety. Na druhou stranu rybáři vidí, co se odehrává na hladině a pod ní, a říkají, že Bečva je teď přibližně na pěti procentech rybí populace ve srovnání s dobou před otravou. To je žalostně málo. Rybáři investují svou sílu a energii, ale také peníze do toho, aby život do řeky vrátili. Bude velmi dlouho trvat, než se Bečva vrátí ke stavu, v jakém byla před havárií. Rybáři tehdy říkali, že to byla řeka plná života bez ohledu na to, že protékala Valašským Meziříčím nebo Rožnovem pod Radhoštěm, kde jsou firmy, které pracují s chemickými látkami. Bečva s tím byla nějakým způsobem v souladu a my jsme z ní měli obrovskou radost, o kterou jsme 20. září 2020 přišli. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky z České televize a iDnes Tv.